Jak se naučit lépe španělsky: četba

Ačkoliv je příspěvek věnován čtení ve španělštině, níže zmíněné rady se samozřejmě dají zobecnit na jakýkoliv cizí jazyk. Navíc uvedené knihy stojí za přečtení i v českém překladu, pokud se k němu dostanete.

Jak tedy začít číst?

Upřímně řečeno, čtení v cizím jazyce je opruz. Není jednoduché začít, není jednoduché vydržet, a trvá strašně dlouho, než si to člověk začne užívat. Je lépe zapomenout na všechny “dvojjazyčné” knihy, které mají na jedné straně text v češtině a na druhé v cizím jazyce. Příliš připomínají učebnice, obvykle se pro ně vybírají autoři klasičtí (a tedy píšící složitým jazykem) a člověk má tendenci každé slovo porovnávat s překladem. Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Poněkud lepší volba je zjednodušená četba, ostatně na nejnižších úrovních to ani jinak nejde. Pro první oťukání s četbou na úrovni A1 – B1 vůbec není špatná Pepča taxikářka, Španělka z Barcelony, která se při výkonu svého zaměstnání obvykle přimotá do nějaké detektivní záhady. Pepina nabízí jednoduchý (ale ne umělý!) text, který dýchá současnou španělštinou, slovníček s vysvětlením neobvyklých nebo slangových výrazů a také CD s nahrávkou textu. Jednotlivé knížky jsou k dostání v knihovnách nebo samozřejmě v e-shopech. Vydává nakladatelství Difusión.

Jakmile překonáte detektivní nesnáze s Pepinou a bezpečně zakotvíte v úrovni B1, je načase zahodit publikace zjednodušené četby a podívat se po nějakých opravdových knihách. Moje rada zní: začněte komiksem. Stejně, jako se generace českých dětí naučily spolehlivě číst s Barbánkem a Čtyřlístkem, tak i vás komiks provede otravným obdobím, kdy si chcete užít četbu, ale na něco složitějšího zatím nemáte slovní zásobu. Sázkou na jistotu je v takovém případě pikantní Milo Manara, italský kreslíř, který stvořil spoustu úžasných eroticky laděných komiksů 18+ , mezi nimiž (alespoň pro mne) spolehlivě vede série Borgia, jejíž scénář pro něj vytvořil Alejandro Jodorowsky. Historie krvelačného rodu Borgiů, plná násilí, sexu, nadsázky a černého humoru nemá chybu. Spolu s jeho dalšími díly ji najdete zde:

http://es.zizki.com/milo-manara

Stránka nabízí i komiksy jiných autorů, vlevo nahoře navíc můžete přepnout jazyk a tak se dostat ke komiksům i v angličtině, němčině, francouzštině a holandštině.

Přečetli jste všechny komiksy a máte chuť na něco složitějšího? Výborně! Pak můžete pokročit směrem k povídkám, nebo eventuálně tenkým a jednoduchým knihám. Držte se zlaté zásady: Ve slovníku hledat jen ta neznámá slova, která se opakují vícekrát, nebo ta, bez nichž není jasné, co se v knize děje. Opravdu nemusíte rozumět úplně všemu, abyste si příběh užili. Pokud se vám zdá, že se v ději ztrácíte, zkuste si stránku přečíst ještě jednou. Zní to banálně, ale opakované přečtení leckdy udělá zázraky.

Za sebe nabízím následující tipy:

Cómo ser mujer y no morir en el intento(autorka: Carmen Rico-Godoy, úroveň B2-C1, česky: Jak být ženou a nezbláznit se). Typicky holčičí knížka o novinářce Carmen, která s humorem balancuje mezi svým (trochu sobeckým) manželem, několika dětmi a snahou o kariéru. O takových knihách se ve španělštině říká, že jsou “tinto de verano” (ano, jako ten střik z červeného vína, který se tam v létě pije). Něco, co si s sebou vezmete v létě na deku k vodě a nezničí vás to ani složitou zápletkou, ani komplikovanou slovní zásobou. Celkem 160 snadno stravitelných stránek.

Relatos españoles contemporáneos (kolektiv autorů, úroveň B2-C1). Útlá knížka pěti povídek, navíc určená studentům španělštiny, takže se slovníčkem a CD. Začínajícího čtenáře rozhodně neurazí, a na Amazonu ji zakoupíte za tři dolary.

Modelos de mujer (autorka: Almudena Grandes, úroveň C1, česky nevyšlo). Velmi čtivá kniha sedmi povídek o ženách, které v životě čelí různým prapodivným okolnostem. Povídky mají překvapivé závěry a dělí knihu na menší části, takže ani jejích 256 stran vás nevysílí. Jedna z povídek, El vocabulario de los balcones byla v roce 2000 zfilmována pod názvem Aunque tú no lo sepas, což také není špatný film a vcelku stojí za vidění.

Estaciones de paso (autorka: Almudena Grandes, úroveň C1-C2, česky nevyšlo). Opět povídky, opět současné, tentokrát o dospívajících, kteří se díky nějaké neobvyklé události ve svém životě rázem ocitají ve světě dospělých. Celkem 288 stran a poněkud složitější jazyk než v předchozím případě.

Doce cuentos peregrinos (autor: Gabriel García Márquez, úroveň C1-C2, česky: Dvanáct povídek o poutnících). Kolumbijský spisovatel kromě svých světoznámých děl jako Sto roků samoty a Láska za časů cholery (která jsou na čtení v originále poněkud složitá) psal i moc dobré povídky. Tato knížka obsahuje dvanáct povídek o lidech, kteří jsou nějakým způsobem na cestě. Čeká vás 232 stran a srozumitelná španělština s pár latinskoamerickými modalitami (které se však vesměs vyskytují ve slovníku a nezmatou vás). Typická kniha pro upršené nebo zasněžené odpoledne, kdy se schoulíte do křesla s konvicí čaje nebo kávy. Z povídky El rastro de tu sangre en la nieve (Stopa tvé krve ve sněhu) vás bude mrazit ještě dlouho.

Nemáte dost? Španělskou literaturu najdete v knihovně institutu Cervantes v Praze. Pokud si chcete nějaké dílko pořídit nastálo, zkuste španělské knihkupectví v Praze Deliberia (disponuje e-shopem) nebo jednoduše Amazon.

Proč jezdím do Španělska sama

Hodně lidí se mě ptá, proč vyrážím na cesty téměř vždy sama, a za tím obvykle následují další doplňkové otázky 🙂 Nejlepší a nejupřímnější odpověď zřejmě zní, protože to potřebuju tak, jako se potřebuju napít, najíst nebo dýchat.

Před corridou, býčí aréna La Maestranza v Seville

Že se mi líbí místní kultura, gastronomie a krajina, asi není žádné velké překvapení. Španělsko je pro nás Čechy přitažlivé a exotické a má jednoduše všechno: moře, oceán, hory, pouště, lesy, zapadlé vesnice i velkoměsta. Má středověké hrady, honosné královské paláce, muzea, galerie, parky, panské zahrady, nákupní eldoráda, průmyslová centra i klidná zákoutí.

Toledo, Castilla La Mancha

Když je člověk sám, nemůže sice zážitky sdílet, ale za to se na ně může pořádně soustředit. Může se na několik hodin ztratit v andaluských uličkách a obdivovat jeden pitoreskní dvoreček za druhým, aniž by mu během té doby někdo šestkrát připomínal, že ho bolí nožičky. Může objevovat zapadlé vesnické díry, jejichž genius loci by jinak musel před spolucestujícími složitě obhajovat. Může se usadit na zahrádce v přístavu v Málaze a zůstat tam dvě hodiny jen proto, aby poslouchal, jak se všudypřítomné španělské brebentění vznáší kolem a slévá dohromady, až vytváří tu nejkrásnější melodii, ve které se rozpustíte tak, jako se kostka cukru rozpustí v pěně na horkém kakau.

Uličky židovské čtvrti, Córdoba, Andalucía

Proč pořád jezdíš jen do Španělska?

Protože to není dovolená v klasickém slova smyslu. Nejedu tam objevit něco, co v principu neznám, ale naopak si užít to, co mi v Čechách a všude jinde opakovaně chybí – totiž Španělsko samotné. Vracím se do Španělska, jako se vrací lidi na víkend z města zpátky domů na venkov do přírody, ke kořenům. Vracím se tam, protože je to můj mentální a citový domov. Vracím se tam, protože když vidím z letadla pustou krajinu v padesáti odstínech hnědé, srdce se mi plní radostí.

Vždyť si tam sama stejně s nikým nepopovídáš.

Omyl, omyl. Snad by tenhle předpoklad platil v Německu, ale Španělsko je plné přátelských, otevřených a kontaktních lidí. To, že jste na výletě nebo v baru sami není stopka, ale naopak pobídka k tomu, aby se s vámi začali bavit o tom, odkud jste a co tam děláte. Nespočítala bych, kolikrát jsem si skvěle pokecala s lidmi, které jsem viděla poprvé a naposled v životě a kolik gastronomických a jiných doporučení ke mně takhle doputovalo. Španělé navíc milují exportovat vlastní kulturu a jakmile zjistí, že se vám líbí jejich jazyk, země a chutná vám jejich jídlo, doslova vás sežerou láskou.

