(v zásadě další moralistický článek o učení cizích jazyků)
Chtěla jsem napsat, že na jazykovém pobytu jsem byla naposledy v…., a pak mi došlo, že správná odpověď zní „nikdy“. Nejen proto, že do školy jsem chodila za krále Klacka (čti: jsem už stará), a éra Erasmus pobytů byla stále ještě v daleké budoucnosti, ne, ne. Hlavním důvodem vždycky byla obava z vystoupení z bezpečného prostoru učebnic typu článek – slovíčka – cvičení, strach z neznámých konverzačních témat a nechuť k přílišnému sociálnímu kontaktu s cizími lidmi. Během své cesty za spolehlivou metodou k ovládnutí cizích jazyků jsem zcela převlékla dres, a dnes se nacházím na úplně opačném břehu. Cítím se jako pomyslný zlý plavčík v modře pruhovaném tričku, s bidlem s hákem na konci v ruce, který vystrkuje nebohé adepty plavání zpátky na hloubku a volá: „Do vody, zbabělče! Na suchu se plavat nenaučíš!“
Palmská katedrála La Seu
Je to tak. Když chcete přeplavat řeku, musíte se namočit. Když budete posedávat na břehu, opalovat se, a jednou za čas se opatrně cachtat na mělčině, ten daleký břeh, lákavě zahalený mlhou, za kterou prosvítají zlaté paprsky, bude pořád stejně daleko. Dokud si jednoho dne odvážně nesvlečete všechno oblečení, neposkládáte ho do komínku, a nezačnete plavat a plavat, bez ohlížení a pořád dopředu, a navzdory strachu, že se vám pod vodou otře něco neznámého o nohy.
Nechci kázat vodu a pít víno, a tak se nořím po hlavě do světa filmů bez titulků, rozhlasových pořadů, na Amazonu objednávám knížky v katalánštině, vrhám se do setkání s živými katalánsky mluvícími bytostmi a říkám věty jako „kdykoliv udělám chybu, oprav mě“ a „ať se stane cokoliv, nemluv na mě španělsky“, přestože mi při snaze o smysluplnou konverzaci tuhne úsměv a stéká čůrek studeného potu po zádech.
Letní škola katalánštiny na Mallorce byl další takový počin. Už druhý rok v řadě se kvůli pandemii Covid-19 konala jen online, ale čekat na další rok v režimu uvidíme-jestli-to-příště-nebude-lepší se mi nechtělo. A tak jsem si vzala v práci týden dovolenou, koupila si zbrusu nový zápisník na poznámky a začala se těšit. Jak takový studijní on-line pobyt vypadá?
Institut Ramon Llull, zdroj obrázku: www.llull.cat
V zásadě stejně jako když přijedete osobně, jen pochopitelně přijdete o večerní neformální družbu se svými spolužáky, a taky se bohužel nemůžete odpoledne po skončení oficiálního programu vykoupat v moři. Dopoledne je vyhrazeno jazykovým kurzům, odpoledne následují kulturní workshopy o filmu, literatuře, hudbě, místních zvycích a tak dále. Příslušný jazykový institut – v tomto případě Institut Ramon Llull, který má na starosti výuku a propagaci katalánštiny – vás na základě poskytnutých informací rozřadí do skupin podle pokročilosti, a pak už dostanete celou sérii e-mailů: informace od učitele přiděleného pro vaši pokročilost, program letní školy s rozcestníkem všech odkazů pro Zoom a nějaké ty úkoly do začátku. V našem případě úkoly spočívaly ve shlédnutí dvou filmů a jednoho dokumentu v katalánštině (pro workshop o filmu) a přečtení dvou básní (pro workshop o elektronické poezii).
Řemeslná pekárna v ulicích Palmy. Pocukrovanou ensaïmadu si bohužel virtuálně nevychutnáte
Jazykový kurz jako takový je zaměřen na to, aby vás seznámil s odlišnostmi katalánštiny, kterou se mluví na Mallorce, protože odchylky od „centrální“ verze jazyka, kterou se obvykle učí zahraniční zájemci o jazyk, jsou značné. Každá skupina (v průměru s 5 – 7 účastníky) dostane přiděleného učitele původem z Mallorky, který vyvažuje obsah kurzu mezi obecnou katalánštinou (třeba opakováním složitější gramatiky) a regionální katalánštinou (prostřednictvím místních pověstí, hudby nebo poezie) a dbá na to, aby se nikdo ze studentů neulejval a všichni se v mluvení vystřídali.
Na odpoledních workshopech si můžete od soustředění trochu odpočinout a mluvíte jen když chcete, nikdo už vás cíleně nevyvolává. Katalánci berou propagaci svého vlastního jazyka velmi vážně, a tak si s vámi odpoledne přijdou rády popovídat i velké ryby, mě ohromili hlavně režisér Lluís Danés, který loni natočil horor založený na skutečných událostech La vampira de Barcelona (Upírka z Barcelony) a spisovatel Sebastià Portell. Říkejte mi plačka, ale když nám na závěr režisér Danés říkal, že úplně zapomněl, že nejsme rodilí Katalánci, a děkoval nám, že jsme si zamilovali jejich jazyk, byla jsem fakt dojatá.
Režisér „Upírky“ Lluís Danés. Vpravo shora dolů jako účastníci Zoomu moje maličkost, producent dokumentu Dibuixant Max, prófka naší skupiny Francina a režisér Danés.Skutečná předloha pro film, masová vražedkyně dětí Enriqueta Martí na snímku z roku 1912. Zdroj obrázku: elpais.com
Slíbené morální ponaučení na závěr zní, že je úplně jedno, který jazyk je ten „váš“. Ze stránek učebnice si ho zamilujete jen stěží, a přicházíte o celý velký svět odlišné kultury. Když na to přijde, můžete učebnice zahodit úplně, a jen v tom světě poslouchat, dívat se, ochutnávat cizokrajné jídlo, nasávat atmosféru. A mluvit. To hlavně! Svléknout se, poskládat oblečení na hromádku a plavat pořád dopředu.
Praktické info: Na letní školu katalánštiny (Estada lingüística d’estiu) se můžete přihlásit přímo na stránkách institutu Ramon Llull na adrese www.llull.cat. Vyplníte dotazník, sepíšete motivační dopis a pak už jen čekáte, jestli vám institut stipendium udělí. Pokud ano, pak si ve šťastnějších letech koupíte letenku a nachystáte kapesné na jídlo a ostatní výdaje (ubytování a kurzy jsou hrazeny ze stipendia), v pandemických rocích nažhavíte Zoom.
