Život – Španělsko do kapsy

9. 11. 2020

Jak přežít rozchod

(v sedmi komplikovaných a velmi bolestných krocích)

Aby bylo jasno, tohle není program na nedělní odpoledne. Říká se, že zotavení z rozchodu po dlouholetém partnerství trvá přibližně rok a půl. Jinde zase najdete informaci, že vyrovnání se s rozchodem vám bude trvat tolik měsíců, kolik let trval váš partnerský vztah. A ještě jiné zdroje uvádí, že v normálu se po rozvodu ocitnete až za nějakých 3 – 5 let. Fáze rozchodu – od popírání přes depresi až po smíření – si jistě bez problémů vygooglujete sami. Já mám pro vás kromě rad na přežití (všechny jsem letos vyzkoušela za vás :)) ještě dobrou zprávu: O tom, jak dlouho a úspěšně budete rozchod překonávat, rozhodujete do značné míry sami. Však to znáte – nemůžete si vždycky vybrat, jakou melodii vám život zahraje – ale vždycky si můžete vybrat, co na ni zatancujete…

Aplikujte anestezii

Bezprostředně „po“ je bolest tak intenzivní, že se nemůžete ani nadechnout. Jen samotná existence bolí. Sotva vstanete z postele. Možná nebudete moct den, dva nebo tři jít do práce. Možná nebudete moct ani s nikým mluvit. Možná vás napadne, jestli by nebylo jednodušší prostě otevřít okno a…

Tak zaprvé, je to úplně normální, nebojte. Nepotřebujete svěrací kazajku ani pobyt na psychiatrii. To, co teď musíte udělat, je s okamžitou platností přestat zachraňovat mrtvý vztah a zmobilizovat všechny síly na to, abyste zachránili sami sebe. Jestli to potřebujete, vezměte si pár dní volna. NIC neřešte. Ve chvílích akutní bolesti aplikujte anestetikum – odveďte pozornost jinam. Zafungovat může jednoduchá hra na mobilu typu tetris nebo antistresové omalovánky. Cokoliv nepříliš náročného, co má potenciál odvést vaši pozornost na pár minut nebo hodin jinam. Těžko říct, jak dlouho můžete anestezii potřebovat. Možná pár dní, možná déle. Zkuste si říkat, že až dohrajete hru do nejvyššího levelu (nebo vybarvíte všechny obrázky), to nejhorší bude za vámi a bude líp. Nechci vás navádět k alkoholismu, ale mít kamarádku, která se s vámi jednou nehorázně opije a udělat tak symbolickou čáru za starým životem taky není k zahození (v opilosti rozhodně nesmíte jakkoliv kontaktovat bývalého partnera, ale to snad ani není potřeba říkat).

Zlikvidujte přebytečnou energii

Rozchod uvolní obrovské množství energie. Sice negativní, ale pořád energie. Musíte ji spotřebovat, jinak zešílíte. Ideální činnosti jsou: rovnání skříní, vyklízení sklepa nebo půdy, třídění starého oblečení a bot, probírání krámů, sekání dříví, mytí oken… doplňte dále podle svého uvážení. Můžete samozřejmě i třískat do polštářů nebo něco postradatelného rozbít. Nikdy neobracejte agresi vůči ostatním lidem. Pokud máte chuť to udělat, jděte si radši zaběhat.

Oddělte se

Dostala jsem po rozchodu spoustu rad. Od užitečných přes méně užitečné až po naprosto šílené. Dvě byly natolik dobré, že nemít nic jiného, přežijete jen s nimi. První z nich zní: Nechte partnera s respektem odejít. Přestaňte ho hodnotit jako partnera. Není to debil – alespoň ne o moc víc než vy sami (proč byste si ho jinak brali?!), jen se vaše cesty rozešly. Snažte se to ze všech sil respektovat (neťukejte si prosím na čelo, já moc dobře vím, jak je to těžké…). Nevyvolávejte další diskuze. Pokud možno už nic nevyčítejte. Volte neutrální výrazy a komunikujte věcně, abyste se domluvili o praktických věcech, jako je například péče o děti nebo stěhování. Nesnažte se pomstít tím, že se budete hádat o majetek. Nepomlouvejte bývalého partnera před společnými přáteli, rodinou nebo (dokonce snad proboha!) před vašimi společnými dětmi.

Zrealizujte praktické kroky, které povedou k „oddělení“ i v praxi – pokud jste manželé, sepište u notáře úplné zúžení společného jmění k datu rozchodu, to vám umožní nabývat od té doby majetek a případné dluhy do vašeho výlučného vlastnictví a uspoří nervy před rozvodem. Okamžitě přestaňte sdílet (svoje pocity, intimnosti, soukromé myšlenky). Domluvte se na spravedlivě rozdělené péči o společné děti. Nedělejte nic navíc v domnění, že to váš/vaše ex ocení a odmění vás obnovením vztahu. Slušně, nicméně důrazně požadujte polovinu zodpovědnosti za děti. O své rodiče se do budoucna stará každý sám. Přestaňte cokoliv řešit za bývalého partnera, ať už je to daňové přiznání nebo třeba žehlení. Pokud si ráno do minus pěti nevzal svetr nebo drží vajíčkovou dietu, je to jen jeho/její problém.

Hodně vám pomůže, když si budete oddělení nějakým způsobem vizualizovat, třeba před spaním nebo když budete mít zrovna potíže pochopit, že vztah už skončil. Můžete si třeba představit, že plavete přes vodu na druhý břeh nebo přelézáte horský hřeben na druhou stranu. Na něco přijdete.

Postavte si vlastní život

Druhá nejlepší rada, jakou jsem dostala, byla: Vezměte rozchod jako příležitost uspořádat si život opravdu podle svého. Přestaňte myslet párově a začněte myslet za sebe. Ptejte se sami sebe, co opravdu chcete. Možná máte někde zasuté ambice nebo touhy, které už roky spí, protože přes vaření teplých víkendových obědů a řešení plochých nohou dětí na ně napadal prach. Teď je čas ho utřít a dvakrát obrátit každý názor, který máte. Možná už po těch letech partnerského soužití nebyl tak úplně váš. Možná vás dlouholeté manželství zformovalo trochu jinak než jak vypadalo vaše původní já. V rámci dodržení povinné péče o společné děti můžete udělat, cokoliv chcete. Pětkrát týdně do posilovny (nebo jen ležet na gauči), lednici prázdnou až na láhev vína (nebo menu v La Degustation Bohême Bourgeoise), byt plný vyšívaných deček (nebo severský minimalismus a jedna monstera v rohu). Přidávám ještě vlastní radu: odstěhujte se co nejdřív. A to i za cenu opruzu se sháněním bytu, vyřizováním hypotéky, stěhováním, i když vám celý svět říká, že přece máte zůstat tam, kde jste byli, a chtít, aby se odstěhoval ten druhý. Vezměte svůj život pevně do rukou a udělejte aktivní kroky sami. Najděte si něco jiného, sbalte se, odstěhujte se. Nebuďte opouštění, opusťte.

Vybudujte si novou identitu

Neříkám, že se máte vzdát toho, co vám dělá radost a co vás definuje. Určitě byste ale měli najít nové aktivity, které vám nebudou připomínat minulý život. Měli byste potkat nové lidi, se kterými navážete kontakty. Obojí vám pomůže tvořit vzpomínky, které nebolí. Nemusíte si hned hledat nového partnera (dokonce jsem bytostně přesvědčená, že byste neměli, s neodžitým rozchodem si leda koledujete o malér), ale nedovolte, aby vás jeden nepovedený vztah odradil od poznávání opačného (nebo stejného, když na to přijde) pohlaví. Jděte s někým na kafe nebo se nechte pozvat na víno a jestli vás nikdo nezve, pozvěte někoho sami. Pravděpodobně se budete muset do prvních kroků trochu nutit, ale udělejte to – stejně, jako když po nehodě v autě znovu sednete za volant co nejdřív, abyste se v budoucnu nebáli řídit.

