Palma de Mallorca

(tipy na výlet)

Když se před 8 miliony let z Pyrenejského poloostrova oddělily Baleárské ostrovy, jejich proslulost jakožto oblíbeného prázdninového cíle byla ještě daleko. Zůstaly neobydlené až do doby kamenné, kdy cca před 10 000 lety z pevniny přicestovali na primitivních lodích jejich první obyvatelé. Tito první lovci a sběrači byli posléze vystřídáni kmeny z Malé Asie vybavenými praky, kteří sami sebe označovali jako baleares – což je název řeckého původu odvozený od slova vrhat (kameny) a dali tak ostrovům jméno. Tehdejší prakovníci byli ve vrhání kamenů velmi zruční, a tak museli být Římané při dobývání ostrova Mallorca v roce 123 př n. l. dost opatrní. Své lodě vybavili prvním známým pancéřováním vůbec a jejich invaze byla nakonec úspěšná – do dvou let si podmanili celý ostrov. Opravdový rozkvět ale přišel až s Araby v roce 902 našeho letopočtu. Ti začlenili Baleárské ostrovy do Cordóbského chalífátu, přivezli poznatky o zavlažování a na konci 12. století už měla tehdejší Palma – pod názvem Medina Mayurka – 35 000 obyvatel, což ji stavělo na roveň měst jako Barcelona nebo Londýn. Muslimové se na ostrově udrželi až do roku 1229, kdy jej dobyl zpět Jaime I., král aragonský. Od té doby až dodnes byly Baleáry v křesťanských – a převážně také katalánských – rukách. Dnes má Palma přes 400 000 obyvatel a je hlavním městem Baleárských ostrovů. Navzdory tomu, že je turistickým cílem č. 1, je to pořád fajn středomořské město, kde můžete strávit příjemný den.

Ensaimada mallorquina

Ráno, kdy je vzduch ještě alespoň trochu svěží a rtuť teploměru nedosahuje infarktových hodnot, je vhodná doba pro objevení tradičního mallorského pečiva. Nazývá se ensaimada (katalánsky ensaïmada) a je to sladký šnek z nadýchaného těsta s přídavkem vepřového sádla. 

Ensaimada je původně typem sladkého židovského chleba, který se pekl o šábesu. Pokud se teď sami sebe ptáte, jak jde dohromady židovství a vepřové sádlo, vězte, že ensaimada se původně vyráběla z olivového oleje. V roce 1492 byli Židé z celého Španělska vyhnáni a ti, kteří tu zůstali, museli konvertovat ke křesťanství. Jedním z projevů takové konverze bývala i ostentativní konzumace potravin Židům zakázaných – a právě tehdy vstupuje vepř do dějin ensaimady a jeho tuk nahrazuje v původní receptuře olivový olej.

Ensaimada je lehoučká, nadýchaná a chutí i texturou si vás okamžitě získá. Můžete mít, jakou chcete: základní variantu sypanou cukrem, plněnou krémem nebo šlehačkou, a pro fanoušky méně sladkých chutí je tu ensaimada ovocná.

Kam jít: Fornet de Sa Soca, Plaça Weyler č. 9 nebo do některé z cukráren Forn del St. Cristo, třeba v ulici Costa de Can Muntaner.

• 

• 

Baños árabes

V blízkosti katedrály se nachází pár úzkých klikatých uliček, které zbyly v Palmě jako poslední pozůstatek muslimského města Medina Mayurka. V jedné z nich se schovávají Baños árabes, arabské lázně, pocházející nejpravděpodobněji z 10. století, kdy muslimská nadvláda na Mallorce začínala. V životě Arabů hrála voda vždycky významnou roli a tak ji “vyváželi” i do svých teritorií. Na území Palmy bylo za jejich éry nejméně pět veřejných lázní. 

Z těch, které můžete dnes za tři eura navštívit, toho zase tolik nezbylo. Hlavní čtvercová místnost se sloupovím bývala teplou lázní; původní podlaha byla dvojitá a do mezery mezi oběma podlahami se vháněl horký vzduch z krbu, aby ohříval místnost zespodu. Kromě toho se podlaha polévala vodou, čímž vznikala v lázni pára. Klenutý strop je opatřen kruhovými otvory typickými pro stavby tohoto typu.

Vedlejší místnost má obloukový strop a obdélníkový půdorys, pravděpodobně se jednalo o šatnu nebo studenou lázeň. Na smyčce tam běží krátké osvětové video o původu lázní ve španělštině a angličtině. V přilehlé zahradě můžete na některé z příjemných laviček relaxovat ve stínu palem a obdivovat místní vzrostlé monstery.

