Proč je ta holka tak posedlá?
Červen 1995, španělská Valencie
Ospalé valencijské hnízdo Peñíscola ležící na pobřeží Costa del Azahar má za pláží jen jednu hlavní ulici, Avinguda de Papa Luna. Školní výlety nejsou ve středu zájmu ubytovacích kapacit, a tak bydlíme v poslední řadě domů obrácených směrem do vnitrozemí. Ze své postele dohlédnu otevřenými balkonovými dveřmi na ranní nebe a pustý španělský úhor – suchá tráva, na obzoru kopce, sem tam koza. Všude je ticho, když dole pod okny klapnou dveře a mimo můj zorný úhel vychází ven na první ranní cigárko dvojice zaměstnanců hotelu. Za pár vteřin poprvé uslyším to, co už pro mě navždycky bude ten nejsladší zvuk na světě – mluvenou evropskou španělštinu.
Bylo to v době, kdy byly v módě odbarvené dlouhonohé blondýny z Pobřežní hlídky a docela dobře se pamatuji, že podstatnou část onoho zájezdu jsem se rozmrzele ptala sama sebe, proč jsem se zrovna já narodila tak malá a beznadějně tmavovlasá. Než mi došla správná odpověď, musela jsem si dvacet let počkat, ale už tehdy zněla To abys jednou dokonale zapadla sem.
Ten den ráno kombinace vyprahlé krajiny, ranního horka a neznámé melodické řeči způsobila, že něco zacvaklo na své místo jako poslední dílek do puzzle. Obstojné základy španělštiny jsem pobrala během tří prvních ročníků na VŠ a i když se pak život zrychlil a díky typickému sledu událostí promoce – první práce – druhá práce – třetí práce – svatba – dítě jsem na 15 (!) let přestala mít čas, nakonec jsem se ke španělštině vrátila. Postupně začalo být jasné, že tady jde o něco víc než jen o program na jeden večer v týdnu. Diagnóza zněla jasně: omylem narozena o 2 000 kilometrů dál na východ.
Španělština nebo kastilština?
Název español, španělština, pochází z výrazu „hispaniolus“, který ve středověké latině znamenal „z Hispánie“. Jako synonymum tohoto slova se ve Španělsku používá výraz castellano, kastilština, protože tak se označoval dialekt lidové latiny, který se stal základem dnešní moderní španělštiny.
Ve Španělsku dnes existují celkem čtyři úřední jazyky – španělština, baskičtina (euskera), galicijština a katalánština. Obyvatelé území, kde se mluví pouze španělsky, označují jazyk jako španělštinu. V regionech, kde se mluví také ostatními jazyky, se používá téměř výhradně výraz kastilština.
Vznik a vývoj španělštiny
Španělština je románský jazyk, což znamená, že se – stejně jako ostatní románské jazyky – vyvinula mezi 8. – 9. stoletím našeho letopočtu z lidové latiny, kterou se mluvilo na území Římské říše. Pokud se nespokojíme s tímto jednoduchým konstatováním, můžeme ve vývoji španělštiny rozlišit následujících šest etap:
1. Pre-románské období
Až do 3. století př. n. l. se na území Pyrenejského poloostrova španělsky nemluvilo. Oblast osidlovaly různé národy, zejména Keltové, Iberové, Baskové (ano, ti, co jsou tam pořád!), a také Féničané, Kartaginci nebo Řekové. Z té doby si španělština uchovává slova jako perro (pes), barro (bláto) nebo arroyo (potok) a některé místní názvy – třeba Segovia. Z keltštiny také pochází mezi studenty španělštiny nechvalně známý gramatický jev – rozdíl mezi slovesy ser a estar, která obě znamenají „být“, ale je potřeba rozlišit které použí podle toho, zda se jedná o trvalý rys nebo přechodný stav 🙂
2. Romanizace
V roce 218 př. n. l. Římané dobývají Hispánii a prostřednictvím vojáků a obchodníků přiváží lidovou latinu. Romanizace poloostrova trvala přes dvě století a položila základ dnešní podobě španělštiny, která cca ze 70 % čerpá právě z latiny. Baskové s rezistencí a houževnatostí sobě vlastní romanizaci odolali, parafrázováno s Járou Cimrmanem – byli jsme před Římany, budeme i po nich. Baskičtina přetrvala až do dnešních dnů.