Výhled na řeku Guadalquivir, Sevilla, Andalucía

Co na to tvoje rodina?

Tahle otázka padá taky poměrně často a nese v sobě víc předsudků, než by se na první pohled mohlo zdát. Co na to tvůj partner/manžel, když chceš jet pryč bez něj, to mu to nevadí? Nežárlí? Co na to tvoje dítě/děti, že ho/je nevezmeš s sebou? Kdy konečně vezmeš taky děti? Jenže nikdo z nás při narození nepodepsal papír, že bude žít podle představ ostatních lidí. Že si pořídí dvě děti, psa, kočku a útulný byt. A když už ty děti má, že nesmí žít svůj vlastní, osobní život, který s rodinou nijak nesouvisí, mít svůj malý vesmír, kam nikoho jiného nezve. Někdy je fajn si uvědomit, že spokojenost ostatních je možná, jen když my sami jsme spokojení. Moje rodina tedy bere moje cestování tak, jak to je. Dvakrát třikrát do roka si potřebuju sbalit svých pět švestek a na pár dní se ztratit sama ve Španělsku, abych si dobila baterky.

Muzeum Guggenheim, Bilbao, País Vasco

Kdo tě fotí?

Mám ve Španělsku několik málo přátel – dva bývalé kolegy z práce, pár známých z různých míst a rodinu mého lektora španělštiny, která mě s nadšením a láskou adoptovala. Když se s nimi vidím, vyfotí mě oni. Na místech, kde jsem sama, si na drzo řeknu ostatním turistům. Pokud se tam zrovna vyskytují lidi, kteří se fotí, určitě jim nebude vadit, pokud je požádáte, ať vás vycvaknou taky. Když si vyberete skupinku mladých holek, které to zjevně umí se sociálními sítěmi, budou navíc ty fotky fakt pěkné. A na spoustě míst se jednoduše vyfotím sama. Selfie je kamarád.

Proč se tam teda nepřestěhuješ?

Protože tady mám rodinu, kterou nechci opustit ani proti jejich vůli stěhovat. A protože ve Španělsku naopak nemám dobře placenou a stabilní práci. V Čechách je zima a pokladní v supermarketu se na vás šklebí, ale oproti Španělsku máme fungující ekonomiku a nízkou nezaměstnanost. Tož toho je třeba si vážit 🙂

Málaga, Andalucía

A nebojíš se?

Španělsko je obecně dost bezpečná země. Nebojím se tam nikde sama o nic víc, než bych se případně bála v Čechách.

Dračí jeskyně, Mallorca

Má to nějaký nevýhody?

Má. Paella se na spoustě míst servíruje jen pro dva.

Paella z mořských plodů, Barcelona

Stejně je to nějaký divný.

Já vím.

Nedělní bleší trh ve čtvrti El Rastro, Madrid

U zkoušky DELE C2

Poté, co se osobně nebo mailem přihlásíte v Instituto Cervantes a zaplatíte poplatek za DELE příslušného stupně, přijde vám do mailu potvrzení o zápisu ke zkoušce. Přibližně 14 dní před vlastním termínem na stejný e-mailový kontakt dorazí instrukce. Jejich přijetí musíte potvrdit (jednoduše odpovíte na zaslaný e-mail). Zkoušky bývají vyhlašované na sobotu, ale jejich ústní část se může konat už o den dřív. Vytiskněte si potvrzení o zápisu, tzv. resguardo de inscripción, sbalte instrukce, průkaz totožnosti a můžete vyrazit.

Čekání na ústní část zkoušky v Instituto Cervantes

DELE C2 se skládá ze tří částí:

  • Prueba 1: Uso de la lengua, comprensión de lectura y auditiva. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,33
  • Prueba 2: Destrezas integradas: comprensión auditiva y de lectura y expresión e interacción escritas. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,33
  • Prueba 3: Destrezas integradas: comprensión de lectura y expresión e interacción orales. Musíte získat minimálně 20 bodů z 33,34.

Celkový výsledek je buď APTO (to v případě, že se vám z každé části podařilo získat alespoň minimální předepsaný počet bodů) nebo NO APTO (v případě, že neuspějete).

No a jak konkrétně vypadaly jednotlivé části zkoušky v mém případě?

Uso de la lengua, comprensión de lectura y auditiva

Na DELE C2 mnoho lidí nepotkáte. My jsme byli čtyři, ale nebylo příliš času povídat si mezi sebou. Zkouška má poměrně rychlý spád, v 8.30 ráno se dostavíte na místo a v 9.00 se začíná. Na první část vám rozdají sešity, které obsahují zadání pro úkoly na čtení i poslech zároveň, což je výhoda: u posledního úkolu na poslech nedostanete předem žádný čas na to, abyste si přečetli otázky. Je to tak schválně, cílem je přidat další obtížnost. Proto pokud vám zbyde na konci „čtení“ trochu času navíc, využijte jej právě pro pročtení otázek u poslechu. Na první část máte celkem 105 minut, čekají vás tři úkoly na čtení a tři úkoly na poslech. Z toho čas na poslech je fixní (posledních 45 minut), což je dáno časem nahrávek, proto musíte úkoly na čtení zvládnout v prvních 60 minutách. V našem případě na nás čekal nejprve článek o kvantových počítačích (doplňování chybějících slov ze tří možností), posléze zkrácený článek z El País, kde Gabriel García Márquez popisuje svoje vzpomínky na Julia Cortázara (doplňování chybějících odstavců do textu – uvedený článek se mi podařilo v archivu El País najít a naleznete ho zde) a nakonec texty o karibských melodiích a tancích (přiřazování textů k anotacím).

Z poslechových úkolů to byla konference o diplomacii (vybírání tvrzení, která nejlépe vystihují obsah příspěvku), dialogy o revitalizaci městského centra v Santo Domingo a o mořské biologii (určení, která tvrzení říká muž, která žena, a která nikdo z nich) a rozhovor o synestesii (výběr možnosti, která nejlépe vystihuje řečené ze tří nabízených). Tady je dobré se připravit na to, že a) nahrávky se pouští na počítači s obyčejnými reproduktory, který může být klidně tři čtyři metry od vás, b) některé z nahrávek jsou záměrně rušené (v našem případě to byla cinkavá pouťová hudba v příspěvku o mořské biologii a výhružný šum u záznamu z konference 🙂 a konečně, c) obsažené přízvuky jsou jak evropské, tak latinskoamerické. Přesto mi tahle část nepřišla nijak extrémně těžká (můj výsledek byl 30,77 bodu z 33,33).

Následuje půlhodinová pauza, ale za 25 minut už musíte sedět zpět na svém místě. Vězte, že si sotva stihnete vypít kafe a začne se oddělovat zrno od plev.

Destrezas integradas: comprensión auditiva y de lectura y expresión e interacción escritas

Subjektivně nejnáročnější část zkoušky, hlavně proto, že je dost problematické se na ní připravit. Může se po vás požadovat prakticky jakýkoliv formální text, od článků, zápisů ze schůzí, tiskových zpráv až po dopis do novin, reklamaci nebo stížnost. Podstatou prvního úkolu je poslechnout si nahrávku, přečíst si další 2 – 3 podkladové texty a na základě získaných informací sepsat text (nejčastěji článek) na zadané téma. Je extrémně důležité použít všechny poskytnuté zdroje a v článku je označit (např. „ze studie publikované institutem XY vyplývá“, „podle informací z rozhovoru s ředitelem univerzity v XY…“). V našem případě byl požadovaným textem článek o udržitelném turismu ve Španělsku. Druhým úkolem je oprava a zkrácení textu, v němž se nachází pravopisné, gramatické nebo stylistické chyby. Tenhle úkol je pěkně těžký a zrádný, navíc byla požadovaným výstupem tisková zpráva o konání literární soutěže. Byla to první (pevně doufám také poslední) tisková zpráva, kterou jsem v životě psala, a obávám se, že se to na výsledku odrazilo 🙂 Třetím úkolem v pořadí pak je sepsání zprávy nebo článku, který se opírá o poskytnutá data (statistiky, grafy, tabulky). Měli jsme sepsat článek o mimoškolních aktivitách žáků. Na tomhle úkolu se dá ušetřit docela dost času, pokud se postaráte, abyste znali příslušné výrazy („při meziročním srovnání“, „z hlediska pohlaví“, „z předložených dat vyplývá“ a podobné perly) a pak je jen obohatíte předloženými daty.

Na sepsání všech textů máte celkem 2,5 hodiny a jak si čas rozvrhnete je na vás, začíná se ale vždycky puštěním nahrávky k úkolu č. 1. Texty musíte napsat ručně, pouze na dodané papíry, striktně v požadovaném rozsahu (ani kratší, ani delší) a musí být samozřejmě čitelné. Texty by měly být logicky strukturované a mělo by z nich být poznat, které myšlenky jsou hlavní a které vedlejší. Neztrácejte ale příliš mnoho času sepisováním osnovy (vyčleňte si jen 5 minut na rychlé rozmyšlení, o čem budete psát) a rozhodně se nesnažte text napsat nanečisto a poté přepsat – v daném časovém limitu nemáte šanci. Po dvou hodinách jsem byla téměř na pokraji sil a ještě mi zbýval napsat skoro celý jeden úkol, tou dobou už jsem celé DELE proklínala až do horoucích pekel. Vydržela jsem, ale z téhle části jsem prolezla jen taktak, obdržela jsem 20 bodů z možných 33,33.

Destrezas integradas: comprensión de lectura y expresión e interacción orales

V ústní části jsem měla to štěstí, že se skutečně konala o den dříve. Musela jsem si sice na pátek vzít dovolenou, ale zato jsem byla čerstvá a odpočatá. Nechci si ani představovat, jak by se mi do ní chtělo po více než čtyřhodinovém martyriu písemného bloku. V pozvánce ke zkoušce máte uvedené dva časy: čas začátku zkoušky a čas příjezdu do zkouškového centra. Pozor, tím druhým uvedeným časem se míní, že začíná vaše příprava, tj. musíte tam skutečně být. Na přípravu máte 30 minut, z nabízených témat si naslepo dvě vytáhnete a z nich si pak vyberete jedno, které je vám bližší. V poskytnutých materiálech jsou 2 – 3 zdroje (články, statistiky, grafy) k uvedené problematice. Vy z nich máte připravit cca osmiminutovou prezentaci, která pokrývá všechny body požadované v zadání. Pokud vám zbyde čas (nezbyde), můžete se i zamyslet nad tím, jaké doplňkové otázky k tématu vám může zkoušející položit. Jak pro prezentaci, tak pro následnou diskusi byste měli volit formální slovník. V mém případě byly dvěma nazdařbůh vytaženými tématy „El consumo colaborativo“ a „El ocio y sus aspectos sociales“. Na ekologii moc nejsem, tak jsem si vybrala volný čas. Do připravené prezentace vám nikdo nebude zasahovat, měli byste mluvit celou dobu sami. Snažte se řadit jednotlivé body logicky za sebou a aspoň trochu originálně myšlenky spojovat k tomu určenými výrazy („nejprve“, „za další“, „na druhé straně“ apod). Vyhněte se používání (a zejména opakování) ultra jednoduchých spojek, váš jazyk by měl působit inteligentně. Vaším úkolem je pouze prezentovat myšlenky z jednotlivých zdrojů (opět využijte všechny a zmiňte je), vlastní názory nebo zkušenosti do prezentace nepatří. Můžete se dívat do svých poznámek, ale nesmíte z nich přímo číst. Nejlepší je načrtnout si strukturu prezentace a případně ke každému bodu poznamenat klíčová slova. Nesnažte se přípravu přehánět, ve spoustě připraveného textu nemáte šanci se zorientovat.

Poté, co skončíte s prezentací, vám zkoušející položí několik otázek k tématu, doplňující otázky se už často týkají vašich osobních názorů a zkušeností. I tak ale udržujte formální slovník. Nemusíte odpovídat nijak složitě, ale je dobré držet se tématu, případně se znovu opřít o fakta z článků.

Třetím a posledním úkolem je okomentování několika novinových titulků. Na tuto část se nemůžete připravit, protože titulky vám předloží zkoušející až na místě. Máte jen cca minutu na to, abyste si je prohlédli a získali na ně názor. Pak následuje neformální konverzace, zeptají se vás, zda s některým titulkem zvlášť souhlasíte nebo nesouhlasíte, případně zda vás některý z nich zvlášť zaujal a proč. Nejsem schopná si vybavit, co bylo tématem (Stravovací návyky? Škodlivost mobilů? No, prostě tak něco.) Jak u druhého, tak u třetího úkolu očekávejte polemiku, měli byste ukázat, že jste schopni odporovat a hájit svůj názor.

Z ústní části zkoušky jsem měla zdaleka nejlepší pocit. Přítomni jsou dva zkoušející, jeden se s vámi baví, zatímco druhý jen poslouchá a hodnotí, do diskuse se vůbec nezapojuje. Váš parťák do hovoru se vás na začátku zeptá, zda chcete, aby vám tykal nebo vykal, představí se a položí vám několik neformálních otázek, které mají za cíl zbavit vás nervozity před vlastním výkonem, obvykle jde o banality typu proč se učíte španělsky a jak dlouho. Za mne vysloveně příjemný pokec a i když jsem se při přípravě na prezentování zapotila, výsledkem bylo 33,34 bodů z 33,34 možných. Krása!

Výsledky

Výsledky čekejte za 2 – 3 měsíce po termínu zkoušky. Ústní část se sice hodnotí na místě, ale výsledky dostanete všechny najednou. Písemné části se naskenují a odešlou do Španělska k opravě. Výsledky jsou pak zveřejněny pro všechny kandidáty zároveň. Instituto Cervantes vám mailem zašle výsledky a na serveru examenes.cervantes.es se publikuje souhrnný článek o dosažených výsledcích. Z něj se například dozvíte, jaká byla míra úspěšnosti kandidátů na vašem zkouškovém termínu, v našem případě na úrovni C2 uspělo 56 % všech uchazečů.