Vyzkoušejte nové aktivity nebo koníčky, dokonce i ty, které jste dřív odmítali nebo které vám přijdou zcela mimo váš akční rádius. Zpočátku to budou nesmělé pokusy, ale postupně bude vaše nová identita nabývat ostřejších kontur. Místo plačtivého probírání vašeho milostného krachu budete moct s kamarádkou prodiskutovat nový objev nebo víkendový kurz přežití v přírodě (já jsem začala střílet, dlužno říci, že se slušným úspěchem). Do této kategorie spadá i pořízení domácího mazlíčka, třeba toho, kterého jste už dlouho chtěli, ale vaší polovičce ten nápad nevoněl. Dobře si ten nápad ale rozmyslete – zvíře je velký závazek.

Poučte se z minulých chyb – anebo taky ne

Internet je plný prohlášení o tom, jak byste vztah měli uzavřít tím, že poznáte, kde jste udělali chyby a poučíte se z nich. Nevěřte tomu – to jsou kecy. Podobnou inventuru můžete udělat – když chcete. Možná je to ale jen plýtvání energií. Vztah je záležitostí obou a vinu nesete z 50 %, ani o chlup míň, ani o chlup víc. Je dobré vědět, že se na analýzu chyb a poučení můžete úplně klidně vykašlat. Nemusíte nic řešit, napravovat, uznávat, vylepšovat. Můžete v pohodě zůstat takoví, jací jste. Když nechcete, nemusíte měnit vůbec nic. Úplně klidně můžete k celému citovému karambolu přistoupit jako pes – nahrabat na ty s**čky trochu trávy a jít dál.

Žijte sami se sebou

Máte nové bydlení, koníčky, v občance nové trvalé bydliště a večer si už nemusíte nalít dvě deci vína, aby vám svět připadal snesitelnější? Gratuluji, teď vás čeká to nejjednodušší a nejtěžší zároveň – prostě svoji novou realitu žít. Pečujte o sebe, ne snad proto, abyste kvůli někomu dobře vypadali, ale protože si to zasloužíte. Nic si nevyčítejte a nevracejte se k minulosti – bylo nebylo. Poslouchejte svoje potřeby a nebojte se být sami. Být sám má negativní konotaci jen proto, že většina lidí si plete samotu s osamělostí. Uspořádejte si myšlenky tak, abyste je nemuseli násilně přebíjet přítomností někoho dalšího.

Na závěr dvě rady: nebojte se emocí a buďte vděční. Rozchodové emoce si musíte odžít, neblokujte je. Budete překvapení, jak často (a silně) se smutek vrací, odžijte si ho. Když to potřebujete, poplačte si, ale ve smutku se neutápějte a nelitujte se. Cíleně se věnujte tomu, že si uvědomíte, co všechno máte, a buďte vděční. Za to, že jste se zvládli rozejít, ukončit nefunkční vztah, odstěhovat se, za problémy, které jste dokázali vyřešit. Vděčnost je velmi silná emoce, která má moc přebít stesk a opuštěnost. Buďte proto cíleně vděční za každé ráno, kdy se probudíte, za dopoledne na farmářském trhu, za listopadovou procházku v listí, za silné horké kafe v kelímku. A hlavně se ničeho nebojte – překonali jiní, překonáte taky 🙂

13. 6. 202013. 6. 2020

Jak se přestěhovat a nezbláznit se

(tipy a triky)

Pámbu ví, jak jsem se na tuhle chvíli těšila. Až se budu v sobotu ráno válet ve své nové posteli, ignorovat kupu beden, které se stále ještě vrší ve vedlejším pokoji, upíjet čerstvě uvařené kafe a přes Internet rozdávat rozumy o tom, jak se bez stresu přestěhovat. „Dokud se nestěhuješ, nevíš, co všechno máš“, říká se. Je to pravda? Ano, ano, ano. „Je lepší dvakrát vyhořet, než se jednou stěhovat!“, zní další oblíbená hláška. Je to pravda? Ne, ale už chápu, proč se to říká.

Příprava a plánování

Pokud chcete v průběhu stěhování minimalizovat stres, pečlivá příprava by měla začít s dostatečným, nejlépě několikatýdenním předstihem. (Proč myslíte, že poslední článek se na blogu objevil někdy před měsícem!) Postup, který jsem zvolila já – a vám ho doporučuji také – bylo provést důkladnou čistku veškerého majetku ještě předtím, než vůbec došlo na jeho sbalení do krabic. Projděte všechny knihy, upomínkové předměty, oblečení, boty, kuchyňské roboty, prostě ÚPLNĚ všechno. Zbavte se všeho, co už nepoužíváte, co vám nedělá radost, co je vám malé nebo velké, co už jste přečetli a znova číst nebudete. Vyhodit nebo rozdat, ale efektivně a bez milosti. Čím méně věcí budete mít, tím lépe – navíc získáte přehled o tom, kolik čeho máte, což se hodí pro budoucí balení.

Další krok v plánovací fázi je schraňovat všechny bedny a bedýnky (i malé), se kterými se v týdnech předcházejících stěhování setkáte. Představte si maximální možné množství beden, které podle vašeho odhadu budete pro sbalení svého majetku potřebovat a nebojte se povolit uzdu své fantazii. Znásobte výsledné číslo třemi. Hotovo? Výborně. Vězte, že reálný počet bude ještě přibližně dvakrát vyšší. Co z toho vyplývá? Potřebujete HODNĚ krabic. Schovejte si úplně všechny, ke kterým se dostanete. Jak už bylo řečeno výše, malé krabice a krabičky se hodí taky, na uspořádání vnitřku větších beden a sbalení malých položek, které by jinak měly tendenci se v nastalém chaosu ztratit.

Pokud se chcete na třídění a redukci věcí motivovat, zkuste seriál „Uklízení s Marií Kondo“ na Netflixu. Myslím, že jsem v přípravné fázi viděla každý díl nejméně dvakrát, nicméně pravdou je, že nakonec jsem se stěhovala opravdu pouze s tím, co používám a/nebo mám ráda.

Do čeho sbalit?

Vámi nashromážděné množství krabic bude pravděpodobně třeba doplnit na koncový požadovaný počet, a to tak, že si další koupíte. Zadejte do vyhledávače „krabice na stěhování“ a uvidíte. Na sto procent mohu doporučit krabice z IKEA s názvem JÄTTENE, jsou pevné (unesou 30 kg), s inteligentním skládáním, které pochopí i blbec a složené dobře drží pohromadě, i když je nevyztužíte lepicí páskou. V balení jsou dva kusy za lidových 79 Kč. Následně jsem si pořídila ještě krabice na stěhování z Hornbachu, které jsou o něco větší (65 x 37 x 35 cm). Nosnost inzerují stejnou, tj. 30 kg, ale subjektivně mi nepřišly tak pevné a pro jistotu jsem jim podlepovala dno lepenkou. Navíc obrázkový návod na složení bedny vymýšlel milovník literatury typu Šifra mistra Leonarda. Pokud chcete použít hornbachovské bedýnky, trénujte mozek za pomoci sudoku a navyšte příjem OMEGA-3 nenasycených mastných kyselin. Jedna krabice vás tu přijde na 43 Kč, pokud si jich koupíte alespoň deset (ano, koupíte). Výhoda Hornbachu je, že tu rovnou můžete do košíku přihodit i bublinkovou fólii na balení nádobí, pevnou hnědou lepenku, odlamovací nůž a tlustý permanentní fix na popsání krabic, což jsou rovněž nezbytné položky.

Určitě využijete i několik velkých IKEA tašek, kam můžete našoupat položky, které je nepraktické přesouvat v krabicích, jako například košíky, polštářky, objemné přehozy, lux, kbelík s mopem a podobně (ověřeno, lux se skutečně pohodlně vejde do IKEA tašky, a to i s nástavcem na vysávání). Pokud se v den stěhování stane, že propočty selžou a i přes odvážné násobení jste si krabic pořídili málo, v krizi můžete použít povlaky na peřiny, které použijete jako pytle. Tenhle tip mi předala kamarádka a naštěstí jsem ho nakonec nemusela použít, ale přijde mi dobrý, takže pár povlaků jsem pro jistotu měla stranou.

