… aneb Španělsko do kapsy tentokrát vyjíždí za Kanál a přináší manuál pro použití anglických hospod
Zlé jazyky tvrdí, že kvalita tamní kuchyně udělala z Britů vynikající mořeplavce, a první celobarevné učebnice angličtiny, vydávané s velkou pompou na začátku 90. let, v nás probudily představu, že vrcholem místní kulinářské aktivity jsou hranolky z friťáku (jak jinak než zabalené spolu s kusem prapodivné ryby do promaštěného novinového papíru). Jenomže tak jednoduché to není, anglický puding není vůbec puding tak, jak ho chápeme my, a pie není jen ovocný koláč. A proto v dnešním článku jednou provždy zboříme mýtus o nechutné britské kuchyni, navštívíme pravý anglický pub, zjistíme, co mají fish & chips společného se Španělskem, a odhalíme, co je to nefalšovaný anglický Sunday roast.
Až příště navštívíte Velkou Británii, ponechte bez povšimnutí naleštěné výkladní skříně a naškrobené ubrusy elegantních restaurací, stejně tak jako všechny ty Starbucks, KFC, McDonalds a Dunkin Donuts provozovny. Místo toho radši navštivte pravý English pub, poznáte jej docela snadno. Jeho poznávacím znamením je nápadný vývěsní štít a bohatě zdobený (zpravidla dřevem obložený) vstup, ale zejména a především originální a pokud možno co nejvíc ujeté jméno. Figuruje-li v něm alespoň jedno zvíře, tím lépe! Jmenuje se hospoda, před kterou stojíte Lamb & Flag (Jehně a vlajka), The Dog And Duck (Pes a kachna) nebo Coach & Horses (Vůz a koně)? Tak to vám gratuluji, našli jste pravý britský pub!
Anglický pub vypadá nějak takhle… 
… nebo takhle.
Takováto britská hospoda má zpravidla alespoň dvě patra. V přízemí se nachází výčep, a tedy se tam primárně popíjí (ačkoliv jídlo si tam často můžete dát také), ale pokud se jdete do hospody hlavně najíst, vystupte do patra, které bývá pro tyto účely rezervováno. Na stolech najdete kromě jídelních lístků i čísla, a ta tam nejsou pro nic za nic. V takové anglické hospodě vás totiž nikdo nepřijde obsloužit až ke stolu. Až si vyberete – pití nebo jídlo nebo oboje – přistoupíte dole u výčepu k pultu, objednáte si, a nahlásíte číslo stolu. Jak už jistě tušíte, při objednávce piva se mohou projevit drobné kulturní rozdíly. O kvalitě nápoje se zde nebudeme přít, neboť svého oblíbence mezi anglickými pivy si musíte najít sami (jsou opravdu jiná než ta naše), ale pokud nevíte, starý dobrý Guiness vás nezklame. Velké pivo se v Anglii měří na imperiální pinty, což je přibližně 568 mililitrů, a objednáte si jej slovy I’ll have a pint of… (vaše zvolené pivo). Pokud chcete malé pivo, objednáte si „a half“, což je, jak už název napovídá, polovina pinty, neboli 275 ml. Pivo dostanete s sebou do ruky hned, jídlo za vámi donesou ke stolu – a pozor, platí se okamžitě při objednávce. Spropitné je spíš vzácností a nemusíte si s ním lámat hlavu. Ostatně, všude se stejně v podstatě automaticky platí pouze kartou.
Pohled z jídelního patra na přízemí s výčepem 
V pubu v londýnském Soho
Dobrá, dejme tomu, že před vámi úspěšně stojí napěněný Guiness, všechny bublinky jste nechali vystoupat k hladině (dokud pivo pění, nechte jej stát a pár minut počkejte, než se usadí), a můžete se v klidu zamyslet nad hlavním chodem. Co to bude?
Tradiční britské členění jídel sází na velké snídaně (odtud všechny ty fazole, míchaná vajíčka a uzenky), a velké večeře, kterým se poněkud zmatečně říkalo a ve velké části Anglie stále říká „tea“, ale s čajem a sušenkami mají málo společného. Ty byly vyhrazeny pro znuděnou aristokracii a vyšší sociální třídy, ale běžný britský plebs se přes den odbývá většinou jen sendvičem (ano, to proto jsou jich v supermarketech plné chlaďáky!) a hlavní jídlo dne bývá často nazýváno právě „tea“, tedy „čaj“.
Opusťme ale na chvilku Britské ostrovy a odskočme si do středověkého jižního Španělska, kterému v té chvíli vládne muslimská říše al-Andalus (jak už z několika článků na blogu víme, předchůdce dnešní španělské Andalusie), kde zatím v relativním poklidu koexistují křesťané, muslimové a sefardští Židé. Právě ti posledně jmenovaní si v pátek navečer připravují na zítřejší sabat rybu (zpravidla tresku) obalenou v těstíčku a následně osmaženou, tak, aby jídlo bez problémů vydrželo následujících 24 hodin. Tato relativní idyla ovšem v roce 1492 definitivně končí, a katolické Španělsko vyhání sefardské Židy ze země. Část z nich končí v Británii – a své národní jídlo si přiváží s sebou.
Osmažená ryba se obyvatelům Britských ostrovů zamlouvala, a tak jídlo s nadšením adoptovali. Není úplně jasné, ve které chvíli se k ní přesně přidaly „hranolky“ – lépe řečeno osmažené brambory, nepředstavujte si tenké hranolky a la McDonald – ale v první půli 19. století už v dílech Charlese Dickense najdeme četné odkazy na smaženou rybu a hranolky – a před rokem 1860 se objevují první pouliční stánky s fish & chips. Do roku 1910 jich v Británii existuje už 25 000. Britské národní jídlo je na světě!
Kromě tradičních fish & chips by vaší pozornosti neměla uniknout Sunday roast, tedy nedělní pečínka. Její kořeny jsou tentokrát veskrze britské – na scéně se objevuje za vlády Jindřicha VII., někdy v roce 1485. Britským strážcům královského paláce se prý dokonce začalo říkat Beefeaters právě pro jejich příslovečnou lásku k nedělní hovězí pečínce! Také téhle tradici nedělalo velké potíže rozšířit se po celé zemi. Kdo jen měl ohniště nebo krb, ten si hleděl na neděli opatřit kus masa, a s láskou připravit Sunday roast – jídlo, kde pečínku doprovází zelenina, brambory, gravy (bohatá omáčka připravená z masového výpeku) a především tradiční Yorkshirský puding, který zde figuruje jako příloha. Slovu puding zde nelze rozumět doslova, případně připusťte chybu v našem středoevropském Matrixu a přijměte fakt, že puding je zkrátka a dobře něco jako miska z těsta, do které nalijete štědrou porci omáčky gravy a pak si jí k masu rozkrájíte jako (velmi chutnou) přílohu.
Zrovna tak vás nemusí děsit ani ledvinkový puding nebo masový pie, protože to jsou jen výrazy popisující slaný masový koláč. I k tradičnímu britskému „pie“ dostanete nádobku s gravy, kterou si jídlo polijete. Kulinární zážitek zaručen!
A kde takové pubs v Londýně najdete? Místo, kde ochutnáte tradiční britskou kuchyni, najdete v širším centru Londýna velmi snadno (pokud mluvím o širším centru, mám na mysli místa jako Paddington, Camden nebo West End). Pokud hledáte něco bohémštějšího, zamiřte do londýnské čtvrti Soho, kterou najdete zhruba ve čtverci mezi Oxford Street, Regent Street, Piccadilly Circus a Leicester Square.