Relativně vysoký počet přístupů na Španělsko do kapsy přichází z vyhledávání hesla „katalánština“, což mě popravdě řečeno nakonec zas tak moc nepřekvapuje. Katalánsko, zvláště tedy Barcelona, je pro nás Čechy oblíbená destinace, tamní separatistické tendence mají nádech dramatu a přitahují pozornost, a v neposlední řadě – na českém Internetu toho o katalánštině opravdu moc nenajdete. Dnes tedy pojďme článkem potěšit ty, kdo se katalánsky učí nebo učit chtějí a zajímá je, jaké zdroje k tomu použít.
Passeig de Gràcia, Barcelona
Učebnice
Nejdřív ze všeho si trochu zahejtujeme. Ta absolutně jediná „učebnice“ katalánštiny, kterou jsem v českých knihkupectvích viděla, je kapesní katalánská konverzace od nakladatelství Lingea. Nechci být přehnaně protivná, ale mírně řečeno mě nenadchla. Pokud byste jeli na dovolenou na pláž, chtěli umět vyslovit pár číslovek a objednat si pivo, tak asi budiž. Jestli se chcete něco katalánsky naučit… mně dobrá nepřijde. Obsahuje faktické chyby a narazíte na ně už při zběžném prolistování. Tak například frázi „Pot repetir-ho?“ (Můžete to zopakovat?) chybně uvádí se zájmenem „-lo“ (španělským) místo „-ho“ (katalánským), zmatek má autorský kolektiv i v rozdílu mezi slovy „gel“ (led) a „gelat“ (zmrzlina). V plážovém baru asi přežijete, když vám místo kafe s ledem přinesou kafe se zmrzlinou, ale pokud to s katalánštinou myslíte vážně, tudy cesta nepovede.
Z výše řečeného vyplývá, že na českém trhu neuspějete. Obraťte svou pozornost k internetovým e-shopům, například Amazon má slušnou zásobu katalánských učebnic. První, kterou vám z celého srdce doporučuji, je „Gramàtica pràctica del català“ od nakladatelství Teide. Učebnice je uspořádaná podle stejného vzoru jako populární „Murphy“ pro angličtinu, tj. nejprve přehledné vysvětlení určitého gramatického jevu, poté pár cvičení. Je dodávaná s klíčem v samostatném sešitku a pokrývá úrovně A1 – B2, takže vám chvíli vydrží. Je opravdu výborná. Osazenstvu nakladatelství Lingea doporučuji prostudovat zejména lekci č. 40, která pojednává o zájmenu „ho“ 🙂
Podařená je i řada kompaktních učebnic „El català portàtil“ („Přenosná katalánština“), kterou vydává barcelonské nakladatelství Barcanova, specializující se na učebnice katalánštiny. Ze zmíněné řady vlastním hned tři. První z nich je kompletní učebnice pro začátečníky „33 situacions de català pràctic“ („33 situací praktické katalánštiny“), která vás ve 33 lekcích uspořádaných podle nejběžnějších životních témat (bydlení, práce…) seznámí se základními slovíčky i gramatikou. Velikost učebnic je tak akorát do kabelky (o něco menší než A5), tudíž je můžete tahat s sebou a využít čas třeba v MHD. Druhý počin má název „Català col•loquial“ („Hovorová katalánština“) a je určen studentům, kteří už ovládají základní slovní zásobu i gramatiku. V neposlední řadě tu pak máme super užitečná „Els verbs catalans conjugats“ („Vyčasovaná katalánská slovesa“), což jsou tabulky s časováním všech vzorů katalánských nepravidelných sloves pro všech 17 slovesných časů. Velmi užitečný kousek, a má dokonce i svou on-line verzi na adrese verbs.cat, kam nacpete infinitiv slovesa a vypadne vám časování. Můj věrný pomocník při psaní domácích úkolů z katalánštiny!
Kromě výše zmíněných obsahuje řada i další učebnice, zaměřené například na problematické zavlékání španělské slovní zásoby do katalánštiny (Vinna v plném rozsahu obžaloby! Tuhle si budu muset koupit hned jako další…), což je pro španělsky mluvící studenty katalánštiny opravdu enormní problém. Učebnice z řady Català portàtil seženete online, já jsem je pak kupovala přímo v Barceloně na Plaça de Catalunya. Na nároží u horního konce třídy La Rambla se nachází obchodní centrum Fnac a naproti přes náměstí velký El Corte Inglés, v obou centrech najdete knihkupectví se slušnou zásobou učebnic katalánštiny a knihami v katalánštině.
Slovníky
Plynule se dostáváme na Internet. Ten absolutně nejlepší katalánský slovník, který můžete mít, se jmenuje OPTImot. Zdarma a online ho najdete na adrese gencat.cat/optimot. Je to slovník výkladový, a ještě ke všemu vyhazuje výsledky pro španělštinu i katalánštinu, takže je ideální nejen v případě, že znáte slovo jen španělsky a potřebujete ho přeložit, ale taky ve chvíli kdy nevíte, jestli je příslušné slovo katalánské nebo španělské. Já ho navíc používám prakticky neustále na kontrolu pravopisu katalánských slov.
On-line zdroje
Pokud jste četli článek Jak se naučit cizí jazyk, pak víte, že nedám dopustit na autentické cizojazyčné vstupy od samého začátku. Tříbit porozumění, pochytat nejběžnější obraty, naposlouchat přízvuk a motivovat se prostřednictvím skutečné kultury k nudnému šprtání nepravidelných sloves, to žádná učebnice nenahradí. Fajn noviny La Vanguardia v katalánštině najdete na adrese lavanguardia.cat a pokud dáváte přednost televizi, můžete ji sledovat online hned na dvou místech. Za prvé, na adrese ccma.cat, kde si můžete zapnout přímý přenos katalánské TV3 a jejího zprávařského kanálu 24. Pokud zvolíte možnost „a la carta“, můžete si vybrat z nahraných a uložených pořadů jakou jsou zprávy, dokumenty nebo filmy. Druhá možnost je RTVE Catalunya, což je španělská televize, která nabízí některé pořady v katalánštině na adrese https://www.rtve.es/television/catalunya/ – typicky zprávy, dokumenty, kulturní aktuality a podobně. Chcete-li poslouchat raději rádio, je tady katalánská stanice Catalunya Radio, pustit si ji můžete na adrese emisora.org.es/#catalunya nebo přes už výše zmíněnou stránku ccma.cat. Pár filmů a seriálů, kde je k dispozici katalánské audio najdete i na Netflixu (jednoduše napište do vyhledávání „audio in catalan“).