Dokud se nestěhuješ, nevíš co máš, říkají…

Funkční centrum na nové adrese

Pár dní před samotným stěhováním přijde vhod obydlet cílovou adresu provozním minimem, abyste se v průběhu stěhování měli alespoň jak umýt a napít, navíc nikde není psáno, že budete po skončení stěhovacího maratonu ve stavu, kdy budete schopni jít mezi krabicemi hledat, kam jste dali hrnky a ručníky. Co přesně jsou základní nezbytnosti, je samozřejmě na vás, ale pravděpodobně to bude zhruba toto:

ručníky a mýdlo do koupelny, koš nebo taška na odkládání špinavého prádla, papír na WC,
rychlovarná konvice, krabička čaje a kávy, pár hrnků do kuchyně,
nůž a nůžky (na otvírání beden a následně na rozřezání použitých krabic),
utěrky, pár úklidových hadříků a univerzální čistící prostředek (třeba Sanytol ve spreji),
lux nebo alespoň smeták a lopatku.

Pokud se stěhujete tak, že v novém domově nemáte předem nachystáno vůbec nic, dobrá vychytávka je sbalit si příručák stejně, jako byste jeli třeba na víkend, a ten pak první dva až tři dny používat, než si vybalíte a uspořádáte oblečení, boty a hygienické potřeby.

Balíme

Na balení budete potřebovat soustředění a klid, neboť chcete sbalit inteligentně a ne bez ladu a skladu házet předměty do beden. Vyčleňte proto pár krabic pro děti, a vyzvěte je, ať si svoje krabice vyzdobí a pomalují podle chuti a samostatně sbalí svoje věci tak, jak uznají za vhodné. Zabaví se a ještě tak zastanou nějakou práci. Nekritizujte, nekomandujte, nepruďte, a až je to přestane bavit, vytlučte jim mozek pohádkou. Rezignujte na jakékoli zásady týkající se zdravé výživy, hygieny a vzdělávání, pouze v poledne rozdejte objednanou pizzu. Dnes má absolutní prioritu balení, jinak vám práce poroste pod rukama!

Sbalit inteligentně především znamená sbalit po sektorech a obsah dobře označit. Shromážděte na jedno místo celý sektor (oblečení, knihy, boty, sportovní pomůcky…) a pak ho najednou zabalte. Snažte se vyhnout mixování položek z různých sektorů do jedné bedny, při vybalování byste zešíleli. Jedinou výjimkou by měly být knihy, které jsou příliš těžké na to, abyste s nimi mohli naplnit celou bednu, a proto na ně nahoru můžete přidat například kabát nebo přehoz, tzn. položky, které vyžadují místo, ale moc neváží. Každou krabici naplňte jen tak, abyste ji sami uzvedli a nezničili si přitom záda. Na balení a stěhování si oblékněte tričko s dlouhými rukávy, jinak budete mít předloktí plná škrábanců a modřin od skládání a přenášení beden – vlastní zkušenost 🙂

Balení koupelny a kuchyně se vyplatí promyslet

Pokud balíte větší množství menších položek, věnujte rozumné množství času vnitřnímu uspořádání. Pro třídění můžete použít menší krabice. Přestěhovat obsah kuchyně a koupelny roztříděný a přiměřeně uspořádaný vám uspoří spoustu nervů při následném vybalování. Vršek bedny popište permanentním fixem, abyste věděli, co máte uvnitř a popisek vyrobte co nejkonkrétnější. Ve finále všechny bedny vypadají stejně a nápis „velká pánev, prkénka, hrnky“ vám poslouží rozhodně lépe než vágní „kuchyně“, kterých budete mít dvacet. Pokud můžete, určitě si balení rozložte do víc dnů.

Den D

Ověřte si, jestli náhodou váš zaměstnavatel neposkytuje volno na stěhování. Až ve chvíli, kdy jsem žádala o dovolenou, jsem zjistila, že mám nárok na den placeného volna, což se v případě stěhování rovná výhře ve Sportce. Co se týče vlastního stěhování, na výběr máte buď silné kamarády s velkým autem (tímto děkuji kamarádce M. a kamarádům T. a L., kteří mě šli obětavě stěhovat, byť mě jistě během toho procesu několikrát prokleli až do třetího kolena) nebo profesionální stěhovací služby, které vás podle množství věcí přijdou na různý počet tisíc. Pokud budete volat profesionály, předem na webu vyplňte pár poptávkových formulářů, kam uvedete odhadované množství věcí k přestěhování. Následně obdržíte odhad ceny.

Stěhování je jak fyzicky, tak psychicky náročné. Pokud opouštíte starý domov, kde jste strávili spoustu let a/nebo na nové adrese začíná nová životní etapa, trocha obřadnosti a duševní hygieny rozhodně neuškodí. Po svém se rozlučte se starým domovem, třeba tak, že si v něm ráno v den stěhování dáte v klidu kafe a v duchu mu poděkujete. Zrovna tak se přivítejte s novým bytem. Můžete si ho třeba pojmenovat, v duchu ho pozdravit nebo otevřít malou lahvičku šampusu na oslavu. Zásobte ledničku něčím dobrým k jídlu a k pití, abyste se tam od první chvíle cítili hezky a začněte si tvořit první příjemné rituály spojené s novým místem.

Vybalování

Stojíte v novém bytě, všude kolem bedny narovnané do výšky, nic není na svém místě a je tam nepřirozené ticho. Pokud si můžete tenhle první den ulehčit tím, že vám s vybalováním a likvidací prázdných krabic někdo pomůže, určitě to udělejte. Tohle bude ten moment, kdy si pogratulujete za uspořádaný obsah bedýnek a názorné popisky. Nesnažte se strhnout během prvních hodin a dní. Jak už bylo řešeno výše, stěhování je náročné fyzicky i psychicky a v řádu dnů na vás dolehne taková únava, že se sotva zvednete z postele. Pořádně si odpočiňte a nestresujte se. Po týdnech plánování a příprav nakonec přijde den, kdy si v novém bytě dáte snídani do postele a spokojeně se rozhlédnete kolem. Hodně štěstí!

29. 4. 2020

Jak přežít karanténu a dva tipy na galicijský film noir

„Nejradši mám ty články, kde si hraješ na Ženu a život“, říká Lukáš, kamarád a správce webhostingu této domény. No, dnes si tedy přijde na své. V dnešním článku ze života mám totiž v plánu ostře napadnout ezoterický koncept covidové karantény jako volného času, který byste ideálně měli využít k osobnímu růstu a získání nových znalostí a dovedností.

Je zcestné snažit se plánovitě o něco, co přijde mimochodem. Za osm týdnů sociální izolace osobnostně vyroste každý, kdo už dávno před koronavirem nepracoval jako správce odlehlé meteorologické stanice na Lofotských ostrovech. Trávit většinu času sám se sebou dokáže být pro mnohé lidi peklo, zvlášť když najednou nemáte šanci přehlušit své problémy, pochyby, frustrace a smutky koncertem, hospodským ruchem nebo systémem Dolby Atmos osoleným na maximum.

Pravdou je, že my lidé nečerpáme v naprosté většině případů svou spokojenost z výzev, které nás přesahují. Stabilitu nám dodávají naše pevné zvyky a opakující se rituály. Můžete nadávat na ranní vstávání v sedm i na adventní tlačenice, ale ve skutečnosti vás kotví v realitě, dodávají vašemu životu rámec a umožňují vám bezpečně rozeznat úterý od soboty a prosinec od března. Co dělat, když vaše každodenní jistoty najednou zmizí?

