Publikováno

Proč jsou Španělé tak šťastný národ

(a jak je napodobit)

Evropský HAIN (HAppiness INdex) pravidelně umisťuje Španělsko mezi nejspokojenější státy Evropy. Nevěříte-li podobným průzkumům (a dobře děláte, neboť argumenty lze nalézt vždy a všude pro jakékoliv tvrzení), přesvědčte se sami. Stačí strávit pár minut ve španělském baru, na trhu nebo u plážového stánku se zmrzlinou a cítíte to hned. Pohoda, klid, smích, vřelé přijetí, ať už přicházíte odkudkoliv, veselé (a trochu líné) dny: nejdřív si myslíte, že ten pocit vzniká tím, že jste na dovolené, ale kdepak. Všudypřítomná dobrá nálada je zcela autentická. Už jsem to v některém článku psala – každý Španěl je jako malé slunce, které vám prozáří život. Možná bych se snažila popsat, jaké to je, když z jiné evropské země přijedete do Španělska, ale dávno přede mnou to skvěle udělal Eduardo Mendoza ve svém románu Riña de gatos (s dovolením v mém překladu):

„… se slzami na krajíčku jsem usnul. Když jsem se probudil, všechno bylo jiné. Na nekonečném nebi sytě modré barvy, ledva narušeném jasně bílým mráčkem, zářilo oslepující slunce. Vlak projížděl pustou kastilskou krajinou. Konečně Španělsko!

Ach, moje zbožňovaná Catherine, kdybys tak mohla vidět to úžasné představení, rozuměla bys, v jakém rozpoložení ti píšu! Protože nejde jen o geografický fenomén nebo prostou změnu krajiny, je to něco víc, něco božského. V Anglii, stejně jako na severu Francie, tam, kudy jsem projížděl nedávno, je krajina zelená, pole úrodná, stromy vysoké, ale nebe nízké, šedé a vlhké, nálada pochmurná. Naproti tomu zde je země vyprahlá, políčka suchá a rozpraskaná, plodí jen povadlá křoviska, ale nebe je nekonečné a světlo velkolepé. V naší zemi chodíme vždy s hlavou sklopenou a s pohledem upřeným na zem, jako sklíčení, tady, kde země nenabízí nic, chodí lidé s hlavou vztyčenou a hledí na obzor. Je to země silná, vášnivá, země velkých gest. Ne tak jako my, pod jhem morálky a našich malicherných společenských norem.“

Dobrá, dobrá, řeknete si. Co je ale teda kurník za tím? Jenom tlaková výše a málo srážek, nebo ještě něco víc?

Pestré pobřeží jižní Andalusie

Neplánovat!

A to prosím nikdy a za žádných okolností. Španělské plány (existují-li vůbec) jsou i v nejpropracovanější formě velmi vágní. Česká umanutost, s jakou do detailu plánujeme události, které mají přijít za několik týdnů až měsíců, je pro Španěly naprosto nepochopitelná. Vnímají nás jako stažené, svázané a vystresované a nechápou proč: tu záplavu cílů a to-do listů si přece nakládáme na svá bedra my sami. Proboha, k čemu? Každý plán znamená vnitřní závazek, bič, který jste si na sebe upletli sami, a čím je přesnější, tím je bič pádnější. Obzvlášť jasně tenhle kulturní rozdíl vynikne při seznamování. Čech oceňuje, škatulkuje, odhaduje: aby věděl, jestli vůbec má s dotyčnou/dotyčným strávit čas (nebude mu pak chybět na plnění jiného cíle než je cíl seznamovací?), jestli je jejich životní styl dostatečně kompatibilní, zda osoba na druhé straně barového pultu splňuje všechny důležité položky z pomyslného seznamu požadavků. Španělé naproti tomu nezkoumají nic a čekají, čím je život překvapí: možná láskou, možná kamarádstvím, možná jen jedním příjemným večerem v baru. Neklást požadavky znamená neklást překážky životu. Neplánovat nic a nevědět, co budete dělat příští týden, měsíc nebo rok je ve skutečnosti velké štěstí. Necítíte, jaká tíha z vás právě spadla?

