Nemám teď na mysli chodit deset nebo patnáct let do jazykovky a říkat přitom „učím se italsky“. Když říkám naučit, myslím tím úplně ovládnout a ochočit si ho, tak, aby byl prostě váš. Abyste v něm mohli myslet, psát, snít, koukat na televizi, mluvit, zpívat, dělat vtipy. To všechno samozřejmě pokud možno expresně 🙂 Jak to udělat, abyste v procesu učení byli efektivní a aby vám to nezabralo půl života? Pro začátek je dobré si uvědomit dvě základní věci:
Neexistuje nic jako specifický talent na jazyky. Slýchám to pořád, ode všech. „Ty se máš, taky bych chtěl/-a mít talent na jazyky jako ty“. „No jo, když ty na to máš prostě talent“. Ne, ne, ne, a ne. Všichni máme schopnost se jazyk naučit, a všichni v podstatě stejnou. Všechny zdravé děti začnou někdy mezi druhým a třetím rokem mluvit, některé o pár měsíců dříve, jiným to trvá trochu déle. Malí Dánové objektivně začínají mluvit později, protože dánština je objektivně těžký jazyk, zrovna tak bilingvním dětem zabere start víc času. Nakonec ale mluvíme všichni. Existují samozřejmě vrozené dispozice, které vám ten úkol usnadní – hudební sluch, dobrá paměť, schopnost logicky si spojovat souvislosti. Pokud je máte, velké plus pro vás. Pokud ne, nic se neděje – ledacos se dá zkompenzovat. Nejdůležitější je vědět, že mluvit dalším jazykem (skoro) tak, jako by byl váš vlastní, je možné a perfektně dosažitelné.
Stojí to úsilí a čas. Vraťme se k příkladu s dětmi. Od té doby, co se narodí, jsou obklopené cílovým jazykem. Slyší mluvit ostatní, pouští se jim pohádky, rodiče je povzbuzují a opravují, komunikují s ostatními dětmi. Školní dítě už většinou mluví bez chyb ve výslovnosti i gramatice a pokud strávilo část dětství čtením, má i slušnou slovní zásobu. To je sedm let 100 % expozice cílovému jazyku. Předpokládejme, že se chcete dostat k cíli dříve, a kromě toho potřebujete chodit do práce, věnovat se i jiným koníčkům a rodině, že? Budete muset zkompenzovat čas vlastním úsilím. Je nutné si přiznat, že pokud chcete uspět, budete se muset fakt snažit – víc, než jen dojít dvakrát týdně na jazykový kurz a udělat úkol. Mnohem víc.
Pro ohodnocení jazykových znalostí se v Evropě používá CEFR, Evropský referenční rámec jazykových úrovní. CEFR jich rozeznává celkem šest: A1, A2 (základní uživatel), dále B1, B2 (samostatný uživatel) a konečně C1, C2 („zdatný“ uživatel, v angličtině se stupeň označuje jako „proficiency“). Jako uživatel na úrovni A1 máte slovní zásobu cca 500 slov, umíte pozdravit, představit se a krátce okomentovat věci, které s vámi bezprostředně souvisí (třeba kde bydlíte a jaký je váš denní rozvrh). Každá další úroveň předchozí slovní zásobu zhruba zdvojnásobuje, tzn. A2 odpovídá 1 000 slov, B1 pak 2 000 slov a tak dále, až po C2, kde by vaše slovní zásoba v příslušném jazyce měla čítat přibližně 16 000 slov. S úrovní C2 rozumíte prakticky všemu co slyšíte, bez ohledu na kontext nebo téma, a vaše schopnosti použití daného jazyka plus mínus odpovídají rodilým mluvčím. Rozhraní mezi jednotlivými písmeny jsou zároveň kritickými body, kde spousta lidí se svým úsilím končí, protože čelíte specifickým potížím. Při přechodu z A2 na B1 je složité udržet motivaci, investovali jste už hodně sil a přesto se ještě pořádně nedomluvíte: přichází frustrace. Relativní svobodu vyjadřování většina lidí vnímá kolem úrovně B2, tady pak musíte najít nové metody a způsoby učení, protože přehoupnout se výš směrem k C1 a později C2 znamená rozšířit své pole zájmu na slang na straně jedné a naopak na vzdělaný jazyk na straně druhé. Dost bylo obecných úvodů. Jak teda konkrétně na to?
Získejte solidní základy
Smutná zpráva, vím. Ale bez toho se nikdo neobejdeme. Pořiďte si jednu oldschool učebnici kde typicky najdete sled článek – slovíčka – gramatika – procvičení, a našprtejte základní nepravidelná slovesa, základní časy (přítomný, minulý, budoucí a kondicionál – jeden od každého, pikantní časy zatím můžete vynechat), číslovky a prvních 500 – 1000 slovíček. Naučte se abecedu, hláskovat a pojmenovat v příslušném jazyce interpunkční znaménka nebo specifické znaky. Později vám to dost usnadní život. Nezabíjejte učebnicí zbytečně moc času, ale snažte se během půl roku až roku dostat až na A2. Využijte ten čas k tomu, abyste si vypěstovali studijní návyky. Pořiďte si zvýrazňovače, fixky, blok a zvykněte si věnovat se učení každý den, i kdyby to mělo být 20 minut v tramvaji. Buďte šprti!
Jak to dělám já: Obtížně, taky mě to otravuje. Došprtání katalánských základů mám v plánu na léto.
Cizojazyčné vstupy od prvního momentu
První chyba, kterou my Češi při učení cizích jazyků děláme spočívá v tom, že naše snažení od začátku nerozšiřujeme za tu jednu oldschool učebnici. Nechovejte se ke svému cílovému jazyku jako k mrtvé latině. Určitě je za ním národ s vlastní kulturou, gastronomií, televizí, novinami a časopisy. Najděte si na internetu televizní pořad, který vás tématem zajímá, a sledujte ho od první chvíle. Ještě než vůbec umíte říct, kde bydlíte. Zvyknete si na rytmus, přízvuk a reálnou rychost jazyka. Přestanete se ho bát. Za chvíli začnete poznávat slova. A ještě o chvíli dál se ledacos přiučíte. Najděte si podcast a proveďte s ním to samé, šup s ním do uší cestou do práce. Vyhledejte si recept na nové jídlo a uvařte podle něj. Na dovolenou si kupte na pláž jednoduchý časopis – hodně obrázků, málo textu.
Jak to dělám já: Každou sobotu ráno koukám u snídaně na katalánský TV pořad La meva mascota i jo (Můj mazlíček a já) o zvířatech. Jednou až dvakrát týdně poslouchám cestou do práce cca 15ti minutový podcast Sabies que…? (Věděl jsi, že…?) o zajímavostech z Katalánska.
Poznejte, co na vás platí
Najděte si svůj způsob, každý jsme jiný. Někoho rád chodí na jazykové kurzy, protože ve víc lidech mu učení přijde zábavnější. Někomu se dobře učí ráno, jinému večer. Někdo je individualista a ostatní lidi ho na hodině ruší. Respektujte svoje zvláštnosti.
Jak to dělám já: Nedám dopustit na individuální hodiny, ve španělštině mě dovedly až k C2. Mluvíte celou dobu, před ničím se neschováte, ničemu neujdete, žádná ulejvačka. Na vyšším stupni (kolem úrovně B) už bych se jinak neučila. José, vím, že to tady čteš, takže tisíckrát díky!
Mluvte!
Druhá chyba, kterou my Češi děláme. Pozůstatek Rakousko-Uherska? Vrozený strach z chyb? Perfekcionismus? Nevím, ale bojíme se mluvit. Bojíme se to říct špatně. Nevíme jistě, a tak radši mlčíme. Co kdyby se nám smáli? Vyhlašte válku svému strachu z chyb a mluvte, mluvte, mluvte. Na hodinách v jazykovce, na ulici, při jazykových výměnách, a pokud nemáte vůbec nikoho, mluvte sami se sebou o tom, co jste ráno dělali a co jste si dali k obědu. Podívejte se přísně na ten telefon, co vám nahání tolik strachu a řekněte si, já to zvládnu! Mluvení je absolutní priorita, ta nejcennější dovednost, kvůli tomu to děláte. Tak… mluvte!
Jak to dělám já: Tohle je moje velká slabina. Když znervózním, mluvení mi děsně nejde. Vlastní nedokonalost mě hrozně rozčiluje. Osvědčilo se mi začít v tu chvíli cíleně mluvit pomaleji a zhluboka dýchat, nervozita poleví. Většinou taky pomůže, když pojmenuju svůj problém, nebojte se říct něco jako „nech mě chvíli přemýšlet“ nebo „zrovna teď si nemůžu vzpomenout“.
