Proč vidět Toledo
Vidím to jako dneska: sedím na hodině španělštiny a nadšeně – tehdy ještě poněkud lámaně – vyprávím o plánech svého prvního sólo výletu do Španělska. „Měla by ses podívat do Toleda,“ říká můj učitel José, a přemýšlivě vraští čelo, „to musíš vidět.“ „A proč vlastně,“ já na to, „co je tam k vidění?“ Když překonal prvotní šok, že se vůbec ptám na takovou základní věc, laskavě mi vysvětlil, že Toledo je jedno z nejstarších španělských měst (jeho vznik se datuje do doby bronzové), že bylo od 11. do 16. století hlavním městem Španělska, a že se mu také někdy říká „město tří kultur“, protože v něm (více méně pokojně) koexistovali vedle sebe muslimové, židé a křesťané, a každá z těchto kultur zanechala ve městě svůj nesmazatelný otisk. To všechno je pravda, a já k tomu dodávám, že Toledo je esencí středověkého Španělska, že jeho úzké kamenné uličky mají schopnost okouzlovat na každém kroku a že je tou nejkrásnější reklamou na španělskou Kastílii, jakou si dovedete představit. Dnes má přibližně 80 000 obyvatel, je hlavním městem autonomního společenství Castilla La Mancha a díky neskutečnému počtu památek na svém území je jedním z nejnavštěvovanějších španělských měst. Historické jádro Toleda bylo v roce 1986 prohlášeno za Světové kulturní dědictví UNESCO.
Mirador del Valle
První a prakticky povinnou zastávkou v Toledu je vyhlídka Mirador del Valle, která se nachází necelé tři kilometry od vlakového nádraží. Vysoko na kopci, s úchvatnými výhledy na Toledo na protějším břehu řeky Tajo. Vyjděte z vlakového nádraží, rozhlédněte se vlevo a vpravo a v okolí zaručeně spatříte zastávku turistického autobusu, který vás za mírný poplatek vyveze nahoru k vyhlídce (a obvykle pak zpět až k městu do blízkosti jezdících schodů). Interval je cca každých 30 minut.
Jezdící schody
Toledo je město kamzíků. Zbudované na kopcích, s množstvím příkrých ulic a schodů. Naběháte se tam víc, než při výstupu na Říp. Po roce 2000 se do kamenného jádra města jako dva diskrétní nože zařízly z protilehlých stran mechanické schody, které usnadňují přístup do historického centra od přilehlých parkovišť. Nedaleko vlakové zastávky (cca 20 minut pěšky) vám život usnadní Remonte mecánico de Safont. Začátek schodů najdete na místě nazvaném El Miradero, během pěti minut vás vyvezou do blízkosti Plaza de Zocodover a ušetří vám tak převýšení cca 40 metrů. Na druhé straně města jsou to pak jezdící schody na Paseo de Recaredo. Provozní doba schodů je zpravidla mezi sedmou ráno a jedenáctou večer, o víkendech to bývá déle.
Plaza de Zocodover
Ten správný výchozí bod pro prozkoumávání města je náměstí Plaza de Zocodover. Slovo „zocodover“ je arabského původu, vychází ze sousloví sūq ad-dawābb, které znamená doslova Trh bestií. Dnešní sympaticky vlídné čtvercové náměstí s barevnými domky a spoustou balkónů, terásek a lodžií obrácených směrem do něj bylo svědkem všech klíčových událostí v průběhu dlouhé historie Toleda. Nebylo jen místem, kde jste mohli kromě nejrůznějšího zboží zakoupit i zvířata, také se tu v minulosti konaly býčí zápasy, popravovali se odsouzenci, a nechvalně proslulá Španělská inkvizice tady vykonávala své rozsudky. Pijete kávičku na náměstí pod plátěným slunečníkem a všudypřítomné balkonky ve vás vyvolávají představu barevného prádla sušícího se ve větru? Tak to ne, přátelé. Jsou to vyhlídkové lóže na popravy!
Alcázar de Toledo
Tři kroky od náměstí se zvedá toledský Alcázar, pevnost, ve které dnes sídlí Muzeum armády. Místo, na kterém se nachází, je nejvyšším kopcem v Toledu s nadmořskou výškou 548 metrů. Bylo opěrným bodem obrany města pro všechny kultury, které kdy na jeho území žily. Dnešní podobu pak získala pevnost s obdélníkovým půdorysem za vlády Karla V. Během své existence byl Alcázar několikrát rekonstruován, naposledy ve 40. letech 20. století; během Španělské občanské války byl totiž prakticky zničen. V létě roku 1936 se v Alcázaru opevnili příslušníci frankistického tábora a dlouhých 70 dní byli neúspěšně obléháni protivníky z republikánských řad, až do doby, kdy Toledo dobyl generál Franco.
V Muzeu armády najdete vystavené nejrůznější zbraně, uniformy, makety lodí, mapy, obrazy a podobné artefakty, zdaleka nejzajímavějším „exponátem“ je však tehdejší pracovna plukovníka Moscardó. Hned třetí den obléhání obdržel plukovník nepříjemný telefonát: zavolal reprezentant republikánů Cándido Cabello s informací, že se podařilo zajmout plukovníkova syna Luise a dal mu deset minut na rozmyšlenou – buď se Alcázar okamžitě vzdá, nebo bude jeho syn zastřelen. Jak dotyčný telefonní přístroj, tak i doslovný přepis tehdejší konverzace otce se synem si můžete v místnosti zakonzervované v podobě z roku 1936 prohlédnout:
Luis Moscardó Guzmán: Tatínku!
Plukovník Moscardó: Co se stalo, synu?