Nebojte se „ztratit tvář“

… aneb, nebuďte pořád tak rezervovaní. Ve většině Evropy vládne snaha za každou cenu zachovat dekorum. Vyhodili mě z práce? Dobrá, to byla reorganizace. Utekla mi žena? Inu, vlastně to bylo po vzájemné dohodě a stejně už jsem o ni nestál. Můj přítel jel na víkend s kamarádkou? No, ano, ale mně to nevadí, nejsem přece hysterka… špatně, špatně a zase špatně. Španělé svoje emoce nikdy neskrývají. Ať jsou pozitivní nebo negativní, tak je ventilují, sdílejí se svým okolím, dvěstěkrát okomentují se všemi sousedy, postěžují si, pláčou, skáčou radostí, zpívají, rozbíjejí talíře. I když zrovna nemáte španělský temperament, který musí pořád někudy unikat jako pára z papiňáku, zkuste častěji „přiznat barvu“ a vykašlat se na obavu z toho, že se ztrapníte, budete za blbce nebo se příliš odhalíte. Potlačováním svých emocí si koledujete akorát tak o nějakou nepříjemnou psychosomatickou nemoc…

Španělské patio, to jest vnitřní dvůr, Palma de Mallorca

Nezavírejte se mezi čtyřmi stěnami

Ve Španělsku se žije na ulici. Případně na dvorku, na pláži, na náměstí. Málokdy je tak špatné počasí, že by vás uvěznilo pod střechou, a tak je obvyklé trávit doma jen dobu siesty, kdy je horko nejnemilosrdnější. Rozlehlé veřejné parky jsou plné lidí na procházce, na pikniku nebo za sportem. Přístavní promenády jsou jedním velkým švitořícím korzem. „S hlavou vztyčenou, hledí na obzor,“ v tomhle ohledu měl Mendoza skvělý postřeh. Ať je tím obzorem mořská hladina, místo, kde se potkává vyprahlá rudohnědá hlína s azurovným nebem nebo oprýskaná zvonice mistního kostela. Kdybyste prohledali celé Španělsko, nenajdete jediného místího obyvatele, který by se procházel se zamračeným výrazem a pohledem upřeným na zem pod nohy. Takže… hurá ven a hlavně hlavu vzhůru!

Parque de la Montaña, Madrid

Žijeme proto, abychom jedli

Že znáte to úsloví trochu jinak? A kdo říká, že vaše verze je ta správná? Tam, kde začíná jídlo, končí ve Španělsku veškerá sranda. Čas na jídlo – zvláště na oběd – je svatý. Jednou rukou vyřizovat maily a druhou do sebe tlačit sendvič je absolutně nemyslitelné. Řádný oběd má několik chodů, je zásadně neuspěchaný a s železnou pravidelností po něm následuje „café“ a „postre“ (zákusek), i kdyby nakrásně tím zákuskem měl být jen ovocný jogurt. Nebudu předstírat, že veškerá španělská kuchyně je pouze zdravá – nezasvěcené často překvapí frekvencí, s jakou se v ní vyskytují smažené položky – ale množství zkonzumované zeleniny, luštěnin, ovoce a ryb je ohromující. Proklamovaná „středomořská dieta“ není jen prázdné heslo. Většina Španělů ráda vaří a nákupu potravin a přípravě jídla věnují rádi svůj čas a péči, a to i když třeba vaří jen sami pro sebe. Jídlo má tu zázračnou moc nás udělat šťastnými – tak proč toho nevyužít?

Katalánská ensaïmada

Optimismus je opium lidstva!

Nepřipadá vám tenhle citát z Kundery tak nějak skrz naskrz český? Nevystihuje nás ta věta vlastně docela přesně? Jakoby optimista byl vždycky tak trochu blbec, který se nechal podvést, oblbnout, opít rohlíkem a nechápe souvislosti. Každý, kdo má všech pět pohromadě, přece musí vidět, jak často nám to v životě nevyjde… Inu, vidět vidí, ale je jen na nás, jak si odpozorovaná data přeložíme. „To zas dopadne“, „To bude malér“, „Nechci vidět ten výsledek“ a podobné glosy ve Španělsku neuslyšíte. I v těch nejšílenějších situacích, které na sto metrů zavání katastrofou, je vrcholem negativních komentářů jen sarkastické „¿Qué puede salir mal?“ (Mohlo by se něco nepovést?) Když nevyjde jeden projekt, Španěl vymyslí jiný. Když přijde katastrofa, po nezbytném vyventilování emocí se s nadějí dívá do budoucnosti. Podle španělských průzkumů štěstí a spokojenosti jsou třemi nejvýše umisťovanými hodnotami zdraví, rodina a vztahy. Peníze, kariéru ani úspěch na prvních příčkách španělského hodnotového žebříčku nenajde. A vy, ano, vy – pokud patříte mezi nenapravitelné frfňaly, dejte si pozor. Už jste slyšeli o sebenaplňujících se proroctvích?

