Brno je zlatá loď

Strávit prodloužený víkend v Brně byl původně plán, do kterého jsem příliš nadějí nevkládala. Lístek do vily Tugendhat jsem sice měla koupený už přes dva měsíce, ale další plány žádné a znalost města nulovou. Brno mě přivítalo teplou a prázdninovou, snad až přímořskou atmosférou pozdního léta, prvními opadávajícími rezavými listy a záplavou příjemných restauračních zahrádek. Když jsem další den ráno vytáhla taštičku s mejkapem (aby se v Brně neříkalo, že se cajzli neumí ani slušně namalovat), už jsem se na objevování města vysloveně těšila. A jak se mi tu líbilo? Řeknu to takhle – jestli mi nevyjde můj smělý plán přestěhovat se na důchod do Španělska, zvážím aspoň přestěhování do Brna!

Výhled na Petrov ze svahu Špilberku

Stará radnice

Vyhlídkový ochoz na 63 metrů vysoké věži Staré radnice je logickou první volbou, pokud se chcete poprvé podívat na střechy Brna pěkně z výšky. S průzkumem města jsem začala právě tam. Navíc tam najdete informační středisko města Brna, kde si můžete předem zarezervovat prohlídky brněnských pamětihodností – v případě káznice na Cejlu je to přímo nutnost. Nejstarší část radnice s věží vznikla už kolem roku 1240 a najdete ji v těsné blízkosti Zelného trhu. V průchodu Staré radnice je také umístěný “Brněnský drak” – vycpaný krokodýl, o nemž se prameny nemohou dohodnout kdy a jak se vlastně do města dostal. Jisté je pouze to, že už v 16. století byly na radnici zaknihovány účty za jeho opakované vysušení a zbavení červů…

Kostnice u sv. Jakuba

První kosterní pozůstatky obětí švédských a jiných vpádů, cholery a morových ran se do podzemních prostor v okolí kostela sv. Jakuba začaly ukládat už na počátku 13. století. Tam, kde dnes najdete zahrádky restaurací kryté barevnými slunečníky, se nacházel neustále přeplněný prostor svatojakubského hřbitova. Staré ostatky se proto pravidelně vykopávaly a ukládaly do některé z komor místni kostnice.

Kostnice u sv. Jakuba

Když byl v rámci josefínských reforem na konci století osmnáctého starý hřbitov za kostelem uzavřen a podzemní krypty zazděny, na osárium umístěné pod dnešním náměstím sv. Jakuba všichni zapomněli. Až průzkumné sondy do podzemí objevily v roce 2001 druhé největší známé osárium v Evropě (hned po pařížských katakombách). Počet zde pohřbených se odhaduje na neuvěřitelných 50 000!
Připomenout vlastní smrtelnost si v něm můžete ve třech zpřístupněných pohřebních komorách od úterý do neděle mezi 9.30 a 18.00. Vstup do podzemí najdete vpravo od hlavního portálu kostela sv. Jakuba.

Labyrint pod Zelným trhem

Další sondou do podzemního života středověkého Brna je sklepní labyrint, nacházející se pod Zelným trhem. Brněnský Zelňák byl centrem obchodu už od počátku 13. století, kdy dnešní Brno vznikalo, a pro ukládání obchodních zásob vína, zeleniny a ovoce sklepy přímo pod obytným domem nestačily. Bohatí měšťané tedy nechávali prokopat klenuté sklepní prostory směrem pod Zelný trh a výsledkem je dnešní propojený systém sklepů a chodeb v hloubce kolem šesti metrů pod povrchem. Proč sklepy nesahaly hlouběji, to zjistíte na vlastní kůži ve chvíli, kdy prohlídková trasa prochází pod městským kolektorem – boty si namočíte ve vzlínající spodní vodě. 

Labyrint pod Zelným trhem, vinný sklep

Během hodinové komentované prohlídky se dozvíte velkou spoustu zajímavostí o vzniku Brna a běžném středověkém životě, prohlédnout si můžete i repliky klece bláznů a pranýře, které byly na Zelňáku umístěny v 17. století. Vstup do sklepního labyrintu se nachází ve spodní části náměstí v čísle popisném 21, vyjdete nahoře u Malého Špalíčku. Otevřeno je od úterý do neděle od 9.00 do 18.00.