Noviny La Vanguardia
Katalánská TV3
Prezenční kurzy
V pražské Celetné ulici můžete navštěvovat kurzy Střediska katalánských studií Karla Velikého. Kurzy jsou prezenční ve všech úrovních (od A1 až po C2) a pro účastníky jsou zdarma, financované vládou Andorry. Jednou za rok můžete, opět zdarma, skládat mezinárodní zkoušky z katalánštiny a přihlašovat se na stipendijní pobyty v oblastech, kde se mluví katalánsky (Andorra, jižní Francie, Katalánsko a Baleárské ostrovy).
Když jsem se začala učit španělsky, byla jsem klasickým produktem post rakousko-uherského školství, pilná žačka zvyklá na učebnici, slovíčka a bezpečné nahrávky úvodních článků lekce, kam se nemohlo vloudit žádné slovo nenacházející se v textu. Všechno se pěkně naučit, pak pokračovat ke cvičení s klíčem. S mluvením to nepřehánět (co kdybych řekla něco špatně…) Před čtyřmi lety jsem tenhle obstarožní vzorec se sebezapřením zahodila a začala se učit cestováním a kontaktem s lidmi a autentickou španělskou kulturou. Prvotní pocit byl asi jako když se chcete napít ze sklenice, a místo toho vám někdo plnou silou pustí do obličeje vodu ze zahradní hadice.
Výsledky nového přístupu byly však už po pár měsících ohromující, čímž vzrostlo nejenom moje studijní sebevědomí, ale taky lenost. U katalánštiny mě dnes (věřte nebo ne) stojí hodně sebezapření otevřít učebnici a dělám to jen zřídka. Místo toho na plné čáře vyhrává Internet, Netflix, Catalunya Radio a programy v katalánštině na TVE Catalunya. A tak si dnes dáme pár tipů pro studenty katalánštiny, pěkně odstupňováno od nejlehčího po nejtěžší. A kdo se katalánsky neučí, vytříská z dnešního článku alespoň doporučení na dva zajímavé filmy 🙂
Els nens salvatges (Divoši, 2012)
Zneklidňující film ze světa dnešních pubošů v Barceloně, který vás donutí klást si otázku, jak dobře vlastně znáte svoje děti a jestli se náhodou nedopouštíte jedné z rodičovských chyb, prezentovaných ve filmu Patricie Ferreiry z roku 2012. I když… jsou to vůbec chyby? Nežijeme takhle vlastně všichni? A jak tenká je hranice mezi typickým pubertálním pruzením a něčím mnohem nebezpečnějším?
Alex, Gabi a Oki jsou tři kamarádi, barcelonští teenageři, kteří se stejně jako ostatní baví mejdany na pláži, sprejováním po zdech a zlobením nejrůznějšího druhu, kterému se dnes moderně říká „posouvání hranic“. Každý z nich pochází z jiné sociální vrstvy a svým adolescentním smutkům čelí jiným způsobem. Retrospektivní vyprávění založené na výsleších Alexe a Gabiho dává tušit, že s jejich kamarádkou Oki není něco v pořádku. Ale co? A proč Oki utekla z domova?
Pokud začínáte s katalánskými filmy, tenhle bude sázka na jistotu. Katalánština je barcelonská, je jí výborně rozumět a dialogy navíc občas přechází do španělštiny (třeba u některých scén ve škole nebo v rodině jednoho z protagonistů). Navíc je děj dost přehledný a budete se v něm orientovat bez problémů. Titulky pravděpodobně nebudou potřeba.
Subjektivní hodnocení: 70 %
Zdroj obrázku: www.rtve.es
Si no t’hagués conegut (Kdybych tě byl nepoznal, 2018)
Katalánský seriál z původní produkce Netflixu neoplývá sice ani geniálním námětem, ani hvězdnými hereckými výkony, ale za účelem procvičení katalánštiny se na něj celkem koukat dá. Hlavním hrdinou je Eduard, kterého potká obrovská životní tragédie: přijde o ženu a o dvě děti najednou. Okamžitě začne přemýšlet nad tím, co by mohlo být jinak, kdyby… a do jeho zoufalství vstupuje poněkud bláznivá vědkyně, která mu nabídne lákavou možnost cestování do paralelních vesmírů, kde se mohly věci možná odehrát trochu jinak. Zoufalý Eduard nemá co ztratit a tak na experiment kývne, i kdyby jen proto, aby mohl zase na chvíli vidět své blízké.
Zpočátku originální myšlenka se po pár dílech poněkud okouká (celkem jich má seriál deset), a tak se v průběhu sledování nejspíš začnete trochu nudit, protože jednotlivé příběhy jsou tak trochu na jedno brdo. Výhoda je, že si k seriálu můžete zapnout katalánské titulky a tak se opravdu něco přiučit, navíc jde o katalánštinu z Katalánska a hercům je dobře rozumět. Celkově: nenadchne, ale taky neurazí.
Subjektivní hodnocení: 50 %
Zdroj obrázku: filmaffinity.com
Arròs covat (2009)
Katalánský animovaný seriál, který vytvořil výtvarník Juanjo Sáez pro katalánskou TV Televisió Catalunya, se vysílal ve třech sezónách mezi lety 2009 a 2012. Název doslova znamená „převařená rýže“ (ve španělštině „arroz pasado“). Výraz „převařit se někomu rýže“ má v obou jazycích stejný význam, odpovídá zhruba našemu „ujet někomu vlak“. V tomto případě je tím někým barcelonský designér Xavi Masdéu, který tráví celý svůj partnerský život s přítelkyní Sòniou a ten pracovní zase s dvojicí přátel a kolegů Lluísem a Ricardem. Když se rozhlédne kolem sebe a vidí, kolik možností mají ostatní a kolik běhá kolem jiných zajímavých žen, tak trochu se mu zdá, že mu ujíždí vlak. Když se s touhle revoluční myšlenkou svěří doma, přítelkyně Sònia mu dá kopačky a zdá se, že Xavi už nebude mít možnost svůj přešlap napravit. Místo dobrodružného života čeká Xaviho jeden fail za druhým, a jeho katalánská čest je brzy raněna tím, že Sònia si místo něj namluví Španěla z Madridu.