Pueblos blancos, bílé vesnice v Andalusii
Publikováno

Jak být šťastný?

(manuál pro hledače štěstí – začátečníky)

Štěstí je ta absolutně nejžádanější komodita v zemích prvního světa. Vsadíte se? Máme jídlo, střechu nad hlavou, práci, svobodu a free wi-fi v každé kavárně. A přesto… připojíme se na Instagram a jsme naštvaní, že známí jsou na Bali, zatímco my sedíme doma, ten cheesecake co jsme si objednali ke kafi nějak divně chutná, nechce se nám domů, protože tam prudí děti a partner/-ka, jsme otrávení z toho, že zítra musíme do kanceláře a i ta svoboda pohybu a projevu nám nějak zevšedněla a nevíme, co s ní. Co jsme udělali špatně, že nejsme šťastní?

Možná jen neumíme zacházet s faktem, že štěstí není ani na prodej, ani na příděl. Možná si myslíme, že štěstí závisí na vnějších okolnostech, nebo ho automaticky spojujeme s určitými událostmi ve svém životě a pak se divíme, když v nich nepřichází. Jenže štěstí je chvilková emoce, která se nedá nafixlovat ani zadržet, stejně tak, jako to nemůžete udělat se smutkem nebo vztekem. Být šťastný ve skutečnosti znamená být schopný dlouhodobě prožívat vysoký stupeň spokojenosti ve všech oblastech života, což, jak jistě uznáte, nikomu nespadne samo do klína. Být šťastný, i když se svět kolem hroutí v troskách, je dřina a umění zároveň. Dobrá zpráva je, že se tohle umění – minimálně částečně – dá naučit, kultivovat a ovládnout. Jak na to?

S nikým se nesrovnávejte a nevyhýbejte se negativním emocím

Nikdy, opravdu nikdy nezapomeňte, že to, co o sobě lidi řeknou ostatním nebo dokonce sdílí na Internetu, je jen malý střípek z jejich každodenní reality. Samozřejmě té lepší. Sociální sítě jsou iluze a výkladní skříně sebeprezentace. Nesrovnávejte se kamarádkou, kolegy, rodinou, ani s anonymním účtem na Instagramu. Reálný život se žije jinde a jeho součástí jsou i nepříjemné pocity: to, že přišly, není na úkor vašeho štěstí.

Znáte ten pocit, když dostanete chřipku? Ležíte v posteli, naštvaní, viróza vám zkazila plány, navíc je vám špatně, nemocní prostě teď být nechcete. Mix těch nejhorších pocitů na světě. A pak – už nezvládnete vzdorovat. Zrušíte závazky, schoulíte se pod peřinu, necháte horečku, aby si s vámi dělala co umí – a v té chvíli je vám paradoxně najednou mnohem lépe. Přijetí toho negativního, co se ve vašem životě děje, je prvním krokem k dlouhodobé spokojenosti. Důležité není ve skutečnosti to, co vás potkalo. To vaše reakce na životní události vytváří váš vnitřní pocit spokojenosti.

Rozhodněte, čemu budete opravdu věnovat pozornost

Chcete vědět, co je opravdovým jedem pro váš vnitřní pocit štěstí? Ukažme si na něj dnes prstem. Jsou to všechny ty v dnešní době tak oblíbené to-do listy, wishlisty, habit trackery a další plánovací vychytávky do vašich diářů. Všechny ty seznamy měst, které byste měli navštívit, činností, které bystě měli stihnout do čtyřicítky a sportů, které byste chtěli vyzkoušet. Den má prostě jen 24 hodin, a pokud ho naplníte odškrtáváním položek, budete nešťastní. Vaše plány mohou být klidně veselé a pozitivní, ale to na věci nic nemění: když si na sobotu naplánujete snídani na farmářských trzích, dopolední procházku kolem řeky, oběd v hipsterském bistru a na odpoledne tvořící workshop, budete večer v nejlepším případě unavení. V tom horším frustrovaní a naštvaní, protože jste s velkou pravděpodobností z toho heroického seznamu něco nestihli. Anebo to nevyšlo, jak mělo.

