Toledo

Proč vidět Toledo

Vidím to jako dneska: sedím na hodině španělštiny a nadšeně – tehdy ještě poněkud lámaně – vyprávím o plánech svého prvního sólo výletu do Španělska. „Měla by ses podívat do Toleda,“ říká můj učitel José, a přemýšlivě vraští čelo, „to musíš vidět.“ „A proč vlastně,“ já na to, „co je tam k vidění?“ Když překonal prvotní šok, že se vůbec ptám na takovou základní věc, laskavě mi vysvětlil, že Toledo je jedno z nejstarších španělských měst (jeho vznik se datuje do doby bronzové), že bylo od 11. do 16. století hlavním městem Španělska, a že se mu také někdy říká „město tří kultur“, protože v něm (více méně pokojně) koexistovali vedle sebe muslimové, židé a křesťané, a každá z těchto kultur zanechala ve městě svůj nesmazatelný otisk. To všechno je pravda, a já k tomu dodávám, že Toledo je esencí středověkého Španělska, že jeho úzké kamenné uličky mají schopnost okouzlovat na každém kroku a že je tou nejkrásnější reklamou na španělskou Kastílii, jakou si dovedete představit. Dnes má přibližně 80 000 obyvatel, je hlavním městem autonomního společenství Castilla La Mancha a díky neskutečnému počtu památek na svém území je jedním z nejnavštěvovanějších španělských měst. Historické jádro Toleda bylo v roce 1986 prohlášeno za Světové kulturní dědictví UNESCO.

Takové pohledy na vás čekají v Toledu na každém kroku. Na obrázku věž kostela Iglesia de Santo Tomé

Mirador del Valle

První a prakticky povinnou zastávkou v Toledu je vyhlídka Mirador del Valle, která se nachází necelé tři kilometry od vlakového nádraží. Vysoko na kopci, s úchvatnými výhledy na Toledo na protějším břehu řeky Tajo. Vyjděte z vlakového nádraží, rozhlédněte se vlevo a vpravo a v okolí zaručeně spatříte zastávku turistického autobusu, který vás za mírný poplatek vyveze nahoru k vyhlídce (a obvykle pak zpět až k městu do blízkosti jezdících schodů). Interval je cca každých 30 minut. 

Pohled na Toledo z vyhlídky Mirador del Valle. Hrad na kopci je Alcázar de Toledo

Jezdící schody

Toledo je město kamzíků. Zbudované na kopcích, s množstvím příkrých ulic a schodů. Naběháte se tam víc, než při výstupu na Říp. Po roce 2000 se do kamenného jádra města jako dva diskrétní nože zařízly z protilehlých stran mechanické schody, které usnadňují přístup do historického centra od přilehlých parkovišť. Nedaleko vlakové zastávky (cca 20 minut pěšky) vám život usnadní Remonte mecánico de Safont. Začátek schodů najdete na místě nazvaném El Miradero, během pěti minut vás vyvezou do blízkosti Plaza de Zocodover a ušetří vám tak převýšení cca 40 metrů. Na druhé straně města jsou to pak jezdící schody na Paseo de Recaredo. Provozní doba schodů je zpravidla mezi sedmou ráno a jedenáctou večer, o víkendech to bývá déle.

Plaza de Zocodover

Ten správný výchozí bod pro prozkoumávání města je náměstí Plaza de Zocodover. Slovo „zocodover“ je arabského původu, vychází ze sousloví sūq ad-dawābb, které znamená doslova Trh bestií. Dnešní sympaticky vlídné čtvercové náměstí s barevnými domky a spoustou balkónů, terásek a lodžií obrácených směrem do něj bylo svědkem všech klíčových událostí v průběhu dlouhé historie Toleda. Nebylo jen místem, kde jste mohli kromě nejrůznějšího zboží zakoupit i zvířata, také se tu v minulosti konaly býčí zápasy, popravovali se odsouzenci, a nechvalně proslulá Španělská inkvizice tady vykonávala své rozsudky. Pijete kávičku na náměstí pod plátěným slunečníkem a všudypřítomné balkonky ve vás vyvolávají představu barevného prádla sušícího se ve větru? Tak to ne, přátelé. Jsou to vyhlídkové lóže na popravy!

Alcázar de Toledo

Tři kroky od náměstí se zvedá toledský Alcázar, pevnost, ve které dnes sídlí Muzeum armády. Místo, na kterém se nachází, je nejvyšším kopcem v Toledu s nadmořskou výškou 548 metrů. Bylo opěrným bodem obrany města pro všechny kultury, které kdy na jeho území žily. Dnešní podobu pak získala pevnost s obdélníkovým půdorysem za vlády Karla V. Během své existence byl Alcázar několikrát rekonstruován, naposledy ve 40. letech 20. století; během Španělské občanské války byl totiž prakticky zničen. V létě roku 1936 se v Alcázaru opevnili příslušníci frankistického tábora a dlouhých 70 dní byli neúspěšně obléháni protivníky z republikánských řad, až do doby, kdy Toledo dobyl generál Franco.

V Muzeu armády najdete vystavené nejrůznější zbraně, uniformy, makety lodí, mapy, obrazy a podobné artefakty, zdaleka nejzajímavějším „exponátem“ je však tehdejší pracovna plukovníka Moscardó. Hned třetí den obléhání obdržel plukovník nepříjemný telefonát: zavolal reprezentant republikánů Cándido Cabello s informací, že se podařilo zajmout plukovníkova syna Luise a dal mu deset minut na rozmyšlenou – buď se Alcázar okamžitě vzdá, nebo bude jeho syn zastřelen. Jak dotyčný telefonní přístroj, tak i doslovný přepis tehdejší konverzace otce se synem si můžete v místnosti zakonzervované v podobě z roku 1936 prohlédnout:

Luis Moscardó Guzmán: Tatínku!
Plukovník Moscardó: Co se stalo, synu?
Luis Moscardó Guzmán: Nic, jen říkají, že mě zastřelí, pokud se Alcázar nevzdá, ale nedělej si se mnou starosti.
Plukovník Moscardó: Jestli je to pravda, odevzdej svoji duši Bohu a pozdrav Krista a Španělsko, budeš hrdinou, který pro něj zemře. Sbohem, synu, líbám tě!
Luis Moscardó Guzmán: Sbohem, tatínku, líbám tě!
(Telefon opět přebírá Cándido Cabello)
Plukovník Moscardó: Ušetřete si lhůtu, kterou jste mi dal a zastřelte mého syna. Alcázar se nikdy nevzdá.

Ať už plukovníkovi fandíte, nebo vám nad krkavčím otcem vstávají vlasy hrůzou na hlavě, Alcázar zajděte omrknout. Otevřený byste ho měli najít každý den mimo středy od deseti do pěti, aktuální informace o vstupech a otvírací době získáte na www.museo.ejercito.es.

Pracovna plukovníka Moscardó a nešťastný telefon

Katedrála Nanebevzetí panny Marie

Toledská katedrála je vrcholným dílem španělské gotiky. Začala se stavět v roce 1226 na základech bývalé vizigótské katedrály, která posléze sloužila jako mešita, a plně dostavěna byla teprve roku 1493 za vlády Katolických veličenstev. Katedrála má dvě nestejné věže, vyšší severní věž měří 90 metrů a je nádhernou ukázkou gotické architektury, nižší je zase zajímavá tím, že její kupoli navrhl syn slavného malíře El Greca, který v Toledu prožil většinu svého života.

Katedrála v Toledu

Návštěva Toledské katedrály je zážitkem, který vyvolá silné pohnutí i v zarytém ateistovi. Kromě velkolepé atmosféry určitě oceníte překrásně zdobenou sakristii s díly velkých mistrů (Tiziano, Velásquez, Caravaggio), jimž dominuje obraz Svlékání Krista od El Greca z roku 1579. Za zmínku stojí i nádherně zdobené kaple.

La Puerta del Reloj (Brána hodin), jeden ze vchodů do katedrály

Kostely, mešity, synagogy

Tak těch je v Toledu opravdu hodně. Prakticky nemůžete přejít padesát metrů po ulici, abyste o něco z toho nezakopli. Pokud bych je chtěla vyjmenovat všechny, byli bychom tu týden. Díky dlouholetému působení El Greca v Toledu navíc ve spoustě nenápadných kostelíků najdete jeho skvostná díla – už jen kvůli tomu se vyplatí jich pár projít!

La Mezquita del Cristo de la Luz, jedna z toledských mešit

Městské hradby

Nezapomeňte omrknout toledské hradby a městské brány. Zbytky opevnění jsou velkorysé a brány monumentální. Nejznámější městskou branou je Puerta Nueva de Bisagra, původně arabského původu. V minulosti byla hlavní přístupovou cestou do města.