Stanovte si měřitelné cíle
Mluvit jako člověk, který se vaší oblíbené zemi narodil, je velký a těžký úkol. Rozkouskujte ho na menší a stravitelnější části. Každý den udělejte něco, co vás k vašemu cíli posune. Každý den si zformulujte jedno malé splnitelné předsevzetí: Naučím se těchhle pět slovíček. Přečtu si jeden článek v novinách. Pustím si na internetu jednu reportáž ze zpráv. O víkendu si pustím film. Atakdále.
Jak to dělám já: Za těch pár let, co jsem intenzivně věnovala španělštině, mám betonové studijní návyky, malé denní kroky dělám bez přemýšení. Kromě toho se přihlašuju na mezinárodní jazykové zkoušky, vyhovují mojí potřebě zřetelných mezníků.
Najděte svoji motivaci
Proč to děláte? Chcete lepší práci, přečíst si Shakespeara v originále nebo se domluvit na dovolené? Ať je vaším cílem co chce, pojmenujte si ho. Mějte ho na zřeteli, až budete mít chuť praštit s knihou do kouta nebo se vám nebude chtít opakovat slovíčka. Hledejte nové a nové věci, které vás motivují. Možná vám zachutnala místní gastronomie a jazyk vám pomůže s jejím objevením. Nebo sledujete Facebookovou stránku o tématu, které vás zajímá. Šup s tím na seznam motivátorů.
Jak to dělám já: Já jsem měla být Španělka, to každý ví. Za prvé kompenzuji to, že jsem se narodila úplně někde jinde. Za druhé to tam prostě miluju, včetně jídla, lidí, krajiny, počasí, kultury. Co chcete víc?
Učte se od ostatních
Mám jednoho španělského kamaráda. Když se potká s někým, kdo mu zrovna nesedí, vždycky shovívavě říká: „Hay que aprender de todo el mundo.“ (Učit se je potřeba od každého.) A je to tak. Kopírujte finty, studijní návyky, přiučte se nadávky. Chtějte po ostatních, aby vás opravovali. Zeptejte se, co znamená to slovo, co jste právě slyšeli. Vůbec se ptejte na všechno. Pak si to někam napište, jestli jste sklerotici jako já.
Jak to dělám já: Čtu si nápisy v MHD a reklamní tabule, nevychovaně poslouchám cizí rozhovory v restauraci, v autobuse a na ulicích. Když někdo v rozhovoru použije slovo, které neznám, vždycky se zeptám, co znamená. Vypadám jako blbeček? Tak ať. A všechna nová slovíčka, která pochytám na cestách, si zapíšu do poznámek v mobilu.
Zbavte se včas pomocných koleček
Potřebujete k vašemu prvnímu kolu pomocná kolečka? (Čti: Titulky k filmu nebo komiks místo knížky?) OK, ale zbavte se jich včas. Jestli jste někde kolem úrovně B2, titulky by pro vás už měly být sprosté slovo. Musíte je zahodit, nejde to jinak. A ne, ani v originále si je tam nemůžete nechat. První dva, tři… možná čtyři filmy budete fakt trpět a nebudete nic rozumět. Budete mít chuť to v půlce vypnout. Musíte vydržet! Pusťte si zprávy, i když jsou rychlé a nevíte, která bije. Koukejte na obrázky a věřte svým mozkovým hemisférám, jednou to přijde. Jednou to udělá „cvak“ a budete rozumět, jako byste v té řeči vyrostli. Zároveň jsem přesvědčená, že dvojjazyčné knihy (na jedné straně originál, na druhé překlad) jsou zlo a měly by se vymítat stejně jako upíři. Zahoďte ten cajk a kupte si úplně normální, jednoduchou knížku – detektivku s vraždou nebo nějakou romantiku. Čím prostší děj, tím lepší. Smiřte se s tím, že nerozumíte všemu a pamatujte, že z dvojjazyčného vydání Psa baskervillského se ještě nikdo anglicky nenaučil.