Skutečně skvělé dny nejdou naplánovat. Anebo jinak: když se na louce plánovitě poženete za babočkou admírálem, nevšimnete si krásného běláska na nejbližší kytce. Napřeplňujte svoje dny, víkendy, měsíce a životy spoustou naplánovaných činností. Odstartujte farmářskou snídaní, a zbytek dne ať se odvíjí, jak umí. Zpomalte a vnímejte.

V podstatě totéž platí i pro lidi a věci ve vašich životech. Chtít příliš znamená nemít nikdy dost. Omezte počet přátel na pár nejbližších, kteří jsou opravdu na stejné vlně. Zredukujte počet věcí které vlastníte. Nehrabejte zážitky, majetek ani kontakty. Víte, co je opravdové štěstí? Když se vás v pondělí zeptají, co jste dělali o víkendu, a vy můžete s klidem a spokojeností odpovědět: „Nic.“

Za svoje štěstí nesete výhradní zodpovědnost

Už jste někdy slyšeli o tom, že štěstí je věc volby? Ano? V tom případě mi dovolte poznamenat, že je to jedna z největších životních pravd, na kterou kdy vůbec narazíte. Samozřejmě se může stát – a taky stane – že vás v životě potká mnoho nepříjemných problémů a krizí, ale to neznamená, že nemáte štěstí nebo nemůžete být šťastní. Znamená to jen jedinou věc: pro vaše osobní prožívání štěstí momentálně nepanují ideální podmínky. Je to stejné, jako když chcete jít na výlet, a ráno se probudíte do deštivého dne. Můžete zůstat doma v posteli – naštvaní, že prší – a nudit se celý den. Nebo můžete nazout holínky, obléknout pláštěnku a užít si výlet, přestože vám atmosférické podmínky momentálně nepřejí.

Druhá, a vlastně poslední důležitá věc, která se týká štěstí a zodpovědnosti, by se dala shrnout následující radou: Nestavte svůj pocit štěstí na tom, co udělá nebo neudělá někdo jiný. Váš osobní pocit štěstí v konečném důsledku opravdu nezávisí na tom, jestli vás nějaká konkrétní osoba miluje, pochválí nebo doprovodí do kina. Stavte svoji hodnotu na jiných věcech, než jsou názory a postoje lidí kolem vás. Važte si sami sebe pro to, co děláte VY. Pro to, co umíte, pro dobré věci, které jste udělali, pro těžké situace, které jste zvládli. Ne pro to, co někdo jiný řekl nebo udělal. Případně, samozřejmě, neřekl nebo neudělal 🙂

Je mi samozřejmě jasné, že převést výše uvedené zásady do praxe je extrémně obtížné. Ty dva odstavce vám možná zaberou roky práce. Měsíce a roky uvědomování si, že nejste pejsek, který je šťastný, když mu pán dá piškot za dobře provedený příkaz. Měsíce a roky uvědomování si, že dnešní den bude přesně takový, jaký ho pro sebe uděláte. Výsledek za to stojí.

Najděte, co vás naplňuje, a věnujte se tomu

Pěstujte svůj vnitřní svět. Něco, co patří vám, co vás naplňuje spokojeností a štěstím. Pokud to ještě nemáte, hledejte. Zkoušejte nové činnosti, záliby, cestujte. Hledejte místa, kde se cítíte být spokojení a sami sebou. Je jedno, jestli je to u vás v kuchyni (u sporáku, na kterém spokojeně bublá hovězí ossobuco), na skále (pověšení na lano s partou podobně postižených) nebo uprostřed španělské mesety (ve vesnické díře, kam by žádný turista se zdravým rozumem nejel, v družném hovoru s několika místními obyvateli). Zvolte si svůj jed, řečeno se Shakespearem, a nenechte si do něj mluvit. Věnujte čas a úsilí tomu, co ve vás vyvolává pocit štěstí. A – braňte si ho. Proti všem.

¡A vivir, que son dos días!

