Katalánština

Proč katalánština?

Správná otázka. Katalánština totiž, na rozdíl od španělštiny, rozhodně nebyla láska na první poslech. Ve srovnání se španělštinou je šišlavější a o dost méně zvukomalebná (alespoň pro moje uši). Původní myšlenka byla naučit se ke španělštině další jazyk, kterým se mluví ve Španělsku a nejdřív mě lákala baskičtina: její původ je nejasný a je to nejstarší živý evropský jazyk. Navíc pak můžete kamarády oslňovat frázemi typu Izarrak jaitsi eta zure eskuetan jarriko ditut (což znamená „snesu ti modré z nebe“). Nicméně vzhledem k tomu, že při pobytu v Bilbau jsem si nebyla schopná zapamatovat název ulice, ve které se právě nacházím, na delší dobu než dvě vteřiny, jsem tenhle projekt odpískala dřív než stihnul začít. Ostatně, sami Baskové dost často z baskičtiny ovládají jen pár klíčových slov (dobrý den, nashledanou, děkuji, promiň, ahoj), která slouží jako identifikace příslušnosti k Euskal Herria (Baskicku) a jinak si vystačí se španělštinou. Proč asi!

Naproti tomu katalánština je románský jazyk, stejně jako francouzština, portugalština, italština nebo okcitánština (se kterou je mimochodem katalánština zdaleka nejpříbuznější). Oproti španělštině je složitější (liší se psaná a vyslovovaná forma a některé části katalánské gramatiky jsou taky jako z Marsu), ale ve srovnání s baskičtinou se jednalo o dost reálnější záměr. A tak jsem se jednoho studeného únorového večera poprvé dostavila na kurz katalánštiny, a světe div se, nastal úplně stejný efekt jako s Barcelonou – po počáteční nedůvěře se dostavilo nadšení. Další plus je, že jakmile aspoň trochu proniknete do systému výslovnosti, psaní a tvoření slov, můžete naplno začít těžit z podobnosti mezi španělštinou a katalánštinou. V praxi nějakých 70 % slovní zásoby dostáváte zdarma. Zejména proto se můžu pochlubit, že od včerejška jsem hrdou majitelkou oficiálního diplomu jazykové úrovně A1.

Kde všude se mluví katalánsky

Katalánsky se mluví zejména v takzvaných Països Catalans, katalánských zemích. Je to především Andorra, kde je katalánština jediným úředním jazykem, dále tři španělská autonomní společenství – Katalánsko, Valencie a Baleárské ostrovy, pak část španělského Aragónu (úzký pruh území, které se nazývá Franja de Ponent a sousedí s Katalánskem), francouzský region Roussillon a město L’Alguer na Sardinii. Suma sumárum je to nějakých deset milionů rodilých mluvčích situovaných kolem Středozemního moře.

Historie a vývoj katalánštiny

Katalánština se stejně jako španělština vyvinula z lidové latiny kolem 8. – 9. století našeho letopočtu. Na rozdíl od španělštiny se ale víc než z arabštiny napájela ze zdrojů ze severu (francouzština, okcitánština). Katalánština měla hvězdný start (první doložené katalánské texty pochází z 12. století, první tištěná kniha se objevuje roku 1475), aby pak zažila několik staletí úpadku a znovu se začala rozvíjet až v období po roce 1800, což souviselo s národními obrozeními probíhajícími v tehdejší době po celé Evropě.

Opravdu těžké časy zažila katalánština mezi lety 1939 a 1975, za období frankistické diktatury. Perzekuce jazyka byla systematická a tvrdá, a to zejména ve čtyřicátých a padesátých letech. Katalánština byla zakázána ve školách, zakázány byly i katalánské knihy, časopisy a noviny. Katalánsky jste nesměli ani telefonovat nebo poslat telegram. Nelehké období přežil jazyk v rodinách, po smrti diktátora Franca obnovila moderní španělská ústava z roku 1978 jazykovou pluralitu a katalánština se znovu stala oficiálním jazykem. V současnosti patří mezi 100 nejpoužívanějších jazyků na světě.

Katalánština je jazyk značně diverzifikovaný, což znamená, že jeho podoba se může podle oblasti, ve které se právě nacházíte, docela dost lišit. Rozdíly jsou ve výslovnosti, slovní zásobě i ve tvoření slov. Základní verze existují dvě: katalánština západní (Valencie, západní část Katalánska, Aragón) a katalánština východní (Barcelona, východní Katalánsko a Baleárské ostrovy). Každá z nich má ještě spoustu regionálních variant, které se často označují vlastním názvem. Ve Valencii se katalánštině říká valencià (valencijština), na Mallorce mallorquí a na Menorce menorquí, ale nenechte se zmást – je to pořád to samé a dorozumíte se všude. Obecně se dá říct, že směrem od jihu na sever se vyslovuje méně souhlásek. Tak například ve Valencii vysloví sloveso „parlar“ (mluvit) jako „parlar“, i s koncovým „r“, a slovo „aquest“ (tento) jako „akest“, zatímco v Barceloně uslyšíte „parla“ a „aket“. V západní katalánštině se ve výslovnosti rozlišuje „o“/“u“ a „e“/“a“, ale v oblasti kolem Barcelony se „o“ i „u“ vyslovují prakticky stejně (jako „u“), a stejným způsobem se stírá výslovnost mezi „e“ a „a“ (oboje se vyslovuje jako takzvaná neutrální samohláska, která ovšem necvičenému českému uchu zní jako poněkud divné „a“). Tento jev se nazývá neutralizace.

