(v sedmi komplikovaných a velmi bolestných krocích)
Aby bylo jasno, tohle není program na nedělní odpoledne. Říká se, že zotavení z rozchodu po dlouholetém partnerství trvá přibližně rok a půl. Jinde zase najdete informaci, že vyrovnání se s rozchodem vám bude trvat tolik měsíců, kolik let trval váš partnerský vztah. A ještě jiné zdroje uvádí, že v normálu se po rozvodu ocitnete až za nějakých 3 – 5 let. Fáze rozchodu – od popírání přes depresi až po smíření – si jistě bez problémů vygooglujete sami. Já mám pro vás kromě rad na přežití (všechny jsem letos vyzkoušela za vás :)) ještě dobrou zprávu: O tom, jak dlouho a úspěšně budete rozchod překonávat, rozhodujete do značné míry sami. Však to znáte – nemůžete si vždycky vybrat, jakou melodii vám život zahraje – ale vždycky si můžete vybrat, co na ni zatancujete…
Aplikujte anestezii
Bezprostředně „po“ je bolest tak intenzivní, že se nemůžete ani nadechnout. Jen samotná existence bolí. Sotva vstanete z postele. Možná nebudete moct den, dva nebo tři jít do práce. Možná nebudete moct ani s nikým mluvit. Možná vás napadne, jestli by nebylo jednodušší prostě otevřít okno a…
Tak zaprvé, je to úplně normální, nebojte. Nepotřebujete svěrací kazajku ani pobyt na psychiatrii. To, co teď musíte udělat, je s okamžitou platností přestat zachraňovat mrtvý vztah a zmobilizovat všechny síly na to, abyste zachránili sami sebe. Jestli to potřebujete, vezměte si pár dní volna. NIC neřešte. Ve chvílích akutní bolesti aplikujte anestetikum – odveďte pozornost jinam. Zafungovat může jednoduchá hra na mobilu typu tetris nebo antistresové omalovánky. Cokoliv nepříliš náročného, co má potenciál odvést vaši pozornost na pár minut nebo hodin jinam. Těžko říct, jak dlouho můžete anestezii potřebovat. Možná pár dní, možná déle. Zkuste si říkat, že až dohrajete hru do nejvyššího levelu (nebo vybarvíte všechny obrázky), to nejhorší bude za vámi a bude líp. Nechci vás navádět k alkoholismu, ale mít kamarádku, která se s vámi jednou nehorázně opije a udělat tak symbolickou čáru za starým životem taky není k zahození (v opilosti rozhodně nesmíte jakkoliv kontaktovat bývalého partnera, ale to snad ani není potřeba říkat).
Zlikvidujte přebytečnou energii
Rozchod uvolní obrovské množství energie. Sice negativní, ale pořád energie. Musíte ji spotřebovat, jinak zešílíte. Ideální činnosti jsou: rovnání skříní, vyklízení sklepa nebo půdy, třídění starého oblečení a bot, probírání krámů, sekání dříví, mytí oken… doplňte dále podle svého uvážení. Můžete samozřejmě i třískat do polštářů nebo něco postradatelného rozbít. Nikdy neobracejte agresi vůči ostatním lidem. Pokud máte chuť to udělat, jděte si radši zaběhat.
Oddělte se
Dostala jsem po rozchodu spoustu rad. Od užitečných přes méně užitečné až po naprosto šílené. Dvě byly natolik dobré, že nemít nic jiného, přežijete jen s nimi. První z nich zní: Nechte partnera s respektem odejít. Přestaňte ho hodnotit jako partnera. Není to debil – alespoň ne o moc víc než vy sami (proč byste si ho jinak brali?!), jen se vaše cesty rozešly. Snažte se to ze všech sil respektovat (neťukejte si prosím na čelo, já moc dobře vím, jak je to těžké…). Nevyvolávejte další diskuze. Pokud možno už nic nevyčítejte. Volte neutrální výrazy a komunikujte věcně, abyste se domluvili o praktických věcech, jako je například péče o děti nebo stěhování. Nesnažte se pomstít tím, že se budete hádat o majetek. Nepomlouvejte bývalého partnera před společnými přáteli, rodinou nebo (dokonce snad proboha!) před vašimi společnými dětmi.
Zrealizujte praktické kroky, které povedou k „oddělení“ i v praxi – pokud jste manželé, sepište u notáře úplné zúžení společného jmění k datu rozchodu, to vám umožní nabývat od té doby majetek a případné dluhy do vašeho výlučného vlastnictví a uspoří nervy před rozvodem. Okamžitě přestaňte sdílet (svoje pocity, intimnosti, soukromé myšlenky). Domluvte se na spravedlivě rozdělené péči o společné děti. Nedělejte nic navíc v domnění, že to váš/vaše ex ocení a odmění vás obnovením vztahu. Slušně, nicméně důrazně požadujte polovinu zodpovědnosti za děti. O své rodiče se do budoucna stará každý sám. Přestaňte cokoliv řešit za bývalého partnera, ať už je to daňové přiznání nebo třeba žehlení. Pokud si ráno do minus pěti nevzal svetr nebo drží vajíčkovou dietu, je to jen jeho/její problém.
Hodně vám pomůže, když si budete oddělení nějakým způsobem vizualizovat, třeba před spaním nebo když budete mít zrovna potíže pochopit, že vztah už skončil. Můžete si třeba představit, že plavete přes vodu na druhý břeh nebo přelézáte horský hřeben na druhou stranu. Na něco přijdete.