Španělské rčení, doslova do češtiny přeloženo „Šup žít, vždyť jsou to dva dny“ v sobě nese esenci španělského chápání života. Jeho význam je přibližně „užijme si ten život, je krátký, tak na nic nečekejme“. Radím vám totéž – na nic nečekejte. Žijte teď, tady, tak, jak umíte. Nečekejte s pocitem štěstí na to, AŽ… (zhubnete, vdáte se, dostudujete, budete mít lepší práci… doplňte podle svého uvážení). Jsou životní období, kdy ideální situace pro prožívání štěstí nenastane celé roky. Někdy je prostě potřeba bez velkého přemýšlení žít to, co je.

A propos, přemýšlení. Nepřemýšlejte tolik. V životě se taktizování zas tak moc nevyplatí. Někdy do omrzení zvažujeme celou sadu možných následujících tahů, vracíme se dny a týdny ke všem variantám a možnostem a přitom faktorů, ovlivňujících směr vašeho života je tolik, že nemáte nikdy šanci je postihnout. Polovina úspěchu v životě je umění akceptovat, druhou polovinu tvoří schopnost správně reagovat na aktuální události. Ale pozor, aktuální a skutečné! Ne ty, které možná přijdou za půl roku, za rok, za deset let, anebo existují jen ve vaší hlavě.

A kdy teda to štěstí přijde?

Odpověď zní, nikdy. Protože už tu je. Bylo tu vždycky, jen jste je neviděli, nevšimli si. Pokud chcete další praktické tipy, tady jsou:

  • Uvědomujte si přítomnost. Soustřeďte se aspoň párkrát za den na činnost, kterou zrovna vykonáváte a nedělejte nic jiného. Sedli jste si na balkón s hrnkem kafe? Super, vnímejte jak voní, jak chutná, mrak na obzoru, bzučící mouchu a paprsek slunce na uchu. Facebook a Instagram chvíli počkají.
  • Pěstujte vděčnost. Když už si uvědomujete přítomný okamžit, třeba jak voní čisté povlečení, do kterého jste si právě lehli, věnujte taky moment vděku za fakt, že máte vlastní postel a půlhodinu na odpoledního šlofíka. Ve vašem životě je milion dobrých věcí, připomínejte si je pravidelně.
  • Hýbejte se. Ve zdravém těle, zdravý duch, říkalo se vždycky, a je to tak. Vyberte pohyb, který fyzicky snesete, a který se vám líbí, a věnujte se mu pravidelně. Ideální je, pokud nejste závislí na vnějších okolnostech (spoluhráčích, vybavení…) Běh, jóga nebo plavání jsou ta nejlepší přírodní antidepresiva.
  • Buďte pravidelně venku. Bez ohledu na roční dobu a počasí, hlídejte si, abyste strávili nějaký čas mimo budovy. Ideálně za denního světla a ideálně s rozhledem. Vyjděte za město, abyste viděli horizont v dálce, vylezte na věž nebo rozhlednu. Podívat se na svět z výšky leckdy pomůže zasadit vaše osobní problémy do správné perspektivy.
  • Pořiďte si mazlíčka. Zvíře, o které se můžete starat, často může změnit spokojenost se životem poměrně zásadním způsobem. Zohledněte svoje časové možnosti, přirozenou lenost a alergie a hurá do zverimexu!
  • Zkuste něco vytvořit. Tedy vyrobit, namalovat, uplácat z hlíny, sestavit, uvařit nebo upéct. Dělejte to ale pro sebe. Buď proto, že vás činnost jako taková baví, nebo protože chcete pomoct a víte, že někdo o výsledek stojí a ocení ho. Cílem není chrlit výrobky a zažívat frustraci z toho, že je nikdo nechce 🙂
  • Pěstujte zdravé vztahy. Vztahy s ostatními lidmi jsou super, ale dobře volte, s kým budete trávit čas. Kontakt s ostatními by vás měl obohatit, uklidnit nebo rozveselit. Pokud po posezení s kamarádkou nebo po návštěvě u rodičů pravidelně trpíte bolehlavem, něco není v pořádku. Seberte odvahu a odřízněte nefunkční vazby, vaše budoucí já vám poděkuje.

Zdrojem všech obrázků je pinterest.com.

