Bilbao II.

(o visutém mostu, bílých útesech a o tom ostatním z Bilbaa)

Z centra směrem k Atlantiku se ría rozšiřuje a získává světle modrozelenou barvu, dřevěné pylony mizí, moderní nízké mosty taktéž a Bilbao ukazuje tvář, jakou získalo během 19. a 20. století – tvář významného evropského přístavu a průmyslového centra, kde se skloňují slova jako uhlí, ropa nebo železná ruda. Tam, kde typicky severošpanělské činžáky pomalu střídají přepravní kontejnery a lodní provoz houstne, se na opačných březích Nerviónu nachází čtvrti Getxo a Portugalete.

Puente de Bizkaia

Když byl budoucí španělský král Alfonso XIII. ještě malý chlapeček a jeho sláva jakožto zakladatele tradice tapas (tedy pokud je tahle legenda pravdivá, samozřejmě!) zatím daleko, mezi rozeklaným skalnatým břehem v Getxo a nízkým písečným prahem v Portugalete byl vystavěn majestátní visutý most ze železa, který umožňoval pohyb mezi oběma břehy Nerviónu a zároveň nenarušoval lodní přepravu. Asi nenajdete lepší pomník průmyslové revoluci než tenhle železný kolos, jehož architektem byl Alberto Palacio Elissague, známý mimo jiné svým podílem na stavbě Palacio de Cristal v Madridu. Vyrostl přímo tady v Portugalete, a když ukončil studia architektury v Barceloně, vydal se na zkušenou do Paříže. Ne nadarmo vám může konstrukce mostu připomínat Eiffelovku – Gustav Eiffel byl architektovým přítelem a spolupracovníkem.

Puente de Bizkaia při pohledu ze čtvrti Portugalete

Průmyslové stavby vám mohou být klidně ukradené, ale Puente de Bizkaia, uvedený do provozu 28. července 1893, nepřehlédnete. S jeho parametry není divu: na každém břehu se zvedají dva železné pilíře o výšce 61 metrů, v jejichž středu je umístěn výtah. Lávka pro pěší se nachází ve výši 45 metrů nad hladinou Nerviónu a překlenuje vzdálenost 160 metrů. Po spodní části lávky se pohybuje vozík, na němž je zavěšen „transbordador“, plošina pro převoz aut, nákladu a lidí z jedné strany na druhou. Transbordador se vydává na cestu každých osm minut a šířku řeky překoná přibližně za minutu a půl.

Transbordador vyráží na cestu s nákladem aut, kol a lidí
Lávka pro pěší

Kromě toho, že je možné využít transbordador mostu za necelé půl euro jako dopravní prostředek, můžete si zakoupit i lístek na most jako takový, a to za osm euro. V ceně máte jízdu výtahem nahoru, přechod po pěší lávce na druhou stranu a návrat zpět transbordadorem. Fantastický výhled na ústí Nerviónu do Atlantiku a intenzivní zážitek z přechodu dřevěné lávky pro pěší jsou zaručeny.

Jak se tam dostanete: linka metra č. 2, stanice Portugalete.

Acantilados de Getxo

Opačný břeh Nerviónu má také co nabídnout. Minimálně první písečnou pláž za hranicí centra, vysoké bílé útesy (španělsky „acantilados“) na břehu Atlantiku, starou námořní pevnost a turistické stezky, které protínají ostře zelené louky na horních plošinách útesů. Viróza přesunula svůj hlavní stan do Eustachovy trubice a zalehlé uši mě bolely, a tak jsem ze zdravotních důvodů odpískala původně plánovaný výlet do hlavního města Kantábrie Santanderu, a místo toho jsem radši vyrazila na dvacetikilometrový pochod po atlantických útesech v Getxo (což je dokonalá ukázka ženské logiky v praxi).

Pohled přes ústí Nerviónu směrem do centra z městské části Getxo
Cesta podél pobřeží: studené vlny, písek a rozeklané skály

V Getxo nemůžete jinak a pořád běháte nahoru a dolů jako opice. Chvíli obdivujete skály seshora a za moment už zatoužíte slézt po nejbližší cestičce ve skále na rozlehlou pláž pod vámi a namočit si nohy v ledovém oceánu. Takže to uděláte, chvíli se couráte příbojem a zasteskne se vám po kvetoucích loukách nahoře. Vyběhnete na útes, obdivujete mokřady, rybníčky, výhled na nekonečnou modř Atlantiku a plachtící racky vysoko nad vámi, načež se v trávě před vámi objeví úzká pěšinka vedoucí dolů a… dáte si celé tohle kolečko znovu.

