„É, ¡niña! ¡No me guhta que te pierdah!“ (Holčičko! Nechci aby ses ztratila!), pokřikuje na mě andaluským nářečím osmahlý stařík a spěchá mým směrem přes křižovatku spletitých uliček, kde ve studeném ránu bezradně zkoumám navigaci. Ukáže mi správnou cestu směrem ke vchodu do Alhambry a zase utíká za svými záležitostmi. Taky mám co dělat: vyzvednout vstupenku do Alhambry, audioprůvodce a stihnout před otevřením areálu rychlou snídani. Ráno je teď na konci dubna jen šest stupňů, a tak mi horké kafe přijde vhod.
Španělská La Alhambra je považována za jeden z nekorunovaných divů světa. Je druhou nejnavštěvovanější památkou ve Španělsku hned po barcelonské La Sagrada Familia a každoročně se do ní vydají skoro tři miliony turistů. Nachází se na úpatí pohoří Sierra Nevada, v andaluské Granadě, a ve skutečnosti je to celý palácový komplex – soubor paláců, zahrad a původní granadské pevnosti.
La Alhambra sloužila jako sídlo granadských vládců z dynastie Nazarí (Nasrovců) a jeho dvora téměř 250 let, a to na samém sklonku muslimské éry tehdejšího Španělska.
Nad arabskou říší al-Andalus, jejíž stručnou historii si můžete připomenout zde, se setmělo a Španělsko bylo katolické, zatímco Granadské království ekonomicky a kulturně vzkvétalo díky formálnímu uznání křesťanské dominance na Pyrenejském poloostrově (a tučným poplatkům, které odvádělo katolickým králům na severu).
Název „Alhambra“ pochází z arabského „al-Qal’a al-hamra“, což znamená „Rudý hrad“. Existuje více teorií, proč zrovna „rudý“, jedna z nich například tvrdí, že se Alhambra budovala po nocích a její bílé zdi se ve světle pochodní jevily jako načervenalé. Jiná se přiklání k tomu, že „rudý“ bylo jednoduše přízvisko jejího zrzavého zakladatele Muhhmmada I. Ať je to jak chce, palácový komplex byl založen na jednom z granadských kopců, pozice šikovná jednak z obranného hlediska, neboť už od římských dob byl používán pro budování obranných pevností, jedna z hlediska řekněme „politického“ – protože impozantní paláce na pozadí zasněžených hor jsou prostě ideálním místem, ke kterému můžete vzhlížet.
V dnešní Alhambře najdete celkem čtyři sektory: Palacios Nazaríes (Nasrovské paláce), la Alcazaba (pevnost), Medina (bývalé městské osídlení Alhambry) a Jardines de Generalife (palácové zahrady).
Palacios Nazaríes
Nejvýpravnější a asi i nejhezčí část celého komplexu. Na rozdíl od ostatních prostor Alhambry musíte vstoupit v čas uvedený na vaší vstupence, předtím ani potom vás do nich nevpustí. Kamenné místnosti jsou překvapivě malé, na rozdíl od křesťanských vládců si prý muslimové vystačili jen s nejnutnějším vybavením a malým prostorem. O to propracovanější je zdivo, stropy a četné patios, které oddělují nejen jednotlivé paláce, ale i například oficiální prostory od těch soukromých. Štukování zdí a stropů je tak jemné, že připomíná krajku, dominují jemné geometrické vzory, andaluské azulejos (kachlíky) a nápisy velebící Alláha.
K nejkrásnějším a nejfotografovanějším místům Nasrovských paláců patří Patio de las Arrayanes a Palacio de los leones (Lví palác), jehož jméno se odvozuje od kašny obklopené sochami lvů. Celkem 114 sloupů v Palacio de los Leones vám dovolí obdivovat jeho krásu z nejrůznějších perspektiv.
Palacio Carlos V.
Palác, který nechal zbudovat křesťanský král Carlos V., sice stojí hned vedle Nasrovských paláců a v podstatě do nich zasahuje, ale mezi muslimskými stavbami působí jako pěst na oko. Král Carlos V. byl okouzlen muslimskými paláci, chtěl se usadit přímo mezi nimi, a tak se pustil do výstavby renesančního paláce, zvnějšku čtvercového, uvnitř s kruhových půdorysem.
