Španělsko do kapsy

Granada dvou náboženství

(aneb den druhý v Granadě)

Ráno se zdá ještě studenější než to včerejší, když příkrými uličkami Granady scházím ze svého hotýlku vysoko na kopci dolů do centra. Všudypřítomná vůně pomerančových květů není v tuto roční dobu žádné klišé – voní ostře jasmínově, se svěžím, ovocným podtónem. Dnešní den bude patřit procházkám po katolických i muslimských památkách Granady.

Plaza Bib-Rambla

Pokud chceme prozkoumat hlavní katolické památky v Granadě – ač jich není tak mnoho, protože jak už víme, Granada byla až do konce 15. století muslimská – není lepšího místa pro zahájení dne než snídaně na náměstí Plaza Bib-Rambla hned vedle katedrály.

Plaza de Bib-Rambla a věže katedrály vykukující za ním

Náměstí je lemované kavárničkami, kde si můžete vychutnat churros s čokoládou, a obdivovat přitom kašnu uprostřed nebo nápadité podstavce lamp okolo. Zóna kolem náměstí je kromě toho eldorádem obchodů – ať už sháníte pěkné kožené sandály, arabské pantoflíčky, sukni na flamenco nebo nápadné náušnice, tady určitě uspějete. Kromě toho se určitě zastavte v některém z mnoha obchodů se sypanými čaji a kořením – kurkuma voní všude okolo.

Catedral de Granada

Granadská katedrála je na španělské poměry dost mladá – mohla se totiž začít stavět až poté, co byla Granada dobyta Katolickými veličenstvy, k čemuž došlo v roce 1492. Isabela Kastillská to jistě myslela dobře, když nařídila výstavbu katolického chrámu, ale stavba se protáhla cca na 200 let, až do roku 1704, což katedrále vůbec neprospělo. Zvenku je vše, jen ne povedená – je mixem podivuhodných stylů a španělským gotickým katedrálám nesahá ani po kotníky. Inu, posuďte sami.

Granadská katedrála z vyhlídky ve čtvrti Albaicín

Uvnitř je to o něco lepší, renesanční výzdoba je bohatá a řešení centrální části kolem hlavního oltáře neotřelé – je kruhová a balkonky okolo připomínají výpravné divadlo. Katedrálu můžete navštívit za 5 euro, v ceně je i audioprůvodce – bohužel přehnaně ukecaný a s minimálním počtem skutečných informací.

Katedrála uvnitř

Capilla Real

Hned vedle stojící Capilla Real, Královská kaple, je o poznání podařenější. Zvenku je docela monumentální, a její stavbu nařídila rovněž Isabela Kastillská. Od počátku byla zamýšlena jako místo posledního odpočinku pro ni a jejího manžela Fernanda Aragonského. Isabela umírá dlouho před dokončením, už v roce 1504. Po její smrti Fernando objednal velkolepé mramorové hrobky se sochami v životní velikosti, zdobené velkou spoustou propracovaných detailů. Vzhledem k řečenému docela překvapuje, že vlastní ostatky se nachází v kryptě o patro níže v prostých olověných rakvích – vedle Isabely a Fernanda tam odpočívá jejich dcera Juana La Loca, její manžel Felipe El Hermoso (u nás známí jako Johana Šílená a Filip Sličný) a nejmenší rakev patří vnukovi Katolických veličenstev, který zemřel ve věku pouhých dvou let. Autorem audioprůvodce, který i tentokrát obdržíte spolu se vstupem za 5 euro, je zjevně stejný nešťastník jako v předchozím případě, protože důvod se nedozvíte.

Impozantní Capilla Real zvenku. Olověné rakvičky je zakázáno fotit.

Plaza Nueva

Pár kroků od katedrály a královské hrobky se nachází náměstí Plaza Nueva, jakoby na pomezí mezi katolickým a muslimským světem Granady.

Plaza Nueva

Náměstí je obdélníkové, po stranách ho lemují arabské čajovny a stánky se zmrzlinou, zatímco uprostřed můžete přihlížet mnoha improvizovaným představením flamenca, která za pár drobných provozují granadští gitanos, cikáni.

Plaza Nueva při pohledu směrek ke Carrera del Darro

Carrera del Darro

Pokračováním náměstí je úzká ulice Carrera del Darro, ze které vlevo do kopce vybíhají úzké uličky muslimské čtvrti Albaicín, zatímco vpravo teče granadská řeka Darro a nad ní se na kopci vypíná Alhambra. Procházka kolem říčky nabízí docela pěkné pohledy na pevnostní část Alhambry a Palacios Nazaríes, romantické mosty přes Darro a dávku dobrodružství, až se budete uhýbat před projíždějícími červenými linkovými minibusy, které obsluhují ty nejužší a nejpříkřejší granadské ulice.

Carrera del Darro
Alhambra při pohledu zespoda

Na Carrera del Darro 33 se nachází El Bañuelo, arabské veřejné lázně z 11. století. Zvnějšku nenápadný domek ukrývá překvapivě prostorné místnosti původních muslimských lázní hammam. Kromě cihlových oblouků zaujmou střešními otvory, z nichž některé jsou ve tvaru osmicípých hvězd.

O pár desítek metrů dál můžete navštívit Casa Horno de Oro, ukázku bydlení granadských moriscos, jak se nazývali muslimové, kteří po dobytí Granady konvertovali ke křesťanství. Ne že by měli mnoho na výběr – Katolická veličenstva Isabela a Fernando v roce 1492 ze Španělska vypudili všechny židy a muslimům se vedlo podobně. Kdo nepřijal křesťanskou víru, musel jít.

Vnitřní patio v Casa Horno de Oro

Albaicín

Nejstarší městská čtvrť Granady, muslimský Albaicín, se rozkládá na kopci naproti Alhambře a je změtí klikatých uliček, kde se často horko těžko vejdou dva lidé vedle sebe. Všechny domečky Albaicínu jsou bíle omítnuté, což vyniká zejména při pohledu z pevnostních věží Alhambry.

Vyhlídka na městský obvod Albaicín z Alhambry

Domy se zahradami v Albaicínu se nazývají carmen (výraz, který pochází z původně arabského karm – vinice). V některých z nich se nacházejí restaurace, do jiných můžete volně vejít, abyste si je prohlédli a udělali si pár fotek impozantní Alhambry na protějším kopci. Zdaleka nejlepším způsobem, jak prozkoumat Albaicín je prostě se tam ztratit. Dokud budete pokračovat vzhůru do kopce, nemůžete zabloudit.

Typická „carmen“ v Albaicínu
A vyhlídka, kterou nabízí.

Nahoře na vás čeká bíle omítnutá Mezquita Mayor de Granada, granadská mešita (uvnitř přístupná pouze muslimům) a vyhlídka Mirador de San Nicolás, odkud můžete obdivovat a fotit Alhambru ze všech možných úhlů. Před cestou zpět do centra Granady se osvěžte v některé z arabských čajoven.