Bunkr 10-Z

Protiatomový bunkr pod Špilberkem, který za dob studené války nesl kódové označení 10-Z, byl vybudován ke konci 2. světové války k ochraně wehrmachtu, protiletecké policie a německého a českého obyvatelstva Brna před spojeneckými nálety. K jeho dokončení a přetvoření na komunistický protiatomový kryt došlo následně v 50. letech. Stavba, v období komunismu klasifikovaná jako přísně tajná, je dnes zpřístupněna veřejnosti a na okružní trase bunkrem si můžete prohlédnout jak jeho prostory, tak i dobové vybavení a artefakty, z nichž (alespoň mně) naskakuje husí kůže. Část bunkru dokonce slouží jako hotel, takže dobrodružnější povahy si v něm mohou zarezervovat noc. Najdete ho v Husově ulici přímo v kopci pod Špilberkem, pro prohlídku je otevřen od úterý do neděle mezi 11.30 a 18.15.

Vila Tugendhat

Funkcionalistické obydlí v ryzí podobě, to je brněnská vila Tugendhat, dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který dům navrhl na objednávku manželů Tugendhatových. Dům byl vystavěn v letech 1929 – 1930, a novomanželka Tugendhatová dostala svatebním darem od otce nejen svažitý pozemek s ohromujícím výhledem na panorama Špilberku, ale také bianco šek na výstavbu domu. Toho si manželé bohužel příliš neužili – už v roce 1938 volí židovská rodina raději emigraci do Jižní Ameriky a opuštěnou vilu nechávají za sebou.

Vila Tugendhat

Architekt van der Rohe byl toho mínění, že nejlepším okrasným prvkem je příroda sama. Proto v domě neuvidíte žádné dekorativní předměty. Oko potěší dýhy drahých exotických dřev, podlaha a schodiště z italského travertinu, stěna z marockého onyxu (která sama o sobě v tehdejší době stála jako celý dům i s pozemkem) a místo krajinek na zdech je za tenkými skleněnými stěnami k dispozici celá příroda, obraz, který se mění 365 dní v roce.

Vila je zapsána na seznamu UNESCO a v letech 2010 – 2012 došlo k pečlivé restauraci do podoby třicátých let 20. století. Některé součásti a vybavení vily jsou původní (například onyxová stěna v hlavním obytném prostoru nebo dřevěné obložení jídelního koutu, které se mimochodem do vily vrátilo díky souhře náhod až po dlouhých šedesáti letech), jiné byly pečlivě zhotoveny na zakázku původními výrobci a technologiemi (například lino nebo kachlíky v provozní části domu). V rámci rozšířené prohlídky navštívíte ložnicové patro, hlavní obytné patro a provozní prostory. Výklad je zasvěcený a pokud máte štěstí na pozdější odpolední hodinu a slunečný den, uvidíte, jak onyxová příčka ve skleněném pokoji oranžově září. Vilu Tugendhat najdete na Černopolní 45, ale pozor – návštevu budete muset rezervovat měsíce dopředu.

Vila Tugendhat. Prosklená stěna patří hlavnímu obytnému prostoru, úplně nahoře se nachází ložnicové patro

Brno vězeňské

Během skoro čtyřměsíčního obléhání města v létě 1645 dostali Švédové v Brně pořádně na frak. Skoro třicetinásobná přesila odtáhla nakonec s nepořízenou, ale zanechala za sebou obraz zkázy. Bylo nutné přikročit k významné rekonstrukci hradu Špilberk a vůbec celého obranného systému. Proto posléze vnikají špilberské kasematy, klenuté obezděné prostory, vklíněné do původního hradního příkopu, zabezpečené proti ostřelování. Původně plnily funkci skladovací a obrannou, za vlády Josefa II. byly ovšem proměněny v jeden z nejobávanějších žalářů Evropy. 

Špilberské kasematy. Čtverhranný kámen s dírou uprostřed (na obrázku vpravo) sloužil k provléknutí řetězu, který v noci spojoval všechny odsouzence v cele.

