Žebříček stresových událostí v životě vede s velkým náskokem smrt partnera, následují lahůdky typu rozvod, rozchod manželů, výkon trestu, nemoc, výpověď z práce a tak dále a tak dále, až po zdánlivě radostné události jako je dovolená a Vánoce. Tak jasně, dvě dovolené ročně a Vánoce vás nezabijí (e-hm, ač máme všichni v čerstvé paměti jak radostné a nenáročné období to je!), ale stačí, aby se sešlo pár událostí dohromady, a už se cítíte pod psa. Kromě toho, „oficiální“ žebříček stresových faktorů neobsahuje celou spoustu nepříjemných, ale zcela reálných životních situací, třeba: Náročná puberta u dítěte (některá robátka ji umí ozvláštnit i touláním nebo braním drog), krize středního věku, hluboké frustrace z toho, že se váš život (ne)ubírá nějakým směrem (například nemáte dítě a chcete ho, nebo naopak sedíte doma na zadku a utíráte děckám nosy, zatímco spolužačky z VŠ dělají kariéru), dostanete kopačky od partnera/partnerky a nezvládáte to, případně se ocitnete ve vztahovém trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo jiném mnohoúhelníku a nevíte kudy kam.
Myslíte, že to se vám nikdy nemůže stát? Myslíte si, že vždycky bezpečně víte co chcete, vaše děti přece nejsou smradi, protože je dobře vychováváte a vaše manželství neohrožuje nevěra ani potřeba dohnat po dvaceti letech ztracenou svobodu?
Možná ano, a pokud to tak je, já vám k tomu z celého srdce gratuluji. Pokud ale takové štěstí nemáte, a potýkáte se s nějakou tou životní krizí, nabízím pár tipů k jejímu lepšímu zvládnutí.
Akceptujte situaci
První, co je dobré udělat, když se objeví životní krize, je přijmout situaci, jaká je. Dokud budete zaseklí ve fázi „proč se to děje právě mně“, nemůžete se pohnout dopředu. Módní ezoterická moudra tvrdí, že všechno, co nás v životě potká, má nějaký smysl, a že máte přemýšlet, proč daný problém potkal zrovna vás. To jsou samozřejmě bohapusté kecy. Těžkosti přijdou protože přijdou, tak jako po zimě přijde jaro a na konci dne se setmí. Lepší období se prostě v životě střídají s horšími, jednou jste nahoře, jednou dole, nic jiného v tom nehledejte. Čím víc se budete hrabat v tom, proč je na vás život tak zlý, tím víc energie na řešení problému si odčerpáte. Takže – nádech, výdech, a začněte se smiřovat s tím, že teď nějakou dobu budete řešit s*ačky.
Redukujte výdej energie
Ať už zvolíte řešení jakékoliv, budete potřebovat sílu. Některé problémy vyžadují aktivitu, přemýšlení, zařizování, obíhání úřadů, jiné zase výdrž, trpělivost a čekání. Oba typy těžkostí vás ale vycucají jako citron. V první řadě hledejte, kde ubrat z vašich dosavadních aktivit. Zapomeňte, že stihnete všechno jako doteď, a k tomu budete řešit kupu problémů, nejde to. Snižte očekávání – ostatních lidí, ale v první řadě svoje vlastní. Nebude uklizeno tak jako doteď, možná nebude ani navařeno. Nebudou přesčasy, cukroví na Vánoce, nákup pro babičku. Učte se říkat „Je mi líto, ale ne.“
Ve skutečnosti je jen strašně málo věcí, které opravdu musíme. Ten zbytek děláme protože chceme, nebo kvůli očekávání nás samotných a lidí v našem okolí. Myslíme si, že musíme, ale tak to není: ve skutečnosti není pravda, že každé ráno musíte vstát a jít do práce. Chodíte tam, protože chcete financovat svoje potřeby a ne žít pod mostem. Zamyslete se nad tím, proč děláte ostatní činnosti. Vaříte teplé večeře? Super, a co vás k tomu vede? Baví vás to, nebo máte jen pocit, že je to vizitka správného rodiče? Jedete na víkend se spřátelenou rodinkou? Tak jo, a těšíte se? Nebo už se předem děsíte, kolik kompromisů budete muset udělat a kolik nevyžádaných rad si vyslechnete? Základní poučka pro případy životních krizí – ale nejen pro ně – zní dělejte jen to, co opravdu chcete dělat. A věřte, že si to můžete dovolit. Úplně klidně.
Nezapomeňte, že zdatní žrouti energie jsou i lidé. Zrevidujte svoje vztahy, i když to není jednoduché. Pokud vás někdo otravuje neustálou negativitou, stěžováním, požadavky, omezte kontakt s ním na minimum nebo ho úplně přerušte. Vy sami rozhodujete o tom, kdo zůstane ve vašem životě a jakou bude mít úlohu, tak to berte zodpovědně.
Zvažte, s kým budete sdílet
Ojojoj, bacha na to, komu si postěžujete. Nejbližší lidé takříkajíc z titulu své funkce – například rodiče, sourozenci nebo intimní přátelé – vůbec nemusí být nejvhodnější volbou, pokud se chcete někomu svěřit nebo si postěžovat. Často to bývá právě naopak: Jsou příliš blízko. Berou si to osobně. Mají pocit, že vás znají lépe než vy sami, a to jim dává právo udílet rady. Atakdále.
Navíc, nezapomeňte, že každý, komu se svěříte, vás bude soudit. My lidé jsme už takoví – tvoříme si názor na základě pár vět, na základě dojmu, a čím méně o situaci víme, tím snazší se nám zdá řešení. Často taky neodoláme, a s naším názorem – leckdy nevyžádaným – se pochlubíme, že? Dobře si proto rozmyslete, koho zasvětíte do svých těžkostí. Pokud už vám někdo radí, nejdřív se zamyslete nad tím, jak si sám vede v příslušné oblasti. Vaše matka má možná dojem, že vám musí poradit, jak si zajistit šťastné manželství, ale jestliže je sama dvakrát rozvedená, nemá k tomu kvalifikaci. Podle vaší nátury jí to buď narovinu sdělte, nebo pusťte rady jedním uchem tam a druhým ven.
Pokud jste se ocitli na druhé straně, a někdo vám právě pověděl o krizi, se kterou se v životě potýká, buďte tak hodní, a nechte si rady pro sebe – ledaže vám o ně řeknou. Nabídněte ucho, pochopení, podporu a povzbuzení bez kritizování, jestliže to umíte. Pokud ne, raději, s prominutím, buďte zticha.
Dobře se starejte o toho, kdo situaci vyřeší
Představte si, že by vám někdo představil člověka, který všechny vaše problémy vyřeší. Možná ne hned, třeba až za pár měsíců. Bude to ale člověk, který vás nakonec potíží zbaví. Jak byste se k němu chovali? Pravděpodobně laskavě, s úctou, byli byste vděční za dílčí pokroky. Nebo se snad pletu?
Buďte na sebe hodní. To VY tu situaci vyřešíte. Ne snad, že byste byli takoví experti – ale nikdo jiný to neudělá. To VY zhodnotíte, rozhodnete, zařídíte, opláčete, smíříte se, odpustíte, vydržíte. Nikdo jiný. Nekritizujte se, nenadávejte si. Dopřejte si odpočinek, relax, odměnu, pořádné a zdravé jídlo, přiměřeně pohybu. Neničte se tunou cukru a alkoholu, ale taky si nevyčítejte dvě deci vína nebo kus čokolády.
Co dělat, když z přemíry starostí nespíte? V první řadě opusťte vztek (Zase se doprčic nevyspím!) a přidržte se následujících zásad:
- Choďte spát a vstávejte každý den v přibližně stejnou dobu,
- Nedohánějte nedostatečný noční spánek přes den nebo o víkendu, rozhodíte si rytmus ještě víc,
- Pokud nemůžete usnout, alespoň v klidu ležte a odpočívejte,
- Nezlobte se na sebe a v klidu si opakujte, že se vyspíte tak, jak jen to bude možné. Pár bezesných nocí ještě nikoho nezabilo,
- V pokoji, kde spíte, by mělo být ticho, přiměřeně teplo a tma (pokud není ticho, použijte špunty do uší),
- Uvařte si před spaním čaj pro lepší spánek, v lékárně jich prodávají spoustu druhů, zkuste třeba směs „Spánek a nervy“ od Teekanne.
Naprosto nejzásadnější je, umět si vyčistit hlavu ve chvíli, kdy na své problémy opravdu myslet nechcete (například v noci před usnutím nebo v práci před důležitým jednáním). Mozek se dá naštěstí docela dobře ožulit tím, že starostem, katastrofickým scénářům a sebelítosti přidělíte pevný rozvrh. Vyčleňte si denně půlhodinu na starosti a trápení, ideálně hned ráno. Vytáhněte svoje obavy, potrapte se, pofňukejte si. Po půlhodince sebelítosti se soustřeďte na praktické činnosti a pokud se otravné myšlenky vrací, řekněte si, že se jim budete věnovat zase zítra ráno. Stejně s nimi naložte večer – na všechny tragické scénáře, které vám mozek předloží, mu odpovězte: Teď jim nebudu věnovat pozornost, ale naštěstí hned zítra ráno mám vyhrazenou půlhodinu, kdy se jimi můžu zabývat. Nenechte se odradit tím, že zpočátku budou mít otravné myšlenky tendenci dorážet neustále. Časem je zkrotíte.
Řekněte si o pomoc
Aneb, jak se dnes módně říká, delegujte. Angažujte babičku na pohlídání dětí a paní na úklid a orazte si o samotě na procházce, v sauně nebo v bazénu. Najměte právníka, realitního makléře nebo jiného odborníka podle konkrétního problému, se kterým se potýkáte. Vztahy, frustrace a úzkosti proberte s psychologem. Už jen vědomí toho, že nejste na problém sami, vás hodně povzbudí.
Řešte jen to, co aktuálně vyřešit lze
Opravdové problémy jsou typicky velmi vrstevnaté. Skládají se ze spousty dílčích problémů, a tyhle jednotlivé vrstvy se mohou, ale taky nemusí časově překrývat. Udělejte si proto časovou osu a do ní problémy rozepište. Co vás trápí právě teď? Co budete muset řešit za měsíc? Co za půl roku nebo za rok? Pak se soustřeďte na ty časově nejbližší a zatím neplýtvejte energií na potíže, které vzniknou za pár měsíců. Život se mění a možná bude ještě všechno jinak.
Vyvažujte centrum kontroly
Lidé prý mají tendenci patřit do jedné ze dvou skupin. Ti, kteří věří, že nemohou vlastními silami nic změnit a všechny události, úspěchy a neúspěchy jsou dílem externích faktorů, mají vnější centrum kontroly. Naopak lidé, kteří jsou přesvědčeni, že za všemi výhrami i pády stojí jen jejich úsilí a snaha, mají vnitřní centrum kontroly. Nejšťastnější údajně jsme, pokud své centrum kontroly vyvážíme – jestli máte tendenci všechno kontrolovat, patrolovat a neustále řešit, věnujte teď své úsilí tomu, abyste pochopili, že některé události v životě nezměníte a občas je třeba nechat věci, aby se prostě v průběhu času samy poskládaly tak, jak umí.
Vydržte!
Bude to asi dlouhé. A určitě to bude těžké. Ale nevzdávejte to! Nezapomeňte, že každá emoce, ať už je šťastná nebo nešťastná, se jednou vyčerpá. Pokud se něčím trápíte, vězte, že jednou přijde doba, kdy to přebolí – anebo vám to bude už jedno. Takové jsou zákonitosti života. Nezapomeňte, že na každý konkrétní problém, se kterým se setkáte, je možné najít konkrétní řešení. Odebírejte z hromady potíží postupně a mějte trpělivost, jednou zmizí celá.
Buďte šťastní.
Ano, i v životních krizích můžete – a měli byste – být šťastní. Neodkládejte štěstí na dobu, kdy budete mít všechny své problémy vyřešené. Možná, že vám jedna část vašeho života padá na hlavu, ale není to jediná jeho složka. Zamyslete se na tím, co vám přináší radost nebo útěchu a věnujte se tomu. Nedopusťte, aby to, že se vám nedaří v jedné oblasti, otrávilo všechno co děláte. Pokud to jinak nepůjde, ukázněte se drsnou otázkou: Kdybych věděl, že zítra umřu, věnoval bych zbytek dneška opravdu tomu, že se budu trápit svým problémem?
Věřte nebo ne, štěstí nezávisí na okolních podmínkách zas až tolik, jak si často myslíme. O štěstí, a jak ho v sobě vytvářet, zase někdy jindy v jiném článku. Prozatím vám držím palce na všechny problémy, se kterými se v životě potýkáte, ať jsou malé, větší, nebo ty úplně největší. Nepochybuji, že je všechny zvládnete 🙂
Zdrojem všech obrázků je pinterest.com.