Ironií je, že v něm nakonec nikdy žádný křesťanský král nebydlel. Peníze na stavbu totiž původně plynuly z daní, které odváděli moriscos, původní muslimové, kteří zůstali na území Granady po dokončení křesťanské reconquisty. Jenomže moriscos se vzbouřili, přítok peněz vyschl a tak nebyl palác nikdy dokončen. Dnes v něm sídlí Muzeum Alhambry a Muzeum krásných umění (vstup zdarma), ale silně pochybuji, že vám vedle náročné pouti Alhambrou zbydou síly a čas na procházení jejich prostor. Za zmínku stojí i vnější fasáda, zdobená železnými hlavami lvů, které mají symbolizovat kotvící kruhy pro lodě (proč, nevím, ale jsou pěkní).
La Alcazaba
Nejstarší část Alhambry a centrum obrany celého komplexu. Na tomto místě byly budovány obranné stavby už od římských dob, a první muslimská pevnost zde vznikla už v 11. století. První vládce Granady z dynastie Nazarí Muhammad I. pak původní pevnost přestavěl, rozšířil, a zbudoval hlavní věže.
Kromě toho, že se můžete projít po hradbách a vyšplhat na některé z obranných věží, na závěr prohlídky Alcazaby na vás čeká bonbónek – vyhlídka z hlásky Torre de la Vela.
„Velar“ španělsky znamená „bdít nad něčím“, takže „vela“ na tomto místě odkazuje na hlídku. Na vrcholku věže je umístěn zvon, kterým se mimo jiné varovalo obyvatelstvo Granady před přírodními katastrofami a nabízí nepopsatelné vyhlídky na bělostnou čtvrť Albaicín na protějším kopci a na zasněžené vrcholky Sierra Nevady na druhé straně. Nejeden návštěvník reagoval překvapeným výkřikem ¡Hostias! (A dopr…!), když vyšplhal nahoru na věž a uviděl tu krásu vůkol 🙂
Medina
Pro potřeby královského dvora tu byla Medina, celé městečko zbudované k pohodlí granadských vládců, připravené vyplnit všechna jejich přání. K dispozici byly mimo jiné obchody, mešita (ta se nedochovala a na jejím místě stojí kostel Iglesia de Santa María) nebo veřejné arabské lázně, které se dochovaly a jindy se normálně dají navštívit. Momentálně jejich prostory procházejí rekonstrukcí. Ze zbytku Mediny dnes uvidíte převážně zahrady a cosi jako vykopávky – zachované obvodové zdi původních staveb.
Jardines de Generalife
Jméno zahrad Generalife pochází z arabského názvu „Yannat al-arif“, což znamená „Architektovy zahrady“. Tím architektem se tu myslí Bůh a pravdou je, že nechávají vyniknout přírodu v plné nádheře, ať už zrovna akcentují květiny, cypřišová stromořadí nebo tekoucí vodu. Tvoří je Palacio de Generalife a přilehlé palácové zahrady.
Nechala jsem si prohlídku zahrad nakonec s úmyslem rozjímat ve vůni buxusových keřů a ve stínu staletých cypřišů, ale rostoucí množství turistů a hlad mě nakonec vyhnaly po čtyřhodinovém putování ven z Alhambry i bez meditace ??
Praktické info
Návštěvu Alhambry musíte nezbytně naplánovat předem. Vstupy jsou vyprodané měsíce dopředu, berte to v úvahu. Pokud budete lístek kupovat přes některou ze soukromých společností, které zajišťují vstup, hlídejte si, aby vás neodrali příliš okatě. Standardní oficiální vstup do Alhambry (bez audioprůvodce) vyjde na pokladně na 15 euro. Na prohlídku si vyčleňte dost času, minimálně tři hodiny. Dopolední vstup je mezi 9.00 a 14.00, odpolední od 14.00 výše. Na vaší vstupence bude vytištěn čas návštěvy Palacios Nazaríes, do kterých musíte vstoupit v určenou hodinu. V areálu se nachází WC, kiosek a prodejní automaty s pitím a něčím malým k jídlu. Určitě si vezměte pohodlné boty, ve kterých zvládnete dlouho chodit, a v létě přibalte vodu a pokrývku hlavy 🙂