Publikováno

O krizích a jak je překonávat

Žebříček stresových událostí v životě vede s velkým náskokem smrt partnera, následují lahůdky typu rozvod, rozchod manželů, výkon trestu, nemoc, výpověď z práce a tak dále a tak dále, až po zdánlivě radostné události jako je dovolená a Vánoce. Tak jasně, dvě dovolené ročně a Vánoce vás nezabijí (e-hm, ač máme všichni v čerstvé paměti jak radostné a nenáročné období to je!), ale stačí, aby se sešlo pár událostí dohromady, a už se cítíte pod psa. Kromě toho, „oficiální“ žebříček stresových faktorů neobsahuje celou spoustu nepříjemných, ale zcela reálných životních situací, třeba: Náročná puberta u dítěte (některá robátka ji umí ozvláštnit i touláním nebo braním drog), krize středního věku, hluboké frustrace z toho, že se váš život (ne)ubírá nějakým směrem (například nemáte dítě a chcete ho, nebo naopak sedíte doma na zadku a utíráte děckám nosy, zatímco spolužačky z VŠ dělají kariéru), dostanete kopačky od partnera/partnerky a nezvládáte to, případně se ocitnete ve vztahovém trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo jiném mnohoúhelníku a nevíte kudy kam.

Myslíte, že to se vám nikdy nemůže stát? Myslíte si, že vždycky bezpečně víte co chcete, vaše děti přece nejsou smradi, protože je dobře vychováváte a vaše manželství neohrožuje nevěra ani potřeba dohnat po dvaceti letech ztracenou svobodu?

Možná ano, a pokud to tak je, já vám k tomu z celého srdce gratuluji. Pokud ale takové štěstí nemáte, a potýkáte se s nějakou tou životní krizí, nabízím pár tipů k jejímu lepšímu zvládnutí.

Akceptujte situaci

První, co je dobré udělat, když se objeví životní krize, je přijmout situaci, jaká je. Dokud budete zaseklí ve fázi „proč se to děje právě mně“, nemůžete se pohnout dopředu. Módní ezoterická moudra tvrdí, že všechno, co nás v životě potká, má nějaký smysl, a že máte přemýšlet, proč daný problém potkal zrovna vás. To jsou samozřejmě bohapusté kecy. Těžkosti přijdou protože přijdou, tak jako po zimě přijde jaro a na konci dne se setmí. Lepší období se prostě v životě střídají s horšími, jednou jste nahoře, jednou dole, nic jiného v tom nehledejte. Čím víc se budete hrabat v tom, proč je na vás život tak zlý, tím víc energie na řešení problému si odčerpáte. Takže – nádech, výdech, a začněte se smiřovat s tím, že teď nějakou dobu budete řešit s*ačky.

Redukujte výdej energie

Ať už zvolíte řešení jakékoliv, budete potřebovat sílu. Některé problémy vyžadují aktivitu, přemýšlení, zařizování, obíhání úřadů, jiné zase výdrž, trpělivost a čekání. Oba typy těžkostí vás ale vycucají jako citron. V první řadě hledejte, kde ubrat z vašich dosavadních aktivit. Zapomeňte, že stihnete všechno jako doteď, a k tomu budete řešit kupu problémů, nejde to. Snižte očekávání – ostatních lidí, ale v první řadě svoje vlastní. Nebude uklizeno tak jako doteď, možná nebude ani navařeno. Nebudou přesčasy, cukroví na Vánoce, nákup pro babičku. Učte se říkat „Je mi líto, ale ne.“

Ve skutečnosti je jen strašně málo věcí, které opravdu musíme. Ten zbytek děláme protože chceme, nebo kvůli očekávání nás samotných a lidí v našem okolí. Myslíme si, že musíme, ale tak to není: ve skutečnosti není pravda, že každé ráno musíte vstát a jít do práce. Chodíte tam, protože chcete financovat svoje potřeby a ne žít pod mostem. Zamyslete se nad tím, proč děláte ostatní činnosti. Vaříte teplé večeře? Super, a co vás k tomu vede? Baví vás to, nebo máte jen pocit, že je to vizitka správného rodiče? Jedete na víkend se spřátelenou rodinkou? Tak jo, a těšíte se? Nebo už se předem děsíte, kolik kompromisů budete muset udělat a kolik nevyžádaných rad si vyslechnete? Základní poučka pro případy životních krizí – ale nejen pro ně – zní dělejte jen to, co opravdu chcete dělat. A věřte, že si to můžete dovolit. Úplně klidně.