„Koronavirus mi sebral úplně všechno, co mě na světě těší“, slyšela jsem za poslední týdny milionkrát. Může se to samozřejmě na první (i druhý) pohled tak jevit, pro většinu činností se ale dá při troše vynalézavosti najít alternativa. To je totiž první klíč k nalezení ztracené rovnováhy – obnovit co největší počet vašich původních zvyklostí. Pokud se nechcete zbláznit, snažte se dělat co nejvíc věcí, které děláte normálně, jen změnte jejich formu. Pokud dvakrát týdně chodíte s kamarádkou na kafe, zřejmě je to pro vás důležité, ačkoliv neprobíráte nic klíčového. Možná, že nezávazný rozhovor u kávy u vás funguje jako důležitý prostředek k vyčištění mysli a k zachování zdravého rozumu ho potřebujete víc, než by se mohlo zdát. Buďte kreativní – i za nejpřísnějších opatření je možné uvařit si termosku horké kávy a vypít si ji třeba venku na lavičce, se sluchátkami na uších a kamarádkou na drátě. Pravidelné seance ve fitness centru vyměňte za pevný rozvrh cvičení, které se streamuje online (což je překvapivě návyková aktivita, která se zalíbila spoustě lidí včetně mě), místo solárka zaveďte opalování na balkoně a pravidelné sobotní kino nahraďte kinem domácím, včetně kelímku popcornu a plechovky ochuceného prosecca. Pokud vám to pomůže, klidně vybírejte vstupné! Online dnes probíhají koncerty, opera, divadlo, jazykové kurzy. V zájmu svého duševního zdraví tedy hledejte alternativy a obnovujte své staré rituály.

Pokud jste s úspěchem nahradili většinu aktivit přijatelnou alternativou, začněte se poohlížet po něčem, co vám karanténní režim pomůže přijmout za vlastní. Tady přichází konečně prostor pro nové činnosti, ale pozor, nepřežeňte to. Zkuste nejprve zavést jeden nový rituál a teprve, když si na něj zvyknete a zalíbí se vám, přidejte (chcete-li) další. Pokud se ptáte, v čem by vám vlastně nové, typicky karantenní rituály měly pomoct, odpověď v zásadě zní, že vám umožní vidět na současné situaci i pozitiva. Pokud zavedete nějakou příjemnou činnost, kterou si s karanténou pevně spojíte, nebudete se tolik trápit představami, jak dlouho ještě omezení mohou trvat, a zda se na podzim nebo příští rok nevrátí. Takovým rituálem se může stát v podstatě cokoliv, typicky samozřejmě něco, co si kvůli brzkému vstávání, spěchu nebo náročnému společenskému životu normálně nemůžete dopřát, například:

Ranní snídaně na vidličku beze spěchu (dobrá volba pro ty, kdo za běžných okolností snídají v metru jeden obložený rohlík od Kabáta),
Každých pár dní vyzkoušet nový recept na domácí buchtu, kterou si pak můžete v klidu dopřát denně po obědě s kafem jako sladkou tečku,
Každý večer v posteli jeden díl seriálu (pokud na jejich sledování normálně nemáte čas),
Denně čas na cvičení (který jindy nemáte, protože běžně trávíte dvě hodiny v metru a po práci obíháte obchody),
Crcání se s domácí manikúrou, na kterou normálně nemáte čas ani nervy,
Zalézt brzo do postele s maskou na obličej, chodidla nebo ruce a konečně přečíst nějakou novou knížku,
Objevení nových instagramových a YouTube účtů (já si vytvořila docela slušnou závislost na sledování vlogů z karantény),
A tak dále, zcela podle vašich preferencí.

Dále vám vřele doporučuji příliš nesledovat zprávy a jen omezeně komentovat aktuální dění s ostatními lidmi. Depka má tu nepříjemnou vlastnost, že je nakažlivá, a když si budete do omrzení navzájem opakovat, jak vás současná situace štve, a o co všechno přicházíte, nijak si nepomůžete. Mimoto, jakkoliv se to může zdát banální, je dobrý nápad se každé ráno obléknout do normálního oblečení a doma pravidelně uklízet – za prvé si lehkou fyzickou prací vyčistíte hlavu, a za druhé získáte dojem, že máte alespoň některé části vašeho života pod kontrolou.

Pokud jste stejně jako já do své nové rutiny zařadili každodenní sledování seriálů, mám pro vás závěrem dva tipy z produkce Netflixu. V posledních letech se totiž vynořil velmi nenápadný, ale o to překvapivější fenomén: díla z galicijské noir produkce, která slibují skvělou zápletku, dobře vystavěnou atmosféru i výborné herecké výkony.

Prvním z nich je Fariña (na Netflixu najdete také pod názvem Cocaine Coast), seriál natočený podle skutečných událostí. Slovo „fariña“ („mouka“) je slangový galicijský výraz pro kokain, a přesně o to tady jde. V osmdesátých letech se drtivá většina vyšňupaného kokainu dostávala do Evropy přes galicijské pobřeží Španělska, které je pro svou členitost a nepřehlednost pro takovou činnost jako stvořené. Postavy, které mají do poslední své reálné předobrazy, pečlivě vybraní herci, charismatický Javier Rey, vystupující v seriálu jako drogový král Sito Miñanco, kterému navzdory jeho kriminální činosti musíte chtě nechtě držet palce, skvělý hudební doprovod, výborně natočené honičky na vodě… Seriál má celkem deset nadupaných dílů, každý z nich trvá přibližně 70 minut a věřím, že ho budete hltat stejně jako já! Popravdě řečeno, mám dojem, že si dám co nevidět druhé kolo 🙂

Javier Rey jako Sito Miñanco. Zdroj obrázku: abc.es

O sabor das margaridas (galicijsky „Chuť kopretin“) je vůbec prvním seriálem, který byl natočen v galicijštině a došel v Netflixu až na pomyslný vrchol navzdory svému exotickému (navíc nízkorozpočtovému!) původu, když se v anglicky mluvících zemích umístil mezi deseti nejsledovanějšími seriály. Na českém Netflixu ho najdete nejspíš pod názvem Bitter Daisies a původně byl natočen v roce 2018 pro galicijskou televizi.

Ospalá galicijská vesnice kde se nikdy nic neděje ukáže svoji temnou stránku ve chvíli, kdy beze stopy zmizí místní problémová dívka. Zdá se, že ji vlastně nikdo neshání, což začne dávat smysl ve chvíli, kdy zjistíte, že tohle nevinné galicijské jablíčko je prožrané pěknou kupou červů sahajících od přiznané prostituce až po tajné sexuální večírky, jejichž zlatým hřebem je vražda zůčastněných. Jako by toho nebylo málo, agentka, která do vesnice přijede události vyšetřovat, má zjevně také svá tajemství a zvláštnosti. Seriál svou atmosférou příjemně připomíná Twin Peaks a šest dílů po sedmdesáti minutách zhltnete dřív, než byste čekali. Druhá série se naštěstí už natáčí!

Trojka vyšetřujících v čele s drsňačkou Rosou Vargas. Zdroj obrázku: farodevigo.es

2. 4. 2020

Jak se nezbláznit v časech pandemie a španělský ohříváček k tomu

Bože, mně se stýská. Mně se tak stýská. Touto dobou už obvykle sleduji předpověď počasí na jihu Španělska, přemýšlím, jestli vystačím s tenkou koženou bundičkou a vůně pomerančových květů už už dotírá na moje chřípí. Ne tak letos. I mně – tak jako všem – pandemie zhatila plány. Letenky se proměnily v bezcenné cáry papíru, itineráře objevitelských výprav při samé hranici Portugalska vzaly zasvé. Byly doby, kdy mě štvalo, že mě od veselého ruchu španělských ulic a kobaltové modři čistého nebe dělí tři hodiny letadlem. Ach, to byly časy. Zlaté.