Budova Instituto Cervantes v Madridu, calle Alcalá

Příprava na DELE C2

Je obdivuhodné, jak málo zdrojů je k dispozici on-line, když přijde na informace o mezinárodních zkouškách ze španělštiny DELE na úrovni C2. Probrouzdala jsem celý Internet mnohokrát sem a tam a informací je poskrovnu, zejména těch souhrnných: jak se připravit, co od zkoušek čekat, jak poznat, že už „na to máte“ a kolik času vám příprava na C2 může zabrat. Tento post na některé z těchto otázek odpovídá. 🙂

Co se od vás očekává na úrovni C2

Společný Evropský Referenční Rámec (SERR) popisuje požadovanou úroveň poměrně složitě. Volně parafrázováno, kandidát na úroveň C2 by měl rozumět prakticky všemu, co čte nebo slyší, bez ohledu na rozsah, téma a míru abstrakce. Dále musí být schopen se plynule vyjadřovat s velkou přesností sémantickou a gramatickou, což mu umožní jemně odstínit to, co chce vyjádřit, a to i v případě, že se jedná o profesní nebo akademický kontext s vysokou mírou specializace a složitosti. V praxi to znamená, že umíte španělštinu v jednotlivých oblastech (čtení, poslech, vyjadřování) používat zhruba jako rodilý mluvčí. Zkouška neměří, kolik toho o příslušném jazyce víte, ale jak dobře si při jeho praktickém použití vedete a to zejména pod časovým tlakem. Můžete používat kteroukoliv formu španělštiny (evropskou, mexickou, argentinskou…), ale musíte být při jejím použití konzistentní. Pokud zmotáte dohromady argentinskou výslovnost a španělské idiomy, vyletíte.

Jak poznat, že se můžete ke zkoušce přihlásit? Celkový čas potřebný ke zvládnutí přechodu z úrovně C1 na úroveň C2 je samozřejmě individuální, ale překvapivě ne až tolik. Potřebujete zejména nabrat novou složitou slovní zásobu (mnoho synonym a dále specializované výrazy z oblasti sociální, pracovní a ekonomické), napsat spoustu formálních textů a pocvičit se v porozumění různým přízvukům. Mně zabral přesun z C1 na C2 přesně dva roky a troufám si říct, že za kratší dobu to nejspíš nezvládnete. Naproti tomu mě to nestálo nijak extrémní množství času ani úsilí, šlo spíš o pravidelné věnování se jazyku a přípravě v rozsahu cca 10 hodin týdně (započteno je vše – filmy, knížky, rozhovory, podcasty…) Cílená příprava na zkoušku jako takovou zabrala cca posledních 5 měsíců.

Zdroje

Zdrojů pro přípravu na DELE C2 není zrovna přehršel. V zásadě máte k dispozici následující:

  • Nuevo Prisma C2. Vcelku příjemná učebnice, kterou můžete použít k tomu, abyste se dostali na příslušnou úroveň. Obsahuje všeobecnou slovní zásobu a k dispozici je pracovní sešit se spoustou cvičení, která vás pozvolna připravují na formát a obtížnost zkoušky. Pozor ale, požadavky jsou tu výrazně nižší, než u skutečné zkoušeky (co se týče např. rozsahu vyprodukovaných textů), a tak učebnici nemůžete použít jako jediný zdroj pro přípravu. Vydává nakladatelství Edinumen.
  • Preparación al Diploma de Español Nivel C2. Obsahuje šest tematicky uspořádaných vzorových zkoušek, včetně slovníčku ke každému tématu a užitečných návodů na psaní jednotlivých typů formálních textů (reklamační dopisy, stížnosti, články). Nejedná se o reálné zkouškové varianty, ale typ úkolů a jejich náročnost je velmi věrná. Tahle učebnice bude při přípravě velmi užitečná. Vydává nakladatelství Edelsa.
  • El Cronómetro Nivel C2. Absolutní hvězda mezi přípravnými materiály, čtyři reálné zkouškové modely. Další čtyři zkoušky jsou rozpuštěny do praktických cvičení. Cronómetro klade velký důraz na čas a simulaci reálného prostředí zkoušky. Radím nechat si ho na úplný závěr přípravy a nevynechávat praktická cvičení, a chcete-li na přípravu použít jen jeden materiál, vsaďte právě na El Cronómetro. Vydává nakladatelství Edinumen.

Jiné učebnice podle mého názoru nepotřebujete. Taky nepotřebujete číst žádné speciální knihy, bohatě postačí, když se soustředíte na formální novinové články, které vychází v deníku El País. Důležité: ve zkouškových textech nepotkáte žádnou beletrii, jedná se prakticky vždy o adaptované přetisky článků z novin nebo webu.