Grafika tohoto svěžího dílka je velmi originální a úsporná, postavy většinou nemají ani oči nebo ústa a příběh tvoří jen pár čar. Odehrává se v dnešní Barceloně a je třeskutě vtipný, obzvlášť, když se na scéně objeví Xaviho „veí bipolar“ (soused s bipolární poruchou). Sarkastický a leckdy politicky nekorektní humor vás ostatně bude provázet celým příběhem, a nebojí se ani narážek na napjatý vztah mezi Španěli a Katalánci, jako když se například Xavi, Lluís a Ricard v taxíku v Madridu před nacionalistickým taxikářem snaží předstírat, že nejsou z Katalánska, a mezi sebou si špitají „No diguis res! Com s’enterin de que som catalans, ens tallaran els collons!“ („Neříkej nic! Jestli se dozví, že jsme Katalánci, uříznou nám koule!“)
Katalánština v Arròs covat je barcelonská a bylo by jí docela dobře rozumět, kdyby postavy nemluvily tak příšerně rychle 🙂 Tuhle potíž jsem většinou vyrovnávala tím, že jsem si pustila každou epizodu dvakrát, a napodruhé už jsem relativně byla v obraze. Jazyk je velmi neformální, až slangový, ale pokud ovládáte španělský slang, nebudete mít s porozuměním potíže, protože slovní zásoba je dost podobná. Obrovská výhoda seriálu tkví v tom, že všechny tři série Arròs covat najdete on-line na YouTube, nevýhodu naopak představuje fakt, že k němu neexistují titulky.
Subjektivní hodnocení: 100 %
Zdroj obrázku: versiopostal.com
Pa negre (Černý chléb, 2010)
Kdyby nebylo sousloví „syrový příběh“ takové klišé, dalo by se jako charakteristika snímku Pa negre použít velmi dobře. Snímek zachycuje katalánský venkov a drsná léta po Španělské občanské válce, nemilosrdná zejména k příslušníkům tábora poražených, kam patří i jedenáctiletý Andreu a jeho rodina. Nasládlá poetika, která obvykle doprovází filmy s dětským hrdinou nicméně tentokrát není ve hře a film vám naservíruje celou řadu naturalistických scén, brutální dvojnásobnou vraždou hned v úvodu filmu počínaje. Kolem odhalení identity vraha se točí celý příběh a Andreu postupně zjišťuje, že svět dospělých kolem něj je plný lží a přetvářky. Dobrý temný thriller, který určitě oceníte případně i v jiném jazyce! Ne nadarmo je Pa negre ověnčený španělskými národními cenami, a dokonce byl zařazen do předvýběru pro nominaci na Oscara za cizojazyčný film.
Je-li vaším cílem trénink katalánštiny, tentokrát se rozhodně vyzbrojte titulky. Katalánština v Pa negre je mallorská a pro mě osobně dost těžko srozumitelná. Neměl by ale být velký problém najít k filmu titulky v angličtině nebo španělštině. Tenhle snímek rozhodně nezmeškejte!
Nemám teď na mysli chodit deset nebo patnáct let do jazykovky a říkat přitom „učím se italsky“. Když říkám naučit, myslím tím úplně ovládnout a ochočit si ho, tak, aby byl prostě váš. Abyste v něm mohli myslet, psát, snít, koukat na televizi, mluvit, zpívat, dělat vtipy. To všechno samozřejmě pokud možno expresně 🙂 Jak to udělat, abyste v procesu učení byli efektivní a aby vám to nezabralo půl života? Pro začátek je dobré si uvědomit dvě základní věci:
Neexistuje nic jako specifický talent na jazyky. Slýchám to pořád, ode všech. „Ty se máš, taky bych chtěl/-a mít talent na jazyky jako ty“. „No jo, když ty na to máš prostě talent“. Ne, ne, ne, a ne. Všichni máme schopnost se jazyk naučit, a všichni v podstatě stejnou. Všechny zdravé děti začnou někdy mezi druhým a třetím rokem mluvit, některé o pár měsíců dříve, jiným to trvá trochu déle. Malí Dánové objektivně začínají mluvit později, protože dánština je objektivně těžký jazyk, zrovna tak bilingvním dětem zabere start víc času. Nakonec ale mluvíme všichni. Existují samozřejmě vrozené dispozice, které vám ten úkol usnadní – hudební sluch, dobrá paměť, schopnost logicky si spojovat souvislosti. Pokud je máte, velké plus pro vás. Pokud ne, nic se neděje – ledacos se dá zkompenzovat. Nejdůležitější je vědět, že mluvit dalším jazykem (skoro) tak, jako by byl váš vlastní, je možné a perfektně dosažitelné.
Stojí to úsilí a čas. Vraťme se k příkladu s dětmi. Od té doby, co se narodí, jsou obklopené cílovým jazykem. Slyší mluvit ostatní, pouští se jim pohádky, rodiče je povzbuzují a opravují, komunikují s ostatními dětmi. Školní dítě už většinou mluví bez chyb ve výslovnosti i gramatice a pokud strávilo část dětství čtením, má i slušnou slovní zásobu. To je sedm let 100 % expozice cílovému jazyku. Předpokládejme, že se chcete dostat k cíli dříve, a kromě toho potřebujete chodit do práce, věnovat se i jiným koníčkům a rodině, že? Budete muset zkompenzovat čas vlastním úsilím. Je nutné si přiznat, že pokud chcete uspět, budete se muset fakt snažit – víc, než jen dojít dvakrát týdně na jazykový kurz a udělat úkol. Mnohem víc.
Pro ohodnocení jazykových znalostí se v Evropě používá CEFR, Evropský referenční rámec jazykových úrovní. CEFR jich rozeznává celkem šest: A1, A2 (základní uživatel), dále B1, B2 (samostatný uživatel) a konečně C1, C2 („zdatný“ uživatel, v angličtině se stupeň označuje jako „proficiency“). Jako uživatel na úrovni A1 máte slovní zásobu cca 500 slov, umíte pozdravit, představit se a krátce okomentovat věci, které s vámi bezprostředně souvisí (třeba kde bydlíte a jaký je váš denní rozvrh). Každá další úroveň předchozí slovní zásobu zhruba zdvojnásobuje, tzn. A2 odpovídá 1 000 slov, B1 pak 2 000 slov a tak dále, až po C2, kde by vaše slovní zásoba v příslušném jazyce měla čítat přibližně 16 000 slov. S úrovní C2 rozumíte prakticky všemu co slyšíte, bez ohledu na kontext nebo téma, a vaše schopnosti použití daného jazyka plus mínus odpovídají rodilým mluvčím. Rozhraní mezi jednotlivými písmeny jsou zároveň kritickými body, kde spousta lidí se svým úsilím končí, protože čelíte specifickým potížím. Při přechodu z A2 na B1 je složité udržet motivaci, investovali jste už hodně sil a přesto se ještě pořádně nedomluvíte: přichází frustrace. Relativní svobodu vyjadřování většina lidí vnímá kolem úrovně B2, tady pak musíte najít nové metody a způsoby učení, protože přehoupnout se výš směrem k C1 a později C2 znamená rozšířit své pole zájmu na slang na straně jedné a naopak na vzdělaný jazyk na straně druhé. Dost bylo obecných úvodů. Jak teda konkrétně na to?
Momentálně mám v plánu naučit se obstojně katalánsky. Hledám jak a kam se posunout z A1 – hledejte i vy, pro ten „váš“ jazyk
Získejte solidní základy
Smutná zpráva, vím. Ale bez toho se nikdo neobejdeme. Pořiďte si jednu oldschool učebnici kde typicky najdete sled článek – slovíčka – gramatika – procvičení, a našprtejte základní nepravidelná slovesa, základní časy (přítomný, minulý, budoucí a kondicionál – jeden od každého, pikantní časy zatím můžete vynechat), číslovky a prvních 500 – 1000 slovíček. Naučte se abecedu, hláskovat a pojmenovat v příslušném jazyce interpunkční znaménka nebo specifické znaky. Později vám to dost usnadní život. Nezabíjejte učebnicí zbytečně moc času, ale snažte se během půl roku až roku dostat až na A2. Využijte ten čas k tomu, abyste si vypěstovali studijní návyky. Pořiďte si zvýrazňovače, fixky, blok a zvykněte si věnovat se učení každý den, i kdyby to mělo být 20 minut v tramvaji. Buďte šprti!
Jak to dělám já: Obtížně, taky mě to otravuje. Došprtání katalánských základů mám v plánu na léto.
Cizojazyčné vstupy od prvního momentu
První chyba, kterou my Češi při učení cizích jazyků děláme spočívá v tom, že naše snažení od začátku nerozšiřujeme za tu jednu oldschool učebnici. Nechovejte se ke svému cílovému jazyku jako k mrtvé latině. Určitě je za ním národ s vlastní kulturou, gastronomií, televizí, novinami a časopisy. Najděte si na internetu televizní pořad, který vás tématem zajímá, a sledujte ho od první chvíle. Ještě než vůbec umíte říct, kde bydlíte. Zvyknete si na rytmus, přízvuk a reálnou rychost jazyka. Přestanete se ho bát. Za chvíli začnete poznávat slova. A ještě o chvíli dál se ledacos přiučíte. Najděte si podcast a proveďte s ním to samé, šup s ním do uší cestou do práce. Vyhledejte si recept na nové jídlo a uvařte podle něj. Na dovolenou si kupte na pláž jednoduchý časopis – hodně obrázků, málo textu.
Jak to dělám já: Každou sobotu ráno koukám u snídaně na katalánský TV pořad La meva mascota i jo (Můj mazlíček a já) o zvířatech. Jednou až dvakrát týdně poslouchám cestou do práce cca 15ti minutový podcast Sabies que…? (Věděl jsi, že…?) o zajímavostech z Katalánska.
Poznejte, co na vás platí
Najděte si svůj způsob, každý jsme jiný. Někoho rád chodí na jazykové kurzy, protože ve víc lidech mu učení přijde zábavnější. Někomu se dobře učí ráno, jinému večer. Někdo je individualista a ostatní lidi ho na hodině ruší. Respektujte svoje zvláštnosti.
Jak to dělám já: Nedám dopustit na individuální hodiny, ve španělštině mě dovedly až k C2. Mluvíte celou dobu, před ničím se neschováte, ničemu neujdete, žádná ulejvačka. Na vyšším stupni (kolem úrovně B) už bych se jinak neučila. José, vím, že to tady čteš, takže tisíckrát díky!
Mluvte!
Druhá chyba, kterou my Češi děláme. Pozůstatek Rakousko-Uherska? Vrozený strach z chyb? Perfekcionismus? Nevím, ale bojíme se mluvit. Bojíme se to říct špatně. Nevíme jistě, a tak radši mlčíme. Co kdyby se nám smáli? Vyhlašte válku svému strachu z chyb a mluvte, mluvte, mluvte. Na hodinách v jazykovce, na ulici, při jazykových výměnách, a pokud nemáte vůbec nikoho, mluvte sami se sebou o tom, co jste ráno dělali a co jste si dali k obědu. Podívejte se přísně na ten telefon, co vám nahání tolik strachu a řekněte si, já to zvládnu! Mluvení je absolutní priorita, ta nejcennější dovednost, kvůli tomu to děláte. Tak… mluvte!
Jak to dělám já: Tohle je moje velká slabina. Když znervózním, mluvení mi děsně nejde. Vlastní nedokonalost mě hrozně rozčiluje. Osvědčilo se mi začít v tu chvíli cíleně mluvit pomaleji a zhluboka dýchat, nervozita poleví. Většinou taky pomůže, když pojmenuju svůj problém, nebojte se říct něco jako „nech mě chvíli přemýšlet“ nebo „zrovna teď si nemůžu vzpomenout“.
Stanovte si měřitelné cíle
Mluvit jako člověk, který se vaší oblíbené zemi narodil, je velký a těžký úkol. Rozkouskujte ho na menší a stravitelnější části. Každý den udělejte něco, co vás k vašemu cíli posune. Každý den si zformulujte jedno malé splnitelné předsevzetí: Naučím se těchhle pět slovíček. Přečtu si jeden článek v novinách. Pustím si na internetu jednu reportáž ze zpráv. O víkendu si pustím film. Atakdále.
Jak to dělám já: Za těch pár let, co jsem intenzivně věnovala španělštině, mám betonové studijní návyky, malé denní kroky dělám bez přemýšení. Kromě toho se přihlašuju na mezinárodní jazykové zkoušky, vyhovují mojí potřebě zřetelných mezníků.
Najděte svoji motivaci
Proč to děláte? Chcete lepší práci, přečíst si Shakespeara v originále nebo se domluvit na dovolené? Ať je vaším cílem co chce, pojmenujte si ho. Mějte ho na zřeteli, až budete mít chuť praštit s knihou do kouta nebo se vám nebude chtít opakovat slovíčka. Hledejte nové a nové věci, které vás motivují. Možná vám zachutnala místní gastronomie a jazyk vám pomůže s jejím objevením. Nebo sledujete Facebookovou stránku o tématu, které vás zajímá. Šup s tím na seznam motivátorů.
Jak to dělám já: Já jsem měla být Španělka, to každý ví. Za prvé kompenzuji to, že jsem se narodila úplně někde jinde. Za druhé to tam prostě miluju, včetně jídla, lidí, krajiny, počasí, kultury. Co chcete víc?
V Zaragoze na slavnostech Fiestas del Pilar. Zaragoza byl poslední španělský výlet jen pár dní před složením DELE C2 ze španělštiny. Když milujete, co děláte, všechno je mnohem snažší!
Učte se od ostatních
Mám jednoho španělského kamaráda. Když se potká s někým, kdo mu zrovna nesedí, vždycky shovívavě říká: „Hay que aprender de todo el mundo.“ (Učit se je potřeba od každého.) A je to tak. Kopírujte finty, studijní návyky, přiučte se nadávky. Chtějte po ostatních, aby vás opravovali. Zeptejte se, co znamená to slovo, co jste právě slyšeli. Vůbec se ptejte na všechno. Pak si to někam napište, jestli jste sklerotici jako já.
Jak to dělám já: Čtu si nápisy v MHD a reklamní tabule, nevychovaně poslouchám cizí rozhovory v restauraci, v autobuse a na ulicích. Když někdo v rozhovoru použije slovo, které neznám, vždycky se zeptám, co znamená. Vypadám jako blbeček? Tak ať. A všechna nová slovíčka, která pochytám na cestách, si zapíšu do poznámek v mobilu.
Zbavte se včas pomocných koleček
Potřebujete k vašemu prvnímu kolu pomocná kolečka? (Čti: Titulky k filmu nebo komiks místo knížky?) OK, ale zbavte se jich včas. Jestli jste někde kolem úrovně B2, titulky by pro vás už měly být sprosté slovo. Musíte je zahodit, nejde to jinak. A ne, ani v originále si je tam nemůžete nechat. První dva, tři… možná čtyři filmy budete fakt trpět a nebudete nic rozumět. Budete mít chuť to v půlce vypnout. Musíte vydržet! Pusťte si zprávy, i když jsou rychlé a nevíte, která bije. Koukejte na obrázky a věřte svým mozkovým hemisférám, jednou to přijde. Jednou to udělá „cvak“ a budete rozumět, jako byste v té řeči vyrostli. Zároveň jsem přesvědčená, že dvojjazyčné knihy (na jedné straně originál, na druhé překlad) jsou zlo a měly by se vymítat stejně jako upíři. Zahoďte ten cajk a kupte si úplně normální, jednoduchou knížku – detektivku s vraždou nebo nějakou romantiku. Čím prostší děj, tím lepší. Smiřte se s tím, že nerozumíte všemu a pamatujte, že z dvojjazyčného vydání Psa baskervillského se ještě nikdo anglicky nenaučil.
Jak to dělám já: Ve španělštině jsem titulky zahazovala ještě před B2. Trvalo to dva a půl filmu, třetí to zlomil. Určitě pomohlo, že jedna z hlavních postav byla cizinka, takže její španělštině bylo líp rozumět. Zprávy v TV zabraly znatelně déle, určitě ještě o hezkých pár měsíců víc, než filmy. Ty jsem si pouštěla na pozadí k různým činnostem (bez snahy nějak extra rozumět). „WTF, já všechno rozumím“ moment přišel, když jsem si jednou u zpráv trhala obočí 🙂
Akceptujte svoji nedokonalost
Můžete být dobří jak chcete, ale nikdy nebudete perfektní, nikdo není. Smiřte se s tím, že ani jako C2 nebudete znát úplně všechna slova. Udělat gramatickou chybu není hrdelní zločin. Akceptujte, že většina místních lidí stejně pozná, že jste se narodili jinde. Nežeňte se za dokonalým přízvukem, je to ztráta energie. Soustřeďte se na to, aby vám bylo dobře rozumět a nezapomeňte, že kulturní zvyklosti rozhodují daleko víc, než perfektně posazený akcent. Chovejte se jako místní, napodobte jejich styl vyjadřování a způsoby. Vaše španělština může být sebelepší, ale pokud si budete od lidí stoupat dva metry daleko jako Finové, nezapadnete nikdy.
Jak to dělám já: Bolestně. Trvalo mi dva roky smířit se s tím, že většina Španělů pozná, že nejsem Španělka. Ať dělám co dělám, moje samohlásky jsou většinou o trochu delší, než by měly být. Když mám blbý den nebo jsem unavená, dělám gramatické chyby a nemůžu si vzpomenout na slova, to je holt život.
Nemusíte všemu rozumět
Buďte trpěliví. Třetí chyba, kterou my Češi pravidelně děláme: Chceme mít ve všem systém, všemu rozumět. Rozčiluje nás, že neznáme nějaké pravidlo. Nebuďte na sebe tak přísní, učení by vás mělo i bavit. Zkuste se smířit s tím, že celý proces pár let zabere.
Jak to dělám já: Už to beru celkem v klidu. Momentálně znám od spousty katalánských sloves třeba jen dvě nejčastěji používané osoby (první a třetí jednotného čísla), některé složité časy například jen pro nejdůležitější slovesa (mít, být) a podobně. Každé puzzle se jednou složí.
Cílový jazyk používejte
Čtvrtá chyba! Dosáhneme nějaké úrovně, pak jazyk odložíme a za pár let abychom začínali znovu. Svojí jazykovou úroveň musíte udržovat, nestojí to tolik námahy. Hledejte nové přátele, čtěte, koukejte na televizi. Znalost jazyka vám otevřela dveře do nové kultury, využijte toho. Jestliže ho nebudete používat, zajde jako nezalévaná kytka. Dobrý způsob je i vést si deník nebo vzpomínkové zápisky.
Jak to dělám já: Většinou jeden film týdně, snažím se při čtení střídat české a španělské knížky. Každý den mrknu do novin a projedu titulky, sem tam rozkliknu článek, který mě zaujal. Každý týden na YouTube nebo v podcastu poslouchám svoje oblíbené komediální pořady (1 – 2 hodiný týdně). Pořád mám hodiny španělštiny, většinou každý týden, obvykle je trávíme prostě tlacháním o normálních věcech.
Eh, jestli vám to přijde pořád jako hodně času, vězte, že v době plného nasazení to bylo mnohem víc. Já vám říkala, že žádný speciální talent nevlastním!
Část svých volnočasových aktivit přesuňte do cílového jazyka
Cestujte
To nejlepší nakonec, třešnička na dortu, květ na kaktusu, chladivý koktejl v rozpáleném dni, ta největší odměna za vaše úsilí – cestování! Sebelepší učebnice nenapodobí efekt, který vznikne, když se nové slovo ve vaší mysli spojí s nějakým emocionálním prožitkem. Co se naučíte na cestách, to nezapomenete. Když jsem byla poprvé v Madridu, odřela jsem si v sandálech patu. Slovo pro „náplast“ nebylo v online slovníku a tak jsem se ho naučila od od prodavače v lékárně blízko Plaza de San Miguel, nikdy ho nezapomenu. Kdo někdy bojoval s názvy zeleniny, ovoce nebo druhů masa v cizím jazyce, ruku nahoru! Tenhle problém se řeší návštěvou restaurace nebo trhu a konzumací příslušné potraviny přímo na místě. A jestli si teď říkáte, taky bych jel/-a, ale… tak najděte to vaše „ale“ a odstraňte ho. Je víc možností než jen zájezd do hotelu, existují stáže, dobrovolnické pobyty, výměna bytů na pobyt á la Airbnb. Místo letadel jsou tu vlaky, v práci nejste nepostradatelní a vaše děti vás nepotřebují celou dobu za zadkem. Nerezignujte na svoje sny a plňte si je, nikdy není pozdě, i kdyby vám bylo třeba devadesát.
Správná otázka. Katalánština totiž, na rozdíl od španělštiny, rozhodně nebyla láska na první poslech. Ve srovnání se španělštinou je šišlavější a o dost méně zvukomalebná (alespoň pro moje uši). Původní myšlenka byla naučit se ke španělštině další jazyk, kterým se mluví ve Španělsku a nejdřív mě lákala baskičtina: její původ je nejasný a je to nejstarší živý evropský jazyk. Navíc pak můžete kamarády oslňovat frázemi typu Izarrak jaitsi eta zure eskuetan jarriko ditut (což znamená „snesu ti modré z nebe“). Nicméně vzhledem k tomu, že při pobytu v Bilbau jsem si nebyla schopná zapamatovat název ulice, ve které se právě nacházím, na delší dobu než dvě vteřiny, jsem tenhle projekt odpískala dřív než stihnul začít. Ostatně, sami Baskové dost často z baskičtiny ovládají jen pár klíčových slov (dobrý den, nashledanou, děkuji, promiň, ahoj), která slouží jako identifikace příslušnosti k Euskal Herria (Baskicku) a jinak si vystačí se španělštinou. Proč asi!
Naproti tomu katalánština je románský jazyk, stejně jako francouzština, portugalština, italština nebo okcitánština (se kterou je mimochodem katalánština zdaleka nejpříbuznější). Oproti španělštině je složitější (liší se psaná a vyslovovaná forma a některé části katalánské gramatiky jsou taky jako z Marsu), ale ve srovnání s baskičtinou se jednalo o dost reálnější záměr. A tak jsem se jednoho studeného únorového večera poprvé dostavila na kurz katalánštiny, a světe div se, nastal úplně stejný efekt jako s Barcelonou – po počáteční nedůvěře se dostavilo nadšení. Další plus je, že jakmile aspoň trochu proniknete do systému výslovnosti, psaní a tvoření slov, můžete naplno začít těžit z podobnosti mezi španělštinou a katalánštinou. V praxi nějakých 70 % slovní zásoby dostáváte zdarma. Zejména proto se můžu pochlubit, že od včerejška jsem hrdou majitelkou oficiálního diplomu jazykové úrovně A1.
Svítání nad Barcelonou
Kde všude se mluví katalánsky
Katalánsky se mluví zejména v takzvaných Països Catalans, katalánských zemích. Je to především Andorra, kde je katalánština jediným úředním jazykem, dále tři španělská autonomní společenství – Katalánsko, Valencie a Baleárské ostrovy, pak část španělského Aragónu (úzký pruh území, které se nazývá Franja de Ponent a sousedí s Katalánskem), francouzský region Roussillon a město L’Alguer na Sardinii. Suma sumárum je to nějakých deset milionů rodilých mluvčích situovaných kolem Středozemního moře.
Parc Güell, Barcelona
Historie a vývoj katalánštiny
Katalánština se stejně jako španělština vyvinula z lidové latiny kolem 8. – 9. století našeho letopočtu. Na rozdíl od španělštiny se ale víc než z arabštiny napájela ze zdrojů ze severu (francouzština, okcitánština). Katalánština měla hvězdný start (první doložené katalánské texty pochází z 12. století, první tištěná kniha se objevuje roku 1475), aby pak zažila několik staletí úpadku a znovu se začala rozvíjet až v období po roce 1800, což souviselo s národními obrozeními probíhajícími v tehdejší době po celé Evropě.
Opravdu těžké časy zažila katalánština mezi lety 1939 a 1975, za období frankistické diktatury. Perzekuce jazyka byla systematická a tvrdá, a to zejména ve čtyřicátých a padesátých letech. Katalánština byla zakázána ve školách, zakázány byly i katalánské knihy, časopisy a noviny. Katalánsky jste nesměli ani telefonovat nebo poslat telegram. Nelehké období přežil jazyk v rodinách, po smrti diktátora Franca obnovila moderní španělská ústava z roku 1978 jazykovou pluralitu a katalánština se znovu stala oficiálním jazykem. V současnosti patří mezi 100 nejpoužívanějších jazyků na světě.
