„Nejradši mám ty články, kde si hraješ na Ženu a život“, říká Lukáš, kamarád a správce webhostingu této domény. No, dnes si tedy přijde na své. V dnešním článku ze života mám totiž v plánu ostře napadnout ezoterický koncept covidové karantény jako volného času, který byste ideálně měli využít k osobnímu růstu a získání nových znalostí a dovedností.
Je zcestné snažit se plánovitě o něco, co přijde mimochodem. Za osm týdnů sociální izolace osobnostně vyroste každý, kdo už dávno před koronavirem nepracoval jako správce odlehlé meteorologické stanice na Lofotských ostrovech. Trávit většinu času sám se sebou dokáže být pro mnohé lidi peklo, zvlášť když najednou nemáte šanci přehlušit své problémy, pochyby, frustrace a smutky koncertem, hospodským ruchem nebo systémem Dolby Atmos osoleným na maximum.
Pravdou je, že my lidé nečerpáme v naprosté většině případů svou spokojenost z výzev, které nás přesahují. Stabilitu nám dodávají naše pevné zvyky a opakující se rituály. Můžete nadávat na ranní vstávání v sedm i na adventní tlačenice, ale ve skutečnosti vás kotví v realitě, dodávají vašemu životu rámec a umožňují vám bezpečně rozeznat úterý od soboty a prosinec od března. Co dělat, když vaše každodenní jistoty najednou zmizí?
„Koronavirus mi sebral úplně všechno, co mě na světě těší“, slyšela jsem za poslední týdny milionkrát. Může se to samozřejmě na první (i druhý) pohled tak jevit, pro většinu činností se ale dá při troše vynalézavosti najít alternativa. To je totiž první klíč k nalezení ztracené rovnováhy – obnovit co největší počet vašich původních zvyklostí. Pokud se nechcete zbláznit, snažte se dělat co nejvíc věcí, které děláte normálně, jen změnte jejich formu. Pokud dvakrát týdně chodíte s kamarádkou na kafe, zřejmě je to pro vás důležité, ačkoliv neprobíráte nic klíčového. Možná, že nezávazný rozhovor u kávy u vás funguje jako důležitý prostředek k vyčištění mysli a k zachování zdravého rozumu ho potřebujete víc, než by se mohlo zdát. Buďte kreativní – i za nejpřísnějších opatření je možné uvařit si termosku horké kávy a vypít si ji třeba venku na lavičce, se sluchátkami na uších a kamarádkou na drátě. Pravidelné seance ve fitness centru vyměňte za pevný rozvrh cvičení, které se streamuje online (což je překvapivě návyková aktivita, která se zalíbila spoustě lidí včetně mě), místo solárka zaveďte opalování na balkoně a pravidelné sobotní kino nahraďte kinem domácím, včetně kelímku popcornu a plechovky ochuceného prosecca. Pokud vám to pomůže, klidně vybírejte vstupné! Online dnes probíhají koncerty, opera, divadlo, jazykové kurzy. V zájmu svého duševního zdraví tedy hledejte alternativy a obnovujte své staré rituály.
Pokud jste s úspěchem nahradili většinu aktivit přijatelnou alternativou, začněte se poohlížet po něčem, co vám karanténní režim pomůže přijmout za vlastní. Tady přichází konečně prostor pro nové činnosti, ale pozor, nepřežeňte to. Zkuste nejprve zavést jeden nový rituál a teprve, když si na něj zvyknete a zalíbí se vám, přidejte (chcete-li) další. Pokud se ptáte, v čem by vám vlastně nové, typicky karantenní rituály měly pomoct, odpověď v zásadě zní, že vám umožní vidět na současné situaci i pozitiva. Pokud zavedete nějakou příjemnou činnost, kterou si s karanténou pevně spojíte, nebudete se tolik trápit představami, jak dlouho ještě omezení mohou trvat, a zda se na podzim nebo příští rok nevrátí. Takovým rituálem se může stát v podstatě cokoliv, typicky samozřejmě něco, co si kvůli brzkému vstávání, spěchu nebo náročnému společenskému životu normálně nemůžete dopřát, například:
- Ranní snídaně na vidličku beze spěchu (dobrá volba pro ty, kdo za běžných okolností snídají v metru jeden obložený rohlík od Kabáta),
- Každých pár dní vyzkoušet nový recept na domácí buchtu, kterou si pak můžete v klidu dopřát denně po obědě s kafem jako sladkou tečku,
- Každý večer v posteli jeden díl seriálu (pokud na jejich sledování normálně nemáte čas),
- Denně čas na cvičení (který jindy nemáte, protože běžně trávíte dvě hodiny v metru a po práci obíháte obchody),
- Crcání se s domácí manikúrou, na kterou normálně nemáte čas ani nervy,
- Zalézt brzo do postele s maskou na obličej, chodidla nebo ruce a konečně přečíst nějakou novou knížku,
- Objevení nových instagramových a YouTube účtů (já si vytvořila docela slušnou závislost na sledování vlogů z karantény),
- A tak dále, zcela podle vašich preferencí.
Dále vám vřele doporučuji příliš nesledovat zprávy a jen omezeně komentovat aktuální dění s ostatními lidmi. Depka má tu nepříjemnou vlastnost, že je nakažlivá, a když si budete do omrzení navzájem opakovat, jak vás současná situace štve, a o co všechno přicházíte, nijak si nepomůžete. Mimoto, jakkoliv se to může zdát banální, je dobrý nápad se každé ráno obléknout do normálního oblečení a doma pravidelně uklízet – za prvé si lehkou fyzickou prací vyčistíte hlavu, a za druhé získáte dojem, že máte alespoň některé části vašeho života pod kontrolou.
Pokud jste stejně jako já do své nové rutiny zařadili každodenní sledování seriálů, mám pro vás závěrem dva tipy z produkce Netflixu. V posledních letech se totiž vynořil velmi nenápadný, ale o to překvapivější fenomén: díla z galicijské noir produkce, která slibují skvělou zápletku, dobře vystavěnou atmosféru i výborné herecké výkony.
Prvním z nich je Fariña (na Netflixu najdete také pod názvem Cocaine Coast), seriál natočený podle skutečných událostí. Slovo „fariña“ („mouka“) je slangový galicijský výraz pro kokain, a přesně o to tady jde. V osmdesátých letech se drtivá většina vyšňupaného kokainu dostávala do Evropy přes galicijské pobřeží Španělska, které je pro svou členitost a nepřehlednost pro takovou činnost jako stvořené. Postavy, které mají do poslední své reálné předobrazy, pečlivě vybraní herci, charismatický Javier Rey, vystupující v seriálu jako drogový král Sito Miñanco, kterému navzdory jeho kriminální činosti musíte chtě nechtě držet palce, skvělý hudební doprovod, výborně natočené honičky na vodě… Seriál má celkem deset nadupaných dílů, každý z nich trvá přibližně 70 minut a věřím, že ho budete hltat stejně jako já! Popravdě řečeno, mám dojem, že si dám co nevidět druhé kolo 🙂
O sabor das margaridas (galicijsky „Chuť kopretin“) je vůbec prvním seriálem, který byl natočen v galicijštině a došel v Netflixu až na pomyslný vrchol navzdory svému exotickému (navíc nízkorozpočtovému!) původu, když se v anglicky mluvících zemích umístil mezi deseti nejsledovanějšími seriály. Na českém Netflixu ho najdete nejspíš pod názvem Bitter Daisies a původně byl natočen v roce 2018 pro galicijskou televizi.
Ospalá galicijská vesnice kde se nikdy nic neděje ukáže svoji temnou stránku ve chvíli, kdy beze stopy zmizí místní problémová dívka. Zdá se, že ji vlastně nikdo neshání, což začne dávat smysl ve chvíli, kdy zjistíte, že tohle nevinné galicijské jablíčko je prožrané pěknou kupou červů sahajících od přiznané prostituce až po tajné sexuální večírky, jejichž zlatým hřebem je vražda zůčastněných. Jako by toho nebylo málo, agentka, která do vesnice přijede události vyšetřovat, má zjevně také svá tajemství a zvláštnosti. Seriál svou atmosférou příjemně připomíná Twin Peaks a šest dílů po sedmdesáti minutách zhltnete dřív, než byste čekali. Druhá série se naštěstí už natáčí!