Tipy a triky

Trénujte porozumění různým přízvukům. U zkoušky je dbáno na to, aby byla v poslechových cvičeních zastoupena jak evropská španělština, tak i různé jihoamerické přízvuky. Zdaleka nejpříjemnější metoda je jednoduše koukat na filmy, zkuste třeba:

  • Mexiko: Amores perros (film vyšel na DVD i v Čechách), Roma (nominacemi na Oscara ověnčený film, k dispozici na Netflixu), Como agua para chocolate
  • Kolumbie: zkuste napínavý film o drogových válkách v Cali El cartel de los sapos
  • Argentina: vyzkoušejte stránku Cine Argentino, kde jsou k dispozici online filmy argentinské provenience. Argentina má skvělé filmy, doporučit můžu jednoznačně třeba Nieve negra, Relatos salvajes (vyšlo na DVD i u nás), Truman (skvělý film a 50:50 evropská a argentinská španělština), El secreto de sus ojos nebo Capitán Kóblic. Hmmm… asi je poznat, že můj oblíbený argentinský herec je Ricardo Darín!
  • Kuba: Fresa y chocolate, Vientos de la Habana

Kromě Internetu najdete španělskojazyčné filmy v knihovně Instituto Cervantes v Praze.

Nechte si své texty kontrolovat lektorem. Hlídejte si správný počet slov (ani více, ani méně než stanovený rozsah) a procházejte je pravidelně s lektorem, rozumí se samo sebou rodilým mluvčím, nejlépe takovým, který je certifikovaný jako zkoušející DELE, nebo se v požadavcích dobře orientuje. Čeká vás spousta frustrace a ve chvíli, kdy je pochval více než výkřiků ¡Te mato!, také spousta radosti.

Trénujte splnění časového limitu. Zejména u písemných úkolů to není žádná sranda. Dvě a půl hodiny vypadá jako spousta času, ale schválně zkuste napsat všechny požadované texty najednou, v ruce, čitelně a ve stanoveném limitu. Ehm. Jestli se vám to podaří napoprvé, sním svoje boty!

Nahrávejte se. Au, au, já vím. Dostala isem tuhle radu od svého lektora a je k nezaplacení. Nahrát se na diktafon v telefonu, když trénujete na ústní část zkoušky – osmiminutovou prezentaci na zadané téma – má dvě funkce. Za prvé (velmi zdařile) simuluje stres, který u zkoušky zažijete a jak známo, co nás nezabije, to nás posílí! Za druhé vám umožní uvědomit si opakované chyby (např. že místo různých conectores del discurso používáte pořád dokola jen „pero“ a „y“). Zlepšení vašeho výkonu minimálně o 100 % je při zmíněném postupu zaručeno.

Oficiální informace a přihlašování

Na webu Instituto Cervantes na https://examenes.cervantes.es. Termíny zkoušek, stejně jako termíny pro přihlašování jsou vyvěšeny tamtéž. Kromě datumů tu najdete zkoušková centra, ceny zkoušek, podrobné informace o formátu jednotlivých úkolů, ukázky výstupů kandidátů kteří uspěli nebo propadli a rozpis hodnotících kritérií.

A jak vypadá vlastní zkouška, případně na co se soustředit u jednotlivých částí? O tom bude další post.

Tortilla de patatas

Tortilla de patatas, případně tortilla española, nebo jednoduše po česku bramborová omeleta. To nejklasičtější, nejzákladnější a nejjednodušší španělské jídlo, které doprovází každou domácnost. Tortilla de patatas se často jí k snídani, kolem poledního spolu se skleničkou vermutu jako zobání před obědem (který se běžně konzumuje až kolem druhé nebo třetí hodiny odpoledne) a samozřejmě je nepostradatelná večer, jako součást kultury tapas. Na světě je málo chutí, které spolu ladí tak, jako sklenka dobrého červeného vína a čerstvě připravená tortilla de patatas: v jednoduchosti a malém počtu ingrediencí spočívá genialita tohoto prostého jídla. Recept na tortillu ve Španělsku funguje stejně výbušně jako u nás recept na bramborový salát; každá rodina má ten svůj osvědčený recept včetně fíglů, které se týkají způsobu krájení brambor nebo správného způsobu smažení. Ta nejzákladnější existenciální otázka většinou zní: s cibulí nebo bez? Každý Španěl je 24 hodin denně připraven se na toto téma pohádat, a to navzdory tomu, že podle průzkumů veřejného mínění 70 % populace přísahá na přítomnost cibule (včetně mě). Cibule totiž způsobí, že vaše tortilla bude šťavnatější, lehce nasládlá, jedním slovem… dokonalá.