Jak to dělám já: Ve španělštině jsem titulky zahazovala ještě před B2. Trvalo to dva a půl filmu, třetí to zlomil. Určitě pomohlo, že jedna z hlavních postav byla cizinka, takže její španělštině bylo líp rozumět. Zprávy v TV zabraly znatelně déle, určitě ještě o hezkých pár měsíců víc, než filmy. Ty jsem si pouštěla na pozadí k různým činnostem (bez snahy nějak extra rozumět). „WTF, já všechno rozumím“ moment přišel, když jsem si jednou u zpráv trhala obočí 🙂
Akceptujte svoji nedokonalost
Můžete být dobří jak chcete, ale nikdy nebudete perfektní, nikdo není. Smiřte se s tím, že ani jako C2 nebudete znát úplně všechna slova. Udělat gramatickou chybu není hrdelní zločin. Akceptujte, že většina místních lidí stejně pozná, že jste se narodili jinde. Nežeňte se za dokonalým přízvukem, je to ztráta energie. Soustřeďte se na to, aby vám bylo dobře rozumět a nezapomeňte, že kulturní zvyklosti rozhodují daleko víc, než perfektně posazený akcent. Chovejte se jako místní, napodobte jejich styl vyjadřování a způsoby. Vaše španělština může být sebelepší, ale pokud si budete od lidí stoupat dva metry daleko jako Finové, nezapadnete nikdy.
Jak to dělám já: Bolestně. Trvalo mi dva roky smířit se s tím, že většina Španělů pozná, že nejsem Španělka. Ať dělám co dělám, moje samohlásky jsou většinou o trochu delší, než by měly být. Když mám blbý den nebo jsem unavená, dělám gramatické chyby a nemůžu si vzpomenout na slova, to je holt život.
Nemusíte všemu rozumět
Buďte trpěliví. Třetí chyba, kterou my Češi pravidelně děláme: Chceme mít ve všem systém, všemu rozumět. Rozčiluje nás, že neznáme nějaké pravidlo. Nebuďte na sebe tak přísní, učení by vás mělo i bavit. Zkuste se smířit s tím, že celý proces pár let zabere.
Jak to dělám já: Už to beru celkem v klidu. Momentálně znám od spousty katalánských sloves třeba jen dvě nejčastěji používané osoby (první a třetí jednotného čísla), některé složité časy například jen pro nejdůležitější slovesa (mít, být) a podobně. Každé puzzle se jednou složí.
Cílový jazyk používejte
Čtvrtá chyba! Dosáhneme nějaké úrovně, pak jazyk odložíme a za pár let abychom začínali znovu. Svojí jazykovou úroveň musíte udržovat, nestojí to tolik námahy. Hledejte nové přátele, čtěte, koukejte na televizi. Znalost jazyka vám otevřela dveře do nové kultury, využijte toho. Jestliže ho nebudete používat, zajde jako nezalévaná kytka. Dobrý způsob je i vést si deník nebo vzpomínkové zápisky.
Jak to dělám já: Většinou jeden film týdně, snažím se při čtení střídat české a španělské knížky. Každý den mrknu do novin a projedu titulky, sem tam rozkliknu článek, který mě zaujal. Každý týden na YouTube nebo v podcastu poslouchám svoje oblíbené komediální pořady (1 – 2 hodiný týdně). Pořád mám hodiny španělštiny, většinou každý týden, obvykle je trávíme prostě tlacháním o normálních věcech.
Eh, jestli vám to přijde pořád jako hodně času, vězte, že v době plného nasazení to bylo mnohem víc. Já vám říkala, že žádný speciální talent nevlastním!
Cestujte
To nejlepší nakonec, třešnička na dortu, květ na kaktusu, chladivý koktejl v rozpáleném dni, ta největší odměna za vaše úsilí – cestování! Sebelepší učebnice nenapodobí efekt, který vznikne, když se nové slovo ve vaší mysli spojí s nějakým emocionálním prožitkem. Co se naučíte na cestách, to nezapomenete. Když jsem byla poprvé v Madridu, odřela jsem si v sandálech patu. Slovo pro „náplast“ nebylo v online slovníku a tak jsem se ho naučila od od prodavače v lékárně blízko Plaza de San Miguel, nikdy ho nezapomenu. Kdo někdy bojoval s názvy zeleniny, ovoce nebo druhů masa v cizím jazyce, ruku nahoru! Tenhle problém se řeší návštěvou restaurace nebo trhu a konzumací příslušné potraviny přímo na místě. A jestli si teď říkáte, taky bych jel/-a, ale… tak najděte to vaše „ale“ a odstraňte ho. Je víc možností než jen zájezd do hotelu, existují stáže, dobrovolnické pobyty, výměna bytů na pobyt á la Airbnb. Místo letadel jsou tu vlaky, v práci nejste nepostradatelní a vaše děti vás nepotřebují celou dobu za zadkem. Nerezignujte na svoje sny a plňte si je, nikdy není pozdě, i kdyby vám bylo třeba devadesát.
Jak to dělám já: Cestuju 🙂