Acantilados de Getxo
Skála El Peñón de la Sopelana

Když to vezmete podél útesů pořád za nosem, narazíte zhruba uprostřed trasy na čtvrť Sopelana, kde si můžete dát něco k snědku a trochu si odpočinout. Pak pokračujte dál až tam, kde útesy končí a vpravo se otvírá tyrkysový záliv s písečnou pláží kolem dokola. To je Bahía de Plentzia, stočte své kroky ostře doprava a za další (asi dva) kilometry dorazíte do vesničky Plentzia, která je zároveň konečnou stanicí bilbaoského metra. Tady můžete nasednout na vláček a svézt se zpět do centra Bilbaa, kde – jak jinak – zakončete náročný výlet pořádnou porcí pintxos a vychlazeným pivem.

Konec trasy: vpravo se otvírá Bahía de Plentzia

Praktické info: Nasedněte v centru do metra a vydejte se trasou č. 1 do stanice Bidezabal. Tam vystupte a vedeni neomylným instinktem nebo Google navigací po deseti minutách dojdete k pláži. Pokračujte pobřežní promenádou směrem k pevnosti Punta Galea a dál po výletní trase Paseo de la Galea. Pokud nechcete projít celou trasu až do Plentzia, nemusíte – můžete se odklonit doprava dřív (například v Sopelana) a navigovat se k některé ze stanic metra.

Museo de Bellas Artes

Vedle moderního muzea Guggenheim navštivte určitě Museo de Bellas Artes de Bilbao, místní muzeum krásných umění. Najdete ho na Museo Plaza č. 2, což je nedaleko Guggenheimu, nicméně na konceptuální umění v podobě židlí zavěšených na dráty visící ze stropu tu můžete s ulehčením zapomenout. Tady ještě pořád poznáte, co je na obraze před vámi a v útulném prostředí muzea lze obdivovat barvy a kompozice El Greca, Zurbarána, Murilla, Goyi nebo Gaugina. Muzeum je otevřené každý den mimo úterý a mezi 18.00 a 20.00 je vstup zdarma.

Museo de Bellas Artes de Bilbao

Hned vedle muzea se nachází rozlehlý park Parque de Doña Casilda de Iturriza se zelenými plochami, cestičkami a rybníčky. Pokud vám to počasí dovolí, dopřejte si po návštěvě muzea piknik 🙂

Mercado de la Ribera

Na cestě za dobrým jídlem nelze vynechat bilbaoský trh Mercado de la Ribera. Vedle stojící kostel Iglesia de San Antón a tržiště jsou věrní kámoši už od 15. století, ačkoliv tehdy se trhem nazýval jen prázdný plácek v jeho sousedství. To až průběhu století devatenáctého získává tržiště budovu, jejíž poslední verzí je současná konstrukce z roku 1929 od architekta Pedra de Ispuzua. Tržní plocha je 10 000 metrů čtverečních, díky čemuž je Mercado de la Ribera největším krytým trhem v Evropě. Najdete tady úplně všechno. Ovoce, zelenina, ryby, zvěřina, maso, uzeniny, sýry, pečivo nebo stánek s domácími kroketami? Ano, prosím.

Mercado de la Ribera
Iglesia de San Antón, kostel byl vysvěcen v roce 1433. Tržiště se v jeho blízkosti nacházelo od samého začátku

Fosteritos

Možná, že v jiných městech pracně hledáte na mapě, kde se nachází vstup do metra, nebo se, nedej bože, musíte dokonce zeptat kolemjdoucích. Tohle v Bilbau opravdu nehrozí – tady vám cestu ukážou moderní ulity ze skla a oceli, které připomínají vstupy do vesmírných korábů. Jejich autorem je architekt Norman Foster, a proto se jim v Bilbau přezdívá „fosteritos“.

Fosteritos

V centru Bilbaa najdete spoustu kouzelných míst. Baziliky, kostely, úzké uličky šplhající do kopce. Historické centrum města s barevnými baráčky s odřenými dřevěnými okenicemi. Maličkaté bary, kde vám chutě a vůně servírovaných pintxos seberou řeč. Zeleno-bílo-červené baskické vlajky pověšené na všech možných i nemožných místech. Hory betonu, skla a oceli zformované do podoby moderní architektury. Ať zvedne ruku, kdo se do toho města za pár dní nezamiloval až po uši – já to určitě nejsem. Bilbao, stačí říct a já za tebou přijedu. Na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Na víkend, na měsíc nebo na zbytek života. Dycky Bilbao!

Bar v centru Bilbaa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *