„Každou takovou chvíli by si měl člověk pamatovat a schovat si ji na horší časy. Jako takovej ohříváček na zimu.“
Doktor Skružný, Vesničko má středisková
Je mnoho krásných míst na světě, ale žádné není takové jako španělská Málaga. Uvědomila jsem si to s plnou silou právě před deseti dny, když mě na autobusovém nádraží María Zambrano vyklopil spoj z Granady, a cestou do centra jsem přemýšlela, kde strávím nadcházející odpoledne. Být znova v Málaze byl stejný pocit, jako když si po dlouhé zimě dáte poprvé venku na zahrádce ledové kafe a seshora vás hladí sluneční paprsky – spokojenost, štěstí, vděčnost a klid. Každý nádech voněl po moři. Kdybych byla někdy nešťastná, řekněte mi, ať si koupím letenku a vrátím se tam alespoň na pár dní. A až přijdou podzimní plískanice a dlouhá otravná zima, která schová slunce na několik týdnů, bude tady tenhle ohříváček.
Základního průvodce andaluskou Málagou najdete tady, takže už bezpečně víte, kde se Málaga nachází, jak se tam dostanete a která hlavní místa navštívit. Dneska budou hrát prim fotky a k tomu zajímavosti z Málagy. Věděli jste, že…
… za exotickými papoušky nemusíte jen do ZOO
No fakt. Přímo vedle přístavu se nachází Paseo del Parque, městský park s hřišti, lavičkami, fontánkami, spoustou palem, stromů a jiných rostlin. V posledních letech tam – ale i na jiných zelených plochách ve městě – zdomácněly stovky zelených papoušků alexandrů, kteří poletují sem a tam a neúnavně (hlasitě :-)) pokřikují. Původně domácí mazlíčci, dnes pořádný problém pro radnici města. Cotorra argentina, jak se jmenují španělsky, je invazivní, všežravý druh, který se neustále rozmnožuje a vytlačuje původní vrabce. Ovšem v parku se na ně kouká dobře!
… obyvatelé Málagy jsou vlastně ančovičky
Těm, kdo se v Málaze narodili, se totiž přezdívá boquerones. Nemám ovšem dojem, že by rodilí malagueños byli nějak zvlášť nadšení, když jim tak říkáte. Boquerón je, přírodopisně vzato, španělský název pro Engraulis encrasicolus, rybku podobnou sardince (jen trochu menší), která je hojná právě ve vodách andaluského pobřeží. Připravují se z ní ančovičky, a těch se tady jí, jéje! Jako tapa položené na kousku bílého pečiva, nebo na plátku zralého rajčete, nebo na čerstvém zeleném salátu (obzvláště lahodná varianta). No a právě nezřízená konzumace těchhle skvělých rybiček dala obyvatelům města jméno.
… tak jako my krmíme labutě, krmí boquerones ryby
Muelle Uno, přístavní promenáda v samém centru Málagy, vede od majáku Farola až k Paseo del Parque a k ruskému kolu Noria, co ho budou brzo rozebírat, protože na něj nikdo nechodí. Nejspíš všichni vědí, že nejkrásnější pohled na Málagu je právě zespodu, z přístaviště! Co vám mám říkat, je to ráj. Po jedné ruce hemžení lodí v tyrkysových (a čistých!) přístavních vodách – od obrovského trajektu melillero, který pendluje mezi africkou Melillou a Málagou, a jehož příjezd na městských plážích Málagy způsobuje velké vlny, až po malé plachetnice, poklidně se houpající na vodě – a po druhé straně množství obchodů, restaurací, zmrzlináren a kaváren.
Tam, kde se Muelle Uno lomí v pravém úhlu – právě pod Centre Pompidou Málaga – najdete kamenné schody vedoucí do moře. Kolem nich se prohání hejna mořských ryb, lidi postávají na schodech nebo posedávají kolem, hází jím malé úlomky pečiva, voda kolem nich vře, španělské brebentění se vznáší všude kolem… už jsem povídala, že je to ráj?
… objednat si kafe je velká věda
Tak jasně, můžete prostě nakráčet do kavárny a objednat si jedno café con leche, kafe s mlíkem. Ale když řídit se kávovým průvodcem typickým pro Málagu je taková zábava! Podle toho, kolik chcete kávy a mléka, mají jednotlivé varianty vlastní názvy, které jinde neuslyšíte. Tak třeba, dvě třetiny mléka a espresso, to je sombra (stín). Stráášně moc mléka a jen špric kafe, to je nube (mrak). A kdyby to na vás bylo pořád ještě moc kofeinu, můžete si objednat ještě no me lo ponga (nenoste mi nic). To poslední jsem na vlastní kůži nezkoušela, ale jsem si jistá, že v Málaze byste i k prázdné sklenici obdrželi zářivý úsměv.
… katedrále se říká Jednoruká
Tohle už vlastně víte, protože jsem to zmiňovala v původním, průvodcovském článku. Během stavby katedrály došly peníze a tak zůstala druhá věž nedokončená. Malagueños jí přezdívají La Manquita, což se dá přeložit jako „jednoruká“ nebo „ručička“. A je mnohem, MNOHEM krásnější, než kdyby byla měla věže obě stejné.
… za tři eura posnídáte jako králové
A na skvělém místě. Na Plaza del Obispo, přímo před katedrálou, jsou nejmíň dva až tři bary, které otvírají už ráno. Tam si dejte pořádnou snídani, třeba pitufo, jak se v Málaze přezdívá sendviči – doslova to znamená „šmoula“. Ano, ten z pohádky 🙂 Snídaňové menu stojí 3 – 4 eura a sestává z kávy, čerstvě vymačkané pomerančové šťávy a jídla, ze kterého vám dají na výběr. Bývá to už zmíněný pitufo, nebo toasty s něčím podle vaší volby (drcená rajčata, jamón, džem…) A pak už jen drobíte všudypřítomným vrabcům, koukáte na Manquitu a srkáte skvělou kávu.
… Antonio Banderas se vrátil zpátky ke kořenům
Prodal dům ve snobském letovisku Marbella a vrátil se do rodné Málagy. V calle Alcazabilla si pořídil střešní byt, a pokud vystoupáte na Mirador de la Alcazaba (přístupný po schodech z náměstí před pevností Alcazaba) a podíváte se doprava, všimnete si ho hned. Na terase má totiž barevnou kostku, která nápadně připomíná Centre Pompidou Málaga v přístavu, a není to náhoda. Celý jeho byt je prý plný odkazů na rodnou Málagu, aspoň se to tvrdí v článku, který jsem po chvíli gůglení našla tady.
… na tu nejhezčí pláž je to jen 15 minut
Málaga má několik městských pláží, to už víte. Navíc, pouhých 15 minut jízdy autem nebo autobusem vás dělí od pláže v Torremolinos, kde najdete úplně všechno, co o prázdninách potřebujete, včetně stovek obrovských barevných lastur v mořském příboji a pruhovaného majáku na okraji pláže.