Tortilla española

Předkládám vám recept jedné babičky z Galicie spolu s nepostradatelnými triky, tak, aby se vám výsledná tortilla de patatas povedla de puta madre, tedy ku*evsky skvěle.

Co tedy budete potřebovat?

  • Slunečnicový olej. Na osmažení přísad se běžně používá obyčejný slunečnicový olej, smažení v olivovém oleji je přece jen trochu luxus 🙂
  • Olivový olej na osmažení tortilly
  • Brambory. Na jednu středně velkou tortillu, dle hladu pro 2-4 osoby, počítejte s pěti většími bramborami o velikosti cca 100 g
  • Vejce. Zlaté pravidlo zní: jedna cca 100 g brambora na jedno vejce
  • Cibule. Cibule by nemělo být příliš mnoho, na uvedené množství brambor stačí jedna malá nebo polovina větší cibule
  • Sůl
  • Případné další přísady podle vaší chuti (chorizo, paprika…)

Tortilla není složitá na přípravu, ale vyžaduje trochu trpělivosti. Začněte tím, že omyjete a oškrábete brambory. Poté je pokrájejte na malé nepravidelné kousky, nepříliš velké – řekněme tak 1 – 2 cm, aby se ideálně osmažily a výsledná tortilla měla správnou strukturu. Do pánve nalijte slunečnicový olej a rozpalte ho. Nespěchejte a nepřehánějte to se silou plamene. Do pánve vložte kousky brambor a pomalu je smažte, dokud nebudou dozlatava opečené a uvnitř pěkně blanditos, tj. měkké. Mějte na paměti, že brambory by se měly v oleji spíše vařit než co jiného. Dopřejte jim beze spěchu tolik minut, kolik potřebují, občas je promíchejte, a řiďte se barvou, měla by být jemně zlatá.

Jakmile jsou brambory správně osmažené, vylovte je děrovanou naběračkou a nechte z nich okapat přebytečný olej na cedníku vyloženém ubrouskem.

Teď nastala ta správná chvíle pro osmažení ostatních ingrediencí, tj. zejména najemno nakrájené cibule. K ní přidejte cokoliv dalšího, čím chcete svou tortillu ozvláštnit, typická je například červená paprika (polovina až kus, nakrájemná na obzvláště jemné kousky o straně max 0,5 cm) nebo chorizo. Pamatujte, že chorizo je třeba brát jako koření a proto použijte jen maximálně cca 5 cm velký kus, rovněž nakrájený na malé kousíčky.

Cibuli dobře hlídejte, chcete ji také jen jemně zlatavou. Po osmažení ji vylovte a nechte okapat spolu s bramborami.

Zatímco přísady odpočívají, umíchejte vaječnou směs: do misky rozklepněte vajíčka, přidejte podle chuti sůl a prošlehejte. Nakonec vmíchejte okapané brambory a cibuli.

Zbavte se oleje od smažení brambor, můžete ho přelít do zavařovačky a schovat na příště, dvojí smažení zvládne bez problému. Pánev pak vytřete papírovou utěrkou a vlijte do ní trochu olivového oleje, na kterém budete připravovat tortillu.

Jakmile je olej rozehřátý, vlijte do pánve připravenou směs a na mírném plameni nechte tortillu zpevnit. Trvá to jen pár minut.

Teď přichází kritický okamžik: jakmile tortilla drží zespoda pohromadě, je třeba ji obrátit. Mimochodem, idiomatický výraz darle vuelta a la tortilla, obrátit tortillu, ve španělštině znamená něco jako (radikálně) zvrátit situaci. Tak si tedy držme palce! Pánev uchopte do jedné ruky, přemístěte ji pro jistotu například nad dřez, druhou rukou popadněte velký mělký talíř a tortillu přiklopte, dlaní jej přitom uprostřed pevně přidržujte. Teď to přijde: bez váhání otočte pánev i s talířem vzhůru nohama. Při správném výsledku se v jedné vaší ruce nachází prázdná pánev a v druhé talíř, na kterém je umístěna tortilla opečenou stranou nahoru.

Přesuňte se zpět ke sporáku a potřesením talíře opatrně přemístěte tortillu zpět na pánev, neopečená strana se nachází dole. Teď nechte tortillu zvolna dopéct, může to trvat už třeba jen dvě minuty, pokud vám stejně jako mně chutná uvnitř tekutější. Taková úprava se nazývá poco cuajada. Je-li vaším cílem naproti tomu tortilla bien cuajada, zcela pevná, pak ji ponechte na mírném ohni o pár minut déle.

A je to! Zkonzumujte vaši první tortillu ještě teplou, se sklenkou dobrého červeného vína.