Dny prázdných regálů, nejistoty, domácích housek bez kvasnic a špatných zpráv jsou otravné a tak trochu kouzelné zároveň. Vrací se vzpomínky na dětství, uspokojení z vlastnoručně upečeného chleba, plány na české léto u rybníka a výlet do Krumlova bez zástupů japonských a čínských turistů (bez urážky vůči uvedeným národnostem a bez ohledu na původ koronaviru). Až budete příště stát u plotny, na které prská další dávka domácích palačinek, mezi obracením vysvětlovat dvojciferné dělení a marně přemáhat chuť na další decku vína, vzpomeňte si na následujcící moudra:

Máte právo cítit se špatně. Jmenovitě smutně, vztekle, znuděně, ublíženě. Ano – nikdo vám nic nedělá, jste zdraví, pro vaše „hrdinství“ stačí sedět doma na zadku a nedělat nic. Není to ale ani málo, ani lehké. Nemusíte vyklidit sklep, číst, využít čas pro online kurzy a virtuální prohlídky uměleckých děl, pokud po tom bezprostředně netoužíte. Nemusíte našít roušky s gumičkama pro celou ulici, pokud nechcete. Mít v událostech pasivní roli je často mnohem těžší než aktivně něco dělat, buďte proto na sebe hodní. Odpočívejte.
Kdo se přizpůsobí, přežije. Inu, tak jako vždycky. Neplakejte nad zrušenými dovolenými, odloženými oslavami, svatbami a promocemi. Svět je teď možná tak trochu vzhůru nohama, ale nakonec se přece otočí do správné polohy. Akceptujte současnou situaci co nejvíc, zase bude líp.
Platí-li za normálních okolností, že pokud nejde o život, tak jde o h…, platí to teď tím spíš. Pokud patříte tak jako já mezi vystresované a přetížené rodiče, snadno byste mohli propadnout dojmu, že musíte zareagovat na všechny online úkoly a podněty, kterých se vám ze školy dostalo. To teda nemusíte. Protože a) školy jsou oficiálně zavřené, b) děcka si i za normálního vyučování ze školy pamatují velké kulové a i to přes prázdniny zapomenou, c) to nejhorší, co se může stát, je, že vaše dítě nebude umět dělit, slovíčka nebo určit větné druhy. NO A CO?
Udržujte si pokud možno pozitivní naladění a myslete na pěkné věci. To znamená, že budete muset provést filtraci zpráv v TV, statistik, hoaxů, a omezit hovory s lidmi, jejichž jediné téma je počet případů na JIP. Na většinu dne aktuální dění bez skrupulí vytěsněte, bude vám mnohem líp.

A víte co? S posledním bodem hned začneme. Vytáhla jsem čtyři vzpomínkové fotky ze Španělska, svůj ohříváček na zimu. Můžeme se na ně podívat spolu – a pokud vás inspirovaly, můžete následně prohrabat pro změnu svůj telefon a zavzpomínat na něco pěkného 🙂

Číslo jedna, momentka z Barcelony. Horký den ke konci srpna, teplota mírně přes třicet. Místo činu: areál Poble Espanyol na úpatí kopce Montjüic. Jako obvykle jsem v jednu odpoledne už mrtvá hlady, ale statečně vydržím až do půl druhé, kdy už je společensky přijatelné přijít do restaurace na oběd (dřív chodí jen turisté). Bylo takové vedro, že první pivko ve mně zmizelo ještě předtím, než přinesli tuhle skvělou valencijskou paellu, moje nejoblíbenější španělské jídlo. Okamžitě jsem si objednala další, což se mi v tom horku úplně nevyplatilo – vymotat se ze zahrádky na ulici mě pak stálo trochu úsilí.

Číslo dvě, akvadukt ve městě Segovia, autonomní společenství Castilla y León. Hispánie byla pod nadvládou Římské říše celých sedm století – od roku 218 př. n. l. až do 5. století n.l. Není divu, že za sebou Římané ve Španělsku zanechali nejen jazyk, ale i dechberoucí množství románských památek. Tou nejvýznamnější ve Španělsku – a dost možná v celém Středomoří – je segovijský akvadukt ze 2. století př. n. l., který do města přiváděl vodu ze 16 km vzdáleného pohoří Sierra de Guadarrama. Stavba sloužila svému účelu ještě ve středověku a po celou dobu byla pečlivě udržována, proto se zachovala ve skvělé kondici. Tenhle akvadukt musíte vidět na vlastní oči – a já se na něj určitě pojedu podívat znovu!

Třetí momentka je ze španělské Valencie. Neděle na samém konci září, teplo, ale nikterak horko a ostřejší větřík. Den předtím jsem neodolala koupání ve stále ještě teplém moři a nastydla jsem. V neděli jsem se proto valencijským centrem toulala s pořádnou rýmou a bolením hlavy. Katalánský název mostu pro pěší (na obrázku vlevo) pont de Fusta mě vytrhl z rýmičkové letargie a musela jsem si ho fascinovaně vyfotit. „Fusta“ je totiž španělsky „bičík“ (například na koně). Až o dva roky později jsem na kurzu katalánštiny zjistila, že „fusta“ taky znamená katalánsky „dřevo“, a je příkladem jednoho z mnoha španělských „falešných přátel“ pro studenty katalánštiny. Tak třeba „cama“ je španělsky „postel“, a katalánsky „noha“, slovo „pis“ znamená ve španělštině „moč“ a v katalánštině „byt“. Jistě uznáte, že zmýlit se ve významu zrovna ve výše uvedených příkladech se nemusí vyplatit.

Tahle fotka je pro změnu ze zimního Madridu s teplotou sotva nad bodem mrazu, na obrázku je socha Dona Quijota a jeho věrného přítele Sancha Panzy na náměstí Plaza de España. „Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“ vyšel poprvé v Madridu v roce 1605. Dílko je to i s odstupem čtyř set let celkem čtivé a plné originální filozofie. Co Čechu Dobrý voják Švejk, toť Španělu Don Quijote. Kdybyste si ho náhodou chtěli přečíst, na stránkách Městské knihovny ho naleznete jako e-knihu. V časech pandemických pamatujte, že jeden z populárních citátů z Dona Quijota zní: „El retirar no es huir, ni el esperar es cordura, cuando el peligro sobrepuja a la esperanza.“ Tedy: „Stáhnout se neznamená utéct, stejně jako čekat neznamená přílišnou opatrnost, když je nebezpečí větší než naděje.“ Stáhněte se tedy pokojně do svých příbytků, dokud nebude mít naděje navrch. Už to nebude dlouho trvat!

14. 3. 20207. 3. 2020

Jak být šťastný?

(manuál pro hledače štěstí – začátečníky)

Štěstí je ta absolutně nejžádanější komodita v zemích prvního světa. Vsadíte se? Máme jídlo, střechu nad hlavou, práci, svobodu a free wi-fi v každé kavárně. A přesto… připojíme se na Instagram a jsme naštvaní, že známí jsou na Bali, zatímco my sedíme doma, ten cheesecake co jsme si objednali ke kafi nějak divně chutná, nechce se nám domů, protože tam prudí děti a partner/-ka, jsme otrávení z toho, že zítra musíme do kanceláře a i ta svoboda pohybu a projevu nám nějak zevšedněla a nevíme, co s ní. Co jsme udělali špatně, že nejsme šťastní?

Možná jen neumíme zacházet s faktem, že štěstí není ani na prodej, ani na příděl. Možná si myslíme, že štěstí závisí na vnějších okolnostech, nebo ho automaticky spojujeme s určitými událostmi ve svém životě a pak se divíme, když v nich nepřichází. Jenže štěstí je chvilková emoce, která se nedá nafixlovat ani zadržet, stejně tak, jako to nemůžete udělat se smutkem nebo vztekem. Být šťastný ve skutečnosti znamená být schopný dlouhodobě prožívat vysoký stupeň spokojenosti ve všech oblastech života, což, jak jistě uznáte, nikomu nespadne samo do klína. Být šťastný, i když se svět kolem hroutí v troskách, je dřina a umění zároveň. Dobrá zpráva je, že se tohle umění – minimálně částečně – dá naučit, kultivovat a ovládnout. Jak na to?

S nikým se nesrovnávejte a nevyhýbejte se negativním emocím

Nikdy, opravdu nikdy nezapomeňte, že to, co o sobě lidi řeknou ostatním nebo dokonce sdílí na Internetu, je jen malý střípek z jejich každodenní reality. Samozřejmě té lepší. Sociální sítě jsou iluze a výkladní skříně sebeprezentace. Nesrovnávejte se kamarádkou, kolegy, rodinou, ani s anonymním účtem na Instagramu. Reálný život se žije jinde a jeho součástí jsou i nepříjemné pocity: to, že přišly, není na úkor vašeho štěstí.