V horním patře byli umísteni “lehčí” zločinci, například žháři a vlastizrádci. Přes den pracovali v okovech v Brně, v noci byli řetězem přivazováni jeden k druhému a posléze i ke zdi cely samotné na dlouhé dřevěné pryčny. Jídlo dostávali jen jednou denně – večer po návratu z práce. Základem bylo 750 g chleba na den, čtyřikrát týdně doplněný o nějakou formu teplého jídla, obvykle v podobě kaše nebo vývaru. Větší zpestření představovalo jen kysané zelí (jako prevence kurdějí) a to nejlevnější hovězí maso. Oproti sousedům zdola se však zdejší vězňové měli ještě královsky…

Cela „lehčího“ oddílu pro cca 20 odsouzených. Pryčna je nakloněná – jednak k dispozici nebyly žádné polštáře, jednak výkaly v noci příhodně stékaly dolů.

Ve spodním patře kasemat byly totiž zřízeny takzvané “josefínské kobky”, v podstatě dřevěné klece vklíněné do úzké prostory kasematní chodby, kam byli do stěny nastálo zakováni vrahové, odsouzení často na doživotí (trest smrti byl během vlády Josefa II. zrušen). Konce trestu se však nedožil žádný z nich – doba dožití v některé z těchto kobek se pohybovala od 14 dnů až po 22 měsíců. Nelidské kobky nechal zrušit až Leopold II. – bratr a nástupce Josefa II.

Josefínské kobky

Špilberské kasematy jsou stálým prohlídkovým okruhem hradu Špilberk (trefíte jednoduše: do Husovy ulice a pak pořád do kopce), můžete je navštívit jak sami, tak na jedné z komentovaných prohlídek. Když už budete nahoře na Špilberku, mrkněte se i na rozhlednu.

Zatímco do špilberského žaláře byli sváženi ti nejtěžší zločinci z celé habsburské monarchie, běžnější prohřešky obyvatel Brna byly trestány pobytem v městském vězení v délce 3 měsíců až 3 let, v káznici na Cejlu, kterou rovněž nechal zbudovat Josef II. Káznice byla od dob svého vzniku v provozu prakticky nepřetržitě, a od samého počátku byla rozdělena na mužskou a ženskou část.

Chodby káznice na Cejlu

Zatímco vězňové ze žaláře na Špilberku pracovali mimo vězení (například v lomech nebo dolech), nedobrovolní obyvatelé káznice na Cejlu se ven nepodívali. Součástí káznice byla nejen vězeňská kaple, ale i prádelna, kuchyně a všemožné dílny, kde trestanci pracovali. Na počátku 20. století jsou zde umisťováni protirakouští političní vězni (mezi jinými například Petr Bezruč), během druhé světové války využívají káznici Němci a po jejím skončení vstupuje do svého nejtemnějšího období. Na přelomu 40. a 50. let byli na Cejlu vězněni, mučeni a popravování političtí vězňové komunistického režimu. Na tzv. ženském dvoře bylo zřízeno popravčí místo, a popravy zde probíhaly až do roku 1952. Dveře místních cel smrti mimochodem najdete vystavené právě v bunkru 10-Z.

Ženský dvůr káznice na Cejlu. Prostor vymezený prkny vlevo u zdi je popravčí místo

Prohlídky káznice na Cejlu se konají jen o víkendech (dvakrát za odpoledne), lístek si kupte předem v informačním centru Staré radnice. Vstup do káznice je z Bratislavské ulice č. 68.

A kde se v Brně mezi turistikou osvěžit?

SKØG

Kavárna SKØG je povinná zastávka pro všechny hipstery! Pro běžnou populaci pravděpodobně poněkud přepjaté místo, ale my, kteří pět dní v týdnu obědváme v Karlíně, se tam cítíme docela dobře. Skandinávsko-industriální styl výzdoby, veganské menu a výborné domácí limonády. Slaná snídaně (kváskový chléb s dýní a kapustou s doprovodem jablek, ořechů a švestek) a levandulová limonáda vyzkoušeny za vás za plný počet bodů. SKØG najdete na Dominikánském náměstí č. 187/5.

Air café

Air café na Zelňáku je dnes už spíš bar, než co jiného, i když kávu a zákusky tu dostanete také. Pravděpodobně oceníte zdejší výběr rumů, mě zaujala jak příjemná zahrádka ve vnitrobloku s výhledem na brněnskou katedrálu, tak místní ovocné giny a koktejly z nich připravené. Air café hledejte na adrese Zelný trh 8.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *