Víte, co jsou to pueblos blancos? Jako pueblos blancos, bílé vesnice, se označují andaluské vesničky roztroušené po horách mezi pobřežím a vnitrozemím v provinciích Málaga a Cádiz. Domečky se bílí vápnem, snad aby jejich majitelům nebylo takové horko, a výsledkem je vesnice jako z pohlednice, úzké bílé ulice v kopcích, opečovávaná patia, pestrobarevné květináče na balkónech a křik vlaštovek nad vašimi hlavami. Mijas, vzdálené necelých 30 kilometrů od španělské Málagy, vám tenhle pitoreskní obrázek doplní ještě výhledy na Středozemní moře a hýkáním oslíků.
Mijas (což se čte jako „michas“) není dnes nijak malé městečko. Jestliže na začátku 20. století sahal počet jeho obyvatel něco málo přes 5 000, dnes už jich má skoro šestnáctkrát tolik. Stejně jako v případě ostatních vesnic na pobřeží Costa del Sol za to může turistický boom, který v oblasti nastal od padesátých let 20. století.
Za posledních 60 let se původně zaostalé pobřeží Andalusie – spoléhající na zemědělství a rybolov – proměnilo dost zásadním způsobem. Jestliže si ještě první turisté na Costa del Sol mohli s nevěřícným výrazem fotit místní obyvatelstvo na oslu, dnes vytahují kreditku v bezpočtu restaurací a krámků s koženými výrobky a suvenýry. Oslíci se přestěhovali do ustájení na hlavním náměstí Plaza Virgen de la Peña, kde bojují za přežití svého druhu. Andaluský osel je považován za nejstarší druh osla v Evropě (více než 3 000 let) a vyznačuje se velkou silou a odolností vůči horku a nedostatku vody. Dřív se používal pro přepravování nákladu a jako pracovní zvíře (například pro pohon lisů na olivy), dnes mu díky změně původního andaluského způsobu života hrozí vyhubení. A tak oslíkům nezbylo nic jiného, než se do turistického ruchu zapojit také.
Přímo před oslíky se nachází turistická kancelář, kde se můžete stavit pro mapku městečka s vyznačenou okružní trasou, najdete na ní například pozůstatky starých muslimských hradeb, různé svatyně a kostelíky, netypicky oválnou a malou arénu pro býčí zápasy nebo historicko-etnologické muzeum, které najdete na Plaza de la Libertad 1 a můžete ho navštívit za lidovou cenu jednoho eura.
Muzeum je docela zajímavé a kromě typických předmětů denní potřeby jako jsou hliněné nádoby na víno a vodu, pec na chléb a podobně, vystavuje třeba i tradiční lis na olivy:
Abychom byli upřímní, Mijas je turistická atrakce, o tom žádná. Uslyšíte víc angličtiny než španělštiny, a nácvak uprostřed léta si ani nechci představovat, když už na začátku května byly všechny zahrádky plné. Ale přesto vesnička stojí za vidění a pokud se budete dovolenkovat v některém z blízkých přímořských letovisek (Torremolinos, Benalmádena nebo Calahonda), zajeďte se sem podívat.
Pipirrana
Tak kde je ten salát, který vás v létě spolehlivě osvěží? Jmenuje se pipirrana, a ochutnala jsem ho v Granadě úplnou náhodou. Teploty na konci dubna vystřelily bez varování ke třicítce a slunce pálilo jak pominuté. Sklesla jsem pod nejbližší slunečník a objednala si bez větších očekávání colu se spoustou ledu, když přede mnou přistál talířek drobně pokrájeného salátu se zálivkou a pečivem (ano, povšimněte si, že „tapa“ zdarma se v Granadě servíruje i k nealku!), takže jsem se mohla poprvé seznámit s pipirranou, pokrmem na pomezí mezi salátem a gazpachem. Andaluská pipirrana obsahuje na drobné kousky (menší než 1 cm) pokrájenou zelenou papriku, zralá rajčata, mladou cibuli, 1 – 2 stroužky česneku, sůl, vařené vejce a zálivku z olivového oleje a octa. Všechny ingredience se pak promíchají a salát se nechá alespoň 4 hodiny vychladit v ledničce. V Mijas jsem si tenhle zázrak dala zase, tentokrát ve verzi pipirrana de Jaén (s tuňákem), a byl opět osvěžující a hrozně dobrý, takže ho vaší pozornosti doporučuji také 🙂
Co vidět v okolí
Mezi Mijas a Málagou se v katastru obce Benalmádena nachází ještě dvě vyhlídková místa, která stojí za zmínku. Tím prvním je Castillo de Colomares, což je vlastně pomník Kryštofu Kolumbovi ve formě malého přezdobeného zámku. Byl postaven na konci 80. let, nejedná se tedy o žádnou historickou památku. Do areálu pomníku zaplatíte vstupné 2.50 eura, a z přilehlé zahrady jsou docela pěkné výhledy na moře.
Tím druhým místem je poněkud překvapivě Templo budista Benalmádena, budhistický chrám, což je stavba, kterou byste v přímořském letovisku asi prvoplánově nehledali. Stojí na vyhlídce, takže pěkné rozhledy na moře jsou opět zaručeny, a uvnitř se nachází klasická svatyně včetně Budhy, modlicích mlýnků a vonných tyčinek.