Postavte si vlastní život
Druhá nejlepší rada, jakou jsem dostala, byla: Vezměte rozchod jako příležitost uspořádat si život opravdu podle svého. Přestaňte myslet párově a začněte myslet za sebe. Ptejte se sami sebe, co opravdu chcete. Možná máte někde zasuté ambice nebo touhy, které už roky spí, protože přes vaření teplých víkendových obědů a řešení plochých nohou dětí na ně napadal prach. Teď je čas ho utřít a dvakrát obrátit každý názor, který máte. Možná už po těch letech partnerského soužití nebyl tak úplně váš. Možná vás dlouholeté manželství zformovalo trochu jinak než jak vypadalo vaše původní já. V rámci dodržení povinné péče o společné děti můžete udělat, cokoliv chcete. Pětkrát týdně do posilovny (nebo jen ležet na gauči), lednici prázdnou až na láhev vína (nebo menu v La Degustation Bohême Bourgeoise), byt plný vyšívaných deček (nebo severský minimalismus a jedna monstera v rohu). Přidávám ještě vlastní radu: odstěhujte se co nejdřív. A to i za cenu opruzu se sháněním bytu, vyřizováním hypotéky, stěhováním, i když vám celý svět říká, že přece máte zůstat tam, kde jste byli, a chtít, aby se odstěhoval ten druhý. Vezměte svůj život pevně do rukou a udělejte aktivní kroky sami. Najděte si něco jiného, sbalte se, odstěhujte se. Nebuďte opouštění, opusťte.
Vybudujte si novou identitu
Neříkám, že se máte vzdát toho, co vám dělá radost a co vás definuje. Určitě byste ale měli najít nové aktivity, které vám nebudou připomínat minulý život. Měli byste potkat nové lidi, se kterými navážete kontakty. Obojí vám pomůže tvořit vzpomínky, které nebolí. Nemusíte si hned hledat nového partnera (dokonce jsem bytostně přesvědčená, že byste neměli, s neodžitým rozchodem si leda koledujete o malér), ale nedovolte, aby vás jeden nepovedený vztah odradil od poznávání opačného (nebo stejného, když na to přijde) pohlaví. Jděte s někým na kafe nebo se nechte pozvat na víno a jestli vás nikdo nezve, pozvěte někoho sami. Pravděpodobně se budete muset do prvních kroků trochu nutit, ale udělejte to – stejně, jako když po nehodě v autě znovu sednete za volant co nejdřív, abyste se v budoucnu nebáli řídit.
Vyzkoušejte nové aktivity nebo koníčky, dokonce i ty, které jste dřív odmítali nebo které vám přijdou zcela mimo váš akční rádius. Zpočátku to budou nesmělé pokusy, ale postupně bude vaše nová identita nabývat ostřejších kontur. Místo plačtivého probírání vašeho milostného krachu budete moct s kamarádkou prodiskutovat nový objev nebo víkendový kurz přežití v přírodě (já jsem začala střílet, dlužno říci, že se slušným úspěchem). Do této kategorie spadá i pořízení domácího mazlíčka, třeba toho, kterého jste už dlouho chtěli, ale vaší polovičce ten nápad nevoněl. Dobře si ten nápad ale rozmyslete – zvíře je velký závazek.
Poučte se z minulých chyb – anebo taky ne
Internet je plný prohlášení o tom, jak byste vztah měli uzavřít tím, že poznáte, kde jste udělali chyby a poučíte se z nich. Nevěřte tomu – to jsou kecy. Podobnou inventuru můžete udělat – když chcete. Možná je to ale jen plýtvání energií. Vztah je záležitostí obou a vinu nesete z 50 %, ani o chlup míň, ani o chlup víc. Je dobré vědět, že se na analýzu chyb a poučení můžete úplně klidně vykašlat. Nemusíte nic řešit, napravovat, uznávat, vylepšovat. Můžete v pohodě zůstat takoví, jací jste. Když nechcete, nemusíte měnit vůbec nic. Úplně klidně můžete k celému citovému karambolu přistoupit jako pes – nahrabat na ty s**čky trochu trávy a jít dál.
Žijte sami se sebou
Máte nové bydlení, koníčky, v občance nové trvalé bydliště a večer si už nemusíte nalít dvě deci vína, aby vám svět připadal snesitelnější? Gratuluji, teď vás čeká to nejjednodušší a nejtěžší zároveň – prostě svoji novou realitu žít. Pečujte o sebe, ne snad proto, abyste kvůli někomu dobře vypadali, ale protože si to zasloužíte. Nic si nevyčítejte a nevracejte se k minulosti – bylo nebylo. Poslouchejte svoje potřeby a nebojte se být sami. Být sám má negativní konotaci jen proto, že většina lidí si plete samotu s osamělostí. Uspořádejte si myšlenky tak, abyste je nemuseli násilně přebíjet přítomností někoho dalšího.
Na závěr dvě rady: nebojte se emocí a buďte vděční. Rozchodové emoce si musíte odžít, neblokujte je. Budete překvapení, jak často (a silně) se smutek vrací, odžijte si ho. Když to potřebujete, poplačte si, ale ve smutku se neutápějte a nelitujte se. Cíleně se věnujte tomu, že si uvědomíte, co všechno máte, a buďte vděční. Za to, že jste se zvládli rozejít, ukončit nefunkční vztah, odstěhovat se, za problémy, které jste dokázali vyřešit. Vděčnost je velmi silná emoce, která má moc přebít stesk a opuštěnost. Buďte proto cíleně vděční za každé ráno, kdy se probudíte, za dopoledne na farmářském trhu, za listopadovou procházku v listí, za silné horké kafe v kelímku. A hlavně se ničeho nebojte – překonali jiní, překonáte taky 🙂