3. Období invazí
V pátém století končí Římská dominance a následující období je charakterizováno cizími vpády, ze severu přicházejí Germáni, Vandalové a Vizigóti, jejichž vliv zanechal ve španělštině zejména válečnou slovní zásobu, například guerra (válka), ganar (vyhrát), tregua (příměří), espía (špion). Z jihu jsou to pak Arabové, kteří se na poloostrově usidlují na dlouhých 700 let a nechávají po sobě dědictví v podobě více než 4000 španělských slov arabského původu, typicky těch, která začínají na „-a“ a „-al“, třeba almohada (polštář), albañil (zedník), aceite (olej), alcalde (starosta). V tomto období vznikají oddělené latinské dialekty: mozárabe (zaniklý jazyk, kterým mluvili Arabové), castellano (pozdější španělština), catalán (katalánština), astur-leonés a navarro-aragonés (ze kterých se samostatné jazyky nevyvinuly).
4. Období po křesťanské reconquistě
Toto období se vyznačuje expanzí kastilštiny na celý poloostrov. Významnou zásluhu na tom má Alfonso X. řečený Moudrý – mimochodem bratranec našeho Přemysla Otakara II. (jejich matky byly sestry) – který kastilštinu vyhlásil oficiálním jazykem království Castilla y León a zřídil Toledskou školu překladatelů, která měla za úkol přeložit všechna důležitá právní, historická a věděcká díla z latiny do kastilštiny.
5. Renesance
Ve 14. a 15. století nastává opravdový rozkvět španělštiny. V roce 1492 byla publikována první Gramatika kastilštiny, rozvíjí se zámořské objevy a španělština expanduje za oceán. Zároveň se obohacuje o slova, která pochází z původních jihoamerických jazyků: náhuatl, mayo, kečua, taíno… Takhle se ve španělštině octla slova jako tomate (rajče), papa (brambora), chicle (žvýkačka) nebo tiza (křída).
6. Období moderního státu
Španělština se stává unifikovaným jazykem celého Španělska. Současně se objevují hnutí za obnovu a zachování ostatních jazyků existujících na území státu, snaha, která byla obzvláště potírána za frankistického režimu. Po jeho pádu a přijetí nové ústavy v roce 1978 spolu ve Španělsku koexistují vedle španělštiny také katalánština (cca 10 mil. mluvčích v Katalánsku, Valencii a na Baleárských ostrovech), Galicijština (cca 3 mil. mluvčích v Galicii) a Baskičtina (přibližně 650 000 mluvčích v autonomních oblastech Baskicko a Navarra).
Španělština jako cizí jazyk
Španělština má dnes celosvětově cca 500 milionů rodilých mluvčích, což ji řadí na druhé místo na žebříčku nejrozšířenějších jazyků. Pokud jste se nenarodili jako jeden z nich, je tady pro vás dobrá zpráva: jazyk je to sympatický a jednoduchý. Psaná podoba jazyka se nijak významně neliší od podoby mluvené, což španělštinu zvýhodňuje před jinými románskými jazyky (francouzština, katalánština). Při troše soustředěného úsilí se už za půl roku domluvíte, ve Španělsku se navíc vždycky dočkáte podpory a vřelého přijetí. Snad právě proto se tento jazyk těší i v ČR velké oblibě a připisujeme si celkem 35 000 studentů španělštiny.
Jak to přesně udělat, aby pro vás učení bylo radostí a jaké chyby my Češi typicky děláme když se snažíme naučit cizí jazyk? O tom v některém z příštích článků 🙂