Katalánština je jazyk značně diverzifikovaný, což znamená, že jeho podoba se může podle oblasti, ve které se právě nacházíte, docela dost lišit. Rozdíly jsou ve výslovnosti, slovní zásobě i ve tvoření slov. Základní verze existují dvě: katalánština západní (Valencie, západní část Katalánska, Aragón) a katalánština východní (Barcelona, východní Katalánsko a Baleárské ostrovy). Každá z nich má ještě spoustu regionálních variant, které se často označují vlastním názvem. Ve Valencii se katalánštině říká valencià (valencijština), na Mallorce mallorquí a na Menorce menorquí, ale nenechte se zmást – je to pořád to samé a dorozumíte se všude. Obecně se dá říct, že směrem od jihu na sever se vyslovuje méně souhlásek. Tak například ve Valencii vysloví sloveso „parlar“ (mluvit) jako „parlar“, i s koncovým „r“, a slovo „aquest“ (tento) jako „akest“, zatímco v Barceloně uslyšíte „parla“ a „aket“. V západní katalánštině se ve výslovnosti rozlišuje „o“/“u“ a „e“/“a“, ale v oblasti kolem Barcelony se „o“ i „u“ vyslovují prakticky stejně (jako „u“), a stejným způsobem se stírá výslovnost mezi „e“ a „a“ (oboje se vyslovuje jako takzvaná neutrální samohláska, která ovšem necvičenému českému uchu zní jako poněkud divné „a“). Tento jev se nazývá neutralizace.
Dělení mezi západní a východní katalánštinou s vyznačením regionálních variant. Zdroj obrázku: es.wikipedia.org
Vztah španělštiny a katalánštiny
Vztah mezi španělštinou a katalánštinou je, diplomaticky řečeno, napjatý. Historická období, ve kterých byla katalánština ve Španělsku pronásledována, zanechala na Kataláncích nesmazatelné stopy. Zejména Katalánci z Katalánska se národnostně velice ostře vymezují proti Španělům a na katalánském venkově se můžete potkat s lidmi, kteří španělštinu zcela odmítají a jinak než katalánsky s vámi mluvit nebudou. Snad jako kompenzace za minulé křivdy se tam dnes v praxi objevuje výrazné protežování katalánštiny (na prvním stupni základních škol se vyučuje jen katalánsky, pro určité profese – například ve školství a zdravotnictví – musíte ovládat katalánštinu). Uvedené snahy bývají pravidelně kritizovány ve španělských médiích. Lehké to v Katalánsku nemají ani Katalánci, kteří se cítí jako Španělé. Vyvěsit v Barceloně na balkón španělskou vlajku místo estelady dnes vyžaduje jistý díl osobní odvahy. Co vlastně Katalánci chtějí? Touží zejména po uznání vlastní identity – pokud by Španělé mířící do Katalánska měli snahu zdravit katalánsky a trochu se katalánsky domluvit, pravděpodobně by byli spokojení. Pro Španěly je ovšem podobný požadavek jedno velké WTF – asi jako kdyby se Pražáci v Brně měli snažit mluvit hantecem.
V praxi jsou Katalánci většinou bilingvní. Všichni mluví španělsky a velká část z nich (podíl kolísá podle konkrétního regionu mezi 60 a 90 %) aktivně mluví katalánsky. Schopnost Katalánců přepínat ve zlomku vteřiny mezi dvěma podobnými jazyky mě dodnes uvádí v úžas a každodenní životní praxe je mnohem veselejší než komentáře ve zprávách: většina lidí spokojeně povídá oběma jazyky a každý si volí ten, který mu zrovna přijde příjemnější. Všichni si bez problémů rozumí, ale samozřejmě pořád platí, že za použití katalánštiny vám v Katalánsku připíšou významný počet kladných bodů.
Vlajky katalánských zemí
Vlajka, kterou dnes v Katalánsku potkáte nejčastěji (žlutočerveně pruhovaná s modrým hvězdnatým klínem) není oficiální katalánskou vlajkou. Nazývá se „estelada“ (katalánsky „hvězdnatá“) a je separatistickým symbolem. Její význam je nezakrytě politický a tak je lepší se jejímu použití vyhnout (samozřejmě pokud nesympatizujete s odtržením od Španělska!) Oficiální katalánská vlajka má jen devět vodorovných pruhů: čtyři červené a pět žlutých. Historicky je to vlajka Aragonského království – ostatně Aragón má dodnes stejnou. Valencie a Baleárské ostrovy používají stejný základ doplněný o vlastní symboly.
Katalánsko
Andorra
Baleárské ostrovy
Valencie
Kde a jak se můžete učit katalánsky?
Učit se katalánsky překvapivě není až taková věda. V Praze můžete navštěvovat kurzy Střediska katalánských studií Karla Velikého. Jak studium jako takové, tak i mezinárodní zkoušky z katalánštiny, které můžete na konci roku složit, jsou zcela zdarma. Středisko financuje vláda Andorry, a každý rok se můžete přihlásit do konkurzu na letní stipendia, dvoutýdenní pobyty v oblastech, kde se mluví katalánsky. Platíte si většinou jen letenky, takže když jste pilní studenti, můžete si tak obstarat letní dovolenou třeba na Baleárech nebo v jižní Francii. „Na učení“ je katalánština obtížná zhruba stejně jako francouzština, ale výslovnost je o něco lehčí – nebojujete s nosovkami. Jak už padlo výše, pokud umíte španělsky, je to vaše obrovská výhoda, protože spousta slov je stejných nebo velmi podobných.
Co se týče studijních zdrojů, tam už je situace o něco horší. Regály s učebnicemi v Čechách zejí prázdnotou, dostanete se tak maximálně ke kapesní konverzaci pro turisty. Pokud budete navštěvovat kurzy zmíněné výše, dostanete přístup k oficiální učebnici andorrské provenience, ale upřímně řečeno, moc dobrá není. Nezbyde vám tedy nic jiného, než prozkoumat Amazon, nebo rovnou sednout na letadlo a projít barcelonská knihkupectví. Něco mi říká, že pokud se zmíníte, že sháníte učebnici na katalánštinu, budete kolem sebe mít do pěti vteřin asi tak 8 až 10 ochotných prodavačů!
