Málaga

Pro prodloužený víkendový únik ze studené Prahy není snad lepšího místa než andaluská Málaga. Leží u moře, teploty dosahují i v zimě až ke dvaceti stupňům, z Prahy bývá dostatek přímých letů za rozumnou cenu a za 3 hodiny a 20 minut se tak můžete octnout úplně v jiném světě. Teplý přímořský vánek, andaluské dobroty, světlo a barvy budiž pochváleny!

Muelle 3, přístavní promenáda v Málaze

Málaga je velmi příjemné město. Je dostatečně kosmopolitní, takže si vystačíte i s angličtinou. Pro mě byla Málaga před třemi lety první návštěvou Andalusie a kulturní šok v pravém slova smyslu, neboť odlišnost andaluského dialektu od standardní španělštiny je značná a úvodní konverzační výměny v restauraci a na ulici jsem první den pobytu posléze v hotelovém pokoji obrečela 🙂 Naštěstí šlo jen o počáteční obtíže a jak andaluský dialekt, tak samotnou Andalusii jsem si následně ukrutně zamilovala. Takže, guapos y guapas, fešáci a krásky, co v Málaze vidět a neminout?

Málaga je hlavním městem stejnojmenné provincie v autonomním společenství Andalusie

Pláže

No, můžeme si nalhávat co chceme, ale první kroky suchozemce vždycky míří k moři, ať by bylo ve městě kolik chce muzeí a katedrál, že? Kromě pláží jako takových jsou v Málaze vyhlášené tzv. chiringuitos (čte se „čiringitos“), což jsou malé bary a hospůdky, které lemují pláž, a kde ochutnáte vynikající tapas. Nejznámější pláží je La Malagueta, najdete ji doslova pár kroků od centra, v těsné blízkosti přístavu a přístavních promenád.

Vcelku logicky je tady poměrně dost lidí, takže pokud máte chuť na něco komornějšího a skalnatějšího, posuňte se kus dál z centra směrem ke čtvrti Pedregalejo. Místní pláž Playa de Pedregalejo má hrubší písek a skvělá kamenná mola, tzv. espigones, po kterých si můžete vyšlápnout kus do moře a pořádně se rozhlédnout kolem. A že je na co se dívat.

Podvečer na pláži Pedregalejo

Když už mluvíme o plážích, nelze nezmínit espetones, což jsou malé rybičky typu sardinky, které se v Málaze připravují přímo na plážích v malých stáncích: nabodnou se na rožeň a opékají vcelku. Espetones jsou velká lahůdka, ale dejte si pozor na množství: jsou tučné a tak rožeň sdílejte s kamarády a zastavte zkonzumovaný počet rybiček cca na čtyřech kusech, nebo vám bude špatně 🙂 Pokud se ptáte, jak se taková rybka jí, tak jednoduše: chytíte ji obouruč a okoušete kolem dokola páteře, hlava a ocas se nejedí.

La Manquita

Katedrála v Málaze byla zkonstruována mezi lety 1528 a 1782, a jak zevnitř, tak zvenku se jedná o renesanční styl. Severní věž katedrály dosahuje výšky 84 metrů, a je proto druhou nejvyšší věží katolické katedrály v Andalusii, hned po sevillské Giraldě. Jak už to tak občas ve Španělsku bývá, v průběhu stavby nešlo vše podle plánu, nedostávalo se peněz, a tak nebyla druhá věž katedrály nikdy dostavěna. Díky tomu získala katedrála mezi místními láskyplnou přezdívku La Manquita, což znamená jednoruká, a jednoznačně potvrzuje, že případné vady na kráse mají obrovskou schopnost podtrhnout vaši originalitu!

La Manquita, vzadu vpravo je patrná nedostavěná jižní věž

Historické centrum Málagy je malé, a tak všechna důležitá místa najdete kousek od sebe. Přímo před katedrálou se nachází malebné náměstíčko Plaza del Obispo, kde si v jedné z mnoha kavárniček můžete dát tradiční jižanskou snídani a u kafe obdivovat Manquitu dlouhé minuty. To právě tady jsem se naučila snídat opečený chléb s olivovým olejem.

Teatro Romano

Pár kroků od katedrály – ale už jsme si řekli, že v Málaze je všechno blízko – se nachází římský amfiteátr, zkonstruovaný v I. století před naším letopočtem v době, kdy bylo původně fénické město Malaka osidlováno Římany. Divadlo bylo objeveno teprve v roce 1951 úplnou náhodou při budování městského parku. V devadesátých letech byla zbořena budova, která ho zčásti blokovala, římský afiteátr byl odkryt v celé své nádheře a zpřístupněn veřejnosti. Nad ním se tyčí zbytky městské pevnosti La Alcazaba.

Teatro Romano
Teatro Romano podruhé

La Alcazaba

V podstatě hned za divadlem se nachází vstup do areálu La Alcazaba (alcazaba ve španělštině znamená pevnost). La Alcazaba je prototypem taifské vojenské architektury z 11. století, nachází se na úbočí kopce Gibralfaro, na vyvýšenině, přesto v těsném spojení s historickým centrem města. Jedná se o pozůstatky obranného systému města, takže nečekejte žádnou expozici, ale procházku mezi vonícími ibišky a troskami pevnosti si určitě nenechte ujít.

Ibiškové keře na Cerro Gibralfaro

Castillo de Gibralfaro

Na vrcholku téhož kopce, Cerro Gibralfaro, se nachází hrad Castillo de Gibralfaro, který byl zbudován Jusúfem I. z Granady za účelem ubytování vojsk a pro ochranu Alcazaby, konkrétně to bylo ve 14. století. V průběhu 15. století pak byl obléhán a posléze dobyt Ferdinandem Aragonským, který si z něj udělal sídlo. Jeho lepší polovička, Isabela Kastilská, dávala prý přednost pobytu v centru města. Na Castillo de Gibralfaro jezdí městský autobus, případně na něj můžete dojít pěšky z areálu Alcazaby. Hrad jako takový je spíše vyhlídka než co jiného, ovšem luxusní: na přístav a přes úžinu Gibraltaru až do Afriky, na býčí arénu, a samozřejmě na historické centrum Málagy.

Málaga z Castillo de Gibralfaro

Muzea

Málaga má jeden unikát: na Plaza de la Merced se nachází rodný dům Pabla Picassa, přetvořený v roce 1988 na Museo Picasso. Říká se, že kdysi prosili z Málagy Picassa, aby jim daroval pár svých obrazů, protože litují, že v jeho rodném městě neexistuje žádná důstojná expozice. Picasso prý na tu žádost odpověděl tím, že jim poslal obrazů celý kamion, a tak je teď můžete v jeho rodném činžáku obdivovat. Mě fascinují zejména raná Picassova díla, neuvěřitelně realistická ztvárnění býčích zápasů z doby, kdy mu bylo šest let.

Kvetoucí stromy na Plaza de la Merced

Pro milovníky moderního umění je tu Centre Pompidou Málaga, situované na přístavní promenádě Muelle 1.

Přístav

Přístav v Málaze je veřejně přístupný, můžete se v něm procházet po přístavních promenádách Muelle 1, Muelle 2 a Muelle 3 (slovo „muelle“ znamená ve španělštině „přístavní molo“). Na promenádách se nacházejí obchody a restaurace, a je to ideální místo pro sledování přímořského cvrkotu a zresetování unavené mysli.

Muelle 1, Málaga. V pozadí La Manquita.

Nákupy

Kousek od přístavu začíná široký bulvár Calle Larios, ulice, která je nákupním eldorádem pro návštěvníky i obyvatele Málagy. V době, kdy se v Málaze koná tradiční dubnový filmový festival, ji pokrývá červený koberec. Dalším místem, kde můžete provětrat své peněženky, je Centro comercial Larios, které najdete poněkud stranou centra na Avenida de la Aurora, číslo 25.

Tapas bar, který musíte navštívit

Tapas bar El Pimpi se nachází na Calle Granada, hned za rohem u Picassova muzea. Zavírá až ve dvě ráno, a tak tam můžete zakončit náročný den, a to buď uvnitř na vysokých barových židlích, kde lze obdivovat fotky všech osobností, které kdy bar navštívily (a že jich není málo), případně venku na zahrádce. S velkou pravděpodobností vám tady i v lednu nebo v únoru bude stačit svetřík 🙂

El Pimpi
V El Pimpi dostanete ke skleničce malou tapu zdarma, podle nejlepší andaluské tradice

Guadalmedina

Guadalmedina je jednou z těch španělských řek, kterým se musíte smát, to jest většinu času zcela bez vody 🙂 Nicméně párkrát za rok se stává, že do přímořských oblastí Španělska přijde tzv. gota fría (doslova studená kapka), což je označení pro meteorologický fenomén, při němž se ve vysoké výšce setkává studený polární vzduch s teplým vzduchem na pobřeží Středozemního moře (což se děje specificky ve Španělsku a na Baleárských ostrovech). Pak vznikají prudké bouřky a průtrže mračen. Právě na takové deště je určeno koryto řeky Gudalmedina, voda je tak rychle odváděna do moře. I tak ale na Internetu při bližším zkoumání najdete spoustu videí plovoucích aut a autobusů do poloviny zaplavených přímo v centru Málagy.