Znáte ten pocit, když dostanete chřipku? Ležíte v posteli, naštvaní, viróza vám zkazila plány, navíc je vám špatně, nemocní prostě teď být nechcete. Mix těch nejhorších pocitů na světě. A pak – už nezvládnete vzdorovat. Zrušíte závazky, schoulíte se pod peřinu, necháte horečku, aby si s vámi dělala co umí – a v té chvíli je vám paradoxně najednou mnohem lépe. Přijetí toho negativního, co se ve vašem životě děje, je prvním krokem k dlouhodobé spokojenosti. Důležité není ve skutečnosti to, co vás potkalo. To vaše reakce na životní události vytváří váš vnitřní pocit spokojenosti.

Rozhodněte, čemu budete opravdu věnovat pozornost

Chcete vědět, co je opravdovým jedem pro váš vnitřní pocit štěstí? Ukažme si na něj dnes prstem. Jsou to všechny ty v dnešní době tak oblíbené to-do listy, wishlisty, habit trackery a další plánovací vychytávky do vašich diářů. Všechny ty seznamy měst, které byste měli navštívit, činností, které bystě měli stihnout do čtyřicítky a sportů, které byste chtěli vyzkoušet. Den má prostě jen 24 hodin, a pokud ho naplníte odškrtáváním položek, budete nešťastní. Vaše plány mohou být klidně veselé a pozitivní, ale to na věci nic nemění: když si na sobotu naplánujete snídani na farmářských trzích, dopolední procházku kolem řeky, oběd v hipsterském bistru a na odpoledne tvořící workshop, budete večer v nejlepším případě unavení. V tom horším frustrovaní a naštvaní, protože jste s velkou pravděpodobností z toho heroického seznamu něco nestihli. Anebo to nevyšlo, jak mělo.

Skutečně skvělé dny nejdou naplánovat. Anebo jinak: když se na louce plánovitě poženete za babočkou admírálem, nevšimnete si krásného běláska na nejbližší kytce. Napřeplňujte svoje dny, víkendy, měsíce a životy spoustou naplánovaných činností. Odstartujte farmářskou snídaní, a zbytek dne ať se odvíjí, jak umí. Zpomalte a vnímejte.

V podstatě totéž platí i pro lidi a věci ve vašich životech. Chtít příliš znamená nemít nikdy dost. Omezte počet přátel na pár nejbližších, kteří jsou opravdu na stejné vlně. Zredukujte počet věcí které vlastníte. Nehrabejte zážitky, majetek ani kontakty. Víte, co je opravdové štěstí? Když se vás v pondělí zeptají, co jste dělali o víkendu, a vy můžete s klidem a spokojeností odpovědět: „Nic.“

Za svoje štěstí nesete výhradní zodpovědnost

Už jste někdy slyšeli o tom, že štěstí je věc volby? Ano? V tom případě mi dovolte poznamenat, že je to jedna z největších životních pravd, na kterou kdy vůbec narazíte. Samozřejmě se může stát – a taky stane – že vás v životě potká mnoho nepříjemných problémů a krizí, ale to neznamená, že nemáte štěstí nebo nemůžete být šťastní. Znamená to jen jedinou věc: pro vaše osobní prožívání štěstí momentálně nepanují ideální podmínky. Je to stejné, jako když chcete jít na výlet, a ráno se probudíte do deštivého dne. Můžete zůstat doma v posteli – naštvaní, že prší – a nudit se celý den. Nebo můžete nazout holínky, obléknout pláštěnku a užít si výlet, přestože vám atmosférické podmínky momentálně nepřejí.

Druhá, a vlastně poslední důležitá věc, která se týká štěstí a zodpovědnosti, by se dala shrnout následující radou: Nestavte svůj pocit štěstí na tom, co udělá nebo neudělá někdo jiný. Váš osobní pocit štěstí v konečném důsledku opravdu nezávisí na tom, jestli vás nějaká konkrétní osoba miluje, pochválí nebo doprovodí do kina. Stavte svoji hodnotu na jiných věcech, než jsou názory a postoje lidí kolem vás. Važte si sami sebe pro to, co děláte VY. Pro to, co umíte, pro dobré věci, které jste udělali, pro těžké situace, které jste zvládli. Ne pro to, co někdo jiný řekl nebo udělal. Případně, samozřejmě, neřekl nebo neudělal 🙂

Je mi samozřejmě jasné, že převést výše uvedené zásady do praxe je extrémně obtížné. Ty dva odstavce vám možná zaberou roky práce. Měsíce a roky uvědomování si, že nejste pejsek, který je šťastný, když mu pán dá piškot za dobře provedený příkaz. Měsíce a roky uvědomování si, že dnešní den bude přesně takový, jaký ho pro sebe uděláte. Výsledek za to stojí.

Najděte, co vás naplňuje, a věnujte se tomu

Pěstujte svůj vnitřní svět. Něco, co patří vám, co vás naplňuje spokojeností a štěstím. Pokud to ještě nemáte, hledejte. Zkoušejte nové činnosti, záliby, cestujte. Hledejte místa, kde se cítíte být spokojení a sami sebou. Je jedno, jestli je to u vás v kuchyni (u sporáku, na kterém spokojeně bublá hovězí ossobuco), na skále (pověšení na lano s partou podobně postižených) nebo uprostřed španělské mesety (ve vesnické díře, kam by žádný turista se zdravým rozumem nejel, v družném hovoru s několika místními obyvateli). Zvolte si svůj jed, řečeno se Shakespearem, a nenechte si do něj mluvit. Věnujte čas a úsilí tomu, co ve vás vyvolává pocit štěstí. A – braňte si ho. Proti všem.

¡A vivir, que son dos días!

Španělské rčení, doslova do češtiny přeloženo „Šup žít, vždyť jsou to dva dny“ v sobě nese esenci španělského chápání života. Jeho význam je přibližně „užijme si ten život, je krátký, tak na nic nečekejme“. Radím vám totéž – na nic nečekejte. Žijte teď, tady, tak, jak umíte. Nečekejte s pocitem štěstí na to, AŽ… (zhubnete, vdáte se, dostudujete, budete mít lepší práci… doplňte podle svého uvážení). Jsou životní období, kdy ideální situace pro prožívání štěstí nenastane celé roky. Někdy je prostě potřeba bez velkého přemýšlení žít to, co je.

A propos, přemýšlení. Nepřemýšlejte tolik. V životě se taktizování zas tak moc nevyplatí. Někdy do omrzení zvažujeme celou sadu možných následujících tahů, vracíme se dny a týdny ke všem variantám a možnostem a přitom faktorů, ovlivňujících směr vašeho života je tolik, že nemáte nikdy šanci je postihnout. Polovina úspěchu v životě je umění akceptovat, druhou polovinu tvoří schopnost správně reagovat na aktuální události. Ale pozor, aktuální a skutečné! Ne ty, které možná přijdou za půl roku, za rok, za deset let, anebo existují jen ve vaší hlavě.

A kdy teda to štěstí přijde?

