Španělsko do kapsy

Jaén

V provincii Jaén se narodil perfektní jarní den: modré nebe, vysoko na obloze pár bílých mráčků, takže slunce nepálí, ale příjemně hřeje; a teplota 23 stupňů nabízí vzácný luxus příjemného pobytu na sluníčku i ve stínu. Prostě, ideální podmínky pro výlet na hrad!

Castillo de Santa Catalina, Jaén

Jaén má asi 116 000 obyvatel a z dnešního hlediska není ničím speciálně zvláštní, pokud nepočítáme fakt, že je významným producentem olivového oleje. Silnice, která vede z Granady směrem na sever do Jaénu se zařezává mezi vysoké skalnaté kopce, prostřídané mírněji zvlněnou krajinou. Půda má pískově béžovou barvu a kam až oko dohlédne – a všude, kde to terén jen trochu dovolí – je v pravidelných rozestupech osázena temně zelenými olivovníky, které při pohledu z dálky (nebo z výšky, třeba z letadla) vytváří pruhovaný nebo puntíkatý vzor. Celkem je jich tu vysazeno na 40 milionů! V praxi to znamená, že provincie produkuje zhruba 10 % celosvětové spotřeby olivového oleje. Mimo pečlivě udržované olivové háje tu rostou olivovníky i nadivoko, doslova v každé škarpě.

V minulosti měl Jaén významné strategické postavení. Od 13. století se totiž nacházel přesně na pomezí mezi Kastilií a Granadským královstvím jako poslední výspou muslimského světa ve Španělsku. Tehdejšímu kastilskému králi Fernandu III. se údajně ve spánku zjevila sv. Kateřina a odevzdala mu klíče od města. Když v roce 1247 Jaén skutečně dobyl, pokřtil kopec nad městem jako Cerro de Santa Catalina (Pahorek sv. Kateřiny), a rozkázal tu 1) vztyčit kříž jako symbol křesťanské vlády ve městě, 2) postavit Castillo de Santa Catalina (Hrad sv. Kateřiny) v podobě, jakou si udržel dodnes.

Castillo de Santa Catalina při pohledu z jedné z jeho věží

Castillo de Santa Catalina

Hrad je přístupný za lidovou cenu tří a půl euro, a dvakrát denně, ve 12.00 a v 16.30 je komentovaná prohlídka (ve španělštině). Sezóna není zrovna na vrcholu a ještě k tomu je pondělí, takže jsem si užila luxusu mít průvodkyni jen pro sebe. Věděli jste například, proč mají schody na věže ve středověkých hradech tak vysoké stupně? Je to z obranných důvodů, osoba oblečená do brnění totiž nemá šanci zvednout nohu tak vysoko a ohnout ji, jak je potřeba! Výstup na vyhlídkovou vež vás nicméně odmění fantastickým rozhledem 360 stupňů.

Pohled z věže směrem ke kříži sv. Kateřiny

I rozhled měl svou praktickou stránku. Středověké Španělsko bylo pokryté hustou sítí obranných hradů, v těsné blízkosti Jaénu – 8 a 30 km – se nacházejí hned další dva. Díky malé vzdálenosti a dobrému počasí se mezi sebou osádky hradů dorozumívaly prostřednictvím kouřových signálů a vyvěšování vlajek podle stanovených pravidel.

Hrad měl tehdy sklad potravin v hlavní věži Torre del Homenaje a dvě nádrže na dešťovou vodu, zato ale žádné toalety. Všechny sračky, s prominutím, se jímaly do kbelíků a používaly k polévání nepřátel. Hrad má za tím účelem vybudované speciální balkonky.

Detail Torre del Homenaje, u horního okraje jsou patrné dva výklenky na shazování fekálií

Záchody chyběly až do roku 1810, kdy se hradu zmocnilo napoleonské vojsko. Kromě latrín Francouzi zbudovali i polní nemocnici na hlavním nádvoří (byla stržena ve 20. století, kdy se v rámci rekonstrukce hradu vracela jeho podoba ze 13. století) a vězení – nebo lépe řečeno tři nechutné kobky, kam byli s oblibou zavíráni Španělé, kterým se napoleonský vpád nezamlouval.

Francouzské latríny. Taky nic moc luxus. Pod prkýnky čekalo výmětky 35 metrů volného pádu.

Když museli Francouzi v roce 1812 konečně s nepořízenou odtáhnout, aspoň na rozloučenou vyhodili do povětří vršky věží a otrávili vodu v nádržích.

Mirador de Santa Catalina

Až půjdete z hradu ven, hned za hlavním vchodem zabočte doprava a po kamenné cestičce dojdete na vyhlídku, kde už od 13. století na památku reconquisty stojí vždy nějaký kříž. Ten nynější je z 50. let 20. století a financován byl jednou z bohatých rodin Jaénu.

Mirador de Santa Catalina. Luxus zábradlí je poměrně nedávný. Když byla slečna průvodkyně malá, prý tam ještě nebylo.

Výhled od kříže sv. Kateřiny se nedá nazvat jinak, než impozantní. Přehlédnete velkou část provincie Jaén a jako na dlani budete mít také rozložitou jaénskou katedrálu, renesanční dílo architekta Andrése de Valdevira.

Z vyhlídky, uprostřed katedrála Jaénu

Až budete scházet od hradu zpět do centra města (po příjemné silničce, kterou lemují borovice a olivovníky), nezapomeňte se včas uhnout ze silnice do Calle Baez, která nabízí další fantastický výhled na katedrálu.

Cestou dolů do centra…

Catedral de Jaén

Ještě dlouhých 100 let po dokončení reconquisty se chodili jaénští křesťané modlit do mešity, než jim konečně postavili katedrálu. Výsledný renesanční kousek se dvěma věžemi je ovšem výstavní.

Catedral de Jaén při pohledu z Plaza Santa María

Katedrála otvírá v deset a navštívit ji můžete za 5 euro. To já nevěděla, a tak jsem dovnitř neoprávněně pronikla bočním vchodem, když uklízeli po mši. Nikdo se na mne ale nezlobil, a tak jsem si ji mohla v klidu prohlédnout (a za trest vhodit malý příspěvek do kostelní kasičky).

Legenda o ještěru od sv. Magdaleny

V Jaénu se traduje, že kdysi dávno se u pramene sv. Magdaleny v centru města usadil obrovský ještěr. Jednak seděl na prameni a nešťastní měšťané nemohli chodit pro vodu, jednak požíral všechno kolem, včetně jaénských samotných. Podle legendy se nabídl vězeň odsouzený k smrti, že město ještěra zbaví, a vyžádal si k tomu koně a chlebové drobky. Pomocí rozsypaného chleba vylákal ještěra za město, a podstrčil mu beránčí kůži, ve které byl zašitý střelný prach. Ještěr “berana” sežral, vyletěl do povětří a šťastný vězeň získal svobodu. Od té doby se v Jaénu říká těm, kdo se u oběda cpou: “¡Así revientas como el lagarto de la Magdalena!” (Takhle praskneš jako ještěr od sv. Magdaleny!) Legendě věřit můžete a nemusíte, ale socha ještěra je dodnes u fontány sv. Magdaleny k vidění.

Lagarto de Jaén, ještěr z Jaénu, v kamenné podobě

Kromě katedrály a hradu si můžete v Jaénu užít změť klikatých uliček typickou pro andaluská města.

Pokud sem někdy pojedete, měli byste navštívit také Palacio de Villarompardo, který je vedle hradu hlavním turistickým lákadlem Jaénu. Najdete tam městské muzeum a zachovalé arabské lázně, ale protože mají v pondělí zavřeno, měla jsem protentokrát smůlu. Zrovna tak můžete okouknout několik jaénských kostelů, za zmínku stojí třeba Basílica Menor de San Ildefonso.

San Ildefonso

Praktické info

Asi 50 metrů od katedrály najdete místní Oficina de turismo, turistickou kancelář, stavte se tam pro plánek města. Vzadu za katedrálou najdete na plácku s citroníky autobusovou zastávku, počkejte si tam na autobus označený jako Neveral (což je jméno kopce vedle Cerro de Santa Catalina). Autobus vám usnadní tři kilometry stoupání, seskočte z něj nahoře na kopci v ohybu cesty s ukazatelem ke Castillo de Santa Catalina. Poté se vydejte doprava, po cca 900 metrech mírného stoupání se dostanete k hradu. Jízdní řád byste na ulici hledali marně, ale v turistické kanceláři vám řeknou, v kolik to jede 🙂

Nahoře na Cerro de Santa Catalina