Obehrané přirovnání. Když chcete postavit zeď (mluvit cizím jazykem), budete potřebovat nejen maltu (gramatiku), ale hlavně cihly (slova). Pokud nedodáte jak jedno, tak i druhé v potřebném množství a kvalitě, vaše zeď se bude drolit, naklánět, a nakonec spadne. Jenomže když těch slov je tolik! Která vybrat, aby mělo vaše učení smysl? Odkud je vzít? Z učebnice, ze slovníku, z televize? Mám si je vůbec zapsat? A kam? A tak takhle původně jednoduchá myšlenka, naučím se nějaký ty slovíčka, končí v desítkách pochybností a otázek.
Oddělte výuku a zábavu, obojí najednou je komplikované
Knížky a filmy jsou super nástroj a s učením cizího jazyka vám mohou hodně pomoci. Používat je jako zdroj slovíček, která se chcete naučit, je ale poněkud ošidné. Nakonec se může stat, že se snaživě podíváte třikrát nebo čtyřikrát na stejný film, vypíšete si z něj 250 slov, která jste neznali, nakonec stejně nejste schopní se je naučit a do dalšího filmu se vám vůbec nechce, protože máte dojem, že byste s ním měli provést stejnou proceduru. (Vždyť se přece ten jazyk chcete naučit!)
Lepší přístup je rozmyslet si na začátku, čeho chcete dosáhnout. Pokud je vaším cílem při sledování filmu spíš relaxace a plíživé vylepšení schopnosti porozumění, tak se na slovíčka jednoznačně vykašlete. Užijte si film tak, jak je – bez hrabání se ve slovníku. Jsou k tomu přece obrázky, tak co sejde na tom, že ne všemu rozumíte. Pokud se ovšem chcete učit, nevolte filmy náhodně. Nejdřív si najděte na Internetu tzv. didaktické materiály (případně hledejte „didaktické zpracování“ a podobná klíčová slova), existují ke krátkometrážním i dlouhometrážním snímkům. Co to je? Většinou sada cvičení a aktivit, které se vztahují ke konkrétnímu filmu. Provedou za vás “špinavou” práci – výběr slov, která byste se mohli z daného filmu naučit a zajistí i odpovídající promrskání v návazných cvičeních. Příslušný film pak najdete buď na YouTube (to bývá u didakticky zpracovaných filmů časté), nebo si ho vypůjčíte v knihovně. Rozhodně se vyplatí nejprve dohledat různé materiály a pak podle toho, co je k dispozici, vybírat film. V případě španělštiny hledejte na rutaele.es, v případě ostatních jazyků zapojte Google. Mimochodem, podobné aktivity můžete najít i k povídkám nebo písním. Rozhodně zkuste!
Co se klasických knih týče, učit se z nich slovíčka je aktivita na provaz. Těch neznámých je prostě moc, pořád hledáte ve slovníku, do toho zapisujete, přečíst pár stránek je jako vojenská operace. Proto si je nechte raději jen jako relax, a navíc doporučuji dodržovat jednoduché pravidlo: ve slovníku hledat jen ta neznámá slova, která se buď v knize často opakují, nebo bez nich nechápete, co se zrovna děje. Dobře volte téma knihy, nejlepší jsou knihy jednodušší a současné, které vás nematou složitým politickým nebo historickým kontextem, případně zastaralým jazykem. Postupem času zlepšíte svoje vyjadřovací schopnosti (a ano, nenápadně i slovní zásobu), ale hlavně by čtení knih mělo být zábavou. Pokud chcete použít čtení jako zdroj slovíček, vyberte si spíš článek z novin nebo časopisu. Obvykle se v nich vyskytuje nějaké nosné téma, kolem kterého se točí slovní zásoba, a jsou krátké. Pak není problém si příslušný článek vytisknout a zvýrazňovačem podškrtat zajímavá slova – a hned máte program na víkend.
Kde tedy brát slovíčka, která se chci naučit?
Kromě výše zmíněných zdrojů – didakticky zpracovaných filmů, povídek, písniček nebo článků – je nejjednodušší čerpat slovíčka prostě z učebnice, kterou používáte v kurzu nebo jako samouk. V následných cvičeních se s nimi počítá, takže si je i zopakujete, výběr už provedl někdo za vás, složitost odpovídá vaší úrovni, zkrátka samé plusy. Pokud vám ale život přihraje slovo, které vás zaujme nebo je extrémně užitečné, neleňte a zapište si ho v tu chvíli na papírek, do notýsku nebo do mobilu. Na cestách nebo při rozhovorech kamarády se taková občas objevují, byla by škoda je na místě zapomenout a nepřidat si je později do slovníčku.
Učení
Takže máme nějaká slova, a teď přichází to nejdůležitější – přesun do dlouhodobé paměti. Konkrétní metoda učení dost záleží na tom, jací jste. Někdo si lépe pamatuje to, co slyší (takže se slovíčka učte nahlas), jiný to, co vidí (pořiďte zvýrazňovače). Pokud jste ten typ, co si potřebuje věci hlavně zapsat, držte se oldschool přístupu s vlastnoručním slovníčkem v papírovém sešitě. Vyzkoušejte všechno, abyste viděli, co funguje právě na vás. Taky se nenechte odradit tím, že se zpočátku slovíčka ne a nechtějí udržet ve vaší hlavě. Stává se to hlavně, pokud začínáte studovat nový jazyk a slova na vás zatím působí cize, případně pokud nejste zvyklí pravidelně trénovat paměť. Časté učení vaše schopnosti výrazně vylepší.
Skvělý nástroj na učení slovíček je aplikace Quizlet. Můžete ji používat přímo na webu, anebo si ji stáhnout do telefonu. V aplikaci lze nejen vytvářet vlastní sety slovíček, ale i vyhledávat a kopírovat sety jiných uživatelů – jsou totiž veřejné. S trochou štěstí už slovíčka z vaší učebnice někdo zpracoval a tak můžete zkopírovat a jen případně upravit celý set. Získáte tím zejména notoricky známé “flashcards” – otočné kartičky, které mají na jedné straně cizí slovo a na druhé straně jeho význam. Učit se pak můžete buď přímo otáčením kartiček, nebo s využitím funkce “learn” – studijního módu, který Quizlet nabízí. Procvičovat lze prostřednictvím her nebo testů, které vám aplikace ze setů sestaví. Zapnout můžete i audio, které vám pak jednotlivá slova přečte, což funguje pro široce rozšířené jazyky – například s angličtinou nebo španělštinou uspějete, s katalánštinou nikoli. Jen pozor na překlepy, aplikace vám slova čte jak jsou zapsaná, i s případnou chybou. Podmínkou je, že si v setu nastavíte jazyk volbou “choose language” (stačí pro první řádek celého setu). Všechny popsané funkčnosti jsou k dispozici i v základní verzi aplikace zdarma, a dokonce ani přehnaně neotravuje reklamou. Poslední vychytávka, která stojí za zmínku, je možnost přidávat k jednotlivým záznamům obrázek z (docela velké) databáze Quizletu.
Cimrmanova zásada názorných a úlekových fixací
Proč jsou zrovna obrázky tak důležité? Ten, kdo je obeznámen s divadelní hrou Vyšetřování ztráty třídní knihy, a tím i s Cimrmanovým dílem pedagogickým ví, že odpovědí jsou takzvané názorné fixace 🙂 Takže si při učení slovíčka vizualizujte – představte si příslušný předmět nebo situaci, případně jak chutná dotyčná potravina, u slova sníh si vybavte zvuk který slyšíte, když na lyžích sjíždíte svah. Mentální nebo skutečné obrazy zvyšují efektivitu učení překvapivým způsobem!
Dobře fungující trik je taky učit se slovíčka raději v kontextu, než “nasucho”, tedy například jako slovní spojení nebo přímo ve větě. Pokud se učíte název nějakého jídla, můžete vymýšlet varianty typu “Je XY tvoje oblíbené jídlo?” nebo “Dejte mi prosím půl kila XY”, čímž zabíjíte dvě mouchy jednou ranou – zvyšujete účinnost učení a procvičujete základní větné konstrukce.
Jak často se učit nebo opakovat?
Inu… celkem často. Ideální je zlatá střední cesta, tj. slovíčka neflákat, ale zase jejich učení nestavět na piedestal. Skvělý čas pro učení a procvičování je v MHD nebo v čekárně u doktora, prostě všechny ty hluché prostoje, které bychom jinak strávili na Facebooku. Aby to k něčemu bylo, věnujte slovíčkům alespoň pár minut párkrát za týden. Článek o křivce zapomínání a o tom, jak často byste měli opakovat, najdete například tady, ale samozřejmě nejen tam – Internet je jich plný, stačí hledat.
To nejdůležitější je…
… aby vás to bavilo. Je to mnohem důležitější než rychlost a výsledky. Každá malá výzva, kterou překonáte – třeba telefonát do hotelu, rezervace v restauraci nebo konverzace na ulici – ať je pro vás zdrojem radosti a uspokojení. Nevztekejte se, že jste si na nějaké slovo nevzpomněli nebo že jste se zamotali do příliš dlouhé věty. Příště budete lepší. Tak si věřte!