Odpověď zní, nikdy. Protože už tu je. Bylo tu vždycky, jen jste je neviděli, nevšimli si. Pokud chcete další praktické tipy, tady jsou:

Uvědomujte si přítomnost. Soustřeďte se aspoň párkrát za den na činnost, kterou zrovna vykonáváte a nedělejte nic jiného. Sedli jste si na balkón s hrnkem kafe? Super, vnímejte jak voní, jak chutná, mrak na obzoru, bzučící mouchu a paprsek slunce na uchu. Facebook a Instagram chvíli počkají.
Pěstujte vděčnost. Když už si uvědomujete přítomný okamžit, třeba jak voní čisté povlečení, do kterého jste si právě lehli, věnujte taky moment vděku za fakt, že máte vlastní postel a půlhodinu na odpoledního šlofíka. Ve vašem životě je milion dobrých věcí, připomínejte si je pravidelně.
Hýbejte se. Ve zdravém těle, zdravý duch, říkalo se vždycky, a je to tak. Vyberte pohyb, který fyzicky snesete, a který se vám líbí, a věnujte se mu pravidelně. Ideální je, pokud nejste závislí na vnějších okolnostech (spoluhráčích, vybavení…) Běh, jóga nebo plavání jsou ta nejlepší přírodní antidepresiva.
Buďte pravidelně venku. Bez ohledu na roční dobu a počasí, hlídejte si, abyste strávili nějaký čas mimo budovy. Ideálně za denního světla a ideálně s rozhledem. Vyjděte za město, abyste viděli horizont v dálce, vylezte na věž nebo rozhlednu. Podívat se na svět z výšky leckdy pomůže zasadit vaše osobní problémy do správné perspektivy.
Pořiďte si mazlíčka. Zvíře, o které se můžete starat, často může změnit spokojenost se životem poměrně zásadním způsobem. Zohledněte svoje časové možnosti, přirozenou lenost a alergie a hurá do zverimexu!
Zkuste něco vytvořit. Tedy vyrobit, namalovat, uplácat z hlíny, sestavit, uvařit nebo upéct. Dělejte to ale pro sebe. Buď proto, že vás činnost jako taková baví, nebo protože chcete pomoct a víte, že někdo o výsledek stojí a ocení ho. Cílem není chrlit výrobky a zažívat frustraci z toho, že je nikdo nechce 🙂
Pěstujte zdravé vztahy. Vztahy s ostatními lidmi jsou super, ale dobře volte, s kým budete trávit čas. Kontakt s ostatními by vás měl obohatit, uklidnit nebo rozveselit. Pokud po posezení s kamarádkou nebo po návštěvě u rodičů pravidelně trpíte bolehlavem, něco není v pořádku. Seberte odvahu a odřízněte nefunkční vazby, vaše budoucí já vám poděkuje.

Zdrojem všech obrázků je pinterest.com.

1. 1. 202030. 12. 2019

O krizích a jak je překonávat

Žebříček stresových událostí v životě vede s velkým náskokem smrt partnera, následují lahůdky typu rozvod, rozchod manželů, výkon trestu, nemoc, výpověď z práce a tak dále a tak dále, až po zdánlivě radostné události jako je dovolená a Vánoce. Tak jasně, dvě dovolené ročně a Vánoce vás nezabijí (e-hm, ač máme všichni v čerstvé paměti jak radostné a nenáročné období to je!), ale stačí, aby se sešlo pár událostí dohromady, a už se cítíte pod psa. Kromě toho, „oficiální“ žebříček stresových faktorů neobsahuje celou spoustu nepříjemných, ale zcela reálných životních situací, třeba: Náročná puberta u dítěte (některá robátka ji umí ozvláštnit i touláním nebo braním drog), krize středního věku, hluboké frustrace z toho, že se váš život (ne)ubírá nějakým směrem (například nemáte dítě a chcete ho, nebo naopak sedíte doma na zadku a utíráte děckám nosy, zatímco spolužačky z VŠ dělají kariéru), dostanete kopačky od partnera/partnerky a nezvládáte to, případně se ocitnete ve vztahovém trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo jiném mnohoúhelníku a nevíte kudy kam.

Myslíte, že to se vám nikdy nemůže stát? Myslíte si, že vždycky bezpečně víte co chcete, vaše děti přece nejsou smradi, protože je dobře vychováváte a vaše manželství neohrožuje nevěra ani potřeba dohnat po dvaceti letech ztracenou svobodu?

Možná ano, a pokud to tak je, já vám k tomu z celého srdce gratuluji. Pokud ale takové štěstí nemáte, a potýkáte se s nějakou tou životní krizí, nabízím pár tipů k jejímu lepšímu zvládnutí.

Akceptujte situaci

První, co je dobré udělat, když se objeví životní krize, je přijmout situaci, jaká je. Dokud budete zaseklí ve fázi „proč se to děje právě mně“, nemůžete se pohnout dopředu. Módní ezoterická moudra tvrdí, že všechno, co nás v životě potká, má nějaký smysl, a že máte přemýšlet, proč daný problém potkal zrovna vás. To jsou samozřejmě bohapusté kecy. Těžkosti přijdou protože přijdou, tak jako po zimě přijde jaro a na konci dne se setmí. Lepší období se prostě v životě střídají s horšími, jednou jste nahoře, jednou dole, nic jiného v tom nehledejte. Čím víc se budete hrabat v tom, proč je na vás život tak zlý, tím víc energie na řešení problému si odčerpáte. Takže – nádech, výdech, a začněte se smiřovat s tím, že teď nějakou dobu budete řešit s*ačky.

Redukujte výdej energie

Ať už zvolíte řešení jakékoliv, budete potřebovat sílu. Některé problémy vyžadují aktivitu, přemýšlení, zařizování, obíhání úřadů, jiné zase výdrž, trpělivost a čekání. Oba typy těžkostí vás ale vycucají jako citron. V první řadě hledejte, kde ubrat z vašich dosavadních aktivit. Zapomeňte, že stihnete všechno jako doteď, a k tomu budete řešit kupu problémů, nejde to. Snižte očekávání – ostatních lidí, ale v první řadě svoje vlastní. Nebude uklizeno tak jako doteď, možná nebude ani navařeno. Nebudou přesčasy, cukroví na Vánoce, nákup pro babičku. Učte se říkat „Je mi líto, ale ne.“

Ve skutečnosti je jen strašně málo věcí, které opravdu musíme. Ten zbytek děláme protože chceme, nebo kvůli očekávání nás samotných a lidí v našem okolí. Myslíme si, že musíme, ale tak to není: ve skutečnosti není pravda, že každé ráno musíte vstát a jít do práce. Chodíte tam, protože chcete financovat svoje potřeby a ne žít pod mostem. Zamyslete se nad tím, proč děláte ostatní činnosti. Vaříte teplé večeře? Super, a co vás k tomu vede? Baví vás to, nebo máte jen pocit, že je to vizitka správného rodiče? Jedete na víkend se spřátelenou rodinkou? Tak jo, a těšíte se? Nebo už se předem děsíte, kolik kompromisů budete muset udělat a kolik nevyžádaných rad si vyslechnete? Základní poučka pro případy životních krizí – ale nejen pro ně – zní dělejte jen to, co opravdu chcete dělat. A věřte, že si to můžete dovolit. Úplně klidně.

Nezapomeňte, že zdatní žrouti energie jsou i lidé. Zrevidujte svoje vztahy, i když to není jednoduché. Pokud vás někdo otravuje neustálou negativitou, stěžováním, požadavky, omezte kontakt s ním na minimum nebo ho úplně přerušte. Vy sami rozhodujete o tom, kdo zůstane ve vašem životě a jakou bude mít úlohu, tak to berte zodpovědně.

Zvažte, s kým budete sdílet

Ojojoj, bacha na to, komu si postěžujete. Nejbližší lidé takříkajíc z titulu své funkce – například rodiče, sourozenci nebo intimní přátelé – vůbec nemusí být nejvhodnější volbou, pokud se chcete někomu svěřit nebo si postěžovat. Často to bývá právě naopak: Jsou příliš blízko. Berou si to osobně. Mají pocit, že vás znají lépe než vy sami, a to jim dává právo udílet rady. Atakdále.

Navíc, nezapomeňte, že každý, komu se svěříte, vás bude soudit. My lidé jsme už takoví – tvoříme si názor na základě pár vět, na základě dojmu, a čím méně o situaci víme, tím snazší se nám zdá řešení. Často taky neodoláme, a s naším názorem – leckdy nevyžádaným – se pochlubíme, že? Dobře si proto rozmyslete, koho zasvětíte do svých těžkostí. Pokud už vám někdo radí, nejdřív se zamyslete nad tím, jak si sám vede v příslušné oblasti. Vaše matka má možná dojem, že vám musí poradit, jak si zajistit šťastné manželství, ale jestliže je sama dvakrát rozvedená, nemá k tomu kvalifikaci. Podle vaší nátury jí to buď narovinu sdělte, nebo pusťte rady jedním uchem tam a druhým ven.