Nezapomeňte, že zdatní žrouti energie jsou i lidé. Zrevidujte svoje vztahy, i když to není jednoduché. Pokud vás někdo otravuje neustálou negativitou, stěžováním, požadavky, omezte kontakt s ním na minimum nebo ho úplně přerušte. Vy sami rozhodujete o tom, kdo zůstane ve vašem životě a jakou bude mít úlohu, tak to berte zodpovědně.

Zvažte, s kým budete sdílet

Ojojoj, bacha na to, komu si postěžujete. Nejbližší lidé takříkajíc z titulu své funkce – například rodiče, sourozenci nebo intimní přátelé – vůbec nemusí být nejvhodnější volbou, pokud se chcete někomu svěřit nebo si postěžovat. Často to bývá právě naopak: Jsou příliš blízko. Berou si to osobně. Mají pocit, že vás znají lépe než vy sami, a to jim dává právo udílet rady. Atakdále.

Navíc, nezapomeňte, že každý, komu se svěříte, vás bude soudit. My lidé jsme už takoví – tvoříme si názor na základě pár vět, na základě dojmu, a čím méně o situaci víme, tím snazší se nám zdá řešení. Často taky neodoláme, a s naším názorem – leckdy nevyžádaným – se pochlubíme, že? Dobře si proto rozmyslete, koho zasvětíte do svých těžkostí. Pokud už vám někdo radí, nejdřív se zamyslete nad tím, jak si sám vede v příslušné oblasti. Vaše matka má možná dojem, že vám musí poradit, jak si zajistit šťastné manželství, ale jestliže je sama dvakrát rozvedená, nemá k tomu kvalifikaci. Podle vaší nátury jí to buď narovinu sdělte, nebo pusťte rady jedním uchem tam a druhým ven.

Pokud jste se ocitli na druhé straně, a někdo vám právě pověděl o krizi, se kterou se v životě potýká, buďte tak hodní, a nechte si rady pro sebe – ledaže vám o ně řeknou. Nabídněte ucho, pochopení, podporu a povzbuzení bez kritizování, jestliže to umíte. Pokud ne, raději, s prominutím, buďte zticha.

Dobře se starejte o toho, kdo situaci vyřeší

Představte si, že by vám někdo představil člověka, který všechny vaše problémy vyřeší. Možná ne hned, třeba až za pár měsíců. Bude to ale člověk, který vás nakonec potíží zbaví. Jak byste se k němu chovali? Pravděpodobně laskavě, s úctou, byli byste vděční za dílčí pokroky. Nebo se snad pletu?

Buďte na sebe hodní. To VY tu situaci vyřešíte. Ne snad, že byste byli takoví experti – ale nikdo jiný to neudělá. To VY zhodnotíte, rozhodnete, zařídíte, opláčete, smíříte se, odpustíte, vydržíte. Nikdo jiný. Nekritizujte se, nenadávejte si. Dopřejte si odpočinek, relax, odměnu, pořádné a zdravé jídlo, přiměřeně pohybu. Neničte se tunou cukru a alkoholu, ale taky si nevyčítejte dvě deci vína nebo kus čokolády.

Co dělat, když z přemíry starostí nespíte? V první řadě opusťte vztek (Zase se doprčic nevyspím!) a přidržte se následujících zásad:

  • Choďte spát a vstávejte každý den v přibližně stejnou dobu,
  • Nedohánějte nedostatečný noční spánek přes den nebo o víkendu, rozhodíte si rytmus ještě víc,
  • Pokud nemůžete usnout, alespoň v klidu ležte a odpočívejte,
  • Nezlobte se na sebe a v klidu si opakujte, že se vyspíte tak, jak jen to bude možné. Pár bezesných nocí ještě nikoho nezabilo,
  • V pokoji, kde spíte, by mělo být ticho, přiměřeně teplo a tma (pokud není ticho, použijte špunty do uší),
  • Uvařte si před spaním čaj pro lepší spánek, v lékárně jich prodávají spoustu druhů, zkuste třeba směs „Spánek a nervy“ od Teekanne.