Středověké opevnění Toleda

Toledské uličky

V historickém jádru města najdete opravdu kouzelná místa. Ztratit se v nich je zdaleka nejlepší metodou pro jejich prozkoumání. Světlý kámen, uzoučké uličky, nové a nové kostely, spojky, průchody, příkré kopečky, schody. To všechno vás tady čeká a až se procházkou unavíte, vezměte zavděk posezením na zahrádce některé z četných restaurací.

Údolí řeky Tajo

Mezi mosty Puente de Alcántara (poblíž El Miradero, tam, kde isme s prohlídkou začali) a Puente de San Martín (v blízkosti kláštera Monasterio de San Juan de los Reyes) vede podél řeky Tajo (čte se „tacho“) turistická cesta. Pokud se po ní vydáte, čeká vás krásná, cca hodinová procházka údolím řeky s bonusovým výhledem na oba historické mosty a na středošpanělskou přírodu okolo.

Neuděláte chybu, pokud si s sebou vezmete láhev vody, španělské slunce dokáže být zrádné a cestou nic nekoupíte. Já jsem se po téhle trase procházela začátkem dubna, a přesto jsem pítko s vodou v půli cesty vítala jako oázu na poušti 🙂

Údolí řeky Tajo

El Greco

Malíř El Greco („Řek“) je neodmyslitelně spojený s Toledem. Narodil se v roce 1541 na Krétě, a po studijních pobytech v Benátkách a Římě v roce 1577 přesídlil právě do Toleda. Žil tu celých 36 let, až do své smrti roku 1614, a vyprodukoval tu svá vrcholná díla. Celé Toledo je jich plné: obrazy, fresky, malby, neboť se převážně živil prací na zakázku pro četné toledské kostely. Kromě toho najdete v Toledu i muzeum El Greca, je jím dům zařízený tak, jak bylo v jeho době obvyklé. Není to úplně ten samý, ve kterém slavný malíř žil (ve skutečnosti bydlel v domě, který stál naproti), ale stojí za návštěvu a kromě interiérů zařízených ve stylu 16. století láká na výstavu El Grecových obrazů.

Praktické info

Toledo je skvěle dosažitelné z Madridu. Z nádraží Atocha sem jezdí rychlovlaky AVE, na místě budete za půl hodiny. Pokud pojedete na víkend, zabavíte se určitě bez problémů na celé dva dny. Toledo je ale ideální místo na výlet i v případě, že jedete „na otočku“. V úžas vás uvede už nádražní budova z počátků 20. století, která se krásou směle vyrovná mnohým secesním palácům. Město má neopakovatelnou, takřka středověkou atmosféru, a po rozpálených kamenných zídkách tu běhají pestrobarevné ještěrky. Drobné varování: počítejte s větším množstvím turistů. Lístky do katedrály nemusíte nutně kupovat předem, ale nějaká ta fronta na ně (v řádu minut) na vás čeká.

Střechy Toleda, výhled z Alcázaru

Madridské parky

Vedle královských paláců, galerií, hradů, pobřežních promenád a jiných atrakcí mívají španělská města atraktivní zahrady. Madrid má bez okolních aglomerací cca 3 miliony obyvatel, a přesto je to velmi zelená metropole. Nejenže jsou jeho ulice s příjemnou pravidelností osázeny palmami, platany a keři – najdete v něm několik velkých parků, kam se můžete ztratit za sportem, na piknik, nebo jenom tak relaxovat. V dnešním článku najdete moje oblíbená zelená místa.

Říčka v parku Juan Carlos I.

El Retiro

Los Jardines del Buen Retiro nebo prostě jednoduše El Retiro (česky něco jako “místo odpočinku”) je můj nejmilejší madridský park. V úplném centru města se na 125 hektarech rozkládá zelený prostor, kde najdete zábavu a oddech na celý půlden. Byl založen v 17. století a původně byl vyhrazen pouze královské rodině. O nějaké to století později, kdy měl za sebou kromě královských návštěv taky úlohu kasáren francouzských vojáků během Napoleonských válek, konkrétně v roce 1868, se stává obecním majetkem. Park tak definitivně otvírá své brány všem občanům a návštěvníkům Madridu. Připojte se k nim a objevujte Retiro pěšky nebo na kole (půjčtují se v parku). Až vás prohlídka unaví, dopřejte si piknik na některé loučce, nebo se zastavte na horchatu či zmrzlinu v jednom ze stánků rozmístěných po parku, najdete v nich i WC ?

El Retiro, pomník Alfonso XII. za soumraku

Kromě nejrůznějších zahrad, fontán, rybníčků, říček a stromů se v parku nachází i několik za zmínku stojících staveb. Každoročně se tu během května nebo června také koná Feria del Libro, knižní veletrh – už skoro 80 let!

El Estanque

Centrální umělý rybníček El Estanque se nachází nedaleko hlavního vchodu do parku v blízkosti brány Puerta de Alcalá (viz mapa níže). Pomník králi Alfonsu XII. (sousoší v zadní části rybníčku) je nově během teplé části roku zpřístupněn veřejnosti formou komentovaných prohlídek, objednat se na ně případně můžete na www.reservaspatrimonio.es. Po rybníčku se můžete projet po loďce a obdivovat tak nejen sochy, ale i hejna dovádějících kachen.

El Estanque s lodičkami. Počasí na projížďku tu panuje i v březnu

Palacio de Cristal

V roce 1887 v parku vyrostla konstrukce ze železa a skla, původně jako prostor pro výstavu květin z Filipín, něco jako gigantický skleník. V současné době je Palacio de Cristal, tj. Skleněný palác, čas od času využíván jako místo pro různé expozice muzea moderního umění Reina Sofía. Ať se zrovna něco vystavuje, nebo ho naleznete prázdný, vstup je volný.

Palacio de Cristal na začátku jara

Zaručeně nejlépe si Palacio de Cristal užijete z louky, která se nachází naproti za rybníčkem. Na okraji rybníčku se na malém dřevěném mole vyhřívají želvičky a po trávníku se procházejí divoké kačeny a husy. Pikniková loučka naproti Palacio de Cristal je moje vůbec nejoblíbenější místo v Madridu, a pokud ráno sedám v Praze na letadlo, odpoledne mě najdete právě tam, sendvič a plechovku piva s sebou, a barometr štěstí na maximu.

Pikniková loučka naproti Palacio de Cristal
Konstrukce ze skla a kovu v záplavě lednového slunce

Fuente del Ángel Caído

Říká se, že Madrid je jediné město na světě, kde se nachází pomník věnovaný ďáblu. Ve skutečnosti se jedná o fontánu padlého anděla, Fuente del Ángel Caído, která zachycuje padlého anděla ve chvíli, kdy byl vyhnán z ráje. Autorem sochy je Ricardo Bellver, celý pomník byl dokončen v roce 1885 a “ďábelskosti” díla nahrává i to, že se nachází v nadmořské výšce přesně 666 m.

Fuente de Ángel Caído na podzim

Casita del Pescador

Po už zmíněné válce s Napoleonem zůstal park poničen, a v rámci revitalizačních prací byl obohacen o několik exotických konstrukcí. Jednou z nich je i Casita del Pescador, Rybářův domeček, který najdete skrytý mezi stromy v severovýchodním cípu parku. Jeho autorem je Isidoro González Velásquez, který ho obklopil rybníčkem tak, aby král a ostatní členové královské rodiny mohli zahánět každodenní stres vládnoucí třídy rybařením. Vzhledem k hloubce nádrže netuším, jak moc úspěšně ?

Casita del Pescador, rybníček je na fotce vypuštěný

Jak se tam dostanete: Trasa metra L2, stanice Retiro

Plán parku El Retiro. Zdroj: es.wikiloc.com

Juan Carlos I.

Hlavní jezírko v parku Juan Carlos I.

Park Juan Carlos I. je pojmenován po předposledním španělském králi. Se svými 160 hektary je ještě větší než El Retiro a nachází se na okraji Madridu ve čtvrti Barajas, v blízkosti letiště. Otevřen byl relativně nedávno, v roce 1992, a proto je parkem veskrze moderním: najdete tady dráhu na bruslení a běhání, jezero, cyklostezku a půjčovnu kol i říčku, kde lze rybařit. Park je členitý, s mnoha pahorky a terénními nerovnostmi. I tady si na místním jezírku můžete půjčit lodičku. Za zmínku stojí také olivový háj s více než 2 000 olivovníky, ale lépe než květnaté popisy poslouží fotky. Posuďte sami ? V parku najdete veřejná WC, zato restaurace nebo bistra jsem si nevšimla. Sendvič na piknik si raději přineste s sebou.