Pokud jste se ocitli na druhé straně, a někdo vám právě pověděl o krizi, se kterou se v životě potýká, buďte tak hodní, a nechte si rady pro sebe – ledaže vám o ně řeknou. Nabídněte ucho, pochopení, podporu a povzbuzení bez kritizování, jestliže to umíte. Pokud ne, raději, s prominutím, buďte zticha.

Dobře se starejte o toho, kdo situaci vyřeší

Představte si, že by vám někdo představil člověka, který všechny vaše problémy vyřeší. Možná ne hned, třeba až za pár měsíců. Bude to ale člověk, který vás nakonec potíží zbaví. Jak byste se k němu chovali? Pravděpodobně laskavě, s úctou, byli byste vděční za dílčí pokroky. Nebo se snad pletu?

Buďte na sebe hodní. To VY tu situaci vyřešíte. Ne snad, že byste byli takoví experti – ale nikdo jiný to neudělá. To VY zhodnotíte, rozhodnete, zařídíte, opláčete, smíříte se, odpustíte, vydržíte. Nikdo jiný. Nekritizujte se, nenadávejte si. Dopřejte si odpočinek, relax, odměnu, pořádné a zdravé jídlo, přiměřeně pohybu. Neničte se tunou cukru a alkoholu, ale taky si nevyčítejte dvě deci vína nebo kus čokolády.

Co dělat, když z přemíry starostí nespíte? V první řadě opusťte vztek (Zase se doprčic nevyspím!) a přidržte se následujících zásad:

Choďte spát a vstávejte každý den v přibližně stejnou dobu,
Nedohánějte nedostatečný noční spánek přes den nebo o víkendu, rozhodíte si rytmus ještě víc,
Pokud nemůžete usnout, alespoň v klidu ležte a odpočívejte,
Nezlobte se na sebe a v klidu si opakujte, že se vyspíte tak, jak jen to bude možné. Pár bezesných nocí ještě nikoho nezabilo,
V pokoji, kde spíte, by mělo být ticho, přiměřeně teplo a tma (pokud není ticho, použijte špunty do uší),
Uvařte si před spaním čaj pro lepší spánek, v lékárně jich prodávají spoustu druhů, zkuste třeba směs „Spánek a nervy“ od Teekanne.

Naprosto nejzásadnější je, umět si vyčistit hlavu ve chvíli, kdy na své problémy opravdu myslet nechcete (například v noci před usnutím nebo v práci před důležitým jednáním). Mozek se dá naštěstí docela dobře ožulit tím, že starostem, katastrofickým scénářům a sebelítosti přidělíte pevný rozvrh. Vyčleňte si denně půlhodinu na starosti a trápení, ideálně hned ráno. Vytáhněte svoje obavy, potrapte se, pofňukejte si. Po půlhodince sebelítosti se soustřeďte na praktické činnosti a pokud se otravné myšlenky vrací, řekněte si, že se jim budete věnovat zase zítra ráno. Stejně s nimi naložte večer – na všechny tragické scénáře, které vám mozek předloží, mu odpovězte: Teď jim nebudu věnovat pozornost, ale naštěstí hned zítra ráno mám vyhrazenou půlhodinu, kdy se jimi můžu zabývat. Nenechte se odradit tím, že zpočátku budou mít otravné myšlenky tendenci dorážet neustále. Časem je zkrotíte.

Řekněte si o pomoc

Aneb, jak se dnes módně říká, delegujte. Angažujte babičku na pohlídání dětí a paní na úklid a orazte si o samotě na procházce, v sauně nebo v bazénu. Najměte právníka, realitního makléře nebo jiného odborníka podle konkrétního problému, se kterým se potýkáte. Vztahy, frustrace a úzkosti proberte s psychologem. Už jen vědomí toho, že nejste na problém sami, vás hodně povzbudí.

Řešte jen to, co aktuálně vyřešit lze

Opravdové problémy jsou typicky velmi vrstevnaté. Skládají se ze spousty dílčích problémů, a tyhle jednotlivé vrstvy se mohou, ale taky nemusí časově překrývat. Udělejte si proto časovou osu a do ní problémy rozepište. Co vás trápí právě teď? Co budete muset řešit za měsíc? Co za půl roku nebo za rok? Pak se soustřeďte na ty časově nejbližší a zatím neplýtvejte energií na potíže, které vzniknou za pár měsíců. Život se mění a možná bude ještě všechno jinak.

Vyvažujte centrum kontroly

Lidé prý mají tendenci patřit do jedné ze dvou skupin. Ti, kteří věří, že nemohou vlastními silami nic změnit a všechny události, úspěchy a neúspěchy jsou dílem externích faktorů, mají vnější centrum kontroly. Naopak lidé, kteří jsou přesvědčeni, že za všemi výhrami i pády stojí jen jejich úsilí a snaha, mají vnitřní centrum kontroly. Nejšťastnější údajně jsme, pokud své centrum kontroly vyvážíme – jestli máte tendenci všechno kontrolovat, patrolovat a neustále řešit, věnujte teď své úsilí tomu, abyste pochopili, že některé události v životě nezměníte a občas je třeba nechat věci, aby se prostě v průběhu času samy poskládaly tak, jak umí.

Vydržte!

Bude to asi dlouhé. A určitě to bude těžké. Ale nevzdávejte to! Nezapomeňte, že každá emoce, ať už je šťastná nebo nešťastná, se jednou vyčerpá. Pokud se něčím trápíte, vězte, že jednou přijde doba, kdy to přebolí – anebo vám to bude už jedno. Takové jsou zákonitosti života. Nezapomeňte, že na každý konkrétní problém, se kterým se setkáte, je možné najít konkrétní řešení. Odebírejte z hromady potíží postupně a mějte trpělivost, jednou zmizí celá.

Buďte šťastní.

Ano, i v životních krizích můžete – a měli byste – být šťastní. Neodkládejte štěstí na dobu, kdy budete mít všechny své problémy vyřešené. Možná, že vám jedna část vašeho života padá na hlavu, ale není to jediná jeho složka. Zamyslete se na tím, co vám přináší radost nebo útěchu a věnujte se tomu. Nedopusťte, aby to, že se vám nedaří v jedné oblasti, otrávilo všechno co děláte. Pokud to jinak nepůjde, ukázněte se drsnou otázkou: Kdybych věděl, že zítra umřu, věnoval bych zbytek dneška opravdu tomu, že se budu trápit svým problémem?

Věřte nebo ne, štěstí nezávisí na okolních podmínkách zas až tolik, jak si často myslíme. O štěstí, a jak ho v sobě vytvářet, zase někdy jindy v jiném článku. Prozatím vám držím palce na všechny problémy, se kterými se v životě potýkáte, ať jsou malé, větší, nebo ty úplně největší. Nepochybuji, že je všechny zvládnete 🙂

Zdrojem všech obrázků je pinterest.com.

30. 12. 2019

Španělsko do kapsy v roce 2020

Milí návštěvníci blogu,

přeji vám všem ten nejhezčí Silvestr 2019 a úspěšný start do nového roku. Ať je pro vás přátelský, vstřícný, laskavý a plný příležitostí! V roce 2019 vyšlo na Španělsku do kapsy celkem jedenapadesát článků, a jestli jste při jejich čtení relaxovali alespoň zpoloviny tak jako já při jejich psaní, jedná se o jasný win-win.

Se startem nového roku se na blogu objeví rubrika Život, ve které můžete očekávat mix nejrůznějších témat, která se kupodivu netýkají Španělska, a dokonce nelze vyloučit ani cestopisné články z jiných oblastí, neboť autorka tohoto blogu občas rouhačsky navštěvuje i jiné země (!) a někdy se jí tam kupodivu i docela líbí.

Vaše V.