Naprosto nejzásadnější je, umět si vyčistit hlavu ve chvíli, kdy na své problémy opravdu myslet nechcete (například v noci před usnutím nebo v práci před důležitým jednáním). Mozek se dá naštěstí docela dobře ožulit tím, že starostem, katastrofickým scénářům a sebelítosti přidělíte pevný rozvrh. Vyčleňte si denně půlhodinu na starosti a trápení, ideálně hned ráno. Vytáhněte svoje obavy, potrapte se, pofňukejte si. Po půlhodince sebelítosti se soustřeďte na praktické činnosti a pokud se otravné myšlenky vrací, řekněte si, že se jim budete věnovat zase zítra ráno. Stejně s nimi naložte večer – na všechny tragické scénáře, které vám mozek předloží, mu odpovězte: Teď jim nebudu věnovat pozornost, ale naštěstí hned zítra ráno mám vyhrazenou půlhodinu, kdy se jimi můžu zabývat. Nenechte se odradit tím, že zpočátku budou mít otravné myšlenky tendenci dorážet neustále. Časem je zkrotíte.

Řekněte si o pomoc

Aneb, jak se dnes módně říká, delegujte. Angažujte babičku na pohlídání dětí a paní na úklid a orazte si o samotě na procházce, v sauně nebo v bazénu. Najměte právníka, realitního makléře nebo jiného odborníka podle konkrétního problému, se kterým se potýkáte. Vztahy, frustrace a úzkosti proberte s psychologem. Už jen vědomí toho, že nejste na problém sami, vás hodně povzbudí.

Řešte jen to, co aktuálně vyřešit lze

Opravdové problémy jsou typicky velmi vrstevnaté. Skládají se ze spousty dílčích problémů, a tyhle jednotlivé vrstvy se mohou, ale taky nemusí časově překrývat. Udělejte si proto časovou osu a do ní problémy rozepište. Co vás trápí právě teď? Co budete muset řešit za měsíc? Co za půl roku nebo za rok? Pak se soustřeďte na ty časově nejbližší a zatím neplýtvejte energií na potíže, které vzniknou za pár měsíců. Život se mění a možná bude ještě všechno jinak.

Vyvažujte centrum kontroly

Lidé prý mají tendenci patřit do jedné ze dvou skupin. Ti, kteří věří, že nemohou vlastními silami nic změnit a všechny události, úspěchy a neúspěchy jsou dílem externích faktorů, mají vnější centrum kontroly. Naopak lidé, kteří jsou přesvědčeni, že za všemi výhrami i pády stojí jen jejich úsilí a snaha, mají vnitřní centrum kontroly. Nejšťastnější údajně jsme, pokud své centrum kontroly vyvážíme – jestli máte tendenci všechno kontrolovat, patrolovat a neustále řešit, věnujte teď své úsilí tomu, abyste pochopili, že některé události v životě nezměníte a občas je třeba nechat věci, aby se prostě v průběhu času samy poskládaly tak, jak umí.

Vydržte!

Bude to asi dlouhé. A určitě to bude těžké. Ale nevzdávejte to! Nezapomeňte, že každá emoce, ať už je šťastná nebo nešťastná, se jednou vyčerpá. Pokud se něčím trápíte, vězte, že jednou přijde doba, kdy to přebolí – anebo vám to bude už jedno. Takové jsou zákonitosti života. Nezapomeňte, že na každý konkrétní problém, se kterým se setkáte, je možné najít konkrétní řešení. Odebírejte z hromady potíží postupně a mějte trpělivost, jednou zmizí celá.

Buďte šťastní.

Ano, i v životních krizích můžete – a měli byste – být šťastní. Neodkládejte štěstí na dobu, kdy budete mít všechny své problémy vyřešené. Možná, že vám jedna část vašeho života padá na hlavu, ale není to jediná jeho složka. Zamyslete se na tím, co vám přináší radost nebo útěchu a věnujte se tomu. Nedopusťte, aby to, že se vám nedaří v jedné oblasti, otrávilo všechno co děláte. Pokud to jinak nepůjde, ukázněte se drsnou otázkou: Kdybych věděl, že zítra umřu, věnoval bych zbytek dneška opravdu tomu, že se budu trápit svým problémem?

Věřte nebo ne, štěstí nezávisí na okolních podmínkách zas až tolik, jak si často myslíme. O štěstí, a jak ho v sobě vytvářet, zase někdy jindy v jiném článku. Prozatím vám držím palce na všechny problémy, se kterými se v životě potýkáte, ať jsou malé, větší, nebo ty úplně největší. Nepochybuji, že je všechny zvládnete 🙂

Zdrojem všech obrázků je pinterest.com.