Koryto řeky Guadalmedina při vyústění do moře

Praktické info

Letiště je od centra města vzdáleno 12 minut jízdy příměstským vlakem linky cercanías C1 a jeho zastávku naleznete přímo před letištním terminálem. Kromě centra vás přepraví také na vlakové nádraží María Zambrano (8 minut jízdy z letiště), které leží na trase rychlovlaků AVE, což je vstupenka pro návštěvu dalších míst v Andalusii. Stejný příměstský vláček vás popoveze do přímořských letovisek jako je Benalmádena nebo Torremolinos, což se hodí v případě, že se jedete do Málagy hlavně koupat. Centrum Málagy pak obsluhují městské autobusy, v trafikách (označených slovem estanco) zakoupíte předplacenou kartu na autobus na určitý počet jízd.

Ubytování je pak vhodnější zvolit přímo v centru. Zóna kolem vlakového nádraží sice není úplně špatná a za čtvrt hodiny jste pěšky u katedrály, ale řekněme, že samostatně cestujícímu děvčeti se tudy v noci z tapas baru do hotelu nevrací úplně příjemně (založeno na osobních zkušenostech s přespříliš přátelskými Andalusany).

Pohled na moře z pláže La Malagueta
Vnitřní dvůr typického andaluského hotýlku

Filmy na studený únor

Pět filmových tipů, které vám mohou zpříjemnit zbytek dlouhé zimy. Je libo komedii, drama nebo detektivku? Ležíte v posteli s virózou a k čaji s citŕonem byste si dali nějaký film, ale z amerických klišé jste už unudění až hrůza? Nebo se rozhlížíte po nějakém programu na večery v příštím týdnu? V každém z těchto případů mrkněte na následující článek, tři z pěti zmíněných filmů můžete teď shlédnout v českých kinech. Pokud projekci zmeškáte, půjčení španělskojazyčných filmů na DVD nabízí knihovna Instituto Cervantes v Praze.

Roma (Roma, Mexiko, 2018)

Zdroj obrázku: www.indieware.com

Mexiko, začátek let sedmdesátých. Země možná nedávno uspořádala Olympijské hry, ale nepřestává být režimem, který tvrdě potlačuje studentské protesty. Nepokoje na úrovni národní se střetávají s osobními krizemi hlavních protagonistů v černobílém snímku, který si na konto připsal deset nominací na Oscara a dva Zlaté glóby. Zcela oprávněně: spíš než ucelený příběh s jasnou dějovou linkou čekejte sled obrázků z každodenního života Cleo, služky a chůvy v jednom ve středostavovské rodině žijící v kolonii Roma na předměstí Mexico City. Možná jste vyrůstali úplně jinde a jinak než režisér a autor scénáře Alfonso Cuarón, kterého jeho mexické dětství a vlastní chůva inspirovaly k natočení tohohle skvělého snímku, ale přesto vás film vtáhne a kaleidoskop každodenních banalit i dramatických událostí vcelku spolehlivě udrží vaši pozornost po celou dobu.

Zajímavost: kolem tohohle filmu se ve Španělsku strhla velká polemika, protože se k němu nabízí titulky v evropské španělštině. Jich tvůrci se neomezili na transkripci mexické španělštiny a překlad pár pasáží v mixteco (mexickém indiánském jazyce), ale přizpůsobili jazyk tomu, jak se mluví ve Španělsku. Cuarón sám to označil za ignorantství urážlivé pro samotné Španěly, a většina z nich mu dává za pravdu, protože španělština je prostě jazyk heterogenní a Evropané tvoří jen 8 % z celkového počtu jejích rodilých mluvčí.

Film Roma můžete vidět právě teď v kině Světozor, případně i jako součást festivalu španělského filmu La Película od 19. do 24. 2. 2019. Zrovna tak je k dispozici na Netflixu, ale byla by to trochu škoda: tomuhle snímku bude velké plátno vysloveně slušet.

Subjektivní hodnocení: 95 %
https://www.csfd.cz/film/507542-roma/prehled/

Silencio en la nieve (Sněžné ticho, Španělsko, 2011)

Zdroj obrázku: www.flickriver.com

Starší film, ale rozhodně dobrá volba, pokud si v posteli léčíte zimní rýmičku. Odehrává se v kulisách východní fronty v Rusku, v zimě 1943. Jakoby nestačila všudypřítomná válečná mizérie, objevuje se sériový vrah. Jaký je jeho motiv, a proč vyřezal na tělo první oběti nalezené mezi těly zmrzlých koní slova „Pohleď, Bůh na tebe hledí“? Na to se snaží přijít bývalý policejní komisař Arturo Andrade, toho času voják Modrých divizí, které generál Franco poslal do druhé světové války jako výpomoc Hitlerovi v boji proti Rudé armádě. Docela dobrá detektivka, navíc okořeněná zajímavými historickými fakty – Španělsko bylo za druhé světové války oficiálně neutrální, a tak o existenci Modrých divizí moc lidí neví.

Subjektivní hodnocení: 70 %
https://www.csfd.cz/film/311594-snezne-ticho/prehled/

Todos lo saben (Všichni to vědí, Španělsko, 2018)

Zdroj obrázku: www.elperiodico.com

Na tenhle film jsem šla do kina v Zaragoze prostě proto, že byla venku kosa a pršelo, a tudíž bez velkých očekávání. Výsledek ale vůbec nebyl špatný. Rodinné drama o unesené dceři, zoufalých rodičích a neméně nešťastné širší rodině: dcera se totiž ztratí přímo uprostřed svatebního veselí. Jak už je dobrým zvykem u španělských dramat, záhy se začnou rýsovat obrysy dávných rodinných tajemství a propletených vztahů a kostlivci lezou ze skříně jeden za druhým. V hlavních rolích osvědčená dvojice Penélope Cruz a Javier Bardem. Jste zvědaví, co je to, co všichni vědí? Vyražte příští týden na festival španělského filmu La Película a můžete to v kině Světozor zjistit. Film je na programu v neděli 24. 2. 2019.

Subjektivní hodnocení: 65 %
https://www.csfd.cz/film/583851-vsichni-to-vedi/prehled/

El Reino (Království, Španělsko, 2018)

Zdroj obrázku: www.imdb.com

Další kousek, který můžete shlédnout na plátně kina Světozor v rámci festivalu La Película, konkrétně v pátek 22. 2. 2019. Nepříjemně reálný thriller z prostředí zkorumpovaných politiků, v němž v hlavní roli exceluje můj oblíbený herec Antonio de la Torre. Manuel je regionální politik, který se v posledních patnácti letech pohyboval jako ryba ve vodě v prostředí uplácení, drahých večeří a projížděk na jachtě s podobně vypečenými kamarádíčky. Když se provalí korupční aféra, je zpočátku celkem v klidu, protože si myslí, že mu jeho strana bude krýt zadek. Záhy pozná, že se pořádně spletl a že je pro něj nachystaná role obětního beránka. Co se bude dít, když beránek odmítne jít bez protestů na porážku? Španělské dramatické kino ve své nejlepší podobě, a body navíc za syrově realistické vyznění.

Subjektivní hodnocení: 90 %
https://www.csfd.cz/film/603329-kralovstvi/prehled/

Perfectos desconocidos (Dokonalí cizinci, Španělsko, 2017)

S modalitami tohohle snímku se poslední dobou roztrhl pytel: tahle španělská verze, jejímž režisérem je schopný Álex de la Iglesia, je remakem italského filmu z roku 2016. Čtyři páry se mají sejít na společné veřeři v domě jednoho z nich. Aby nebyla nuda, vymyslí si hru: všichni dají své mobily všanc a celý večer budou sdílet všechno, co se na nich objeví: příchozí hovory, SMS, fotky, whatsappové zprávy… Ajaj, už to všichni vidíme přicházet. Možná, že někdo schovává nějaké malé špinavé tajemstvíčko. A možná, že má každý svoje. A možná, že máte po hodině takové zábavy pocit, že lidi, se kterými jste prožili spoustu let, vlastně vůbec neznáte. Výborná komedie s malinko cukrkandlovým závěrem, ale když se na něj povznesete, bude se vám nejspíš dost líbit. Viděla jsem film už podruhé v rámci rekonvalescence po chřipce a nejspíš ne naposled.

Subjektivní hodnocení: 90 %
https://www.csfd.cz/film/558214-perfectos-desconocidos/prehled/

Kultura tapas ve Španělsku

Pokud existuje něco, co spolehlivě definuje španělskou kulturu napříč celým Pyrenejským poloostrovem, je to právě tradice tapas. Je natolik zakořeněná, a natolik silně vnímaná nejen místními, ale také všemi návštěvníky Španělska, že máme sklon si myslet, že tapas tady s námi byly odjakživa. Není divu, že se nám lidem tahle tradice tak zalíbila – vyrazit na tapas je příjemná, společenská událost, která spojuje skvělé jídlo, dobré pití a uvolněnou konverzaci. Navzdory tomuhle přesvědčení jsou ale tapas tradicí poměrně mladou – ve své etablované podobě jsou tu s námi jen něco přes 100 let. V roce 1936, kdy Španělská královská akademie poprvé ve svém slovníku definuje tapas jako „malou porci jídla, které se servíruje jako doprovod nápoje”, už však většina Španělů velmi dobře ví, jaká je jejich podstata.

Baskické tapas, Bilbao

Původ slova

Slovo „tapa“ znamená doslova poklička, a je odvozeno od slovesa “tapar” (přikrýt). To proto, že nejprve se malé porce jídla servírovaly přímo na skleničce nápoje. Ve Španělsku se pochopitelně můžete setkat i s dalšími modalitami, v Baskicku se tapas nazývají “pintxo” nebo “poteo”, v Aragónu a v autonomním společenství Navarra se setkáte s termínem “alifara” atd., ale můžete si být jisti, že pokud se kdekoliv ve Španělsku budete v baru dožadovat “tapas”, budete pochopeni, vyslyšeni, a zcela jistě uspokojeni 😊

Historie

Snažit se dobrat přesné historie této tradice je nemožné. Podle některých domněnek sahají její kořeny do roku 1916, kdy byl král Alfons XIII. na oficiální návštěvě Cádizu. Když v baru žádal skleničku sherry, zvedl se od moře vítr. Aby se do králova vína nedostal písek, přikryl číšník skleničku plátkem sušené šunky. Králi se to líbilo, a když skleničku vypil, žádal další, ovšem opět se stejnou « tapou ». Podle jiné verze stojí za touto tradicí naopak král Alfons X., který nařídil, aby se v kastillských lokálech víno servírovalo za doprovodu trochy jídla, to aby se obyvatelstvo tak snadno neopíjelo. Další, jednodušší vysvětlení říká, že se trocha slaného jídla (například španělského jamónu) začala servírovat proto, aby měli zákazníci žízeň a objednali si další nápoj. Tomuto vysvětlení by nahrávalo i to, že « tapa » je až do dnešních dnů vždy a zásadně slaná. Ještě další vysvětlení je, že úloha tapas byla zpočátku čistě praktická – přikrýt nápoj, aby do něj nevlétl hmyz. A ještě další… ne, už toho necháme. Jisté je, že nejprve a nejsilněji tahle skvělá tradice zakořenila v Andalusii, kde se dodnes na spoustě míst udržuje zvyk, že k objednané skleničce dostanete « tapu » zdarma. Existují bary, kde se s každou další rundou stupňuje množsví a rafinovanost servírovaných tapas, až nakonec odcházíte z baru zcela přejedeni a přemoženi.

Tapas bar v Cava Baja, Madrid

Jak se to dělá

Vedle podstatného jména „tapa“ existuje i sloveso „tapear“ (vyrazit do baru na tapas) a slovo „tapeo“, které označuje sám akt obcházení barů. Ta nejobvyklejší varianta je, že menší skupinka přátel vyrazí na výpravu po tapas barech. V každém baru se objedná runda, v jejímž placení se účastníci střídají. Nejtypičtější nápoj pro tapeo je buď malé točené pivo zvané „caña“ nebo víno servírované v nízké obyčejné sklence bez stopky. Vypadá jako naše sklenice na vodu a nazývá se „chata“ (čte se čata). Tapas se konzumují zpravidla vestoje, buď u vysokých stolků nebo přímo u baru. Typické tapas bary jsou vybaveny dlouhým pultem, na němž jsou ve vitrínkách vystaveny jednotlivé pokrmy. Jak už bylo řečeno, v Andalusii můžete dostat nějakou tu tapu zdarma, ale ve většině Španělska si je k pití prostě objednáte a zaplatíte. Cena se může dost lišit, ale obvykle počítejte se dvěma až třemi eury za jednu jednohubku. Pokud mají tapas formu porcí šunky, ovčího sýra, kalamárů či ančoviček, je obvyklé objednat několik různých porcí a jídlo se pak sdílí. Porce kvalitní šunky z černých iberských prasátek vás může vyjít i na dvacet euro 😊 Tapas baru nebo trhu, kde můžete tapeo provozovat, se obvykle říká jednoduše „sitio“ (místo). Nejdůležitější fráze, kterou na tapeo potřebujete, je tedy „¿Hay un buen sitio de tapas por aquí?“ (Je tady někde dobré místo na tapas?)

Tapas bar ve čtvrti Cortes, Madrid

Typické tapas pokrmy

Paleta tapas je široká a barevná, mezi ty úplně nejtypičtější patří sušená šunka, ovčí sýr, nejrůznější jednohubky, tj. obložené kusy pečiva, olivy samotné nebo doprovázené sýrem a šunkou, tortilla de patatas (recept naleznete zde), kalamáry, patatas bravas (brambory přelité pikantní omáčkou), ančovičky servírované na pečivu, salátu nebo plátku rajčete, smažené pikantní papričky, krevety na česneku a samozřejmě croquetas. Španělské krokety nemají nic společného s bramborami – je to bešamelová omáčka smíchaná s různými přísadami (např. šunka, kuře, treska…), dobře vychlazená, zformovaná do podoby malých válečků, obalená ve strouhance a posléze osmažená v oleji.

Croquetas se šunkou

Pokud máte větší hlad, nebo chcete tapeo pojmout jako večeři, nabízí se malé porce teplých jídel, na obrázcích zleva:
Tortilla de patatas (bramborová tortilla), salchicha a la sidra (klobásky na španělském cideru), huevos rotos con chorizo a guiso de arroz, carne y pasas (vejce se šunkou a chorizem a směs s rýží, masem a rozinkami).

Kam vyrazit

Tapeo se provozuje v tapas barech nebo v „mercados“ (krytých trzích, kde kromě stánků s potravinami najdete i stánky s tapas). Neexistuje nic jako hodina vhodná nebo nevhodná pro tapas, i když nejrušnější jsou bary samozřejmě po osmé hodině večer a žijí ještě dlouho do noci. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit následující místa, všechna jsou tak trochu to, čemu se říká „pijo“ (čte se „picho“), což znamená něco jako „posh“, tj. lepší místa, žádné pajzly 😊

Madrid
Cava Baja – ulice Cava Baja je snad nejznámější zónou tapas z celého Madridu. Nachází se blízko Plaza Mayor. Je to mnohem lepší varianta než zahrádky a bary přímo na Plaza Mayor, těm se raději vyhněte – jsou to prvoplánové turistické pasti. Metro: L5, stanice La Latina

Calle Huertas – v Calle de las Huertas a na blízkém náměstíčku Plaza de Santa Ana najdete velkou spoustu tapas barů. Na jejich prozkoumání vám rozhodně jedna noc nestačí. Metro: L1, stanice Antón Martín

Mercado de San Miguel – krytý trh v samém centru Madridu, který okouzluje kovovou konstrukcí z roku 1916. Už ve středověku se tu nacházelo tržiště, tehdy samozřejmě otevřené 😊 Nachází se hned vedle Plaza Mayor. Nejbližší metro: L5, stanice Ópera

Tapas z oliv, Mercado de San Miguel, Madrid

Mercado de San Antón – další krytý trh, jeho budova není tak výstavní, ale tapas tu ochutnáte dobré. Najdete tu stánky s potravinami (ovoce, zelenina, mořské plody, šunka), malé tapas stánky a úplně nahoře restauraci. Nachází se v srdci bohémské čtvrti Chueca. Metro: L5, stanice Chueca

Tapas v Mercado de San Antón, Madrid

Platea Madrid – sem se rozhodně zajděte někdy podívat. Na místě bývalého divadla na náměstí Plaza de Colón vznikl svébytný prostor plný neonů, života a dobrého jídla. Na místě bývalého hlediště, lóží a balkónů najdete velkou spoustu originálních tapas barů. Metro: L4, stanice Colón

Barcelona – přímo z Las Ramblas vybíhá do strany prostor, ve kterém se nachází Mercado de la Boquería, krytý trh s množstvím stánků s čerstvými mořskými plody. Metro: L3, stanice Liceu

Čerstvé ústřice v Mercado de la Boquería, Barcelona

Málaga – nejvíc trendy místem je bar El Pimpi, který najdete v calle Granada, v blízkosti Picassova muzea. Další variantou jsou četné „chiringuitos“ (čte se „čiringitos“), malé bary, které lemují pobřežní promenádu.

Salát z mořských plodů, Málaga

Bilbao – celé Baskicko je proslulé – oprávněně – svými „pintxos“. V Bilbau je můžete začít objevovat na Plaza Nueva, pěkně po obvodu kolem dokola, jeden bar za druhým. Metro: L1, stanice Zazpi Kaleak

Pintxos na Plaza Nueva, Bilbao

Česká varianta

Kultura tapas v českých podmínkách nefunguje. Můžete nakoupit tu nejlepší Jamón de Bellota (šunku z iberských prasat krmených výhradně žaludy), dovézt výborný Queso Manchego (ovčí sýr z Kastílie La Mancha) a skvělé španělské víno. Vše zde zmíněné můžete ochutnat v dobré kvalitě například v Tapas bar Miró, Štefánikova 46, Praha 5, nebo v El Barrio de Ángel, Lidická 42, Praha 5. Nicméně, atmosféru hlučných a živých španělských barů, kde se všichni na stojáka překřikují, smějí se a společně si užívají společnost a dobré jídlo, do studených českých podmínek nepřenesete. Kdo chce zažít pravé tapeo, musí sednout na letadlo a zamířit až za Pyreneje.

Mercado de la Boquería, Barcelona

Sevilla

Quién no ha visto Sevilla, no ha visto maravilla.

(Kdo neviděl Sevillu, neviděl nádheru. Španělské rčení)

Nábřeží řeky Guadalquivir poblíž Torre de Oro, Sevilla

Sevilla je hlavním městem nejen stejnojmenné provincie, ale celého autonomního společenství Andalusie. Má 700 000 obyvatel a je čtvrtým největším španělským městem. Zároveň můžu místopřísežně prohlásit, že jsem zatím ve Španělsku neviděla krásnější místo.

Co vidět v Seville

Sevilla není nijak extrémně velká a na prohlídku jejích památek vám budou stačit dva nebo tři dny. Navíc se po území historického centra můžete pohodlně pohybovat pěšky, nepotřebujete tedy žádnou speciální kartu na autobus. Co v Seville určitě vidět a nevynechat?

Sevillská katedrála

Rozsáhlá a impozantní gotická stavba v historickém centru. Její stavba započala v roce 1402 na místě původní muslimské mešity, prolínání arabské a křesťanské architektury a kultury je ostatně pro celou Andalusii typické. V hlavní chrámové lodi je pohřben Kryštof Kolumbus (obrázek jeho hrobky úplně vlevo nahoře).

Minaret původní mešity se zachoval, je jím věž katedrály nazvaná Giralda (odvozeno od španělského girar = točit se. Vršek věže je totiž opatřen otočnou korouhvičkou). Na vrcholek Giraldy nevedou schody, ale cihlové rampy, i tak se ovšem při výstupu zapotíte. Věž totiž měří 104 metrů, ve své době (dokončena v roce 1198) byla nejvyšší stavbou světa. Odměnou vám bude výhled na katedrálu, na Patio de los Naranjos (nádvoří pomerančovníků) a samozřejmě na celé historické centrum Sevilly.

Výhled z Giraldy na Patio de los Naranjos

Giralda je cihlová a její jakoby krajková výzdoba je také sestavena z cihel. Má neuvěřitelnou schopnost přitahovat vás znovu a znovu, musíte ji obdivovat a hypnotizovat a připravte se na to, že nejmíň polovinu fotek, které přivezete zpátky domů, bude tvořit Giralda stokrát jinak.

Torre del Oro

Torre del Oro, neboli Zlatá věž, je stará almohadská (tj. muslimská) říční hláska. Byla vztyčena v první třetině 13. století za časů Almohadského chalífátu a původně stály na místě dvě, na každém břehu řeky Guadalquivir jedna. Uvnitř se nachází malé námořní muzeum a můžete také vystoupit na vrcholek věže.

Výhled na Torre del Oro ze čtvrti Triana. Vpravo Giralda
Torre del Oro
Výhled z Torre del Oro na Sevillu

Alcázar de Sevilla

Alcázar v Seville je maurský královský palác. Byl rovněž vystaven Almohady a ukrývá nádhernou islámskou architekturu, bohatou štukovou výzdobu, zahrady plné citroníků, pomerančovníků a fontán, a za zmínku stojí i dlažby. Spolu s katedrálou a Indickým archivem (který ale nutně vidět nemusíte – nic až tak speciálního v něm není, slouží k uschování listin, které se vztahují k zámořským územím Španělska) je od roku 1987 zařazen na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.

Plaza de España

Španělské náměstí v Seville je velmi netypické, půkruhové, velké, protkané kanály, na kterých se můžete projet na lodičkách, jedním slovem… úžasné. Největším lákadlem je fantastická dlaždičková výzdoba. Po obvodu náměstí jsou z kachlíků vystaveny velké lavičky, každá za jednu španělskou provincii.

Plaza de España

Parque de María Luisa

Španělské náměstí a nábřeží Guadalquiviru je propojeno velkým městským parkem Marie Luisy. Najdete v něm nejen zeleň a ochranu před ostrým andaluským sluncem, ale taky velké ptačí eldorádo – spoustu kachen nejrůznějších druhů, rybníčků, potůčků a krmítek.

Rincón de lectura, čtenářský koutek v parku Marie Luisy

La Maestranza

Býčí aréna La Maestranza s kapacitou 12 000 diváků byla dokončena v roce 1765. Vystoupit v Sevillské La Maestranza je pro každého matadora obrovská událost a pokud byste měli ve Španělsku zevnitř vidět jen jednu býčí arénu, vyberte si tuhle.

Zvenku vypadá La Maestranza možná spíš skromně
Na býčích zápasech během Feria de Abril (Dubnová slavnost), největšího sevillského svátku
Býčí zápasy v La Maestranza

Las setas de Sevilla

Gigantický městský slunečník Metropol Parasol je Sevillany familiérně zván Houby, neboli Las setas de Sevilla. Vrškem hub vede vyhlídková trasa a za cenu vstupného v hodnotě tří eur obdržíte kromě procházky také drink v baru nahoře.

Barrio de Santa Cruz

Židovská čtvrť Santa Cruz začíná hned vedle katedrály a nabízí pitoreskní zákoutí, uzoučké uličky a typické andaluské dvorečky. Rozhodně stojí za procházku. Spolu se čtvrtí Triana, která se ovšem nachází na druhém břehu řeky Guadalquivir (přibližně proti Torre del Oro) tvoří centrum sevillského flamenca. Do flamencových barů ale vyrážejte až po desáté hodině večerní, do té doby se obě čtvrti tváří poměrně ospale.

Praktické info

Sevilla má s Prahou pohodové letecké spojení, například linkou Brussels Airlines s přestupem v Bruselu. Letiště se nachází blízko centra města a spojuje ho s ním autobusová linka EA (Especial Aeropuerto), cesta vám bude trvat cca 35 minut. Pro výlety je vám k dispozici vlakové nádraží Santa Justa, odkud můžete vyrazit na výlety do Cádizu, Jerez de la Frontera nebo jiných míst v Andalusii i ve Španělsku, protože Sevilla leží na trase rychlovlaků AVE. Ve městě je k dispozici spousta ubytovacích kapacit, já jsem zvolila Apartamentos Sevilla v ulici Jesús del Gran Poder. Váš apartmán bude sice spíš jednodušší, ale naprosto dostačující, s přístupem na dvůr a vlastním klíčem. Můžu vám ho doporučit, do centra (ke katedrále) je to pěšky deset minut.

Jak se naučit lépe španělsky: četba

Ačkoliv je příspěvek věnován čtení ve španělštině, níže zmíněné rady se samozřejmě dají zobecnit na jakýkoliv cizí jazyk. Navíc uvedené knihy stojí za přečtení i v českém překladu, pokud se k němu dostanete.

Jak tedy začít číst?

Upřímně řečeno, čtení v cizím jazyce je opruz. Není jednoduché začít, není jednoduché vydržet, a trvá strašně dlouho, než si to člověk začne užívat. Je lépe zapomenout na všechny “dvojjazyčné” knihy, které mají na jedné straně text v češtině a na druhé v cizím jazyce. Příliš připomínají učebnice, obvykle se pro ně vybírají autoři klasičtí (a tedy píšící složitým jazykem) a člověk má tendenci každé slovo porovnávat s překladem. Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Poněkud lepší volba je zjednodušená četba, ostatně na nejnižších úrovních to ani jinak nejde. Pro první oťukání s četbou na úrovni A1 – B1 vůbec není špatná Pepča taxikářka, Španělka z Barcelony, která se při výkonu svého zaměstnání obvykle přimotá do nějaké detektivní záhady. Pepina nabízí jednoduchý (ale ne umělý!) text, který dýchá současnou španělštinou, slovníček s vysvětlením neobvyklých nebo slangových výrazů a také CD s nahrávkou textu. Jednotlivé knížky jsou k dostání v knihovnách nebo samozřejmě v e-shopech. Vydává nakladatelství Difusión.

Jakmile překonáte detektivní nesnáze s Pepinou a bezpečně zakotvíte v úrovni B1, je načase zahodit publikace zjednodušené četby a podívat se po nějakých opravdových knihách. Moje rada zní: začněte komiksem. Stejně, jako se generace českých dětí naučily spolehlivě číst s Barbánkem a Čtyřlístkem, tak i vás komiks provede otravným obdobím, kdy si chcete užít četbu, ale na něco složitějšího zatím nemáte slovní zásobu. Sázkou na jistotu je v takovém případě pikantní Milo Manara, italský kreslíř, který stvořil spoustu úžasných eroticky laděných komiksů 18+ , mezi nimiž (alespoň pro mne) spolehlivě vede série Borgia, jejíž scénář pro něj vytvořil Alejandro Jodorowsky. Historie krvelačného rodu Borgiů, plná násilí, sexu, nadsázky a černého humoru nemá chybu. Spolu s jeho dalšími díly ji najdete zde:

http://es.zizki.com/milo-manara

Stránka nabízí i komiksy jiných autorů, vlevo nahoře navíc můžete přepnout jazyk a tak se dostat ke komiksům i v angličtině, němčině, francouzštině a holandštině.

Přečetli jste všechny komiksy a máte chuť na něco složitějšího? Výborně! Pak můžete pokročit směrem k povídkám, nebo eventuálně tenkým a jednoduchým knihám. Držte se zlaté zásady: Ve slovníku hledat jen ta neznámá slova, která se opakují vícekrát, nebo ta, bez nichž není jasné, co se v knize děje. Opravdu nemusíte rozumět úplně všemu, abyste si příběh užili. Pokud se vám zdá, že se v ději ztrácíte, zkuste si stránku přečíst ještě jednou. Zní to banálně, ale opakované přečtení leckdy udělá zázraky.

Za sebe nabízím následující tipy:

Cómo ser mujer y no morir en el intento(autorka: Carmen Rico-Godoy, úroveň B2-C1, česky: Jak být ženou a nezbláznit se). Typicky holčičí knížka o novinářce Carmen, která s humorem balancuje mezi svým (trochu sobeckým) manželem, několika dětmi a snahou o kariéru. O takových knihách se ve španělštině říká, že jsou “tinto de verano” (ano, jako ten střik z červeného vína, který se tam v létě pije). Něco, co si s sebou vezmete v létě na deku k vodě a nezničí vás to ani složitou zápletkou, ani komplikovanou slovní zásobou. Celkem 160 snadno stravitelných stránek.

Relatos españoles contemporáneos (kolektiv autorů, úroveň B2-C1). Útlá knížka pěti povídek, navíc určená studentům španělštiny, takže se slovníčkem a CD. Začínajícího čtenáře rozhodně neurazí, a na Amazonu ji zakoupíte za tři dolary.

Modelos de mujer (autorka: Almudena Grandes, úroveň C1, česky nevyšlo). Velmi čtivá kniha sedmi povídek o ženách, které v životě čelí různým prapodivným okolnostem. Povídky mají překvapivé závěry a dělí knihu na menší části, takže ani jejích 256 stran vás nevysílí. Jedna z povídek, El vocabulario de los balcones byla v roce 2000 zfilmována pod názvem Aunque tú no lo sepas, což také není špatný film a vcelku stojí za vidění.

Estaciones de paso (autorka: Almudena Grandes, úroveň C1-C2, česky nevyšlo). Opět povídky, opět současné, tentokrát o dospívajících, kteří se díky nějaké neobvyklé události ve svém životě rázem ocitají ve světě dospělých. Celkem 288 stran a poněkud složitější jazyk než v předchozím případě.

Doce cuentos peregrinos (autor: Gabriel García Márquez, úroveň C1-C2, česky: Dvanáct povídek o poutnících). Kolumbijský spisovatel kromě svých světoznámých děl jako Sto roků samoty a Láska za časů cholery (která jsou na čtení v originále poněkud složitá) psal i moc dobré povídky. Tato knížka obsahuje dvanáct povídek o lidech, kteří jsou nějakým způsobem na cestě. Čeká vás 232 stran a srozumitelná španělština s pár latinskoamerickými modalitami (které se však vesměs vyskytují ve slovníku a nezmatou vás). Typická kniha pro upršené nebo zasněžené odpoledne, kdy se schoulíte do křesla s konvicí čaje nebo kávy. Z povídky El rastro de tu sangre en la nieve (Stopa tvé krve ve sněhu) vás bude mrazit ještě dlouho.

Nemáte dost? Španělskou literaturu najdete v knihovně institutu Cervantes v Praze. Pokud si chcete nějaké dílko pořídit nastálo, zkuste španělské knihkupectví v Praze Deliberia (disponuje e-shopem) nebo jednoduše Amazon.

Proč jezdím do Španělska sama

Hodně lidí se mě ptá, proč vyrážím na cesty téměř vždy sama, a za tím obvykle následují další doplňkové otázky 🙂 Nejlepší a nejupřímnější odpověď zřejmě zní, protože to potřebuju tak, jako se potřebuju napít, najíst nebo dýchat.

Před corridou, býčí aréna La Maestranza v Seville

Že se mi líbí místní kultura, gastronomie a krajina, asi není žádné velké překvapení. Španělsko je pro nás Čechy přitažlivé a exotické a má jednoduše všechno: moře, oceán, hory, pouště, lesy, zapadlé vesnice i velkoměsta. Má středověké hrady, honosné královské paláce, muzea, galerie, parky, panské zahrady, nákupní eldoráda, průmyslová centra i klidná zákoutí.

Toledo, Castilla La Mancha

Když je člověk sám, nemůže sice zážitky sdílet, ale za to se na ně může pořádně soustředit. Může se na několik hodin ztratit v andaluských uličkách a obdivovat jeden pitoreskní dvoreček za druhým, aniž by mu během té doby někdo šestkrát připomínal, že ho bolí nožičky. Může objevovat zapadlé vesnické díry, jejichž genius loci by jinak musel před spolucestujícími složitě obhajovat. Může se usadit na zahrádce v přístavu v Málaze a zůstat tam dvě hodiny jen proto, aby poslouchal, jak se všudypřítomné španělské brebentění vznáší kolem a slévá dohromady, až vytváří tu nejkrásnější melodii, ve které se rozpustíte tak, jako se kostka cukru rozpustí v pěně na horkém kakau.

Uličky židovské čtvrti, Córdoba, Andalucía

Proč pořád jezdíš jen do Španělska?

Protože to není dovolená v klasickém slova smyslu. Nejedu tam objevit něco, co v principu neznám, ale naopak si užít to, co mi v Čechách a všude jinde opakovaně chybí – totiž Španělsko samotné. Vracím se do Španělska, jako se vrací lidi na víkend z města zpátky domů na venkov do přírody, ke kořenům. Vracím se tam, protože je to můj mentální a citový domov. Vracím se tam, protože když vidím z letadla pustou krajinu v padesáti odstínech hnědé, srdce se mi plní radostí.

Vždyť si tam sama stejně s nikým nepopovídáš.

Omyl, omyl. Snad by tenhle předpoklad platil v Německu, ale Španělsko je plné přátelských, otevřených a kontaktních lidí. To, že jste na výletě nebo v baru sami není stopka, ale naopak pobídka k tomu, aby se s vámi začali bavit o tom, odkud jste a co tam děláte. Nespočítala bych, kolikrát jsem si skvěle pokecala s lidmi, které jsem viděla poprvé a naposled v životě a kolik gastronomických a jiných doporučení ke mně takhle doputovalo. Španělé navíc milují exportovat vlastní kulturu a jakmile zjistí, že se vám líbí jejich jazyk, země a chutná vám jejich jídlo, doslova vás sežerou láskou.

Výhled na řeku Guadalquivir, Sevilla, Andalucía

Co na to tvoje rodina?

Tahle otázka padá taky poměrně často a nese v sobě víc předsudků, než by se na první pohled mohlo zdát. Co na to tvůj partner/manžel, když chceš jet pryč bez něj, to mu to nevadí? Nežárlí? Co na to tvoje dítě/děti, že ho/je nevezmeš s sebou? Kdy konečně vezmeš taky děti? Jenže nikdo z nás při narození nepodepsal papír, že bude žít podle představ ostatních lidí. Že si pořídí dvě děti, psa, kočku a útulný byt. A když už ty děti má, že nesmí žít svůj vlastní, osobní život, který s rodinou nijak nesouvisí, mít svůj malý vesmír, kam nikoho jiného nezve. Někdy je fajn si uvědomit, že spokojenost ostatních je možná, jen když my sami jsme spokojení. Moje rodina tedy bere moje cestování tak, jak to je. Dvakrát třikrát do roka si potřebuju sbalit svých pět švestek a na pár dní se ztratit sama ve Španělsku, abych si dobila baterky.

Muzeum Guggenheim, Bilbao, País Vasco

Kdo tě fotí?

Mám ve Španělsku několik málo přátel – dva bývalé kolegy z práce, pár známých z různých míst a rodinu mého lektora španělštiny, která mě s nadšením a láskou adoptovala. Když se s nimi vidím, vyfotí mě oni. Na místech, kde jsem sama, si na drzo řeknu ostatním turistům. Pokud se tam zrovna vyskytují lidi, kteří se fotí, určitě jim nebude vadit, pokud je požádáte, ať vás vycvaknou taky. Když si vyberete skupinku mladých holek, které to zjevně umí se sociálními sítěmi, budou navíc ty fotky fakt pěkné. A na spoustě míst se jednoduše vyfotím sama. Selfie je kamarád.

Proč se tam teda nepřestěhuješ?

Protože tady mám rodinu, kterou nechci opustit ani proti jejich vůli stěhovat. A protože ve Španělsku naopak nemám dobře placenou a stabilní práci. V Čechách je zima a pokladní v supermarketu se na vás šklebí, ale oproti Španělsku máme fungující ekonomiku a nízkou nezaměstnanost. Tož toho je třeba si vážit 🙂

Málaga, Andalucía

A nebojíš se?

Španělsko je obecně dost bezpečná země. Nebojím se tam nikde sama o nic víc, než bych se případně bála v Čechách.

Dračí jeskyně, Mallorca

Má to nějaký nevýhody?

Má. Paella se na spoustě míst servíruje jen pro dva.

Paella z mořských plodů, Barcelona

Stejně je to nějaký divný.

Já vím.

Nedělní bleší trh ve čtvrti El Rastro, Madrid

U zkoušky DELE C2

Poté, co se osobně nebo mailem přihlásíte v Instituto Cervantes a zaplatíte poplatek za DELE příslušného stupně, přijde vám do mailu potvrzení o zápisu ke zkoušce. Přibližně 14 dní před vlastním termínem na stejný e-mailový kontakt dorazí instrukce. Jejich přijetí musíte potvrdit (jednoduše odpovíte na zaslaný e-mail). Zkoušky bývají vyhlašované na sobotu, ale jejich ústní část se může konat už o den dřív. Vytiskněte si potvrzení o zápisu, tzv. resguardo de inscripción, sbalte instrukce, průkaz totožnosti a můžete vyrazit.

Čekání na ústní část zkoušky v Instituto Cervantes

DELE C2 se skládá ze tří částí:

  • Prueba 1: Uso de la lengua, comprensión de lectura y auditiva. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,33
  • Prueba 2: Destrezas integradas: comprensión auditiva y de lectura y expresión e interacción escritas. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,33
  • Prueba 3: Destrezas integradas: comprensión de lectura y expresión e interacción orales. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,34.

Celkový výsledek je buď APTO (to v případě, že se vám z každé části podařilo získat alespoň minimální předepsaný počet bodů) nebo NO APTO (v případě, že neuspějete).

No a jak konkrétně vypadaly jednotlivé části zkoušky v mém případě?

Uso de la lengua, comprensión de lectura y auditiva

Na DELE C2 mnoho lidí nepotkáte. My jsme byli čtyři, ale nebylo příliš času povídat si mezi sebou. Zkouška má poměrně rychlý spád, v 8.30 ráno se dostavíte na místo a v 9.00 se začíná. Na první část vám rozdají sešity, které obsahují zadání pro úkoly na čtení i poslech zároveň, což je výhoda: u posledního úkolu na poslech nedostanete předem žádný čas na to, abyste si přečetli otázky. Je to tak schválně, cílem je přidat další obtížnost. Proto pokud vám zbyde na konci „čtení“ trochu času navíc, využijte jej právě pro pročtení otázek u poslechu. Na první část máte celkem 105 minut, čekají vás tři úkoly na čtení a tři úkoly na poslech. Z toho čas na poslech je fixní (posledních 45 minut), což je dáno časem nahrávek, proto musíte úkoly na čtení zvládnout v prvních 60 minutách. V našem případě na nás čekal nejprve článek o kvantových počítačích (doplňování chybějících slov ze tří možností), posléze zkrácený článek z El País, kde Gabriel García Márquez popisuje svoje vzpomínky na Julia Cortázara (doplňování chybějících odstavců do textu – uvedený článek se mi podařilo v archivu El País najít a naleznete ho zde) a nakonec texty o karibských melodiích a tancích (přiřazování textů k anotacím).

Z poslechových úkolů to byla konference o diplomacii (vybírání tvrzení, která nejlépe vystihují obsah příspěvku), dialogy o revitalizaci městského centra v Santo Domingo a o mořské biologii (určení, která tvrzení říká muž, která žena, a která nikdo z nich) a rozhovor o synestesii (výběr možnosti, která nejlépe vystihuje řečené ze tří nabízených). Tady je dobré se připravit na to, že a) nahrávky se pouští na počítači s obyčejnými reproduktory, který může být klidně tři čtyři metry od vás, b) některé z nahrávek jsou záměrně rušené (v našem případě to byla cinkavá pouťová hudba v příspěvku o mořské biologii a výhružný šum u záznamu z konference 🙂 a konečně, c) obsažené přízvuky jsou jak evropské, tak latinskoamerické. Přesto mi tahle část nepřišla nijak extrémně těžká (můj výsledek byl 30,77 bodu z 33,33).

Následuje půlhodinová pauza, ale za 25 minut už musíte sedět zpět na svém místě. Vězte, že si sotva stihnete vypít kafe a začne se oddělovat zrno od plev.

Destrezas integradas: comprensión auditiva y de lectura y expresión e interacción escritas

Subjektivně nejnáročnější část zkoušky, hlavně proto, že je dost problematické se na ní připravit. Může se po vás požadovat prakticky jakýkoliv formální text, od článků, zápisů ze schůzí, tiskových zpráv až po dopis do novin, reklamaci nebo stížnost. Podstatou prvního úkolu je poslechnout si nahrávku, přečíst si další 2 – 3 podkladové texty a na základě získaných informací sepsat text (nejčastěji článek) na zadané téma. Je extrémně důležité použít všechny poskytnuté zdroje a v článku je označit (např. „ze studie publikované institutem XY vyplývá“, „podle informací z rozhovoru s ředitelem univerzity v XY…“). V našem případě byl požadovaným textem článek o udržitelném turismu ve Španělsku. Druhým úkolem je oprava a zkrácení textu, v němž se nachází pravopisné, gramatické nebo stylistické chyby. Tenhle úkol je pěkně těžký a zrádný, navíc byla požadovaným výstupem tisková zpráva o konání literární soutěže. Byla to první (pevně doufám také poslední) tisková zpráva, kterou jsem v životě psala, a obávám se, že se to na výsledku odrazilo 🙂 Třetím úkolem v pořadí pak je sepsání zprávy nebo článku, který se opírá o poskytnutá data (statistiky, grafy, tabulky). Měli jsme sepsat článek o mimoškolních aktivitách žáků. Na tomhle úkolu se dá ušetřit docela dost času, pokud se postaráte, abyste znali příslušné výrazy („při meziročním srovnání“, „z hlediska pohlaví“, „z předložených dat vyplývá“ a podobné perly) a pak je jen obohatíte předloženými daty.

Na sepsání všech textů máte celkem 2,5 hodiny a jak si čas rozvrhnete je na vás, začíná se ale vždycky puštěním nahrávky k úkolu č. 1. Texty musíte napsat ručně, pouze na dodané papíry, striktně v požadovaném rozsahu (ani kratší, ani delší) a musí být samozřejmě čitelné. Texty by měly být logicky strukturované a mělo by z nich být poznat, které myšlenky jsou hlavní a které vedlejší. Neztrácejte ale příliš mnoho času sepisováním osnovy (vyčleňte si jen 5 minut na rychlé rozmyšlení, o čem budete psát) a rozhodně se nesnažte text napsat nanečisto a poté přepsat – v daném časovém limitu nemáte šanci. Po dvou hodinách jsem byla téměř na pokraji sil a ještě mi zbýval napsat skoro celý jeden úkol, tou dobou už jsem celé DELE proklínala až do horoucích pekel. Vydržela jsem, ale z téhle části jsem prolezla jen taktak, obdržela jsem 20 bodů z možných 33,33.

Destrezas integradas: comprensión de lectura y expresión e interacción orales

V ústní části jsem měla to štěstí, že se skutečně konala o den dříve. Musela jsem si sice na pátek vzít dovolenou, ale zato jsem byla čerstvá a odpočatá. Nechci si ani představovat, jak by se mi do ní chtělo po více než čtyřhodinovém martyriu písemného bloku. V pozvánce ke zkoušce máte uvedené dva časy: čas začátku zkoušky a čas příjezdu do zkouškového centra. Pozor, tím druhým uvedeným časem se míní, že začíná vaše příprava, tj. musíte tam skutečně být. Na přípravu máte 30 minut, z nabízených témat si naslepo dvě vytáhnete a z nich si pak vyberete jedno, které je vám bližší. V poskytnutých materiálech jsou 2 – 3 zdroje (články, statistiky, grafy) k uvedené problematice. Vy z nich máte připravit cca osmiminutovou prezentaci, která pokrývá všechny body požadované v zadání. Pokud vám zbyde čas (nezbyde), můžete se i zamyslet nad tím, jaké doplňkové otázky k tématu vám může zkoušející položit. Jak pro prezentaci, tak pro následnou diskusi byste měli volit formální slovník. V mém případě byly dvěma nazdařbůh vytaženými tématy „El consumo colaborativo“ a „El ocio y sus aspectos sociales“. Na ekologii moc nejsem, tak jsem si vybrala volný čas. Do připravené prezentace vám nikdo nebude zasahovat, měli byste mluvit celou dobu sami. Snažte se řadit jednotlivé body logicky za sebou a aspoň trochu originálně myšlenky spojovat k tomu určenými výrazy („nejprve“, „za další“, „na druhé straně“ apod). Vyhněte se používání (a zejména opakování) ultra jednoduchých spojek, váš jazyk by měl působit inteligentně. Vaším úkolem je pouze prezentovat myšlenky z jednotlivých zdrojů (opět využijte všechny a zmiňte je), vlastní názory nebo zkušenosti do prezentace nepatří. Můžete se dívat do svých poznámek, ale nesmíte z nich přímo číst. Nejlepší je načrtnout si strukturu prezentace a případně ke každému bodu poznamenat klíčová slova. Nesnažte se přípravu přehánět, ve spoustě připraveného textu nemáte šanci se zorientovat.

Poté, co skončíte s prezentací, vám zkoušející položí několik otázek k tématu, doplňující otázky se už často týkají vašich osobních názorů a zkušeností. I tak ale udržujte formální slovník. Nemusíte odpovídat nijak složitě, ale je dobré držet se tématu, případně se znovu opřít o fakta z článků.

Třetím a posledním úkolem je okomentování několika novinových titulků. Na tuto část se nemůžete připravit, protože titulky vám předloží zkoušející až na místě. Máte jen cca minutu na to, abyste si je prohlédli a získali na ně názor. Pak následuje neformální konverzace, zeptají se vás, zda s některým titulkem zvlášť souhlasíte nebo nesouhlasíte, případně zda vás některý z nich zvlášť zaujal a proč. Nejsem schopná si vybavit, co bylo tématem (Stravovací návyky? Škodlivost mobilů? No, prostě tak něco.) Jak u druhého, tak u třetího úkolu očekávejte polemiku, měli byste ukázat, že jste schopni odporovat a hájit svůj názor.

Z ústní části zkoušky jsem měla zdaleka nejlepší pocit. Přítomni jsou dva zkoušející, jeden se s vámi baví, zatímco druhý jen poslouchá a hodnotí, do diskuse se vůbec nezapojuje. Váš parťák do hovoru se vás na začátku zeptá, zda chcete, aby vám tykal nebo vykal, představí se a položí vám několik neformálních otázek, které mají za cíl zbavit vás nervozity před vlastním výkonem, obvykle jde o banality typu proč se učíte španělsky a jak dlouho. Za mne vysloveně příjemný pokec a i když jsem se při přípravě na prezentování zapotila, výsledkem bylo 33,34 bodů z 33,34 možných. Krása!

Výsledky

Výsledky čekejte za 2 – 3 měsíce po termínu zkoušky. Ústní část se sice hodnotí na místě, ale výsledky dostanete všechny najednou. Písemné části se naskenují a odešlou do Španělska k opravě. Výsledky jsou pak zveřejněny pro všechny kandidáty zároveň. Instituto Cervantes vám mailem zašle výsledky a na serveru examenes.cervantes.es se publikuje souhrnný článek o dosažených výsledcích. Z něj se například dozvíte, jaká byla míra úspěšnosti kandidátů na vašem zkouškovém termínu, v našem případě na úrovni C2 uspělo 56 % všech uchazečů.

Budova Instituto Cervantes v Madridu, calle Alcalá

Příprava na DELE C2

Je obdivuhodné, jak málo zdrojů je k dispozici on-line, když přijde na informace o mezinárodních zkouškách ze španělštiny DELE na úrovni C2. Probrouzdala jsem celý Internet mnohokrát sem a tam a informací je poskrovnu, zejména těch souhrnných: jak se připravit, co od zkoušek čekat, jak poznat, že už „na to máte“ a kolik času vám příprava na C2 může zabrat. Tento post na některé z těchto otázek odpovídá. 🙂

Co se od vás očekává na úrovni C2

Společný Evropský Referenční Rámec (SERR) popisuje požadovanou úroveň poměrně složitě. Volně parafrázováno, kandidát na úroveň C2 by měl rozumět prakticky všemu, co čte nebo slyší, bez ohledu na rozsah, téma a míru abstrakce. Dále musí být schopen se plynule vyjadřovat s velkou přesností sémantickou a gramatickou, což mu umožní jemně odstínit to, co chce vyjádřit, a to i v případě, že se jedná o profesní nebo akademický kontext s vysokou mírou specializace a složitosti. V praxi to znamená, že umíte španělštinu v jednotlivých oblastech (čtení, poslech, vyjadřování) používat zhruba jako rodilý mluvčí. Zkouška neměří, kolik toho o příslušném jazyce víte, ale jak dobře si při jeho praktickém použití vedete a to zejména pod časovým tlakem. Můžete používat kteroukoliv formu španělštiny (evropskou, mexickou, argentinskou…), ale musíte být při jejím použití konzistentní. Pokud zmotáte dohromady argentinskou výslovnost a španělské idiomy, vyletíte.

Jak poznat, že se můžete ke zkoušce přihlásit? Celkový čas potřebný ke zvládnutí přechodu z úrovně C1 na úroveň C2 je samozřejmě individuální, ale překvapivě ne až tolik. Potřebujete zejména nabrat novou složitou slovní zásobu (mnoho synonym a dále specializované výrazy z oblasti sociální, pracovní a ekonomické), napsat spoustu formálních textů a pocvičit se v porozumění různým přízvukům. Mně zabral přesun z C1 na C2 přesně dva roky a troufám si říct, že za kratší dobu to nejspíš nezvládnete. Naproti tomu mě to nestálo nijak extrémní množství času ani úsilí, šlo spíš o pravidelné věnování se jazyku a přípravě v rozsahu cca 10 hodin týdně (započteno je vše – filmy, knížky, rozhovory, podcasty…) Cílená příprava na zkoušku jako takovou zabrala cca posledních 5 měsíců.

Zdroje

Zdrojů pro přípravu na DELE C2 není zrovna přehršel. V zásadě máte k dispozici následující:

  • Nuevo Prisma C2. Vcelku příjemná učebnice, kterou můžete použít k tomu, abyste se dostali na příslušnou úroveň. Obsahuje všeobecnou slovní zásobu a k dispozici je pracovní sešit se spoustou cvičení, která vás pozvolna připravují na formát a obtížnost zkoušky. Pozor ale, požadavky jsou tu výrazně nižší, než u skutečné zkoušeky (co se týče např. rozsahu vyprodukovaných textů), a tak učebnici nemůžete použít jako jediný zdroj pro přípravu. Vydává nakladatelství Edinumen.
  • Preparación al Diploma de Español Nivel C2. Obsahuje šest tematicky uspořádaných vzorových zkoušek, včetně slovníčku ke každému tématu a užitečných návodů na psaní jednotlivých typů formálních textů (reklamační dopisy, stížnosti, články). Nejedná se o reálné zkouškové varianty, ale typ úkolů a jejich náročnost je velmi věrná. Tahle učebnice bude při přípravě velmi užitečná. Vydává nakladatelství Edelsa.
  • El Cronómetro Nivel C2. Absolutní hvězda mezi přípravnými materiály, čtyři reálné zkouškové modely. Další čtyři zkoušky jsou rozpuštěny do praktických cvičení. Cronómetro klade velký důraz na čas a simulaci reálného prostředí zkoušky. Radím nechat si ho na úplný závěr přípravy a nevynechávat praktická cvičení, a chcete-li na přípravu použít jen jeden materiál, vsaďte právě na El Cronómetro. Vydává nakladatelství Edinumen.

Jiné učebnice podle mého názoru nepotřebujete. Taky nepotřebujete číst žádné speciální knihy, bohatě postačí, když se soustředíte na formální novinové články, které vychází v deníku El País. Důležité: ve zkouškových textech nepotkáte žádnou beletrii, jedná se prakticky vždy o adaptované přetisky článků z novin nebo webu.

Tipy a triky

Trénujte porozumění různým přízvukům. U zkoušky je dbáno na to, aby byla v poslechových cvičeních zastoupena jak evropská španělština, tak i různé jihoamerické přízvuky. Zdaleka nejpříjemnější metoda je jednoduše koukat na filmy, zkuste třeba:

  • Mexiko: Amores perros (film vyšel na DVD i v Čechách), Roma (nominacemi na Oscara ověnčený film, k dispozici na Netflixu), Como agua para chocolate
  • Kolumbie: zkuste napínavý film o drogových válkách v Cali El cartel de los sapos
  • Argentina: vyzkoušejte stránku Cine Argentino, kde jsou k dispozici online filmy argentinské provenience. Argentina má skvělé filmy, doporučit můžu jednoznačně třeba Nieve negra, Relatos salvajes (vyšlo na DVD i u nás), Truman (skvělý film a 50:50 evropská a argentinská španělština), El secreto de sus ojos nebo Capitán Kóblic. Hmmm… asi je poznat, že můj oblíbený argentinský herec je Ricardo Darín!
  • Kuba: Fresa y chocolate, Vientos de la Habana

Kromě Internetu najdete španělskojazyčné filmy v knihovně Instituto Cervantes v Praze.

Nechte si své texty kontrolovat lektorem. Hlídejte si správný počet slov (ani více, ani méně než stanovený rozsah) a procházejte je pravidelně s lektorem, rozumí se samo sebou rodilým mluvčím, nejlépe takovým, který je certifikovaný jako zkoušející DELE, nebo se v požadavcích dobře orientuje. Čeká vás spousta frustrace a ve chvíli, kdy je pochval více než výkřiků ¡Te mato!, také spousta radosti.

Trénujte splnění časového limitu. Zejména u písemných úkolů to není žádná sranda. Dvě a půl hodiny vypadá jako spousta času, ale schválně zkuste napsat všechny požadované texty najednou, v ruce, čitelně a ve stanoveném limitu. Ehm. Jestli se vám to podaří napoprvé, sním svoje boty!

Nahrávejte se. Au, au, já vím. Dostala isem tuhle radu od svého lektora a je k nezaplacení. Nahrát se na diktafon v telefonu, když trénujete na ústní část zkoušky – osmiminutovou prezentaci na zadané téma – má dvě funkce. Za prvé (velmi zdařile) simuluje stres, který u zkoušky zažijete a jak známo, co nás nezabije, to nás posílí! Za druhé vám umožní uvědomit si opakované chyby (např. že místo různých conectores del discurso používáte pořád dokola jen „pero“ a „y“). Zlepšení vašeho výkonu minimálně o 100 % je při zmíněném postupu zaručeno.

Oficiální informace a přihlašování

Na webu Instituto Cervantes na https://examenes.cervantes.es. Termíny zkoušek, stejně jako termíny pro přihlašování jsou vyvěšeny tamtéž. Kromě datumů tu najdete zkoušková centra, ceny zkoušek, podrobné informace o formátu jednotlivých úkolů, ukázky výstupů kandidátů kteří uspěli nebo propadli a rozpis hodnotících kritérií.

A jak vypadá vlastní zkouška, případně na co se soustředit u jednotlivých částí? O tom bude další post.

Tortilla de patatas

Tortilla de patatas, případně tortilla española, nebo jednoduše po česku bramborová omeleta. To nejklasičtější, nejzákladnější a nejjednodušší španělské jídlo, které doprovází každou domácnost. Tortilla de patatas se často jí k snídani, kolem poledního spolu se skleničkou vermutu jako zobání před obědem (který se běžně konzumuje až kolem druhé nebo třetí hodiny odpoledne) a samozřejmě je nepostradatelná večer, jako součást kultury tapas. Na světě je málo chutí, které spolu ladí tak, jako sklenka dobrého červeného vína a čerstvě připravená tortilla de patatas: v jednoduchosti a malém počtu ingrediencí spočívá genialita tohoto prostého jídla. Recept na tortillu ve Španělsku funguje stejně výbušně jako u nás recept na bramborový salát; každá rodina má ten svůj osvědčený recept včetně fíglů, které se týkají způsobu krájení brambor nebo správného způsobu smažení. Ta nejzákladnější existenciální otázka většinou zní: s cibulí nebo bez? Každý Španěl je 24 hodin denně připraven se na toto téma pohádat, a to navzdory tomu, že podle průzkumů veřejného mínění 70 % populace přísahá na přítomnost cibule (včetně mě). Cibule totiž způsobí, že vaše tortilla bude šťavnatější, lehce nasládlá, jedním slovem… dokonalá.

Tortilla española

Předkládám vám recept jedné babičky z Galicie spolu s nepostradatelnými triky, tak, aby se vám výsledná tortilla de patatas povedla de puta madre, tedy ku*evsky skvěle.

Co tedy budete potřebovat?

  • Slunečnicový olej. Na osmažení přísad se běžně používá obyčejný slunečnicový olej, smažení v olivovém oleji je přece jen trochu luxus 🙂
  • Olivový olej na osmažení tortilly
  • Brambory. Na jednu středně velkou tortillu, dle hladu pro 2-4 osoby, počítejte s pěti většími bramborami o velikosti cca 100 g
  • Vejce. Zlaté pravidlo zní: jedna cca 100 g brambora na jedno vejce
  • Cibule. Cibule by nemělo být příliš mnoho, na uvedené množství brambor stačí jedna malá nebo polovina větší cibule
  • Sůl
  • Případné další přísady podle vaší chuti (chorizo, paprika…)

Tortilla není složitá na přípravu, ale vyžaduje trochu trpělivosti. Začněte tím, že omyjete a oškrábete brambory. Poté je pokrájejte na malé nepravidelné kousky, nepříliš velké – řekněme tak 1 – 2 cm, aby se ideálně osmažily a výsledná tortilla měla správnou strukturu. Do pánve nalijte slunečnicový olej a rozpalte ho. Nespěchejte a nepřehánějte to se silou plamene. Do pánve vložte kousky brambor a pomalu je smažte, dokud nebudou dozlatava opečené a uvnitř pěkně blanditos, tj. měkké. Mějte na paměti, že brambory by se měly v oleji spíše vařit než co jiného. Dopřejte jim beze spěchu tolik minut, kolik potřebují, občas je promíchejte, a řiďte se barvou, měla by být jemně zlatá.

Jakmile jsou brambory správně osmažené, vylovte je děrovanou naběračkou a nechte z nich okapat přebytečný olej na cedníku vyloženém ubrouskem.

Teď nastala ta správná chvíle pro osmažení ostatních ingrediencí, tj. zejména najemno nakrájené cibule. K ní přidejte cokoliv dalšího, čím chcete svou tortillu ozvláštnit, typická je například červená paprika (polovina až kus, nakrájemná na obzvláště jemné kousky o straně max 0,5 cm) nebo chorizo. Pamatujte, že chorizo je třeba brát jako koření a proto použijte jen maximálně cca 5 cm velký kus, rovněž nakrájený na malé kousíčky.

Cibuli dobře hlídejte, chcete ji také jen jemně zlatavou. Po osmažení ji vylovte a nechte okapat spolu s bramborami.

Zatímco přísady odpočívají, umíchejte vaječnou směs: do misky rozklepněte vajíčka, přidejte podle chuti sůl a prošlehejte. Nakonec vmíchejte okapané brambory a cibuli.

Zbavte se oleje od smažení brambor, můžete ho přelít do zavařovačky a schovat na příště, dvojí smažení zvládne bez problému. Pánev pak vytřete papírovou utěrkou a vlijte do ní trochu olivového oleje, na kterém budete připravovat tortillu.

Jakmile je olej rozehřátý, vlijte do pánve připravenou směs a na mírném plameni nechte tortillu zpevnit. Trvá to jen pár minut.

Teď přichází kritický okamžik: jakmile tortilla drží zespoda pohromadě, je třeba ji obrátit. Mimochodem, idiomatický výraz darle vuelta a la tortilla, obrátit tortillu, ve španělštině znamená něco jako (radikálně) zvrátit situaci. Tak si tedy držme palce! Pánev uchopte do jedné ruky, přemístěte ji pro jistotu například nad dřez, druhou rukou popadněte velký mělký talíř a tortillu přiklopte, dlaní jej přitom uprostřed pevně přidržujte. Teď to přijde: bez váhání otočte pánev i s talířem vzhůru nohama. Při správném výsledku se v jedné vaší ruce nachází prázdná pánev a v druhé talíř, na kterém je umístěna tortilla opečenou stranou nahoru.

Přesuňte se zpět ke sporáku a potřesením talíře opatrně přemístěte tortillu zpět na pánev, neopečená strana se nachází dole. Teď nechte tortillu zvolna dopéct, může to trvat už třeba jen dvě minuty, pokud vám stejně jako mně chutná uvnitř tekutější. Taková úprava se nazývá poco cuajada. Je-li vaším cílem naproti tomu tortilla bien cuajada, zcela pevná, pak ji ponechte na mírném ohni o pár minut déle.

A je to! Zkonzumujte vaši první tortillu ještě teplou, se sklenkou dobrého červeného vína.