Luis Moscardó Guzmán: Nic, jen říkají, že mě zastřelí, pokud se Alcázar nevzdá, ale nedělej si se mnou starosti.
Plukovník Moscardó: Jestli je to pravda, odevzdej svoji duši Bohu a pozdrav Krista a Španělsko, budeš hrdinou, který pro něj zemře. Sbohem, synu, líbám tě!
Luis Moscardó Guzmán: Sbohem, tatínku, líbám tě!
(Telefon opět přebírá Cándido Cabello)
Plukovník Moscardó: Ušetřete si lhůtu, kterou jste mi dal a zastřelte mého syna. Alcázar se nikdy nevzdá.
Ať už plukovníkovi fandíte, nebo vám nad krkavčím otcem vstávají vlasy hrůzou na hlavě, Alcázar zajděte omrknout. Otevřený byste ho měli najít každý den mimo středy od deseti do pěti, aktuální informace o vstupech a otvírací době získáte na www.museo.ejercito.es.
Katedrála Nanebevzetí panny Marie
Toledská katedrála je vrcholným dílem španělské gotiky. Začala se stavět v roce 1226 na základech bývalé vizigótské katedrály, která posléze sloužila jako mešita, a plně dostavěna byla teprve roku 1493 za vlády Katolických veličenstev. Katedrála má dvě nestejné věže, vyšší severní věž měří 90 metrů a je nádhernou ukázkou gotické architektury, nižší je zase zajímavá tím, že její kupoli navrhl syn slavného malíře El Greca, který v Toledu prožil většinu svého života.
Návštěva Toledské katedrály je zážitkem, který vyvolá silné pohnutí i v zarytém ateistovi. Kromě velkolepé atmosféry určitě oceníte překrásně zdobenou sakristii s díly velkých mistrů (Tiziano, Velásquez, Caravaggio), jimž dominuje obraz Svlékání Krista od El Greca z roku 1579. Za zmínku stojí i nádherně zdobené kaple.
Svlékání Krista 
Stropní fresky v sakristii
Kostely, mešity, synagogy
Tak těch je v Toledu opravdu hodně. Prakticky nemůžete přejít padesát metrů po ulici, abyste o něco z toho nezakopli. Pokud bych je chtěla vyjmenovat všechny, byli bychom tu týden. Díky dlouholetému působení El Greca v Toledu navíc ve spoustě nenápadných kostelíků najdete jeho skvostná díla – už jen kvůli tomu se vyplatí jich pár projít!
Městské hradby
Nezapomeňte omrknout toledské hradby a městské brány. Zbytky opevnění jsou velkorysé a brány monumentální. Nejznámější městskou branou je Puerta Nueva de Bisagra, původně arabského původu. V minulosti byla hlavní přístupovou cestou do města.
Puerta Nueva de Bisagra 
Stejná brána při pohledu zevnitř města
Toledské uličky
V historickém jádru města najdete opravdu kouzelná místa. Ztratit se v nich je zdaleka nejlepší metodou pro jejich prozkoumání. Světlý kámen, uzoučké uličky, nové a nové kostely, spojky, průchody, příkré kopečky, schody. To všechno vás tady čeká a až se procházkou unavíte, vezměte zavděk posezením na zahrádce některé z četných restaurací.
Údolí řeky Tajo
Mezi mosty Puente de Alcántara (poblíž El Miradero, tam, kde isme s prohlídkou začali) a Puente de San Martín (v blízkosti kláštera Monasterio de San Juan de los Reyes) vede podél řeky Tajo (čte se „tacho“) turistická cesta. Pokud se po ní vydáte, čeká vás krásná, cca hodinová procházka údolím řeky s bonusovým výhledem na oba historické mosty a na středošpanělskou přírodu okolo.
Puente de Alcántara 
Puente de San Martín
Neuděláte chybu, pokud si s sebou vezmete láhev vody, španělské slunce dokáže být zrádné a cestou nic nekoupíte. Já jsem se po téhle trase procházela začátkem dubna, a přesto jsem pítko s vodou v půli cesty vítala jako oázu na poušti 🙂
El Greco
Malíř El Greco („Řek“) je neodmyslitelně spojený s Toledem. Narodil se v roce 1541 na Krétě, a po studijních pobytech v Benátkách a Římě v roce 1577 přesídlil právě do Toleda. Žil tu celých 36 let, až do své smrti roku 1614, a vyprodukoval tu svá vrcholná díla. Celé Toledo je jich plné: obrazy, fresky, malby, neboť se převážně živil prací na zakázku pro četné toledské kostely. Kromě toho najdete v Toledu i muzeum El Greca, je jím dům zařízený tak, jak bylo v jeho době obvyklé. Není to úplně ten samý, ve kterém slavný malíř žil (ve skutečnosti bydlel v domě, který stál naproti), ale stojí za návštěvu a kromě interiérů zařízených ve stylu 16. století láká na výstavu El Grecových obrazů.
Museo del Greco 
Díla El Greca najdete v Toledu všude
Praktické info
Toledo je skvěle dosažitelné z Madridu. Z nádraží Atocha sem jezdí rychlovlaky AVE, na místě budete za půl hodiny. Pokud pojedete na víkend, zabavíte se určitě bez problémů na celé dva dny. Toledo je ale ideální místo na výlet i v případě, že jedete „na otočku“. V úžas vás uvede už nádražní budova z počátků 20. století, která se krásou směle vyrovná mnohým secesním palácům. Město má neopakovatelnou, takřka středověkou atmosféru, a po rozpálených kamenných zídkách tu běhají pestrobarevné ještěrky. Drobné varování: počítejte s větším množstvím turistů. Lístky do katedrály nemusíte nutně kupovat předem, ale nějaká ta fronta na ně (v řádu minut) na vás čeká.