Vztah španělštiny a katalánštiny

Vztah mezi španělštinou a katalánštinou je, diplomaticky řečeno, napjatý. Historická období, ve kterých byla katalánština ve Španělsku pronásledována, zanechala na Kataláncích nesmazatelné stopy. Zejména Katalánci z Katalánska se národnostně velice ostře vymezují proti Španělům a na katalánském venkově se můžete potkat s lidmi, kteří španělštinu zcela odmítají a jinak než katalánsky s vámi mluvit nebudou. Snad jako kompenzace za minulé křivdy se tam dnes v praxi objevuje výrazné protežování katalánštiny (na prvním stupni základních škol se vyučuje jen katalánsky, pro určité profese – například ve školství a zdravotnictví – musíte ovládat katalánštinu). Uvedené snahy bývají pravidelně kritizovány ve španělských médiích. Lehké to v Katalánsku nemají ani Katalánci, kteří se cítí jako Španělé. Vyvěsit v Barceloně na balkón španělskou vlajku místo estelady dnes vyžaduje jistý díl osobní odvahy. Co vlastně Katalánci chtějí? Touží zejména po uznání vlastní identity – pokud by Španělé mířící do Katalánska měli snahu zdravit katalánsky a trochu se katalánsky domluvit, pravděpodobně by byli spokojení. Pro Španěly je ovšem podobný požadavek jedno velké WTF – asi jako kdyby se Pražáci v Brně měli snažit mluvit hantecem.

V praxi jsou Katalánci většinou bilingvní. Všichni mluví španělsky a velká část z nich (podíl kolísá podle konkrétního regionu mezi 60 a 90 %) aktivně mluví katalánsky. Schopnost Katalánců přepínat ve zlomku vteřiny mezi dvěma podobnými jazyky mě dodnes uvádí v úžas a každodenní životní praxe je mnohem veselejší než komentáře ve zprávách: většina lidí spokojeně povídá oběma jazyky a každý si volí ten, který mu zrovna přijde příjemnější. Všichni si bez problémů rozumí, ale samozřejmě pořád platí, že za použití katalánštiny vám v Katalánsku připíšou významný počet kladných bodů.

Vlajky katalánských zemí

Vlajka, kterou dnes v Katalánsku potkáte nejčastěji (žlutočerveně pruhovaná s modrým hvězdnatým klínem) není oficiální katalánskou vlajkou. Nazývá se „estelada“ (katalánsky „hvězdnatá“) a je separatistickým symbolem. Její význam je nezakrytě politický a tak je lepší se jejímu použití vyhnout (samozřejmě pokud nesympatizujete s odtržením od Španělska!) Oficiální katalánská vlajka má jen devět vodorovných pruhů: čtyři červené a pět žlutých. Historicky je to vlajka Aragonského království – ostatně Aragón má dodnes stejnou. Valencie a Baleárské ostrovy používají stejný základ doplněný o vlastní symboly.

• 

• 

• 

• 

Kde a jak se můžete učit katalánsky?

Učit se katalánsky překvapivě není až taková věda. V Praze můžete navštěvovat kurzy Střediska katalánských studií Karla Velikého. Jak studium jako takové, tak i mezinárodní zkoušky z katalánštiny, které můžete na konci roku složit, jsou zcela zdarma. Středisko financuje vláda Andorry, a každý rok se můžete přihlásit do konkurzu na letní stipendia, dvoutýdenní pobyty v oblastech, kde se mluví katalánsky. Platíte si většinou jen letenky, takže když jste pilní studenti, můžete si tak obstarat letní dovolenou třeba na Baleárech nebo v jižní Francii. „Na učení“ je katalánština obtížná zhruba stejně jako francouzština, ale výslovnost je o něco lehčí – nebojujete s nosovkami. Jak už padlo výše, pokud umíte španělsky, je to vaše obrovská výhoda, protože spousta slov je stejných nebo velmi podobných.

Co se týče studijních zdrojů, tam už je situace o něco horší. Regály s učebnicemi v Čechách zejí prázdnotou, dostanete se tak maximálně ke kapesní konverzaci pro turisty. Pokud budete navštěvovat kurzy zmíněné výše, dostanete přístup k oficiální učebnici andorrské provenience, ale upřímně řečeno, moc dobrá není. Nezbyde vám tedy nic jiného, než prozkoumat Amazon, nebo rovnou sednout na letadlo a projít barcelonská knihkupectví. Něco mi říká, že pokud se zmíníte, že sháníte učebnici na katalánštinu, budete kolem sebe mít do pěti vteřin asi tak 8 až 10 ochotných prodavačů!