Catedral La Seu

Gotická katedrála zasvěcená Panně Marii, lidově zvaná La Seu, je v mnohém významnou stavbou. Je to třetí nejvyšší gotický chrám v Evropě, loď měří na výšku 44 metrů. Stavba katedrály započala ve 13. století na místě původní mešity poté, co Jaime I. dobyl Mallorcu zpět pod křesťanskou nadvládu, a to poněkud netypicky ne zespodu směrem vzhůru, ale zezadu (od zadní stěny, kterou můžete vidět na obrázku níže) směrem dopředu.

• 

• 

Stavba katedrály trvala několik století a co víc – vlastně je stále nedokončená. Při pohledu zespodu si toho ani nevšimnete, ze střešních teras a věží jsou nedodělky už patrné. Po zemětřesení v roce 1851 byla navíc ohrožena stabilita katedrály, celá se nakláněla dopředu (za přední stěnou) a když se zvonilo na největší zvony, střešní terasy se třásly jako o život. Proto byla provedena celá řada úprav, mimo jiné se přikročilo k vyzdívkám mezi některými oblouky střešních teras.

• 

• 

Na začátku 20. století do rekonstrukčních prací významně zasáhl Antoni Gaudí, který nemohl odolat pokušení zanechat svůj otisk v gotické palmské katedrále, nicméně rekonstrukce zde provedená patří mezi jeho méně známé práce. Ani Gaudí rekonstrukci zcela nedokončil kvůli sporům se zadavatelem prací, ale stihl mimo jiné rozšířit okna v horní části katedrály a opatřit je novými vitrážemi, a je také autorem výzdoby kolem biskupského trůnu a baldachýnu nad hlavním oltářem.

• 

• 

Katedrála v Palmě nabízí jednu specialitu, a tou je komentovaná prohlídka střešních teras a věží. Doporučuji vám ji všemi deseti, a to i přes to, že všech 208 úzkých kamenných schodů, které vedou na terasy a věže, pošlapete výhradně po svých. Dozvíte se spoustu zajímavostí o konstrukci a historii katedrály a čekají vás nádherné výhledy na přístav a cetrum Palmy.

• 

• 

Jako bonus si můžete zvenku prohlédnout obrovské růžicové okno v zadní části katedrály. V průměru měří více než 12 metrů a je osazené barevnými vitrážovými sklíčky. Ta už dávno nejsou původní, protože v blízkosti rozpáleného kamene dostávají zabrat, nejvíce se na nich podepsalo zmiňované zemětřesení z roku 1851 a bomba z občanské války, která dopadla do blízkosti katedrály. Kvůli jejich citlivosti na ně nesmíte sahat, ale můžete se skrz barevná sklíčka podívat dovnitř katedrály, směrem ke druhému růžicovému oknu na přední stěně. Dvojice oken vytváří zajímavé efekty, dvakrát do roka – v únoru a v listopadu – lze pozorovat úkaz, kdy slunce zadní růžicové okno promítne na přední stěnu a zevnitř katedrály na stěně můžete vidět barevnou osmičku. Několik dní v roce pak můžete pozorovat cosi jako „zatmění“, kdy slunce promítne jednu růžici na druhou, což je pro změnu pozorovatelné zvnějšku katedrály, nejlépe z některé palmské střechy.

• 

• 

Po hodinové procházce po střechách jste vypuštěni dovnitř katedrály, kde můžete prohlídku dokončit na vlastní pěst. Vepředu si u hlavního oltáře povšimněte už zmíněných Gaudího úprav, a po pravé straně hlavní lodi nahlédněte do kaple Capilla del Santísimo, jejíž aktuální výzdoba pochází z 21. století, jejím autorem je mallorský umělec Miquel Barceló.

Praktické info: Prohlídku teras zakupte předem na https://www.catedraldemallorca.org/, cena vstupu je 12 euro. Čtvrt hodiny před plánovaným začátkem se dostavte na sraz u bočního vchodu do katedrály (vedle pokladny s lístky). Prohlídka je primárně ve španělštině, ale průvodkyně vám výklad zopakuje i anglicky, pokud chcete. Nezapomeňte na láhev vody s sebou 🙂

Co ještě můžete v Palmě vidět?

Kromě výše uvedeného je to třeba královský palác Palacio de la Almudaina (vedle katedrály) nebo pevnost Baluarte de San Pedro (kde dnes sídlí muzeum moderního umění) a zbytky palmského opevnění v její blízkosti. Přibližně 3 km od centra města se na kopci nachází hrad Castillo de Bellver, kam vás zavezou autobusové linky č. 3 nebo 20. Za procházku stojí i přístav v Palmě a centrum města, kde najdete třídu La Rambla krytou stínem platanů nebo nejstarší olivovník na Mallorce. Dobrá rada: nenapínejte program přespříliš, v létě je horko vražedné. Méně památek a více času na zmrzlinu bude sázka na jistotu.

Další porci tipů na výlet najdete tady.