Betonový „donut“ na jednom z kopečků

Jak se tam dostanete: Trasa metra L8, stanice Feria de Madrid. Vedle parku se nachází i velké parkoviště (zdarma).

Plán parku Juan Carlos I. Zdroj: www.findeconpeques.es

El Capricho

V těsné blízkosti parku Juan Carlos I. se na Alameda de Osuna nachází park El Capricho. Mezi lety 1787 a 1839 ho nechala zbudovat vévodkyně z Osuna. Oproti předchozím parkům je malý, zabírá jen 14 hektarů. Oč je menší rozlohou, o to vymazlenější je výbavou, ostatně slovo “capricho” znamená ve španělštině “rozmar”. Park je koncipován jako anglická zahrada, najdete tu tedy stromy, zahrady, jezírka a různé stavby. Obdivovat můžete jezírka s černými labutěmi, včelín o velikosti malého domku, labyrint z keřů, domeček jako od staré čarodějnice a další vychytávky.

Černé labutě na jezírku
Jezírko s kamenným divočákem

Park má i jednu historickou zajímavost, a tou je bunkr ze španělské občanské války, který fungoval jako velitelství republikánských sil. Bunkr o velikosti 2000 metrů čtverečních byl zbudován v roce 1937, a své obyvatele ochránil proti pumám do velikosti 100 kg. Je dobře skryt okolními stromy, jeho přítomnost prozrazuje jen nenápadný cihlový komín. Během letních měsíců se dá bunkr navštívit, ale komentovanou prohlídku (zdarma) musíte předem rezervovat na www.reservaspatrimonio.es.

Pozor, park je otevřený pouze o víkendech a svátcích, a piknik tam neuspořádáte. Vstup je sice zdarma, nicméně hlídanou brankou a venku musíte nechat nejen piknikové košíky, ale také své domácí mazlíčky, míče, skejty a kola.

Jak se tam dostanete: Trasa metra L5, stanice El Capricho. Vchod je z ulice Paseo de la Alameda de Osuna

Plánek parku El Capricho. Zdroj: www.edicioneslalibreria.es

Madrid Río

Madrid Río neboli Parque Lineal del Manzanares je zelený pás, který se táhne v délce cca sedmi kilometrů po obou stranách řeky Manzanares. Tip zejména pro ty z vás, kdo přijedete s dětmi: na každém kroku je most na druhou stranu a všude množství hřišť. Za zmínku stojí futuristický most Pasarela Perrault. Na jednom konci zeleného pásu (blízko stanice metra Legazpi na trase L3 a L6) najdete kulturní prostor Matadero Madrid – bývalá městská jatka byla přetvořena na místo, kde se konají výstavy, koncerty a performance.

Pasarela Perrault v Madrid Río
Pasarela Perrault uvnitř

Jak se tam dostanete: Trasa metra L6, stanice Príncipe Pío nebo Puerta del Ángel a L10, stanice Príncipe Pío

Je toho víc?

Ano, je toho víc, další madridské parky zatím čekají na mou návštěvu. V hledáčku mám momentálně Parque de las siete tetas (Park sedmi prsou), což je zelený prostor o sedmi kopečcích nacházející se uprostřed čtvrti Vallecas. Distrikt o 300 000 obyvatelích má za sebou minulost přistěhovaleckého slumu a dělnické čtvrti, ale Parque de las siete tetas je vyhledávaným vyhlídkovým místem na Madrid a “hraje” v mnoha španělských filmech.

Dále tady máme rozlehlý park Casa de Campo, vůbec největší veřejný park Madridu o rozloze 1 722 hektarů. S centrem ho spojuje visutá lanovka Teleférico Madrid a uvnitř najdete třeba ZOO. Ani Casa de Campo nemělo vždy bezproblémovou minulost, dříve to bývalo místo, kde kvetla prostituce a drogy.

Prozatím poslední kandidát na mém seznamu je Parque Felipe VI., pojmenovaný po aktuálním španělském králi. Leží v okrajové části Madridu a slibuje pěknou ukázku typicky suché středošpanělské flóry.

Výše uvedené znamená jediné – tenhle článek se jednou dočká druhého dílu ?